FALTEJSEK, Rudolf: Kapitoly z historie amatérského divadla v okrese Hradec Králové, 1. část
FALTEJSEK, Rudolf: Kapitoly z historie amatérského divadla v okrese Hradec Králové. Rkp. Hradec Králové 1999. DbČAD: Hradec Králové, okres/Text
Kapitoly z historie amatérského divadla v okresu Hradec Králové
Synonyma pro tuto činnost se užívají různá: nejčastěji to je ochotník- amatér jakoby naznačoval vážnost počínání, leč zdarma, ne za peníze- málo frekventované diletant je s amatérem totožné- nafoukaní profíci použijí prťák- herci z libosti si rádi říkali sami v dobách obrozeneckých.
Ottův slovník naučný:
Dilettant … (z italského dilettare = milovati, kochati se v něčem) … jest práce pro radost … Co se týče plodů činnosti směřuje celá otázka jen k jejich vzniku; jest to zřetel vznikoslovný, nikoliv sudební – kritický. … Posuzujte plod jak jest, nemějte zřetel od koho pochodí
Divadelní ústav (IPOS – Artama) zpracovává místopis českého ochotnického divadla. Přijal jsem úkol zpracovat oblast hradeckého okresu. Prostudoval jsem dostupné archivy, krajový tisk, dotazníky do obcí.
Když jsem převzal úkol zmapovat činnost ochotníků okresu Hradec Králové, netušil jsem, že zažiju kus práce detektivní, ale zároveň tato práce vyvolá ve mně spoustu reminiscencí a vzpomínek na mnohé, co už není.
Jsem si samozřejmě vědom subjektivnosti v závěrech a v soudech; tři závěry z toho vyplynuly : obrovské množství práce, tvorba občanské společnosti, vytváření hodnot.
Přestože se zcela jistě už nepodaří doložit všechny aktivity, výsledek je překvapující. Podařilo se doložit existenci 311 souborů, z nichž mnohé žily dlouhá desetiletí; to představuje neuvěřitelné množství lidí, kteří tuto činnost museli zajišťovat.
Začátky: soubory do 1867- do vydání zákona spolčovacího
Školní jezuitské divadlo Hradec Králové 1637
Důstojnické ochotnické divadlo Hradec Králové 1790
Ochotníci Hradec Králové 1819
Divadelní soubor studenti Chlumec 1830
Divadelní soubor student. Neděliště 1830
Divadelní spolek student. Nechanice 1830
Divadelní soubor Nový Bydžov 1840
Spolek divadelních ochotníků Sovětice 1843
Jednota divadelních ochotníků Neděliště 1850
Divadelní soubor studenti Třebechovice 1853
Čtenářsko ochotnická beseda Jirásek Lochenice 1860
Divadelní sdružení Hlušice 1861
Spolek divadelních ochotníků Vrchlický Smidary 1864
Spolek divadelních ochotníků Račice nad Trotinou 1865
Spolek divadelních ochotníků Nový Bydžov 1866
Těchto 15 souborů v okrese hrálo bez ustavení úředním dokumentem. Hra mohla být provozována jen se souhlasem panské nebo církevní vrchnosti. Žádost byla zpravidla průchodnější, když výtěžek představení byl věnován dobročinným účelům.
Po vydání zmíněného spolčovacího zákona se do roku 1917, tedy do konce první. světové války , oficiálně ustavilo dalších 97 souborů, a tak v letech národního uvědomování za 41 let jich pracovalo 97.
Léta první. republiky přinášejí obrovský rozmach občanské společnosti. Za pouhých 30 let této svobody vzniká 158 nových souborů.
Po roce 1945 až do dnešní doby vzniklo už jen 30 souborů v posledních padesáti letech.
Specifika okresu
Okres prošel několika územními reformami, takže přirozené vztahy , které vznikaly v průběhu minulého století, dnes jen tušíme. Podle vzniku souborů byl jasný vztah k přirozeným centrům správní nebo hospodářské moci. Tak jistě byl výrazný vztah na severu k Hořicím , na východě přesah na Nové Město, Opočno, na západě bylo výrazné centrum Nového Bydžova a Chlumce.
Okres neměl mimořádné národnostní problémy a až na Hradec Králové byl vesměs osídlen jasnou českou převahou, zejména na vesnici.
Organizace státní správy prošla tolika proměnami, že se velmi těžko dohledává místo a jeho příslušnost. Např. hejtmanství královéhradecké sahalo více na sever, takže eviduje i místa dnes patřící do okresu Jičín, naopak západní část dnešního okresu patřila do samostatného hejtmanství novobydžovského - registr spolků tohoto hejtmanství je pravděpodobně ztracen .
Uvádím letopočty tak, jak se mi podařilo je doložit , tedy data uváděná u jmen souborů znamenají první , nejmladší doklad o existenci souboru, pokud se podařilo doložit, jsou uváděny letopočty ukončení činnosti např 1865 - 1912.
Ochotnické divadlo nelze chápat a vykládat izolovaně, jako jev sám o sobě nebo pro sebe. Je totiž jedním z mnoha konkrétních a průkazných projevů společenské a kulturní aktivity místa, v němž vznikalo. Je jedním z ukazatelů rozvoje a postavení daného místa, a tak lze vysledovat období rozkvětu a úpadku jednotlivých míst i rozvoj společenského života, který byl jasně závislý na „triumvirátu“: fara, kostel, hospoda. Proto se setkáváme s takovým množstvím jmen učitelů, místních písmáků a kněží. U měst je pak dobře pozorovatelné jeho postavení v regionu : např. mohutný rozvoj Nového Bydžova, když se stal místem sídla hejtmanství, nebo Nechanice, když byly sídlem soudu. Podobně , ba ještě výrazněji je úspěch a kvalita ochotnického divadla spojena se jmény organizátorů -–velkých osobností. Zpravidla byli mimořádně dobří ve své profesi, ale navíc měli i výrazné umělecké nadání a stali se nositeli osvětové činnosti.
Začalo to ve škole
V oblasti Královéhradecka není doložena existence venkovského divadla, jaké známe v oblasti Podkrkonoší. Jedinou nepříliš jasnou poznámku známe u Třebechovic, kde snad byla hrána náboženská hra Tři králové . Zmínku o tom najdeme v práci J.K. Hraše Dějiny Náchoda, kde se uvádí ,, že …na Tři krále přišli do Náchoda lidé z Třebechovic, aby tu s komedií chodili, ale představitelé města jim to nepovolili.“ – V Račicích nad Trotinou zaznamenal Fr.Česák místní Hru na krále. Nešlo však o pravé divadlo, ale o jakýsi rituál volby krále a s tím spojené zvyky, obyčeje, tance a písně.
Vesnice žila velmi izolovaně v rozsahu příslušných panství.
Země Česká byla tehdy rozdělena na 12 krajů, ty se dělily na panství. Každé z nich mělo svůj „vrchnostenský“, správně patrimoniální úřad, v jehož čele byl správce, na Hradecku často zvaný „pan delechtor“. Na úřadě býval písař , známý jako „pan Franc“, a dráb. Panství spravovalo několik vesnic, do jejichž čela si vrchnost jmenovala sobě oddané rychtáře.
Ke změně došlo v zřízení obecním ze dne 16.4.1864. Tím se měnil systém úřadů na zeměpanské , samosprávné a obecní. Vznikly okresy a zanikla panství, institut rychtářů byl zrušen a bylo zavedeno volené obecní zastupitelstvo.
Dozor nad celým životem měla církevní vrchnost. Cenzurní dozor byl ve všech tiskárnách i ve vydavatelstvích.
V centru regionu, v Hradci Králové, byly latinské školy v 17. století v rukách jezuitů. Ti pěstovali školní divadlo s výrazně náboženskou tématikou. Jezuité zajímavým způsobem začlenili divadlo do pedagogického procesu.; realizovali tak Komenského myšlenku „schola ludus“. S podobným zvykem hraní divadla ve škole se lze dnes běžně potkat ve školách anglických, setkáte se s nimi i ve školách waldorfských v Německu, u nás bohužel zcela vyjímečně. 1. doložené představení bylo provozováno r. 1637, v neděli po sv. Třech králích, kdy mládež škol jezuitských uvedla v kostele sv. Antonína na podměstí Mýtském pod správou svých učitelů hru „O narození Páně“ v češtině sepsanou. Jiný autor uvádí na Slezském podměstí. Kostel dnes nenajdeme, byl pravděpodobně zbourán při stavbě josefinské pevnosti asi r. 1645 . Kronikář zaznamenal obsah hry:…“ Člověk sestupující z Jeruzalema do Jericha a syn Boha Nejvyššího s nebe do života Panny, byl se vtělil a pro člověka byl raněn.“
Od té doby hrávalo se nejvíce ve školních místnostech vícekrát za rok.. R. 1668 byla již zřízena zvláštní divadelní síň. Na tomto jevišti provedla studující mládež hru Svatý Václav , trvající 3 hodiny. Hry se hrály zásadně odpoledne, střídavě latinsky a česky , až do roku 1766, kdy další pořádání her bylo zakázáno kabinetem Marie Terezie. Josef II. později zakázal činnost jezuitského řádu a následně všechny „hry prostonárodní, frašky a hry extemporované vůbec“.
Za Josefa II. pronikly do života liberální změny, nastoupilo osvícenství. Významnou roli sehrálo uzákonění povinné školní docházky. Tak se na vesnici dostali první učitelé, zárodek budoucího obrození na vesnici, čeští synkové z vesnic a městeček se dostali do vyšších škol a zpětně se vrátili do rodných míst jako studenti ; tím ve vesnici značně rozšířili povědomost občanů o okolním světě . Později začali působit jako kněží, učitelé, úředníci, lékaři a pod. - Pro Hradec Králové to byla doba významná stavbou hradecké pevnosti. Tím se z města stalo hradbami uzavřené městečko s 5000 obyvateli a s výrazným vojenským životem. První ochotnická divadla té doby hráli důstojníci, samozřejmě německy. Dnešní předměstí byla městečka a vesnice se samostatným životem: Pražské Předměstí, Třebeš, Malšovice, ale i dnes téměř neviditelné Kluky, Lhota pod Strání, Zámeček ... V Praze vycházejí od r.1782 české noviny a od června 1786 byla zahájena česká divadelní představení v Boudě na Koňském trhu.
Počátek devatenáctého století
Jak už je to v našich krajích častou praxí, po období naděje v r. 1792 nastupující císař František I. postupně zrušil všechny liberální reformy, upevnil absolutistickou vládu s mohutnou policií, výrazně reakční. Vesnice na to doplatila pokusy o vynucení úlev řadou neúspěšných revolt. V Holohlavech se hrála hra s tématikou selských bouří Soumrak. Napsal ji kronikář obce Vojtěch Prokop a končí popravou dvou holohlavských sousedů : Špringra a Víznara oběšením.
Naopak ve městech pomalu a nezadržitelně se šířilo národní uvědomění . Nositeli byli mladí intelektuálové a zejména Hradec Králové měl v této době významné postavení.
V Hradci Králové 1766 - 1789 byla dostavěna pevnost a město se zcela změnilo.Byla to změna skutečně obrovská ; byl například rozvezen vrch Rožberk s vinicemi, obyvatelé okraje města byli vystěhováni zejména na Pouchov a byl založen Nový Hradec Králové. V r. 1790 uvedli důstojníci, nová společenská vrstva ve městě, německy hrané divadlo v č. 139. Avšak již v r.1791 provedli žáci normální školy pod vedením katechety Žumpeho česky hrané představení. Současník zaznamenal, že :“v r.. 1791 v neděli křížovou někteří měšťané od oné vojenské společnosti pohnuti, také v českém jazyku na onom divadle bystrost svou prokázali“. 1796 zřídili sobě městští ochotníci stálé divadlo v domě č.123 U zlatého orla ; zpočátku téměř výlučně německy hraného.
Výrazným oživením pro hradecké ochotnické divadlo se stal příchod profesora Václava Klimenta Klicpery v roce 1819; absolutismus rakouský neumožňoval vytvoření spolku se stanovami, leč hrálo se dosti pilně. Například jen v roce 1833 inscenoval Klicpera své hry Rohovín Čtverrohý,Veselohru na mostě, Divotvorný klobouk a Každý něco pro vlast . V r. 1838 bylo divadlo Uzlatého orla přestavěno. V přízemí a na galerii byla číslovaná sedadla, z obou stran 4 lože a šatna. Jeviště bylo do čtverce 4 sáhy , což je dost prostorné, bylo to asi 7,5 m , dekorací bylo 20 – mimo jiné: gotický sál,, modrý sál, selská světnice, les, vězení, zahrada, město, hornatá krajina, moře, jezero, množství stojek . Malíř Mössner po celou zimu maloval oponu : je na ní vidět červená nařasená záclona a pohled na Hradec od Zámečku . Od r. 1825 začal V.K. Klicpera u Jana Hostivíta Pospíšila vydávat Almanach dramatických her svých a později českých. Vydával je na svůj náklad, jejich význam pro celou zemi je zásadní.
Odchod Klicpery v r.1846 z Hradce ukončuje i tuto éru a z draze pořízeného fondu kostýmního, dekoračního i knihovnického nezbylo téměř nic - vše bylo zničeno nebo rozkradeno.
Představení ochotnická jsou doprovázena vystoupeními hostujících divadelních kočovných společností. V roce 1825 za spolučinkování místních ochotníků byla uvedena opera Čarostřelec. Do konce 1850 se v Hradci představily společnosti: ředitele Suvarova -105 představení, ředitele Převora – 42 vystoupení, společnost ředitele A Müllera, Sieg-Heidla hrála 33 krát, Walburga, a Knispla 54 krát, Maschka 15 krát, společnost Magdaleny Kochanovské provedla 76 vystoupení.
Rok 1848
Rok 1848 přinesl významnou změnu. Na dva roky je zrušena cenzura. Najednou v Čechách vychází na 30 titulů českých novin. I v městech okresu jsou zřizovány národní gardy (podle dokumentů nejsou však příliš revoluční, mnohdy působí jako obecní policie, která bere spravedlnost do svých rukou proti drobným zlodějíčkům a podvodníčkům). České divadlo se stává výrazným činitelem národního obrození.
Po dvou letech nadějí nastupuje tvrdá reakce v podobě Bachova absolutismu. Po roce 1849 byl vydán úplný zákaz Tylových historických her, cenzura tvrdě zasahovala . Porážka rakouských vojsk u Magenta přivodila pád Bacha spolu s objevením rozsáhlé korupce ve státní správě. Následuje vydání spolčovacího zákona v r.1867; to umožňuje výrazný rozkvět spolkové činnosti vůbec. Divadelní ochotníci sehráli v konci 19. a začátku 20. stol. v národním obrození a v budování občanské společnosti prokazatelně nejdůležitější roli.
Počátek devatenáctého století
Jak už je to v našich krajích častou praxí, po období naděje v r. 1792 nastupující císař František I. postupně zrušil všechny liberální reformy, upevnil absolutistickou vládu s mohutnou policií, výrazně reakční. Vesnice na to doplatila pokusy o vynucení úlev řadou neúspěšných revolt. V Holohlavech se hrála hra s tématikou selských bouří Soumrak. Napsal ji kronikář obce Vojtěch Prokop a končí popravou dvou holohlavských sousedů : Špringra a Víznara oběšením.
Naopak ve městech pomalu a nezadržitelně se šířilo národní uvědomění . Nositeli byli mladí intelektuálové a zejména Hradec Králové měl v této době významné postavení.
V Hradci Králové 1766 - 1789 byla dostavěna pevnost a město se zcela změnilo.Byla to změna skutečně obrovská ; byl například rozvezen vrch Rožberk s vinicemi, obyvatelé okraje města byli vystěhováni zejména na Pouchov a byl založen Nový Hradec Králové. V r. 1790 uvedli důstojníci, nová společenská vrstva ve městě, německy hrané divadlo v č. 139. Avšak již v r.1791 provedli žáci normální školy pod vedením katechety Žumpeho česky hrané představení. Současník zaznamenal, že :“v r.. 1791 v neděli křížovou někteří měšťané od oné vojenské společnosti pohnuti, také v českém jazyku na onom divadle bystrost svou prokázali“. 1796 zřídili sobě městští ochotníci stálé divadlo v domě č.123 U zlatého orla ; zpočátku téměř výlučně německy hraného.
Výrazným oživením pro hradecké ochotnické divadlo se stal příchod profesora Václava Klimenta Klicpery v roce 1819; absolutismus rakouský neumožňoval vytvoření spolku se stanovami, leč hrálo se dosti pilně. Například jen v roce 1833 inscenoval Klicpera své hry Rohovín Čtverrohý,Veselohru na mostě, Divotvorný klobouk a Každý něco pro vlast . V r. 1838 bylo divadlo Uzlatého orla přestavěno. V přízemí a na galerii byla číslovaná sedadla, z obou stran 4 lože a šatna. Jeviště bylo do čtverce 4 sáhy , což je dost prostorné, bylo to asi 7,5 m , dekorací bylo 20 – mimo jiné: gotický sál,, modrý sál, selská světnice, les, vězení, zahrada, město, hornatá krajina, moře, jezero, množství stojek . Malíř Mössner po celou zimu maloval oponu : je na ní vidět červená nařasená záclona a pohled na Hradec od Zámečku . Od r. 1825 začal V.K. Klicpera u Jana Hostivíta Pospíšila vydávat Almanach dramatických her svých a později českých. Vydával je na svůj náklad, jejich význam pro celou zemi je zásadní.
Odchod Klicpery v r.1846 z Hradce ukončuje i tuto éru a z draze pořízeného fondu kostýmního, dekoračního i knihovnického nezbylo téměř nic - vše bylo zničeno nebo rozkradeno.
Představení ochotnická jsou doprovázena vystoupeními hostujících divadelních kočovných společností. V roce 1825 za spolučinkování místních ochotníků byla uvedena opera Čarostřelec. Do konce 1850 se v Hradci představily společnosti: ředitele Suvarova -105 představení, ředitele Převora – 42 vystoupení, společnost ředitele A Müllera, Sieg-Heidla hrála 33 krát, Walburga, a Knispla 54 krát, Maschka 15 krát, společnost Magdaleny Kochanovské provedla 76 vystoupení.
Rok 1848
Rok 1848 přinesl významnou změnu. Na dva roky je zrušena cenzura. Najednou v Čechách vychází na 30 titulů českých novin. I v městech okresu jsou zřizovány národní gardy (podle dokumentů nejsou však příliš revoluční, mnohdy působí jako obecní policie, která bere spravedlnost do svých rukou proti drobným zlodějíčkům a podvodníčkům). České divadlo se stává výrazným činitelem národního obrození.
Po dvou letech nadějí nastupuje tvrdá reakce v podobě Bachova absolutismu. Po roce 1849 byl vydán úplný zákaz Tylových historických her, cenzura tvrdě zasahovala . Porážka rakouských vojsk u Magenta přivodila pád Bacha spolu s objevením rozsáhlé korupce ve státní správě. Následuje vydání spolčovacího zákona v r.1867; to umožňuje výrazný rozkvět spolkové činnosti vůbec. Divadelní ochotníci sehráli v konci 19. a začátku 20. stol. v národním obrození a v budování občanské společnosti prokazatelně nejdůležitější roli.
Města za Rakouska
Hradec Králové
Po odchodu V.K.Klicpery se v Hradci střídaly převážně kočující společnosti -- zejména společnost Zöllnerova –s ní vystupoval v Hradci Králové i Josef Kajetán Tyl, a od roku 1852 první česká divadelní společnost J.A. Prokopa. Na počátku 60. let zorganizoval c.k. soudní oficiál Václav Hubka ochotnická představení .V r.1861 se hrál Rohovín Čtverrohý a Husička z Podháje a v r. 1863 Moliérův Lakomec. Kočující společnosti trvale hrají v Hradci, zajímavé je, že poslední vystoupení německy hrajících společností Knisplovy bylo v roce 1869. Do zániku Rakouska se v Hradci vystřídaly snad všechny české společnosti : Elišky Zöllnerové, Fr.Pokorného, Josefa Kramuele, Pavla Švandy ze Semčic, V. Svobody, J. Štandery, J.A. Prokopa, Mušky, Košnera, Čížka, Pištěka, Vendelína Budila, Chmelenského, Sukova, Honsova a některé další.
V roce 1867 se Lad. Pospíšil, Adolf Preitinger, Jan Vávra , V. Formánek, Nechanický sepsali stanovy, jejichž schválení dosáhli v roce 1868. Jednota se účastnila slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu. Ve sbírkách na zbudování Národního divadla byl Hradec na čtvrtém místě za Prahou, Plzní a Kolínem. 24.3. 1885 došlo k otevření nového divadla, jemuž dáno jméno Klicperovo. Na stavbu divadla věnovala jednota svůj stavební fond 1030 zlatých rakouského čísla a svým nákladem dala vymalovat strop (460 zl.) foyer a chodby (820 zl.) a do divadla věnovala dekorace v ceně 380 zl. Malbu provedli akad. malíři bratři Nejedlí z Nového Bydžova. Strop byl vyzdoben malbou ranaissanční ve 4 polích, s figurami tragedie, lyriky, dějin a hudby. Za tyto zásluhy byla jednotě městem propůjčena permanentně čestná lože. – Toto privilegium bylo „zapomenuto“ v revolučním roce 1948 komunisty a již nikdy nebylo obnoveno. - Téhož roku zakoupena byla Alšova opona Příchod Čechů na Říp, která je dnes v Náchodě.
Za 1.světové války oslavila jednota třicetileté výročí založení v r.1915 Lucernou a v roce 1917 hráli Tylovu Fidlovačku, kdy obecenstvo provokativně zpívalo Kde domov můj. Po 12 reprízách bylo provozování hry úředně zakázáno.
Nový Bydžov
Byl za Rakouska sídlem hejtmanství novobydžovského.
Soudní archívní materiál té doby dokládá, že čeští ochotníci zde hráli už před 1848. Byla to nahodilá herecká seskupení. Zpočátku se hrálo německy, později česky. U modrého lva a U Kupců. 1845 je v Květech zpráva, že se zde česky hrálo divadlo. 1866 jsou datovány stanovy ochotnického spolku, který tedy existoval už dříve. 1868 ochotníci provedli Donizettiho Marii, dceru pluku, 1870 Fausta a Markétku. Někdy v tu dobu zde hráli žáci školy tehdy oblíbenou hru J.Neudörfela Budečské jesličky. 1870 spolek zanikl. Ochotnické divadlo se dále provozovalo v jiných spolcích, na př. Občanská a řemeslnicko-dělnická beseda, hasiči. 1884 zde provedli Prodanou nevěstu. 1885 nastudovali místní ochotníci V studni. 1887 nastudovali scénicky Bendlovu kantátu Švanda dudák. Hrávalo se v zasedací síni radnice až do 1888,kdy bylo v hostinci Na kopečku postavené nové jeviště. 1905 byl obnoven spolek ochotníků Divadelní jednota Jirásek. Téhož roku první představení - Žně /Šubert/. 1918 se přejmenovali na Spolek divadelních ochotníků Jirásek.
Nechanice
Jako sídlo okresního soudu bývalo významným centrem
V Nechanicích k novému životu vzkříšeno bylo divadlo letos si česká Thálie svůj skromný chrámek rozbila , v němžto tamější ochotníci k dobrému oučelu několik her na prkna přivedli. Nemohu však mnoho chvalitebného o provozování her povědět, anto dílem nečetně shromážděné obecenstvo, dílem pak nechutě před prázdnými lavicemi si počínající hercové příčinu k tomu podali.
1860 v Nechanicích provedli řadu představení mnohdy zdařilých, návštěva však byla malá. Lumír konstatuje, že v Nechanicích nastala k divadlu jakási chladnost, ... jest třeba k divadlu přízně a větší podpory u předních města.
1869 koupil starosta města Ed. Matějovský grunt za 5200 zl. a za vydatné pomoci hraběte Harracha ji dal přebudovat na centrum kult. života. („šenk v rathause“ .. „šathaus“) .. 30.8. 1873 vystoupila na nechanickém jevišti Otylie Sklenářová - Malá ve hře Na rozcestí. ... Desetiletí rozkvětu je spojeno se jménem nově ustaveného notáře JUDr. Josefa Štolby. Ten hry nejen psal, ale i režíroval, sám hrál a herce vychovával
MUDr.Dlouhým, a ještě toho roku bylo divadlo založeno. 1881 se sešli ochotníci U staré brány a vzpomínali dvacátého výročí založení.. Nové stanovy byly schváleny hejtmanstvím v Novém Bydžově 1.4. 1982. Ve výboru pracoval Ed. Pázler, Fr. Tísek, Jan Šafránek,učitel, Hynek Vaníček . Hrávalo se v měšťanské škole čp.50 do roku 1886, kdy byl sál zabrán pro rozšíření třídy. Od té doby se představení konala v hotelu Liverpool.Postupně dochází k ochabnutí činnosti, scéna je půjčována kočovným společnostem, pohostinsky zde vystupují Seifert, Mošna. Spolek se r.1902 rozchází.
Třebechovice pod Orebem
Město s velmi starou divadelní tradicí doloženou již na počátku 19. století , s výraznými pokusy hudebními jistě i vlivem buditele Jana Theobalda Helda První hra snad r. 1802 Tepličtí kováři od P.Šedivého pak 1806 i náboženská představení pak až do r.1818 nejsou zprávy.
V kronice ochotníků třebechovických je zmínka:“na novém jevišti zahájeny hry dne 15. dubna 1895 hrou Paní Marjánka, matka pluku, kterážto hra, jak pan ředitel v proslovu podotkl, provozována byla taktéž při podobném znovuzřízení divadla ochotnického v Třebechovicích před 42 roky. – tedy 28.9. 1853 ve Starém rathauze.- Spolek divadelních ochotníků obnoven v roce 1885 a hrál až do roku 1906.
Ochotnické divadlo jako politikum
V českých zemích, které prožívaly v minulém období dlouhá léta nesvobody, nebylo prakticky možné účastnit se jiné politické činnosti, a tak se divadlo ve všech obdobích útlaku stává výraznou politickou činností. Divadelní ochotnická činnost umožňovala realizovat své představy, byla v naprosté většině místem svobodné činnosti. Jak šly naše dějiny, období života v politickém útlaku a nesvobodě bohužel jasně převažuje. Lze proto konstatovat, že divadlo bylo i velikou politickou tribunou.
V 18. století je jasně projevem reakce minority v boji za svá práva jazyková, kulturní, ale i politická, národní i státní. Na Hradecku zřejmě nebyla otázka národnostní mimořádně závažná. Samozřejmě, že státní správa dávala šanci němčině . Ve městech se proto žilo dvojjazyčně – ( pissel böhmisch – pissel dajč), ale národnostní uvědomění bylo v Hradci výrazně větší než tomu bylo v jiných městech, a to i přes přítomnost vojenské posádky.
Za I. sv. války mnoho souborů přestává hrát - jednak mnoho členů odešlo na frontu, hlavně však nechtěli přispívat oslavě panovnického domu, jak bylo předepsáno úřady. Hradecký Klicpera v roce 1917 hraje provokativně Fidlovačku, aby si diváci mohli zazpívat Kde domov můj.
Jak se spolky jmenovávaly – bylo to ostatně také jisté politikum:
Nejfrekventovanější je název Sokol a potom hasiči a DTJ. Jména měla naznačovat smysl činnosti, snad vzor. Nejčastěji to byl Jirásek 18x, Tyl 12x, Havlíček 9x, Kollár 6x, Klicpera 5x, dále Palacký, Čapek, Vlastimil, Vojan, Vrchlický, Dobroslav, Hanka 2x a jednou: Bída, Česák, Hviezdoslav, Jesličky, Jiří Volný, Kaleidoskop, Komenský, Krakonoš, Limanovský, Maják, Masaryk, Maksim Gorkij, Mladota, Petr Bezruč, Probuzení, Osvěta, Rovnost, Rozkvět, Rozmarýnek, Rudá hvězda, Symposion, Šimanský, Turinský, Vesna
Za první republiky
Po válce přišlo dvacet let nevídané svobody. Cenzura byla zcela zrušena, v dobách neklidu fungoval velmi mírně zákon na ochranu republiky. V minulém období připravená společnost se rozvíjela do nebývalé šíře. Spolky ochotnické byly zřizovány u různých jiných organizací (Sokol, DTJ, Orel, hasiči ), hráli skauti, politické strany, sportovní kluby. Mnohé spolky měly jepičí trvání, ale činnost je velmi bohatá. Převažoval lehký repertoár, v oblibě byla opereta. Vznikají nejrůzněji organizovaná centra vyvolaná zespodu, tedy od souborů. Vzniká největší centrála ÚMDOČ, podbně jsou organizovány soubory DTJ a FDTJ. Spolky kromě ohromného kladu vytvářejí svá izolovaná prostředí, kam je mnohdy velmi těžké se prosadit, bují nejrůznější řevnivosti mezi soubory. V průběhu 30 let je doložena činnost 150 nových souborů, mnohé soubory vzniklé dříve samozřejmě hrají také. Je to nevídaná šíře produkce, bohužel ne vždy na dobré úrovni.Rozvíjí se systém přehlídek, Jiráskův Hronov, ale i Klicperův Chlumec, novobydžovská přehlídka, přehlídky v Hořicích a v Jaroměři.
Ohromná produkce tehdejší doby měla své „pomůcky“. Herci i autoři si vytvořili reprodukční škatulky- všichni dobře znali termíny: první milovník, první milovnice, mladokomik, starý komik, kominda (někdy druhá milovnice), komická stará, charakter apod. To umožňovalo vytvořit si celou řadu osvědčených inscenačních postupů, gest a pohybů („špílců“), ověřili si a stále si upevňovali úspěšné chování. Tak byly samozřejmě i psány hry, rovněž postup hry byl naprosto vypočitatelný.Tak byla důležitá praxe. Častým opakováním si každý vytořil vlastní „herectví“.
Na pomoc ochotnickým souborům byly vydávány spousty divadelních her v několika nakladatelstvích. Bývaly to malé sešitky . Hry byly psány a upravovány na skromné prostory malých jevišť, často bývaly doprovázeny i půdorysnými návrhy postavení herců na jevišti, jejich příchody a odchody, seznamy rekvizit.
Ve větších městech bývaly půjčovny divadelních kostýmů, které vypravily jakoukoli hru. – Kostýmy přišly dva dny před premiérou a musely se po představení ihned odeslat.
I o kulisy se začal starat profesionální průmysl, například firma Máca Brno. Firmy nabízely nejrůznější typy kulis, vesnická světnice, zámecký pokoj, palouk, les, vězení atd. Dochovaly se obrazové ceníky , kde si soubory mohly objednat dle potřeby a peněz: od stojky kamene, stromu … až po celé výpravy.
Na jevišti se už svítí elektřinou, převažují širokoúhlé vany, svítí se spodní rampou – z podlahy.
Na středu jeviště musela být nápovědní budka.
Ochotnické divadlo jako politikum
V českých zemích, které prožívaly v minulém období dlouhá léta nesvobody, nebylo prakticky možné účastnit se jiné politické činnosti, a tak se divadlo ve všech obdobích útlaku stává výraznou politickou činností. Divadelní ochotnická činnost umožňovala realizovat své představy, byla v naprosté většině místem svobodné činnosti. Jak šly naše dějiny, období života v politickém útlaku a nesvobodě bohužel jasně převažuje. Lze proto konstatovat, že divadlo bylo i velikou politickou tribunou.
V 18. století je jasně projevem reakce minority v boji za svá práva jazyková, kulturní, ale i politická, národní i státní. Na Hradecku zřejmě nebyla otázka národnostní mimořádně závažná. Samozřejmě, že státní správa dávala šanci němčině . Ve městech se proto žilo dvojjazyčně – ( pissel böhmisch – pissel dajč), ale národnostní uvědomění bylo v Hradci výrazně větší než tomu bylo v jiných městech, a to i přes přítomnost vojenské posádky.
Za I. sv. války mnoho souborů přestává hrát - jednak mnoho členů odešlo na frontu, hlavně však nechtěli přispívat oslavě panovnického domu, jak bylo předepsáno úřady. Hradecký Klicpera v roce 1917 hraje provokativně Fidlovačku, aby si diváci mohli zazpívat Kde domov můj.
Jak se spolky jmenovávaly – bylo to ostatně také jisté politikum:
Nejfrekventovanější je název Sokol a potom hasiči a DTJ. Jména měla naznačovat smysl činnosti, snad vzor. Nejčastěji to byl Jirásek 18x, Tyl 12x, Havlíček 9x, Kollár 6x, Klicpera 5x, dále Palacký, Čapek, Vlastimil, Vojan, Vrchlický, Dobroslav, Hanka 2x a jednou: Bída, Česák, Hviezdoslav, Jesličky, Jiří Volný, Kaleidoskop, Komenský, Krakonoš, Limanovský, Maják, Masaryk, Maksim Gorkij, Mladota, Petr Bezruč, Probuzení, Osvěta, Rovnost, Rozkvět, Rozmarýnek, Rudá hvězda, Symposion, Šimanský, Turinský, Vesna
Za první republiky
Po válce přišlo dvacet let nevídané svobody. Cenzura byla zcela zrušena, v dobách neklidu fungoval velmi mírně zákon na ochranu republiky. V minulém období připravená společnost se rozvíjela do nebývalé šíře. Spolky ochotnické byly zřizovány u různých jiných organizací (Sokol, DTJ, Orel, hasiči ), hráli skauti, politické strany, sportovní kluby. Mnohé spolky měly jepičí trvání, ale činnost je velmi bohatá. Převažoval lehký repertoár, v oblibě byla opereta. Vznikají nejrůzněji organizovaná centra vyvolaná zespodu, tedy od souborů. Vzniká největší centrála ÚMDOČ, podbně jsou organizovány soubory DTJ a FDTJ. Spolky kromě ohromného kladu vytvářejí svá izolovaná prostředí, kam je mnohdy velmi těžké se prosadit, bují nejrůznější řevnivosti mezi soubory. V průběhu 30 let je doložena činnost 150 nových souborů, mnohé soubory vzniklé dříve samozřejmě hrají také. Je to nevídaná šíře produkce, bohužel ne vždy na dobré úrovni.Rozvíjí se systém přehlídek, Jiráskův Hronov, ale i Klicperův Chlumec, novobydžovská přehlídka, přehlídky v Hořicích a v Jaroměři.
Ohromná produkce tehdejší doby měla své „pomůcky“. Herci i autoři si vytvořili reprodukční škatulky- všichni dobře znali termíny: první milovník, první milovnice, mladokomik, starý komik, kominda (někdy druhá milovnice), komická stará, charakter apod. To umožňovalo vytvořit si celou řadu osvědčených inscenačních postupů, gest a pohybů („špílců“), ověřili si a stále si upevňovali úspěšné chování. Tak byly samozřejmě i psány hry, rovněž postup hry byl naprosto vypočitatelný.Tak byla důležitá praxe. Častým opakováním si každý vytořil vlastní „herectví“.
Na pomoc ochotnickým souborům byly vydávány spousty divadelních her v několika nakladatelstvích. Bývaly to malé sešitky . Hry byly psány a upravovány na skromné prostory malých jevišť, často bývaly doprovázeny i půdorysnými návrhy postavení herců na jevišti, jejich příchody a odchody, seznamy rekvizit.
Ve větších městech bývaly půjčovny divadelních kostýmů, které vypravily jakoukoli hru. – Kostýmy přišly dva dny před premiérou a musely se po představení ihned odeslat.
I o kulisy se začal starat profesionální průmysl, například firma Máca Brno. Firmy nabízely nejrůznější typy kulis, vesnická světnice, zámecký pokoj, palouk, les, vězení atd. Dochovaly se obrazové ceníky , kde si soubory mohly objednat dle potřeby a peněz: od stojky kamene, stromu … až po celé výpravy.
Na jevišti se už svítí elektřinou, převažují širokoúhlé vany, svítí se spodní rampou – z podlahy.
Na středu jeviště musela být nápovědní budka.
Socialismus
Jak na venkově zapůsobil Hradecký program a jeho zhoubné důsledky v zemědělství a v oblasti politické jsou známé, stejně výrazně a stejně zhoubně zapůsobil tzv. Soběslavský plán z roku 1951. Tím byly zrušeny divadelní spolky a musely , chtěly-li hrát, „dobrovolně“ přejít do tzv. masových organizací - ROH a pod. Skončením samostatné činnosti spolky přišly i o svůj majetek, mnohdy i divadelní budovy; v této době často končí poslední zmínky o souborech a těžce shromažďovaný fundus kostýmů, rekvizit, kulis, ale i knih a archivy zhusta mizí . Končí ÚMDOČ a její činnost přebírají různé řízené komise jako okresní poradní sbory, kulturní domy, krajská střediska, apod. , kde členové bývali různě prověřováni. Ještě v roce 1955, kdy jsem se po studiích vrátil do Hradce , evidoval tehdejší okresní poradní sbor pro divadlo na 50 hrajících souborů. Tento počet však vytrvale prudce klesal..
Je zaznamenán jeden případ ustavení akčního výboru r.1948 v SDO Tyl Smiřice s poznámkou: nikdo nebyl vyloučen.
Hned v první vládě dostává ministerstvo informací (ale i kultury a školství) komunistická strana a v osobě Václava Kopeckého od počátku útočí na všechny liberální projevy.
Po převzetí moci Vítězným únorem byla zřízena Kulturní rada a všechna periodika byla denně kontrolována na tiskovém oddělení.
V roce 1951 jsou do všech redakcí jmenováni cenzurní redaktoři. Bylo vytvořeno několik seznamů zakázaných knih na různých odděleních ÚV KSČ s příkazem 1 výtisk zachovat, ostatní zničit. Nízký odhad zlikvidovaných knih do roku 1953 je 23,5 miliónů knih, tedy víc než dvanáctkrát víc než zlikvidovali Němci.
22.4.1953 byl tajně zřízen Úřad pro tiskový dozor, cenzoři občas docházeli i do divadel a hlídali herecká extempore. Na poště v té době bylo cenzurováno denně 750 tisíc poštovních zásilek
První vlna liberalizace nastala od roku 1963 nejprve v divadle.
V roce 1968 byla cenzura zrušena - jako v roce 1848- a stejně tak v nastoupené „normalizaci“ byla opět zavedena. Oficiální seznam obsahoval na 400 jmen autorů zcela zakázaných. Krom toho byly vytvářeny různé formy distancování, u výkonných reprodukčních umělců potom mnohdy krajově i místně zabarvené.
V Hradci existoval zákaz pro Matušku, různé distance dostali i mnozí další jako Horníček a pod.
Přesto byl přijat jistý modus vivendi: my vás nebudeme moc otravovat, vy si budete klidně dělat divadlo.
Značnou změnu přináší normalizace za sovětské okupace. Tehdy už nebylo třeba se o něčem přesvědčovat. Začalo být jasné, kdo je kdo. Diváci zejména vycítili a hledali a čekali na jakoukoli zmínku o svobodě, boje s hloupostí - zkrátka divadlo se opět stalo vysoce politickým
V Hradci Králové je zajímavé, že v době normalizace se zbytek souborů vydal na cestu za kvalitou představení. Díky nadšení, iniciativě - a mnohdy krycí zástěrky - pracovnic kulturních středisek Mirky Císařové a Emy Zámečníkové se v této době realizují pozoruhodná setkání – „Inspirace“ a „dílny“ , kde všechny generace vypovídaly o svém vztahu ke společnosti, o svých touhách a postojích. Kupříkladu třebechovický Symposion se připojil k listopadové stávce profesionálních divadel v roce 1989, a nebylo to nijak jednoduché.
K repertoáru
Snadno se označí repertoár - jak to mnozí hodnotitelé soudí - jako brakový . Repertoár určovali především diváci , jim vyhovoval. Ona ta braková literatura má co do činění se světem vysněným, idealizovaným, zjednodušeným. Jako se nedá jednoduše mávnout rukou nad červenou knihovnou nebo kovbojkami, stejně jako nad Dietlovými seriály.
Ochotníci byli většinou jiných profesí, mohli vybírat jen z toho, co znali ve svém okolí, co viděli, co se dalo sehnat. Proto je převažující metodou napodobování profesionálních scén; řada autorů prostě byla oblíbená a hrála se téměř všude.
Výrazně je cítit změna repertoáru ve chvílích historického ohrožení. Za 1. světové války řada souborů přestala hrát, aby se nemusela podřídit požadavku oaslavy panovnického domu, před okupací , ochotníci výrazně hrají českou klasiku a ochotnické divadlo se po celou okupaci stává místem národního života a odporu., koncem 40. let se stávají divadla v přírodě jistým výrazem vzdoru : např. Paukrtova inscenace Fuente Ovejuny v Libčanech , výjimečná inscenace Člověka pro každé počasí v Třebechovicích v roce 1969 , „domácí“ divadlo manželů Dvořákových v Bohdanči..
Závěrem
Pokusil jsem se zmapovat vývoj české občanské společnosti v hradeckém okrese – při čemž ochotnické divadlo posloužilo jako pars pro toto. Ostatně , ochotnické spolky nebyly jen místem pro hraní divadla. Naprosto jasně tento přehled dokazuje významnou propojenost občanského života v jednotlivých obcích. Spolky umožňovaly řešit obecné potřeby obce: proto mnohé ochotnické spolky pořádaly plesy, věnečky, besedy o knihách a umělcích; ostatně ono to bylo propojené i personálně. Mnozí ochotníci byli významnými činiteli u hasičů, v tělovýchovných spolcích – ale i obráceně: pro řadu ochotníků byla jejich činnost dobrou reklamou. Ochotníci svou činností značně zvyšovali tržbu hostinským, každý soubor pomáhal některému holiči ( líčení a nápověda – byly pravidelně placené) . Členství ve spolku bylo v obci vysoce oceňováno, režizéři a předsedové (ředitelé, prezidenti spolku) měli vysokou občanskou hodnotu. Proto byla i řada lidí členy spolku , aniž někdy hráli divadlo. Často těchto členů bylo víc než členů činných.
Samozřejmě napadá srovnání se současnou situací.
V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k tak obrovským společenským změnám, že situace je zcela odlišná:
Prošli jsme jako národ – bohužel - destruktivním působením dvou totalitních systémů, které nemohly rozvinutou občanskou společnost vůbec potřebovat. Rozbití spolkové činnosti bylo nutnou cestou pro ovládnutí společnosti.
Na tento fakt budeme doplácet ještě velmi dlouho. Jde totiž o úplné otočení vztahů. Díky zkušenosti se socialismem - dokonalý centralismus dotažený až do absurda –přesvědčilo většinu lidí, že za všechno mohou ti nahoře, a tak většina občanů stále potřebuje o něco žádat, něco očekávat. Vždyť všechno bylo přidělováno, …a stát (přesněji řečeno nějaký, mnohdy anonymní úředník) milostivě přiděloval, naděloval jako Ježíšek. A tak na Ježíška většina z nás stále čeká, až dostane zase něco přiděleno.
Současně vedle nás (a mnohdy bez našeho vědomí) probíhal intenzivní rozvoj tržní společnosti. Celá naše společnost do ní spadla jako do studené vody. Nebývalý rozsah možností, které nám nová společenská situace nabídla, pochopitelně nebývalým způsobem rozrůznila i lidské snažení.
Svět se zmenšil; prakticky všecko je dosažitelné a diferenciace je obrovská. Malý, uzavřený, soběstačný svět obcí je nenávratně pryč. Jako se už nikdy nevrátí vážnost a postavení učitele, sláva a radost ze šibřinek, májových slavností, nádhera výročních trhů …, těžko se bude ve stejné podobě vracet spolková činnost.
Navíc, to, co se skutečně změnilo výrazně, je náročnost těchto činností. Nebývalý rozvoj techniky nutí i náročnější vztah k provozované činnosti. Např. jít si zalyžovat v dnešní době znamená desetitisícovou investici do vybavení; nájem budovy pro cokoli vynucuje mimořádná vydání, … prostě už dnes trávení volného času a hraní ochotnického divadla je náročná záležitost, ze vstupného nelze ani pokrýtnáklady, natož získat prostředky.
V současně probíhající všeobecné globalizaci světa, mohou však spolky – daleko méně formální než bývaly - , stejně jako silná rodina být oním záchytným pevným bodem.
Ostatně mnozí z nás v době totalitní společnosti našli v ochotnickém spolku onen pevný bod, místo svobody a přátelství.
Vždyť dnes se spousta lidí plahočí na zahrádkách, ačkoliv si může koupit v obchodě cokoliv, a stejně tak věřím, že ochotnické divadlo se bude provozovat stále, stejně jako se budou lidé sdružovat v jiných oblastech.
Dohalicko
BENÁTKY . Zaregistrovány měly spolek divadelních ochotníků 1925 ,1938. Zal. v prosinci 1935 v hostinci U Tatrmanů. Duší spolku, iniciátorem spolkové činnosti byl řídící učitel pan Souček. Zahájili hrou Staré hříchy, uvedli ještě další dvě. Hry neměly valnou úroveň, hrál se osvědčený ochotnický brak, výjimku tvoří adaptace románu Karoliny Světlé Kříž u potoka. Spolek zanikl pravděpodobně v roce 1938
DOHALICE - v obci pracovala jednota divadelních ochotníků 1895, ale doklady další nejsou a v HORNÍCH DOHALICíCH sídlila jednota divadelních ochotníků Jirásek 1926
DOLNÍ PŘÍM V obci jsou zaregistrovány tři spolky: spolek divadelních ochotníků Komenský 1907, odbor hasičské jednoty 1917 a a spolek divadelních ochotníků 1922, vesměs bez bližších údajů.
DUB v obci hrála divadlo čtenářská ochotnická beseda 1909
HORNÍ PŘÍM - zde pracoval odbor hasičské jednoty 1917
HOŘÍNĚVES , o. Hradec Králové. Zde se ustavila jako první čtenářsko- ochotnická jednota v roce 1871.Pamětník vzpomíná:“ Na opětovnou žádost nově se tvořícího ochotnického spolku v Hoříněvsi zapůjčili jim jeviště ochotníci ze Sovětic přes trpké zkušenosti s půjčkami (pan Jan Česák) jeviště, ale vzalo tam také požárem pohromu“. Později zde pracoval spolek divadelních ochotníků Hanka 1882 - 1955
KLENICE Hrával divadelní odbor dorostu republikánské strany 1927
MOKROVOUSY Dramatický odbor hospodářsko čtenářské besedy byl založen1907. Hrál zde divadelní kroužek osvětové besedy a Československého svazu mládeže v letech 1950 – 1960.Hráli Rud.Henčl, H.Bednářová,D.Krausová, A.Velínská. Hrálo se v hostinci U Rybů, p.Tlapy, v přírodě
MŽANY„ Koncem 80. let hráli ve Mžanech ochotníci ze Sovětic úspěšnou hru Duch času, čímž probudili i tamní ochotníky“, píše pan Volf ve svých pamětech.Čtenářsko divadelní jednota s hasičským odborem pracovala 1886 – 1910, a proměnila se na jednotu divadelních ochotníků Tyl 1910
PROBLUZ - Působením nadšeného ochotníka Fr. Fejgla z Rosnic založen soubor, asi po roce 1900, později zde působili ochotníci z odboru hasičské jednoty 1927, ze Sokola 1927,,divadelní odbor hospodářské besedy 1927
Ve STRAČOVĚ hrával divadelní odbor hasičské jednoty 1927 a jednota divadelních ochotníků Štolba 1927
SOVĚTICE divadelní ochotníci zde hráli již v r.1843; na královéhradeckém venkově poprvé česky čekými lidmi zde bylo hráno divadlo. Zakladatelem byl pan Josef Česák Později se stal ředitelem divadla Fr. Všetečka. V r.1890 byla uspořádána slavnost k 50 letům činnosti Besedy, byla zasazena pamětní deska zakladateli divadla J. Česákovi, sehráno drama Jan Výrava. K slavnosti dostavil se i jeden z prvních ochotníků Josef Horák, té doby vysloužilý ředitel měš’tanské školy dívčí v Hořicích. Po tomto slavnostním představení pořízeno úplně nové jeviště. Proto se v roce 1922 přejmenovává na jednotu divadelních ochotníků Česák .V tisku psali, že „hráli hru od Recha Zvony z bojů o naši samostatnost“ v roce 1925
STŘEZETICE Divadlo zde začínali hrát ochotníci hosp.čten.besedy 1900 – 1914, v roce 1919 začíná hrát spolek divadelních ochotníků Masaryk . První hrou bylo Vodní družstvo; zakladatelem byl student Josef Havlas, následuje ochotnický spolek OS Havlíček 1937.Hrávali: J.Andre, Fr.Hebelka, učitel, sl.Dubská z Probluze, Josef Ornst v hostincích čp. 43, čp 12, čp. 3
TŘESOVICE - 1903 první informace - prvním režisérem byl učitel Václav Deyl, autor mnoha populárníách didaktických příruček pro žáky a učitele. Za první republiky do r. 1943 divadelní odbor hospodářsko-čtenářské besedy Palacký, do r. 1951 divadelní odbor TJ Sokol. Celkem sehráno 115 divadelních her, střídavě v hostinci p.Bednáře a p.Ryby. V.Deyl, F.Halda, F.Hyršl, K.Bednář, V.Pišl, F.Jahelka Nehrálo se v letech 1915, 16,38, 40, 42, 45, 46.
Černilovsko
BUKOVINA Spolek divadelních ochotníků Jirásek založen 1921. Významnými osobnostmi byli Josef Růžička, řídící učitel,Josef Šimek, Jan Kynos.Hrávalo se v sále hostince U Hodků, jeviště solidně vybaveno.V tisku se psalo, že se hraje hra Její osud.
ČERNILOV byla v minulosti daleko největší vsí na Hradecku., proto i divadelní činnost zde byla mimořádně bohatá. . Spolek divadelních ochotníků byl založen 1870 Podle obecní kroniky se hrálo divadlo již v roce 1867, jeho tvůrčím duchem byl pokrokový rolník Václav Skákal (1839 - 1932) a řídící učitel Josef Satrapa. Hrálo se ve dvou hostincích střídavě, jeviště si půjčovali v Lochenicích. V roce 1871 si pořídili za 80 zlatých vlastní, namaloval je Václav Hanibal z Červeného Kostelce. Byla ustavena jednota divadelních ochotníků, z podnětu učitele Ponce nese spolek jméno Tylovo. Soubor má velmi hodnotný repertoár , Tyl, Šamberk, Štolba, Mrštíkové, Jirásek. Počáteční překážky podnítily rozsáhlou záslužnou práci. 1923 bylo vlastními silami postavené moderní jeviště. Do 1943 sehráli 241 představení. Členů bylo 69, z toho 15 činných.
Za války hráli na malém jevišti U Půhonných, když museli opustit sokolovnu. Na své jeviště do sokolovny se vrátil v r.1945. Hrál intenzivně až do padesátých let, potom činnost pomalu zanikala. Řada velmi dobrých herců obec opustila, někteří členové - rolníci byli vysídleni z obce. Významnými členy byli: Chrudoš Vašíček, Marie Skákalová, Ant. Syslová, Jos. Dídek, Petr Sysel, Jan Šimera, Josef Říčař, Jan Pumr, Miroslav Kudyvejs, Václav Kühnel, Jos. Petráček - Dalším divadelním spolkem v místě byl dramatický odbor Katolické národní jednoty. Byl ustaven 1897 jako výsledek snah místních vlasteneckých katolických kněží. První představení bylo následujícího roku Čarovná noc, hrálo se v Libranticích. Téhož roku Jiříkovo vidění v Černilově. 1902 odbor postavil v hostinci jeviště a předvedl tu Pasačku z Lourd. 1921 Jednota postavila vlastní dům s jevištěm, kde výraznou část repertoáru tvořila opereta. Měl ve svých řadách výborné zpěváky a muzikanty. Sehrál i několik her v přírodě. Z orlovny bylo vybudováno kino, řada členů přešla do Tyla Významnými členy byli Jaroslav Sovák,Václav Sláma, Jos.Kareš. Dram. odbor DTJ 1923 hraje v dolní části obce v hostinci u Hojných. Představitel Josef Kryl byl za okupace popraven za odbojovou činnost. Velmi činný soubor za I. republiky, v přírodě uvedl Psohlavce K představením využíval hostinec U Hojných.
ČIBUZ Dokonce i v této malinké obci jsou doloženy tři soubory: odbor hasičské jednoty z r. 1917 , spolek divadelních ochotníků 1917 a divadelní odbor TJ Orel od 1931 V hostinci pana Nováka sídlil Orel. Repertoár byl zaměřen většinou nábožensky. Pro děti se hrávaly pohádky režírované katechetou nebo kaplanem, který dojížděl z Černilova, hrávalo se jen v zimě. Kája Mařík, Kříž u potoka, Umlčené rty, Boží mlýny. V létě mezi sklizní sena a mezi žněmi byla pořádána představení v přírodě na zahradě fary v Čibuzi. Vypomáhali herci z Černilova. Z místních vzpomínají na jména Jos.Lukášek, J.Pultr ze Skalice, Bož.Šulcová, rodina Balounova
DIVEC má doloženou činnost dram. odbor dorostu rep. strany 1927. Víc se zjistit nepodařilo.
LIBRANTICE měly dva soubory: Orel 1924 a jednota divadelních ochotníků, ta pracovala1870 – 1931
V LIBŘICÍCH pracovaly před válkou divadelní odbory Orla a Sokola, spolek divadelních ochotníků hrál v letech 1947 – 1957. Mezi dobré ochotníky je možno řadit: Jos.Skokan,Jan Valášek, V.Bek, M.Hojná, Z.Procházková, J.Hojný, M.Hejcmanová. Hrálo se v hostinci U Špatenků, v přírodě. Na půdě hostince jsou ještě uloženy kulisy
V RUSEKU pracoval divadelní odbor hasičské jednoty 1927
Rovněž ve SKALICI hráli ochotníci z divadelního odboru hasičské jednoty a divadelní soubor Jirásek 1946 Poměrně bohatá činnost na dvou jevištích.postavili si stabilní jeviště. Po r. 1943 tam bylo skladováno obilí. Dokonce hráli i pod hlavičkou SSM 1971 - 1972, kdy jim pomáhal pan Špaček z fary v Čibuzi.. Osobnosti: Jos. Petráček, Rud.Novák, Vác.Lášek, B.Černý, St.Matějíčková, J.Hladík. Hrálo se v hostinci U Koníčků, U Havlíků.
SKALIČKA měla divadelní odbor hasičské jednoty již v r. 1927. Pan Josef Fikr a Zdeněk Kudrnáč vzpomínají na to, jak divadlo pomáhalo za protektorátu „…kroje byly vypůjčovány v Hradci a dováženy koňmo. … S jedenáctým představením hry U naší kapličky jsme hostovali ve Smržově, kde místní kaplička má velikou tradici, hra měla veliký ohlas. … místní hospodář pan Merkl poskytl čiperný koňský potah, vystrojila se a upravila štráfka a jelo se.“ Hrávali: V.Nepokoj, J.Hladík, J.Klos, Marta Drienová; M.Vodičková, V.Fikr, L.Pilnáčková. Hostinec U Bubnů
SLATINA měla jednotu divadelních ochotníků již v r. 1906
ÚJEZD divadelní odbor hasičské jednoty 1927
VÝRAVA Jako první zde hrál ochotnický spolek již v letech 1917 – 1921; potom odbor hasičské jednoty. V tisku je v roce 1926 zmínka: „u Morávků se hraje Druhá míza“.Dále zde pracovala jednota divadelních ochotníků Tyl 1935
Hradec Králové
HRADEC KRÁLOVÉ - První období do vzniku prvních ochotnických představení, počínaje1. doloženým představením v r. 1637, bylo již popsáno.
Jednota divadelních ochotníků Klicpera. Vznikl v roce1868 z iniciativy Pospíšila, Preitinbergera, Formánka, Bohdáneckého.. Navázal na dávnou tradici divadla v Hradci Králové. Činnost zahájil hrou Něžné příbuzenstvo v budově U zlatého orla. Jednota se účastnila slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu. Ve sbírkách na zbudování byl Hradec na čtvrtém místě za Prahou, Plzní a Kolínem. Snaha ochotníků o lepší podmínky pro divadelní představení narážela na nepochopení městského představenstva. 24.3. 1885 došlo k otevření nového divadla, jemuž dáno jméno Klicperovo. Na stavbu divadla věnovala jednota svůj stavební fond 1030 zl a svým nákladem dala vymalovat strop za 460 zl., foyer a chodby za 820 zl. a do divadla věnovala dekorace v ceně 380 zl. Malbu provedli akad. malíři bratři Nejedlí z Nového Bydžova. Strop byl vyzdoben „malbou ranaissanční ve 4 polích, s figurami tragedie, lyriky, dějin a hudby“. Za zásluhy byla jednotě propůjčena permanentně čestná lože. Téhož roku zakoupena byla Alšova opona Příchod Čechů na Říp, později věnována ochotníkům v Náchodě.. V roce 1884 získal spolek kulisy v ceně 1.200 zlatých z Prozatímního divadla. V letech 1910-1915 proběhla restaurace divadla a v hleišti byla provedena secesní malba podle návrhu Fr. Kysely. S ochotníky vystupovali Vojta Slukov, Jakub Seifert, Otylie Sklenářová Malá, Hubnerová, Vojan . V rocce 1908 se slavnostního večera na oslavu Svatopluka Čecha účastnil Jaroslav Vrchlický, v roce 1912 hostil spolek Jaroslava Kvapila Za 1.světové války oslavila jednota 3otileté výročí založení v r.1915 Lucernou a v roce 1917 hráli Tylovu Fidlovačku, kdy obecenstvo provokativně zpívalo Kde domov můj. Po dvanácti reprízách bylo provozování hry úředně zakázáno. K 50ti letům činnosti vydal spolek podrobné dějiny spolku, kde lze nalézt všechny členy, představenstvo i všechny hry do té doby provedené. do r. 1931 sehrála jednota 715 představení , z toho 346 domáciho původu; měla 58 činných členů , 23 žen. Po válce zde s ochotníky hráli Kohout, Štěpánek, Dostálová, Baldová, Štěpničková, Scheipflugová. Repertoár byl zásadně odvozován podle profesionálního pražského divadla.. Převažoval soudobý veseloherní brak, ale provozovaly se i opery a obrozenecké divadlo. Na začátku 20. století se objevují hry naturalistické a realistické - Čechov, Gorkij, Ostrovký. Často se dávala současná divadelní tvorba. 1905 Šrámkův Červen, 1913 Čapkův Slunovrat, Dykův Posel. Zajímavá historie je se světovou premiérou Čapkova RUR. Hradečtí začali hru zkoušet současně se souborem Národního divadla, premiéra v Národním byla o několik dní odložena. Tak došlo k nečekanému prvenství hradeckých ochotníků. Premiéry se osobně účastnil Kare Čapek i s Olgou Scheinflugovou.. - Po roce 1945 zahajovali Jiráskovou Lucernou V roce 1949 došlo ke sporu o divadlo s právě zřízeným profesionálním krajským oblastním divadlem , později s přídomkemVítězného února . Jak bylo již dávno v zakládající listině uvedeno, měla jednota přednostní právo na užívání divadla , což odmítalo uznat vedení KOD a kladlo práci ochotníků všemožné přakážky. Rozhodnout to měl tehdejší odbor kultury KNV. Úředním přípisem sdělili úředníci jednotě, že je konec buržoaznímu divadlu, ža musí svou činnost spojit s dělnickou třídou a měli by vstoupit do nějakého ZV a nechtít hrát v hradecké divadle, to mají nechat profesionálům. Vstoupili do ZV ROH Přepravních tržeb ČSD , potom do Okreního stavebního podniku, ale po roce 1955 tento spolek definitivně končí.
Dramatické sdružení Tyl. Vzniklo secesí 18 členů spolku Klicpera v čele s režizérem Fr. Paulem v roce 1872, pod hlavičkou obecní kuchyně Ústřední matice školské. Divadelní představení sdružení Tyl bylo určeno ve prospěch této kuchyně.Již v roce 1907 sehráli 4 aktovky L. Stroupežnického. Osou repertoáru se stanou čeké divadelní hry. Postavení souboru nebylo snadné vzhledem k řevnivosti s původním mateřským souborem Klicpera, násobený maloměstskými poměry města. Spory se projevovaly vzájemným přetahováním herců, neshodami při využívání Klicperova divadla, zkušební místností. Do počátku světové války si Tyl vydobyl pevné místo v kulturním životě města. V roce 1915 zastavuje činnost, aby nemusel účinkovat při oslavách habsburského domu.. Po válce spolek obnovil činnost, ale potýkal se s řadou potíží, nedostatkem financí, fluktuací členů, obnoveným nepřátelstvím Klicpery,. V roce 1919 odchází ze spolku dosavdní režizér Paul, jeho funkci přebírá Gustav Dvořák, (úspěšný režizér a autor několika her) . V třicátých letech nebyl sschopen platit nájem Klicperova divadla a musel hrát v dřevěné rotundě v Jiráskových sadech.. Tam uvedl cyklus her pro mladé diváky, ten se setkal s nevšedním úspěchem.Pokračování zabránilo obsazení rotundy Němci. Za války byli členy souboru i Josef Bek a básník Jiří Šotola. Ti vytvořili Kolektiv mladých dramatického družení Tyl, a pokusili se o prosazení nových inscenačních postupů. V letech 1940 - 1942 uvedl tyl cyklus her, zachycující vývoj od Mastičkáře až po současnou dram. tvorbu.. Cyklus byl poznamenán zásahy okupačních orgánů a cenzury. (nesměl se hrát Čapek a Kutnohorští havíři.. V roce 48 se sdružení royhodlo spojit se svým někdejším odpůrcem Klicperou a společně potom končí..
I v Hradci se pokouší o hraní divadla řada institucí a spolků: zábavní spolek Svornost 1889, dramatický spolek dělnický 1922, dramatický kroužek českosl. socialistů Lumír 1925, Lidová scéna 1927, Lidové divadlo 1930. Zajímavá je zmínka v tisku, že hradecký Sokol : „současně s Národním divadlem se v loutkovém divadle dává Oidipus král v novém překladu F. Stiebitze. Spoluučinkují studenti Rašínova gymnázia. Kostýmy navrhl prof. Karel Štěrba, hudbu nastudoval prof. Hermann“
Po válce a po komunistickém převratu vzniká řada nových souborů. Jako první se objevuje Mladá scéna 1947 – 1950. Soubor vznikl jako revoluční sdružení pod patronací Svazu československé mládeže s výrazně revolučním repertoárem. Soubor byl složen ze studentů a dělníků. Život souboru byl krátký, významné osobnosti odešly k profesionálnímu divadlu.
Lidová Opera 1953 – 1958. Skupina nadšenců využila skutečnosti, že HK měl symfonický orchestr (původně Sokolskou filharmonii), měl hudební pedagogy, řadu pěveckých sdružení i školu dechových nástrojů, slavná jména Petrofa, Červeného, Pilaře a založili Lidovou operu. Putovali po různých zkušebnách, až se jim podařilo využít ochranných křídel Kulturního domu ROH. Za deset let nastudovali 12 titulů a sehráli na 250 představení. Souborem prošlo na 188 zpěváků ve sboru, 147 v orchestru, 28 solistů, v baletu 35, technických pracovníků 27, ved. umělečtí pracovníci 31. Významné osobnosti byli: Fr. Tuch, Marie Jakoubková, Ant. Jirucha, prof. K. Schejbal; kronikář St.Štědroň, solisté Vilém Přibyl, Josef Veselý, Zdena Hrnčířová- Veselá, Zdena Benýšková
Rudá hvězda 1953 - 1966 Soubor, jehož členové byli převážně příslušníky SNB. Pokouší se o „pokrokový repertoár“, po odchodu organizátorů od SNB se členové rozešli do jiných souborů
KD ROH 1961 – 1963 Soubor se pokoušel navázat na tradici Klicpery. Činnost zahájil inscenací Jana Roháče, předurčeného pro Jiráskův Hronov. Získali výběr herců z celého okresu a cesta na Hronov byla otevřena. Díky režizéru a ved. metodikovi Josefu Vavřičkovi se to povedlo ještě třikrát, ale jakmile vyschly mimořádně vysoké dotace, soubor svou činnost končí a herci přecházejí do jiných souborů J.Vavřička, B.Lelek, J.Paukert, sestry Židlické, P.Průša
ZV Koruna 1961 – 1980. Soubor, který byl vytvořen v nově vybudovaném sále přejal řadu herců z KD ROH. S profesionálním režizérem sehrálina desítku inscenací velmi solidní úrovně. Postupně soubor ztrácí dotace a mění se v divadlo pro mládež.
Kaleidoskop 1972 – 1982. Soubor, který se významně podílel na reflexi mladých proti normalizační politice. Dařilo se jim vyjadřovat pocity mladých bez střetů s mocí.
Rozmarýnek 1978 – 1983 Soubor odvozený z „Koruny“. Zmenšil se počet členů a věnovali se výhradně dětem. Vytvořili systém školních představení a ve 170 reprízách je shlédlo na 40 000 dětí
Jesličky 1991. Významný soubor při ZUŠ. Sdružuje výrazné ochotnické osobnosti současného och. divadla. Provoz divadla je mimořádně obsažný, hraje se až desetkrát v měsící. Má své obecenstvo. Účastní se mnoha přehlídek. Takový provoz je umožněn koncentrací i významných režizérů: Tejkl, Dvořák, Zámečníková, Gregar, Portyková, Pešek. V repertoáru převažuje tvořivá dramatika, inspirace významnými díly, klasické divadlo je výjimkou.
J. Tejkl, Ema Zámečníková, J.Portyková, dr. Jan Dvořák, A.Gregar, bratři Peškové, K.Sirůček, M.Drtina, a řada dalších výrazných osobností prochází souborem příležitostně
Kapitoly z historie amatérského divadla v okresu Hradec Králové
Synonyma pro tuto činnost se užívají různá: nejčastěji to je ochotník- amatér jakoby naznačoval vážnost počínání, leč zdarma, ne za peníze- málo frekventované diletant je s amatérem totožné- nafoukaní profíci použijí prťák- herci z libosti si rádi říkali sami v dobách obrozeneckých.
Ottův slovník naučný:
Dilettant … (z italského dilettare = milovati, kochati se v něčem) … jest práce pro radost … Co se týče plodů činnosti směřuje celá otázka jen k jejich vzniku; jest to zřetel vznikoslovný, nikoliv sudební – kritický. … Posuzujte plod jak jest, nemějte zřetel od koho pochodí
Divadelní ústav (IPOS – Artama) zpracovává místopis českého ochotnického divadla. Přijal jsem úkol zpracovat oblast hradeckého okresu. Prostudoval jsem dostupné archivy, krajový tisk, dotazníky do obcí.
Když jsem převzal úkol zmapovat činnost ochotníků okresu Hradec Králové, netušil jsem, že zažiju kus práce detektivní, ale zároveň tato práce vyvolá ve mně spoustu reminiscencí a vzpomínek na mnohé, co už není.
Jsem si samozřejmě vědom subjektivnosti v závěrech a v soudech; tři závěry z toho vyplynuly : obrovské množství práce, tvorba občanské společnosti, vytváření hodnot.
Přestože se zcela jistě už nepodaří doložit všechny aktivity, výsledek je překvapující. Podařilo se doložit existenci 311 souborů, z nichž mnohé žily dlouhá desetiletí; to představuje neuvěřitelné množství lidí, kteří tuto činnost museli zajišťovat.
Začátky: soubory do 1867- do vydání zákona spolčovacího
Školní jezuitské divadlo Hradec Králové 1637
Důstojnické ochotnické divadlo Hradec Králové 1790
Ochotníci Hradec Králové 1819
Divadelní soubor studenti Chlumec 1830
Divadelní soubor student. Neděliště 1830
Divadelní spolek student. Nechanice 1830
Divadelní soubor Nový Bydžov 1840
Spolek divadelních ochotníků Sovětice 1843
Jednota divadelních ochotníků Neděliště 1850
Divadelní soubor studenti Třebechovice 1853
Čtenářsko ochotnická beseda Jirásek Lochenice 1860
Divadelní sdružení Hlušice 1861
Spolek divadelních ochotníků Vrchlický Smidary 1864
Spolek divadelních ochotníků Račice nad Trotinou 1865
Spolek divadelních ochotníků Nový Bydžov 1866
Těchto 15 souborů v okrese hrálo bez ustavení úředním dokumentem. Hra mohla být provozována jen se souhlasem panské nebo církevní vrchnosti. Žádost byla zpravidla průchodnější, když výtěžek představení byl věnován dobročinným účelům.
Po vydání zmíněného spolčovacího zákona se do roku 1917, tedy do konce první. světové války , oficiálně ustavilo dalších 97 souborů, a tak v letech národního uvědomování za 41 let jich pracovalo 97.
Léta první. republiky přinášejí obrovský rozmach občanské společnosti. Za pouhých 30 let této svobody vzniká 158 nových souborů.
Po roce 1945 až do dnešní doby vzniklo už jen 30 souborů v posledních padesáti letech.
Specifika okresu
Okres prošel několika územními reformami, takže přirozené vztahy , které vznikaly v průběhu minulého století, dnes jen tušíme. Podle vzniku souborů byl jasný vztah k přirozeným centrům správní nebo hospodářské moci. Tak jistě byl výrazný vztah na severu k Hořicím , na východě přesah na Nové Město, Opočno, na západě bylo výrazné centrum Nového Bydžova a Chlumce.
Okres neměl mimořádné národnostní problémy a až na Hradec Králové byl vesměs osídlen jasnou českou převahou, zejména na vesnici.
Organizace státní správy prošla tolika proměnami, že se velmi těžko dohledává místo a jeho příslušnost. Např. hejtmanství královéhradecké sahalo více na sever, takže eviduje i místa dnes patřící do okresu Jičín, naopak západní část dnešního okresu patřila do samostatného hejtmanství novobydžovského - registr spolků tohoto hejtmanství je pravděpodobně ztracen .
Uvádím letopočty tak, jak se mi podařilo je doložit , tedy data uváděná u jmen souborů znamenají první , nejmladší doklad o existenci souboru, pokud se podařilo doložit, jsou uváděny letopočty ukončení činnosti např 1865 - 1912.
Ochotnické divadlo nelze chápat a vykládat izolovaně, jako jev sám o sobě nebo pro sebe. Je totiž jedním z mnoha konkrétních a průkazných projevů společenské a kulturní aktivity místa, v němž vznikalo. Je jedním z ukazatelů rozvoje a postavení daného místa, a tak lze vysledovat období rozkvětu a úpadku jednotlivých míst i rozvoj společenského života, který byl jasně závislý na „triumvirátu“: fara, kostel, hospoda. Proto se setkáváme s takovým množstvím jmen učitelů, místních písmáků a kněží. U měst je pak dobře pozorovatelné jeho postavení v regionu : např. mohutný rozvoj Nového Bydžova, když se stal místem sídla hejtmanství, nebo Nechanice, když byly sídlem soudu. Podobně , ba ještě výrazněji je úspěch a kvalita ochotnického divadla spojena se jmény organizátorů -–velkých osobností. Zpravidla byli mimořádně dobří ve své profesi, ale navíc měli i výrazné umělecké nadání a stali se nositeli osvětové činnosti.
Začalo to ve škole
V oblasti Královéhradecka není doložena existence venkovského divadla, jaké známe v oblasti Podkrkonoší. Jedinou nepříliš jasnou poznámku známe u Třebechovic, kde snad byla hrána náboženská hra Tři králové . Zmínku o tom najdeme v práci J.K. Hraše Dějiny Náchoda, kde se uvádí ,, že …na Tři krále přišli do Náchoda lidé z Třebechovic, aby tu s komedií chodili, ale představitelé města jim to nepovolili.“ – V Račicích nad Trotinou zaznamenal Fr.Česák místní Hru na krále. Nešlo však o pravé divadlo, ale o jakýsi rituál volby krále a s tím spojené zvyky, obyčeje, tance a písně.
Vesnice žila velmi izolovaně v rozsahu příslušných panství.
Země Česká byla tehdy rozdělena na 12 krajů, ty se dělily na panství. Každé z nich mělo svůj „vrchnostenský“, správně patrimoniální úřad, v jehož čele byl správce, na Hradecku často zvaný „pan delechtor“. Na úřadě býval písař , známý jako „pan Franc“, a dráb. Panství spravovalo několik vesnic, do jejichž čela si vrchnost jmenovala sobě oddané rychtáře.
Ke změně došlo v zřízení obecním ze dne 16.4.1864. Tím se měnil systém úřadů na zeměpanské , samosprávné a obecní. Vznikly okresy a zanikla panství, institut rychtářů byl zrušen a bylo zavedeno volené obecní zastupitelstvo.
Dozor nad celým životem měla církevní vrchnost. Cenzurní dozor byl ve všech tiskárnách i ve vydavatelstvích.
V centru regionu, v Hradci Králové, byly latinské školy v 17. století v rukách jezuitů. Ti pěstovali školní divadlo s výrazně náboženskou tématikou. Jezuité zajímavým způsobem začlenili divadlo do pedagogického procesu.; realizovali tak Komenského myšlenku „schola ludus“. S podobným zvykem hraní divadla ve škole se lze dnes běžně potkat ve školách anglických, setkáte se s nimi i ve školách waldorfských v Německu, u nás bohužel zcela vyjímečně. 1. doložené představení bylo provozováno r. 1637, v neděli po sv. Třech králích, kdy mládež škol jezuitských uvedla v kostele sv. Antonína na podměstí Mýtském pod správou svých učitelů hru „O narození Páně“ v češtině sepsanou. Jiný autor uvádí na Slezském podměstí. Kostel dnes nenajdeme, byl pravděpodobně zbourán při stavbě josefinské pevnosti asi r. 1645 . Kronikář zaznamenal obsah hry:…“ Člověk sestupující z Jeruzalema do Jericha a syn Boha Nejvyššího s nebe do života Panny, byl se vtělil a pro člověka byl raněn.“
Od té doby hrávalo se nejvíce ve školních místnostech vícekrát za rok.. R. 1668 byla již zřízena zvláštní divadelní síň. Na tomto jevišti provedla studující mládež hru Svatý Václav , trvající 3 hodiny. Hry se hrály zásadně odpoledne, střídavě latinsky a česky , až do roku 1766, kdy další pořádání her bylo zakázáno kabinetem Marie Terezie. Josef II. později zakázal činnost jezuitského řádu a následně všechny „hry prostonárodní, frašky a hry extemporované vůbec“.
Za Josefa II. pronikly do života liberální změny, nastoupilo osvícenství. Významnou roli sehrálo uzákonění povinné školní docházky. Tak se na vesnici dostali první učitelé, zárodek budoucího obrození na vesnici, čeští synkové z vesnic a městeček se dostali do vyšších škol a zpětně se vrátili do rodných míst jako studenti ; tím ve vesnici značně rozšířili povědomost občanů o okolním světě . Později začali působit jako kněží, učitelé, úředníci, lékaři a pod. - Pro Hradec Králové to byla doba významná stavbou hradecké pevnosti. Tím se z města stalo hradbami uzavřené městečko s 5000 obyvateli a s výrazným vojenským životem. První ochotnická divadla té doby hráli důstojníci, samozřejmě německy. Dnešní předměstí byla městečka a vesnice se samostatným životem: Pražské Předměstí, Třebeš, Malšovice, ale i dnes téměř neviditelné Kluky, Lhota pod Strání, Zámeček ... V Praze vycházejí od r.1782 české noviny a od června 1786 byla zahájena česká divadelní představení v Boudě na Koňském trhu.
Počátek devatenáctého století
Jak už je to v našich krajích častou praxí, po období naděje v r. 1792 nastupující císař František I. postupně zrušil všechny liberální reformy, upevnil absolutistickou vládu s mohutnou policií, výrazně reakční. Vesnice na to doplatila pokusy o vynucení úlev řadou neúspěšných revolt. V Holohlavech se hrála hra s tématikou selských bouří Soumrak. Napsal ji kronikář obce Vojtěch Prokop a končí popravou dvou holohlavských sousedů : Špringra a Víznara oběšením.
Naopak ve městech pomalu a nezadržitelně se šířilo národní uvědomění . Nositeli byli mladí intelektuálové a zejména Hradec Králové měl v této době významné postavení.
V Hradci Králové 1766 - 1789 byla dostavěna pevnost a město se zcela změnilo.Byla to změna skutečně obrovská ; byl například rozvezen vrch Rožberk s vinicemi, obyvatelé okraje města byli vystěhováni zejména na Pouchov a byl založen Nový Hradec Králové. V r. 1790 uvedli důstojníci, nová společenská vrstva ve městě, německy hrané divadlo v č. 139. Avšak již v r.1791 provedli žáci normální školy pod vedením katechety Žumpeho česky hrané představení. Současník zaznamenal, že :“v r.. 1791 v neděli křížovou někteří měšťané od oné vojenské společnosti pohnuti, také v českém jazyku na onom divadle bystrost svou prokázali“. 1796 zřídili sobě městští ochotníci stálé divadlo v domě č.123 U zlatého orla ; zpočátku téměř výlučně německy hraného.
Výrazným oživením pro hradecké ochotnické divadlo se stal příchod profesora Václava Klimenta Klicpery v roce 1819; absolutismus rakouský neumožňoval vytvoření spolku se stanovami, leč hrálo se dosti pilně. Například jen v roce 1833 inscenoval Klicpera své hry Rohovín Čtverrohý,Veselohru na mostě, Divotvorný klobouk a Každý něco pro vlast . V r. 1838 bylo divadlo Uzlatého orla přestavěno. V přízemí a na galerii byla číslovaná sedadla, z obou stran 4 lože a šatna. Jeviště bylo do čtverce 4 sáhy , což je dost prostorné, bylo to asi 7,5 m , dekorací bylo 20 – mimo jiné: gotický sál,, modrý sál, selská světnice, les, vězení, zahrada, město, hornatá krajina, moře, jezero, množství stojek . Malíř Mössner po celou zimu maloval oponu : je na ní vidět červená nařasená záclona a pohled na Hradec od Zámečku . Od r. 1825 začal V.K. Klicpera u Jana Hostivíta Pospíšila vydávat Almanach dramatických her svých a později českých. Vydával je na svůj náklad, jejich význam pro celou zemi je zásadní.
Odchod Klicpery v r.1846 z Hradce ukončuje i tuto éru a z draze pořízeného fondu kostýmního, dekoračního i knihovnického nezbylo téměř nic - vše bylo zničeno nebo rozkradeno.
Představení ochotnická jsou doprovázena vystoupeními hostujících divadelních kočovných společností. V roce 1825 za spolučinkování místních ochotníků byla uvedena opera Čarostřelec. Do konce 1850 se v Hradci představily společnosti: ředitele Suvarova -105 představení, ředitele Převora – 42 vystoupení, společnost ředitele A Müllera, Sieg-Heidla hrála 33 krát, Walburga, a Knispla 54 krát, Maschka 15 krát, společnost Magdaleny Kochanovské provedla 76 vystoupení.
Rok 1848
Rok 1848 přinesl významnou změnu. Na dva roky je zrušena cenzura. Najednou v Čechách vychází na 30 titulů českých novin. I v městech okresu jsou zřizovány národní gardy (podle dokumentů nejsou však příliš revoluční, mnohdy působí jako obecní policie, která bere spravedlnost do svých rukou proti drobným zlodějíčkům a podvodníčkům). České divadlo se stává výrazným činitelem národního obrození.
Po dvou letech nadějí nastupuje tvrdá reakce v podobě Bachova absolutismu. Po roce 1849 byl vydán úplný zákaz Tylových historických her, cenzura tvrdě zasahovala . Porážka rakouských vojsk u Magenta přivodila pád Bacha spolu s objevením rozsáhlé korupce ve státní správě. Následuje vydání spolčovacího zákona v r.1867; to umožňuje výrazný rozkvět spolkové činnosti vůbec. Divadelní ochotníci sehráli v konci 19. a začátku 20. stol. v národním obrození a v budování občanské společnosti prokazatelně nejdůležitější roli.
Počátek devatenáctého století
Jak už je to v našich krajích častou praxí, po období naděje v r. 1792 nastupující císař František I. postupně zrušil všechny liberální reformy, upevnil absolutistickou vládu s mohutnou policií, výrazně reakční. Vesnice na to doplatila pokusy o vynucení úlev řadou neúspěšných revolt. V Holohlavech se hrála hra s tématikou selských bouří Soumrak. Napsal ji kronikář obce Vojtěch Prokop a končí popravou dvou holohlavských sousedů : Špringra a Víznara oběšením.
Naopak ve městech pomalu a nezadržitelně se šířilo národní uvědomění . Nositeli byli mladí intelektuálové a zejména Hradec Králové měl v této době významné postavení.
V Hradci Králové 1766 - 1789 byla dostavěna pevnost a město se zcela změnilo.Byla to změna skutečně obrovská ; byl například rozvezen vrch Rožberk s vinicemi, obyvatelé okraje města byli vystěhováni zejména na Pouchov a byl založen Nový Hradec Králové. V r. 1790 uvedli důstojníci, nová společenská vrstva ve městě, německy hrané divadlo v č. 139. Avšak již v r.1791 provedli žáci normální školy pod vedením katechety Žumpeho česky hrané představení. Současník zaznamenal, že :“v r.. 1791 v neděli křížovou někteří měšťané od oné vojenské společnosti pohnuti, také v českém jazyku na onom divadle bystrost svou prokázali“. 1796 zřídili sobě městští ochotníci stálé divadlo v domě č.123 U zlatého orla ; zpočátku téměř výlučně německy hraného.
Výrazným oživením pro hradecké ochotnické divadlo se stal příchod profesora Václava Klimenta Klicpery v roce 1819; absolutismus rakouský neumožňoval vytvoření spolku se stanovami, leč hrálo se dosti pilně. Například jen v roce 1833 inscenoval Klicpera své hry Rohovín Čtverrohý,Veselohru na mostě, Divotvorný klobouk a Každý něco pro vlast . V r. 1838 bylo divadlo Uzlatého orla přestavěno. V přízemí a na galerii byla číslovaná sedadla, z obou stran 4 lože a šatna. Jeviště bylo do čtverce 4 sáhy , což je dost prostorné, bylo to asi 7,5 m , dekorací bylo 20 – mimo jiné: gotický sál,, modrý sál, selská světnice, les, vězení, zahrada, město, hornatá krajina, moře, jezero, množství stojek . Malíř Mössner po celou zimu maloval oponu : je na ní vidět červená nařasená záclona a pohled na Hradec od Zámečku . Od r. 1825 začal V.K. Klicpera u Jana Hostivíta Pospíšila vydávat Almanach dramatických her svých a později českých. Vydával je na svůj náklad, jejich význam pro celou zemi je zásadní.
Odchod Klicpery v r.1846 z Hradce ukončuje i tuto éru a z draze pořízeného fondu kostýmního, dekoračního i knihovnického nezbylo téměř nic - vše bylo zničeno nebo rozkradeno.
Představení ochotnická jsou doprovázena vystoupeními hostujících divadelních kočovných společností. V roce 1825 za spolučinkování místních ochotníků byla uvedena opera Čarostřelec. Do konce 1850 se v Hradci představily společnosti: ředitele Suvarova -105 představení, ředitele Převora – 42 vystoupení, společnost ředitele A Müllera, Sieg-Heidla hrála 33 krát, Walburga, a Knispla 54 krát, Maschka 15 krát, společnost Magdaleny Kochanovské provedla 76 vystoupení.
Rok 1848
Rok 1848 přinesl významnou změnu. Na dva roky je zrušena cenzura. Najednou v Čechách vychází na 30 titulů českých novin. I v městech okresu jsou zřizovány národní gardy (podle dokumentů nejsou však příliš revoluční, mnohdy působí jako obecní policie, která bere spravedlnost do svých rukou proti drobným zlodějíčkům a podvodníčkům). České divadlo se stává výrazným činitelem národního obrození.
Po dvou letech nadějí nastupuje tvrdá reakce v podobě Bachova absolutismu. Po roce 1849 byl vydán úplný zákaz Tylových historických her, cenzura tvrdě zasahovala . Porážka rakouských vojsk u Magenta přivodila pád Bacha spolu s objevením rozsáhlé korupce ve státní správě. Následuje vydání spolčovacího zákona v r.1867; to umožňuje výrazný rozkvět spolkové činnosti vůbec. Divadelní ochotníci sehráli v konci 19. a začátku 20. stol. v národním obrození a v budování občanské společnosti prokazatelně nejdůležitější roli.
Města za Rakouska
Hradec Králové
Po odchodu V.K.Klicpery se v Hradci střídaly převážně kočující společnosti -- zejména společnost Zöllnerova –s ní vystupoval v Hradci Králové i Josef Kajetán Tyl, a od roku 1852 první česká divadelní společnost J.A. Prokopa. Na počátku 60. let zorganizoval c.k. soudní oficiál Václav Hubka ochotnická představení .V r.1861 se hrál Rohovín Čtverrohý a Husička z Podháje a v r. 1863 Moliérův Lakomec. Kočující společnosti trvale hrají v Hradci, zajímavé je, že poslední vystoupení německy hrajících společností Knisplovy bylo v roce 1869. Do zániku Rakouska se v Hradci vystřídaly snad všechny české společnosti : Elišky Zöllnerové, Fr.Pokorného, Josefa Kramuele, Pavla Švandy ze Semčic, V. Svobody, J. Štandery, J.A. Prokopa, Mušky, Košnera, Čížka, Pištěka, Vendelína Budila, Chmelenského, Sukova, Honsova a některé další.
V roce 1867 se Lad. Pospíšil, Adolf Preitinger, Jan Vávra , V. Formánek, Nechanický sepsali stanovy, jejichž schválení dosáhli v roce 1868. Jednota se účastnila slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu. Ve sbírkách na zbudování Národního divadla byl Hradec na čtvrtém místě za Prahou, Plzní a Kolínem. 24.3. 1885 došlo k otevření nového divadla, jemuž dáno jméno Klicperovo. Na stavbu divadla věnovala jednota svůj stavební fond 1030 zlatých rakouského čísla a svým nákladem dala vymalovat strop (460 zl.) foyer a chodby (820 zl.) a do divadla věnovala dekorace v ceně 380 zl. Malbu provedli akad. malíři bratři Nejedlí z Nového Bydžova. Strop byl vyzdoben malbou ranaissanční ve 4 polích, s figurami tragedie, lyriky, dějin a hudby. Za tyto zásluhy byla jednotě městem propůjčena permanentně čestná lože. – Toto privilegium bylo „zapomenuto“ v revolučním roce 1948 komunisty a již nikdy nebylo obnoveno. - Téhož roku zakoupena byla Alšova opona Příchod Čechů na Říp, která je dnes v Náchodě.
Za 1.světové války oslavila jednota třicetileté výročí založení v r.1915 Lucernou a v roce 1917 hráli Tylovu Fidlovačku, kdy obecenstvo provokativně zpívalo Kde domov můj. Po 12 reprízách bylo provozování hry úředně zakázáno.
Nový Bydžov
Byl za Rakouska sídlem hejtmanství novobydžovského.
Soudní archívní materiál té doby dokládá, že čeští ochotníci zde hráli už před 1848. Byla to nahodilá herecká seskupení. Zpočátku se hrálo německy, později česky. U modrého lva a U Kupců. 1845 je v Květech zpráva, že se zde česky hrálo divadlo. 1866 jsou datovány stanovy ochotnického spolku, který tedy existoval už dříve. 1868 ochotníci provedli Donizettiho Marii, dceru pluku, 1870 Fausta a Markétku. Někdy v tu dobu zde hráli žáci školy tehdy oblíbenou hru J.Neudörfela Budečské jesličky. 1870 spolek zanikl. Ochotnické divadlo se dále provozovalo v jiných spolcích, na př. Občanská a řemeslnicko-dělnická beseda, hasiči. 1884 zde provedli Prodanou nevěstu. 1885 nastudovali místní ochotníci V studni. 1887 nastudovali scénicky Bendlovu kantátu Švanda dudák. Hrávalo se v zasedací síni radnice až do 1888,kdy bylo v hostinci Na kopečku postavené nové jeviště. 1905 byl obnoven spolek ochotníků Divadelní jednota Jirásek. Téhož roku první představení - Žně /Šubert/. 1918 se přejmenovali na Spolek divadelních ochotníků Jirásek.
Nechanice
Jako sídlo okresního soudu bývalo významným centrem
V Nechanicích k novému životu vzkříšeno bylo divadlo letos si česká Thálie svůj skromný chrámek rozbila , v němžto tamější ochotníci k dobrému oučelu několik her na prkna přivedli. Nemohu však mnoho chvalitebného o provozování her povědět, anto dílem nečetně shromážděné obecenstvo, dílem pak nechutě před prázdnými lavicemi si počínající hercové příčinu k tomu podali.
1860 v Nechanicích provedli řadu představení mnohdy zdařilých, návštěva však byla malá. Lumír konstatuje, že v Nechanicích nastala k divadlu jakási chladnost, ... jest třeba k divadlu přízně a větší podpory u předních města.
1869 koupil starosta města Ed. Matějovský grunt za 5200 zl. a za vydatné pomoci hraběte Harracha ji dal přebudovat na centrum kult. života. („šenk v rathause“ .. „šathaus“) .. 30.8. 1873 vystoupila na nechanickém jevišti Otylie Sklenářová - Malá ve hře Na rozcestí. ... Desetiletí rozkvětu je spojeno se jménem nově ustaveného notáře JUDr. Josefa Štolby. Ten hry nejen psal, ale i režíroval, sám hrál a herce vychovával
MUDr.Dlouhým, a ještě toho roku bylo divadlo založeno. 1881 se sešli ochotníci U staré brány a vzpomínali dvacátého výročí založení.. Nové stanovy byly schváleny hejtmanstvím v Novém Bydžově 1.4. 1982. Ve výboru pracoval Ed. Pázler, Fr. Tísek, Jan Šafránek,učitel, Hynek Vaníček . Hrávalo se v měšťanské škole čp.50 do roku 1886, kdy byl sál zabrán pro rozšíření třídy. Od té doby se představení konala v hotelu Liverpool.Postupně dochází k ochabnutí činnosti, scéna je půjčována kočovným společnostem, pohostinsky zde vystupují Seifert, Mošna. Spolek se r.1902 rozchází.
Třebechovice pod Orebem
Město s velmi starou divadelní tradicí doloženou již na počátku 19. století , s výraznými pokusy hudebními jistě i vlivem buditele Jana Theobalda Helda První hra snad r. 1802 Tepličtí kováři od P.Šedivého pak 1806 i náboženská představení pak až do r.1818 nejsou zprávy.
V kronice ochotníků třebechovických je zmínka:“na novém jevišti zahájeny hry dne 15. dubna 1895 hrou Paní Marjánka, matka pluku, kterážto hra, jak pan ředitel v proslovu podotkl, provozována byla taktéž při podobném znovuzřízení divadla ochotnického v Třebechovicích před 42 roky. – tedy 28.9. 1853 ve Starém rathauze.- Spolek divadelních ochotníků obnoven v roce 1885 a hrál až do roku 1906.
Ochotnické divadlo jako politikum
V českých zemích, které prožívaly v minulém období dlouhá léta nesvobody, nebylo prakticky možné účastnit se jiné politické činnosti, a tak se divadlo ve všech obdobích útlaku stává výraznou politickou činností. Divadelní ochotnická činnost umožňovala realizovat své představy, byla v naprosté většině místem svobodné činnosti. Jak šly naše dějiny, období života v politickém útlaku a nesvobodě bohužel jasně převažuje. Lze proto konstatovat, že divadlo bylo i velikou politickou tribunou.
V 18. století je jasně projevem reakce minority v boji za svá práva jazyková, kulturní, ale i politická, národní i státní. Na Hradecku zřejmě nebyla otázka národnostní mimořádně závažná. Samozřejmě, že státní správa dávala šanci němčině . Ve městech se proto žilo dvojjazyčně – ( pissel böhmisch – pissel dajč), ale národnostní uvědomění bylo v Hradci výrazně větší než tomu bylo v jiných městech, a to i přes přítomnost vojenské posádky.
Za I. sv. války mnoho souborů přestává hrát - jednak mnoho členů odešlo na frontu, hlavně však nechtěli přispívat oslavě panovnického domu, jak bylo předepsáno úřady. Hradecký Klicpera v roce 1917 hraje provokativně Fidlovačku, aby si diváci mohli zazpívat Kde domov můj.
Jak se spolky jmenovávaly – bylo to ostatně také jisté politikum:
Nejfrekventovanější je název Sokol a potom hasiči a DTJ. Jména měla naznačovat smysl činnosti, snad vzor. Nejčastěji to byl Jirásek 18x, Tyl 12x, Havlíček 9x, Kollár 6x, Klicpera 5x, dále Palacký, Čapek, Vlastimil, Vojan, Vrchlický, Dobroslav, Hanka 2x a jednou: Bída, Česák, Hviezdoslav, Jesličky, Jiří Volný, Kaleidoskop, Komenský, Krakonoš, Limanovský, Maják, Masaryk, Maksim Gorkij, Mladota, Petr Bezruč, Probuzení, Osvěta, Rovnost, Rozkvět, Rozmarýnek, Rudá hvězda, Symposion, Šimanský, Turinský, Vesna
Za první republiky
Po válce přišlo dvacet let nevídané svobody. Cenzura byla zcela zrušena, v dobách neklidu fungoval velmi mírně zákon na ochranu republiky. V minulém období připravená společnost se rozvíjela do nebývalé šíře. Spolky ochotnické byly zřizovány u různých jiných organizací (Sokol, DTJ, Orel, hasiči ), hráli skauti, politické strany, sportovní kluby. Mnohé spolky měly jepičí trvání, ale činnost je velmi bohatá. Převažoval lehký repertoár, v oblibě byla opereta. Vznikají nejrůzněji organizovaná centra vyvolaná zespodu, tedy od souborů. Vzniká největší centrála ÚMDOČ, podbně jsou organizovány soubory DTJ a FDTJ. Spolky kromě ohromného kladu vytvářejí svá izolovaná prostředí, kam je mnohdy velmi těžké se prosadit, bují nejrůznější řevnivosti mezi soubory. V průběhu 30 let je doložena činnost 150 nových souborů, mnohé soubory vzniklé dříve samozřejmě hrají také. Je to nevídaná šíře produkce, bohužel ne vždy na dobré úrovni.Rozvíjí se systém přehlídek, Jiráskův Hronov, ale i Klicperův Chlumec, novobydžovská přehlídka, přehlídky v Hořicích a v Jaroměři.
Ohromná produkce tehdejší doby měla své „pomůcky“. Herci i autoři si vytvořili reprodukční škatulky- všichni dobře znali termíny: první milovník, první milovnice, mladokomik, starý komik, kominda (někdy druhá milovnice), komická stará, charakter apod. To umožňovalo vytvořit si celou řadu osvědčených inscenačních postupů, gest a pohybů („špílců“), ověřili si a stále si upevňovali úspěšné chování. Tak byly samozřejmě i psány hry, rovněž postup hry byl naprosto vypočitatelný.Tak byla důležitá praxe. Častým opakováním si každý vytořil vlastní „herectví“.
Na pomoc ochotnickým souborům byly vydávány spousty divadelních her v několika nakladatelstvích. Bývaly to malé sešitky . Hry byly psány a upravovány na skromné prostory malých jevišť, často bývaly doprovázeny i půdorysnými návrhy postavení herců na jevišti, jejich příchody a odchody, seznamy rekvizit.
Ve větších městech bývaly půjčovny divadelních kostýmů, které vypravily jakoukoli hru. – Kostýmy přišly dva dny před premiérou a musely se po představení ihned odeslat.
I o kulisy se začal starat profesionální průmysl, například firma Máca Brno. Firmy nabízely nejrůznější typy kulis, vesnická světnice, zámecký pokoj, palouk, les, vězení atd. Dochovaly se obrazové ceníky , kde si soubory mohly objednat dle potřeby a peněz: od stojky kamene, stromu … až po celé výpravy.
Na jevišti se už svítí elektřinou, převažují širokoúhlé vany, svítí se spodní rampou – z podlahy.
Na středu jeviště musela být nápovědní budka.
Ochotnické divadlo jako politikum
V českých zemích, které prožívaly v minulém období dlouhá léta nesvobody, nebylo prakticky možné účastnit se jiné politické činnosti, a tak se divadlo ve všech obdobích útlaku stává výraznou politickou činností. Divadelní ochotnická činnost umožňovala realizovat své představy, byla v naprosté většině místem svobodné činnosti. Jak šly naše dějiny, období života v politickém útlaku a nesvobodě bohužel jasně převažuje. Lze proto konstatovat, že divadlo bylo i velikou politickou tribunou.
V 18. století je jasně projevem reakce minority v boji za svá práva jazyková, kulturní, ale i politická, národní i státní. Na Hradecku zřejmě nebyla otázka národnostní mimořádně závažná. Samozřejmě, že státní správa dávala šanci němčině . Ve městech se proto žilo dvojjazyčně – ( pissel böhmisch – pissel dajč), ale národnostní uvědomění bylo v Hradci výrazně větší než tomu bylo v jiných městech, a to i přes přítomnost vojenské posádky.
Za I. sv. války mnoho souborů přestává hrát - jednak mnoho členů odešlo na frontu, hlavně však nechtěli přispívat oslavě panovnického domu, jak bylo předepsáno úřady. Hradecký Klicpera v roce 1917 hraje provokativně Fidlovačku, aby si diváci mohli zazpívat Kde domov můj.
Jak se spolky jmenovávaly – bylo to ostatně také jisté politikum:
Nejfrekventovanější je název Sokol a potom hasiči a DTJ. Jména měla naznačovat smysl činnosti, snad vzor. Nejčastěji to byl Jirásek 18x, Tyl 12x, Havlíček 9x, Kollár 6x, Klicpera 5x, dále Palacký, Čapek, Vlastimil, Vojan, Vrchlický, Dobroslav, Hanka 2x a jednou: Bída, Česák, Hviezdoslav, Jesličky, Jiří Volný, Kaleidoskop, Komenský, Krakonoš, Limanovský, Maják, Masaryk, Maksim Gorkij, Mladota, Petr Bezruč, Probuzení, Osvěta, Rovnost, Rozkvět, Rozmarýnek, Rudá hvězda, Symposion, Šimanský, Turinský, Vesna
Za první republiky
Po válce přišlo dvacet let nevídané svobody. Cenzura byla zcela zrušena, v dobách neklidu fungoval velmi mírně zákon na ochranu republiky. V minulém období připravená společnost se rozvíjela do nebývalé šíře. Spolky ochotnické byly zřizovány u různých jiných organizací (Sokol, DTJ, Orel, hasiči ), hráli skauti, politické strany, sportovní kluby. Mnohé spolky měly jepičí trvání, ale činnost je velmi bohatá. Převažoval lehký repertoár, v oblibě byla opereta. Vznikají nejrůzněji organizovaná centra vyvolaná zespodu, tedy od souborů. Vzniká největší centrála ÚMDOČ, podbně jsou organizovány soubory DTJ a FDTJ. Spolky kromě ohromného kladu vytvářejí svá izolovaná prostředí, kam je mnohdy velmi těžké se prosadit, bují nejrůznější řevnivosti mezi soubory. V průběhu 30 let je doložena činnost 150 nových souborů, mnohé soubory vzniklé dříve samozřejmě hrají také. Je to nevídaná šíře produkce, bohužel ne vždy na dobré úrovni.Rozvíjí se systém přehlídek, Jiráskův Hronov, ale i Klicperův Chlumec, novobydžovská přehlídka, přehlídky v Hořicích a v Jaroměři.
Ohromná produkce tehdejší doby měla své „pomůcky“. Herci i autoři si vytvořili reprodukční škatulky- všichni dobře znali termíny: první milovník, první milovnice, mladokomik, starý komik, kominda (někdy druhá milovnice), komická stará, charakter apod. To umožňovalo vytvořit si celou řadu osvědčených inscenačních postupů, gest a pohybů („špílců“), ověřili si a stále si upevňovali úspěšné chování. Tak byly samozřejmě i psány hry, rovněž postup hry byl naprosto vypočitatelný.Tak byla důležitá praxe. Častým opakováním si každý vytořil vlastní „herectví“.
Na pomoc ochotnickým souborům byly vydávány spousty divadelních her v několika nakladatelstvích. Bývaly to malé sešitky . Hry byly psány a upravovány na skromné prostory malých jevišť, často bývaly doprovázeny i půdorysnými návrhy postavení herců na jevišti, jejich příchody a odchody, seznamy rekvizit.
Ve větších městech bývaly půjčovny divadelních kostýmů, které vypravily jakoukoli hru. – Kostýmy přišly dva dny před premiérou a musely se po představení ihned odeslat.
I o kulisy se začal starat profesionální průmysl, například firma Máca Brno. Firmy nabízely nejrůznější typy kulis, vesnická světnice, zámecký pokoj, palouk, les, vězení atd. Dochovaly se obrazové ceníky , kde si soubory mohly objednat dle potřeby a peněz: od stojky kamene, stromu … až po celé výpravy.
Na jevišti se už svítí elektřinou, převažují širokoúhlé vany, svítí se spodní rampou – z podlahy.
Na středu jeviště musela být nápovědní budka.
Socialismus
Jak na venkově zapůsobil Hradecký program a jeho zhoubné důsledky v zemědělství a v oblasti politické jsou známé, stejně výrazně a stejně zhoubně zapůsobil tzv. Soběslavský plán z roku 1951. Tím byly zrušeny divadelní spolky a musely , chtěly-li hrát, „dobrovolně“ přejít do tzv. masových organizací - ROH a pod. Skončením samostatné činnosti spolky přišly i o svůj majetek, mnohdy i divadelní budovy; v této době často končí poslední zmínky o souborech a těžce shromažďovaný fundus kostýmů, rekvizit, kulis, ale i knih a archivy zhusta mizí . Končí ÚMDOČ a její činnost přebírají různé řízené komise jako okresní poradní sbory, kulturní domy, krajská střediska, apod. , kde členové bývali různě prověřováni. Ještě v roce 1955, kdy jsem se po studiích vrátil do Hradce , evidoval tehdejší okresní poradní sbor pro divadlo na 50 hrajících souborů. Tento počet však vytrvale prudce klesal..
Je zaznamenán jeden případ ustavení akčního výboru r.1948 v SDO Tyl Smiřice s poznámkou: nikdo nebyl vyloučen.
Hned v první vládě dostává ministerstvo informací (ale i kultury a školství) komunistická strana a v osobě Václava Kopeckého od počátku útočí na všechny liberální projevy.
Po převzetí moci Vítězným únorem byla zřízena Kulturní rada a všechna periodika byla denně kontrolována na tiskovém oddělení.
V roce 1951 jsou do všech redakcí jmenováni cenzurní redaktoři. Bylo vytvořeno několik seznamů zakázaných knih na různých odděleních ÚV KSČ s příkazem 1 výtisk zachovat, ostatní zničit. Nízký odhad zlikvidovaných knih do roku 1953 je 23,5 miliónů knih, tedy víc než dvanáctkrát víc než zlikvidovali Němci.
22.4.1953 byl tajně zřízen Úřad pro tiskový dozor, cenzoři občas docházeli i do divadel a hlídali herecká extempore. Na poště v té době bylo cenzurováno denně 750 tisíc poštovních zásilek
První vlna liberalizace nastala od roku 1963 nejprve v divadle.
V roce 1968 byla cenzura zrušena - jako v roce 1848- a stejně tak v nastoupené „normalizaci“ byla opět zavedena. Oficiální seznam obsahoval na 400 jmen autorů zcela zakázaných. Krom toho byly vytvářeny různé formy distancování, u výkonných reprodukčních umělců potom mnohdy krajově i místně zabarvené.
V Hradci existoval zákaz pro Matušku, různé distance dostali i mnozí další jako Horníček a pod.
Přesto byl přijat jistý modus vivendi: my vás nebudeme moc otravovat, vy si budete klidně dělat divadlo.
Značnou změnu přináší normalizace za sovětské okupace. Tehdy už nebylo třeba se o něčem přesvědčovat. Začalo být jasné, kdo je kdo. Diváci zejména vycítili a hledali a čekali na jakoukoli zmínku o svobodě, boje s hloupostí - zkrátka divadlo se opět stalo vysoce politickým
V Hradci Králové je zajímavé, že v době normalizace se zbytek souborů vydal na cestu za kvalitou představení. Díky nadšení, iniciativě - a mnohdy krycí zástěrky - pracovnic kulturních středisek Mirky Císařové a Emy Zámečníkové se v této době realizují pozoruhodná setkání – „Inspirace“ a „dílny“ , kde všechny generace vypovídaly o svém vztahu ke společnosti, o svých touhách a postojích. Kupříkladu třebechovický Symposion se připojil k listopadové stávce profesionálních divadel v roce 1989, a nebylo to nijak jednoduché.
K repertoáru
Snadno se označí repertoár - jak to mnozí hodnotitelé soudí - jako brakový . Repertoár určovali především diváci , jim vyhovoval. Ona ta braková literatura má co do činění se světem vysněným, idealizovaným, zjednodušeným. Jako se nedá jednoduše mávnout rukou nad červenou knihovnou nebo kovbojkami, stejně jako nad Dietlovými seriály.
Ochotníci byli většinou jiných profesí, mohli vybírat jen z toho, co znali ve svém okolí, co viděli, co se dalo sehnat. Proto je převažující metodou napodobování profesionálních scén; řada autorů prostě byla oblíbená a hrála se téměř všude.
Výrazně je cítit změna repertoáru ve chvílích historického ohrožení. Za 1. světové války řada souborů přestala hrát, aby se nemusela podřídit požadavku oaslavy panovnického domu, před okupací , ochotníci výrazně hrají českou klasiku a ochotnické divadlo se po celou okupaci stává místem národního života a odporu., koncem 40. let se stávají divadla v přírodě jistým výrazem vzdoru : např. Paukrtova inscenace Fuente Ovejuny v Libčanech , výjimečná inscenace Člověka pro každé počasí v Třebechovicích v roce 1969 , „domácí“ divadlo manželů Dvořákových v Bohdanči..
Závěrem
Pokusil jsem se zmapovat vývoj české občanské společnosti v hradeckém okrese – při čemž ochotnické divadlo posloužilo jako pars pro toto. Ostatně , ochotnické spolky nebyly jen místem pro hraní divadla. Naprosto jasně tento přehled dokazuje významnou propojenost občanského života v jednotlivých obcích. Spolky umožňovaly řešit obecné potřeby obce: proto mnohé ochotnické spolky pořádaly plesy, věnečky, besedy o knihách a umělcích; ostatně ono to bylo propojené i personálně. Mnozí ochotníci byli významnými činiteli u hasičů, v tělovýchovných spolcích – ale i obráceně: pro řadu ochotníků byla jejich činnost dobrou reklamou. Ochotníci svou činností značně zvyšovali tržbu hostinským, každý soubor pomáhal některému holiči ( líčení a nápověda – byly pravidelně placené) . Členství ve spolku bylo v obci vysoce oceňováno, režizéři a předsedové (ředitelé, prezidenti spolku) měli vysokou občanskou hodnotu. Proto byla i řada lidí členy spolku , aniž někdy hráli divadlo. Často těchto členů bylo víc než členů činných.
Samozřejmě napadá srovnání se současnou situací.
V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k tak obrovským společenským změnám, že situace je zcela odlišná:
Prošli jsme jako národ – bohužel - destruktivním působením dvou totalitních systémů, které nemohly rozvinutou občanskou společnost vůbec potřebovat. Rozbití spolkové činnosti bylo nutnou cestou pro ovládnutí společnosti.
Na tento fakt budeme doplácet ještě velmi dlouho. Jde totiž o úplné otočení vztahů. Díky zkušenosti se socialismem - dokonalý centralismus dotažený až do absurda –přesvědčilo většinu lidí, že za všechno mohou ti nahoře, a tak většina občanů stále potřebuje o něco žádat, něco očekávat. Vždyť všechno bylo přidělováno, …a stát (přesněji řečeno nějaký, mnohdy anonymní úředník) milostivě přiděloval, naděloval jako Ježíšek. A tak na Ježíška většina z nás stále čeká, až dostane zase něco přiděleno.
Současně vedle nás (a mnohdy bez našeho vědomí) probíhal intenzivní rozvoj tržní společnosti. Celá naše společnost do ní spadla jako do studené vody. Nebývalý rozsah možností, které nám nová společenská situace nabídla, pochopitelně nebývalým způsobem rozrůznila i lidské snažení.
Svět se zmenšil; prakticky všecko je dosažitelné a diferenciace je obrovská. Malý, uzavřený, soběstačný svět obcí je nenávratně pryč. Jako se už nikdy nevrátí vážnost a postavení učitele, sláva a radost ze šibřinek, májových slavností, nádhera výročních trhů …, těžko se bude ve stejné podobě vracet spolková činnost.
Navíc, to, co se skutečně změnilo výrazně, je náročnost těchto činností. Nebývalý rozvoj techniky nutí i náročnější vztah k provozované činnosti. Např. jít si zalyžovat v dnešní době znamená desetitisícovou investici do vybavení; nájem budovy pro cokoli vynucuje mimořádná vydání, … prostě už dnes trávení volného času a hraní ochotnického divadla je náročná záležitost, ze vstupného nelze ani pokrýtnáklady, natož získat prostředky.
V současně probíhající všeobecné globalizaci světa, mohou však spolky – daleko méně formální než bývaly - , stejně jako silná rodina být oním záchytným pevným bodem.
Ostatně mnozí z nás v době totalitní společnosti našli v ochotnickém spolku onen pevný bod, místo svobody a přátelství.
Vždyť dnes se spousta lidí plahočí na zahrádkách, ačkoliv si může koupit v obchodě cokoliv, a stejně tak věřím, že ochotnické divadlo se bude provozovat stále, stejně jako se budou lidé sdružovat v jiných oblastech.
Dohalicko
BENÁTKY . Zaregistrovány měly spolek divadelních ochotníků 1925 ,1938. Zal. v prosinci 1935 v hostinci U Tatrmanů. Duší spolku, iniciátorem spolkové činnosti byl řídící učitel pan Souček. Zahájili hrou Staré hříchy, uvedli ještě další dvě. Hry neměly valnou úroveň, hrál se osvědčený ochotnický brak, výjimku tvoří adaptace románu Karoliny Světlé Kříž u potoka. Spolek zanikl pravděpodobně v roce 1938
DOHALICE - v obci pracovala jednota divadelních ochotníků 1895, ale doklady další nejsou a v HORNÍCH DOHALICíCH sídlila jednota divadelních ochotníků Jirásek 1926
DOLNÍ PŘÍM V obci jsou zaregistrovány tři spolky: spolek divadelních ochotníků Komenský 1907, odbor hasičské jednoty 1917 a a spolek divadelních ochotníků 1922, vesměs bez bližších údajů.
DUB v obci hrála divadlo čtenářská ochotnická beseda 1909
HORNÍ PŘÍM - zde pracoval odbor hasičské jednoty 1917
HOŘÍNĚVES , o. Hradec Králové. Zde se ustavila jako první čtenářsko- ochotnická jednota v roce 1871.Pamětník vzpomíná:“ Na opětovnou žádost nově se tvořícího ochotnického spolku v Hoříněvsi zapůjčili jim jeviště ochotníci ze Sovětic přes trpké zkušenosti s půjčkami (pan Jan Česák) jeviště, ale vzalo tam také požárem pohromu“. Později zde pracoval spolek divadelních ochotníků Hanka 1882 - 1955
KLENICE Hrával divadelní odbor dorostu republikánské strany 1927
MOKROVOUSY Dramatický odbor hospodářsko čtenářské besedy byl založen1907. Hrál zde divadelní kroužek osvětové besedy a Československého svazu mládeže v letech 1950 – 1960.Hráli Rud.Henčl, H.Bednářová,D.Krausová, A.Velínská. Hrálo se v hostinci U Rybů, p.Tlapy, v přírodě
MŽANY„ Koncem 80. let hráli ve Mžanech ochotníci ze Sovětic úspěšnou hru Duch času, čímž probudili i tamní ochotníky“, píše pan Volf ve svých pamětech.Čtenářsko divadelní jednota s hasičským odborem pracovala 1886 – 1910, a proměnila se na jednotu divadelních ochotníků Tyl 1910
PROBLUZ - Působením nadšeného ochotníka Fr. Fejgla z Rosnic založen soubor, asi po roce 1900, později zde působili ochotníci z odboru hasičské jednoty 1927, ze Sokola 1927,,divadelní odbor hospodářské besedy 1927
Ve STRAČOVĚ hrával divadelní odbor hasičské jednoty 1927 a jednota divadelních ochotníků Štolba 1927
SOVĚTICE divadelní ochotníci zde hráli již v r.1843; na královéhradeckém venkově poprvé česky čekými lidmi zde bylo hráno divadlo. Zakladatelem byl pan Josef Česák Později se stal ředitelem divadla Fr. Všetečka. V r.1890 byla uspořádána slavnost k 50 letům činnosti Besedy, byla zasazena pamětní deska zakladateli divadla J. Česákovi, sehráno drama Jan Výrava. K slavnosti dostavil se i jeden z prvních ochotníků Josef Horák, té doby vysloužilý ředitel měš’tanské školy dívčí v Hořicích. Po tomto slavnostním představení pořízeno úplně nové jeviště. Proto se v roce 1922 přejmenovává na jednotu divadelních ochotníků Česák .V tisku psali, že „hráli hru od Recha Zvony z bojů o naši samostatnost“ v roce 1925
STŘEZETICE Divadlo zde začínali hrát ochotníci hosp.čten.besedy 1900 – 1914, v roce 1919 začíná hrát spolek divadelních ochotníků Masaryk . První hrou bylo Vodní družstvo; zakladatelem byl student Josef Havlas, následuje ochotnický spolek OS Havlíček 1937.Hrávali: J.Andre, Fr.Hebelka, učitel, sl.Dubská z Probluze, Josef Ornst v hostincích čp. 43, čp 12, čp. 3
TŘESOVICE - 1903 první informace - prvním režisérem byl učitel Václav Deyl, autor mnoha populárníách didaktických příruček pro žáky a učitele. Za první republiky do r. 1943 divadelní odbor hospodářsko-čtenářské besedy Palacký, do r. 1951 divadelní odbor TJ Sokol. Celkem sehráno 115 divadelních her, střídavě v hostinci p.Bednáře a p.Ryby. V.Deyl, F.Halda, F.Hyršl, K.Bednář, V.Pišl, F.Jahelka Nehrálo se v letech 1915, 16,38, 40, 42, 45, 46.
Černilovsko
BUKOVINA Spolek divadelních ochotníků Jirásek založen 1921. Významnými osobnostmi byli Josef Růžička, řídící učitel,Josef Šimek, Jan Kynos.Hrávalo se v sále hostince U Hodků, jeviště solidně vybaveno.V tisku se psalo, že se hraje hra Její osud.
ČERNILOV byla v minulosti daleko největší vsí na Hradecku., proto i divadelní činnost zde byla mimořádně bohatá. . Spolek divadelních ochotníků byl založen 1870 Podle obecní kroniky se hrálo divadlo již v roce 1867, jeho tvůrčím duchem byl pokrokový rolník Václav Skákal (1839 - 1932) a řídící učitel Josef Satrapa. Hrálo se ve dvou hostincích střídavě, jeviště si půjčovali v Lochenicích. V roce 1871 si pořídili za 80 zlatých vlastní, namaloval je Václav Hanibal z Červeného Kostelce. Byla ustavena jednota divadelních ochotníků, z podnětu učitele Ponce nese spolek jméno Tylovo. Soubor má velmi hodnotný repertoár , Tyl, Šamberk, Štolba, Mrštíkové, Jirásek. Počáteční překážky podnítily rozsáhlou záslužnou práci. 1923 bylo vlastními silami postavené moderní jeviště. Do 1943 sehráli 241 představení. Členů bylo 69, z toho 15 činných.
Za války hráli na malém jevišti U Půhonných, když museli opustit sokolovnu. Na své jeviště do sokolovny se vrátil v r.1945. Hrál intenzivně až do padesátých let, potom činnost pomalu zanikala. Řada velmi dobrých herců obec opustila, někteří členové - rolníci byli vysídleni z obce. Významnými členy byli: Chrudoš Vašíček, Marie Skákalová, Ant. Syslová, Jos. Dídek, Petr Sysel, Jan Šimera, Josef Říčař, Jan Pumr, Miroslav Kudyvejs, Václav Kühnel, Jos. Petráček - Dalším divadelním spolkem v místě byl dramatický odbor Katolické národní jednoty. Byl ustaven 1897 jako výsledek snah místních vlasteneckých katolických kněží. První představení bylo následujícího roku Čarovná noc, hrálo se v Libranticích. Téhož roku Jiříkovo vidění v Černilově. 1902 odbor postavil v hostinci jeviště a předvedl tu Pasačku z Lourd. 1921 Jednota postavila vlastní dům s jevištěm, kde výraznou část repertoáru tvořila opereta. Měl ve svých řadách výborné zpěváky a muzikanty. Sehrál i několik her v přírodě. Z orlovny bylo vybudováno kino, řada členů přešla do Tyla Významnými členy byli Jaroslav Sovák,Václav Sláma, Jos.Kareš. Dram. odbor DTJ 1923 hraje v dolní části obce v hostinci u Hojných. Představitel Josef Kryl byl za okupace popraven za odbojovou činnost. Velmi činný soubor za I. republiky, v přírodě uvedl Psohlavce K představením využíval hostinec U Hojných.
ČIBUZ Dokonce i v této malinké obci jsou doloženy tři soubory: odbor hasičské jednoty z r. 1917 , spolek divadelních ochotníků 1917 a divadelní odbor TJ Orel od 1931 V hostinci pana Nováka sídlil Orel. Repertoár byl zaměřen většinou nábožensky. Pro děti se hrávaly pohádky režírované katechetou nebo kaplanem, který dojížděl z Černilova, hrávalo se jen v zimě. Kája Mařík, Kříž u potoka, Umlčené rty, Boží mlýny. V létě mezi sklizní sena a mezi žněmi byla pořádána představení v přírodě na zahradě fary v Čibuzi. Vypomáhali herci z Černilova. Z místních vzpomínají na jména Jos.Lukášek, J.Pultr ze Skalice, Bož.Šulcová, rodina Balounova
DIVEC má doloženou činnost dram. odbor dorostu rep. strany 1927. Víc se zjistit nepodařilo.
LIBRANTICE měly dva soubory: Orel 1924 a jednota divadelních ochotníků, ta pracovala1870 – 1931
V LIBŘICÍCH pracovaly před válkou divadelní odbory Orla a Sokola, spolek divadelních ochotníků hrál v letech 1947 – 1957. Mezi dobré ochotníky je možno řadit: Jos.Skokan,Jan Valášek, V.Bek, M.Hojná, Z.Procházková, J.Hojný, M.Hejcmanová. Hrálo se v hostinci U Špatenků, v přírodě. Na půdě hostince jsou ještě uloženy kulisy
V RUSEKU pracoval divadelní odbor hasičské jednoty 1927
Rovněž ve SKALICI hráli ochotníci z divadelního odboru hasičské jednoty a divadelní soubor Jirásek 1946 Poměrně bohatá činnost na dvou jevištích.postavili si stabilní jeviště. Po r. 1943 tam bylo skladováno obilí. Dokonce hráli i pod hlavičkou SSM 1971 - 1972, kdy jim pomáhal pan Špaček z fary v Čibuzi.. Osobnosti: Jos. Petráček, Rud.Novák, Vác.Lášek, B.Černý, St.Matějíčková, J.Hladík. Hrálo se v hostinci U Koníčků, U Havlíků.
SKALIČKA měla divadelní odbor hasičské jednoty již v r. 1927. Pan Josef Fikr a Zdeněk Kudrnáč vzpomínají na to, jak divadlo pomáhalo za protektorátu „…kroje byly vypůjčovány v Hradci a dováženy koňmo. … S jedenáctým představením hry U naší kapličky jsme hostovali ve Smržově, kde místní kaplička má velikou tradici, hra měla veliký ohlas. … místní hospodář pan Merkl poskytl čiperný koňský potah, vystrojila se a upravila štráfka a jelo se.“ Hrávali: V.Nepokoj, J.Hladík, J.Klos, Marta Drienová; M.Vodičková, V.Fikr, L.Pilnáčková. Hostinec U Bubnů
SLATINA měla jednotu divadelních ochotníků již v r. 1906
ÚJEZD divadelní odbor hasičské jednoty 1927
VÝRAVA Jako první zde hrál ochotnický spolek již v letech 1917 – 1921; potom odbor hasičské jednoty. V tisku je v roce 1926 zmínka: „u Morávků se hraje Druhá míza“.Dále zde pracovala jednota divadelních ochotníků Tyl 1935
Hradec Králové
HRADEC KRÁLOVÉ - První období do vzniku prvních ochotnických představení, počínaje1. doloženým představením v r. 1637, bylo již popsáno.
Jednota divadelních ochotníků Klicpera. Vznikl v roce1868 z iniciativy Pospíšila, Preitinbergera, Formánka, Bohdáneckého.. Navázal na dávnou tradici divadla v Hradci Králové. Činnost zahájil hrou Něžné příbuzenstvo v budově U zlatého orla. Jednota se účastnila slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu. Ve sbírkách na zbudování byl Hradec na čtvrtém místě za Prahou, Plzní a Kolínem. Snaha ochotníků o lepší podmínky pro divadelní představení narážela na nepochopení městského představenstva. 24.3. 1885 došlo k otevření nového divadla, jemuž dáno jméno Klicperovo. Na stavbu divadla věnovala jednota svůj stavební fond 1030 zl a svým nákladem dala vymalovat strop za 460 zl., foyer a chodby za 820 zl. a do divadla věnovala dekorace v ceně 380 zl. Malbu provedli akad. malíři bratři Nejedlí z Nového Bydžova. Strop byl vyzdoben „malbou ranaissanční ve 4 polích, s figurami tragedie, lyriky, dějin a hudby“. Za zásluhy byla jednotě propůjčena permanentně čestná lože. Téhož roku zakoupena byla Alšova opona Příchod Čechů na Říp, později věnována ochotníkům v Náchodě.. V roce 1884 získal spolek kulisy v ceně 1.200 zlatých z Prozatímního divadla. V letech 1910-1915 proběhla restaurace divadla a v hleišti byla provedena secesní malba podle návrhu Fr. Kysely. S ochotníky vystupovali Vojta Slukov, Jakub Seifert, Otylie Sklenářová Malá, Hubnerová, Vojan . V rocce 1908 se slavnostního večera na oslavu Svatopluka Čecha účastnil Jaroslav Vrchlický, v roce 1912 hostil spolek Jaroslava Kvapila Za 1.světové války oslavila jednota 3otileté výročí založení v r.1915 Lucernou a v roce 1917 hráli Tylovu Fidlovačku, kdy obecenstvo provokativně zpívalo Kde domov můj. Po dvanácti reprízách bylo provozování hry úředně zakázáno. K 50ti letům činnosti vydal spolek podrobné dějiny spolku, kde lze nalézt všechny členy, představenstvo i všechny hry do té doby provedené. do r. 1931 sehrála jednota 715 představení , z toho 346 domáciho původu; měla 58 činných členů , 23 žen. Po válce zde s ochotníky hráli Kohout, Štěpánek, Dostálová, Baldová, Štěpničková, Scheipflugová. Repertoár byl zásadně odvozován podle profesionálního pražského divadla.. Převažoval soudobý veseloherní brak, ale provozovaly se i opery a obrozenecké divadlo. Na začátku 20. století se objevují hry naturalistické a realistické - Čechov, Gorkij, Ostrovký. Často se dávala současná divadelní tvorba. 1905 Šrámkův Červen, 1913 Čapkův Slunovrat, Dykův Posel. Zajímavá historie je se světovou premiérou Čapkova RUR. Hradečtí začali hru zkoušet současně se souborem Národního divadla, premiéra v Národním byla o několik dní odložena. Tak došlo k nečekanému prvenství hradeckých ochotníků. Premiéry se osobně účastnil Kare Čapek i s Olgou Scheinflugovou.. - Po roce 1945 zahajovali Jiráskovou Lucernou V roce 1949 došlo ke sporu o divadlo s právě zřízeným profesionálním krajským oblastním divadlem , později s přídomkemVítězného února . Jak bylo již dávno v zakládající listině uvedeno, měla jednota přednostní právo na užívání divadla , což odmítalo uznat vedení KOD a kladlo práci ochotníků všemožné přakážky. Rozhodnout to měl tehdejší odbor kultury KNV. Úředním přípisem sdělili úředníci jednotě, že je konec buržoaznímu divadlu, ža musí svou činnost spojit s dělnickou třídou a měli by vstoupit do nějakého ZV a nechtít hrát v hradecké divadle, to mají nechat profesionálům. Vstoupili do ZV ROH Přepravních tržeb ČSD , potom do Okreního stavebního podniku, ale po roce 1955 tento spolek definitivně končí.
Dramatické sdružení Tyl. Vzniklo secesí 18 členů spolku Klicpera v čele s režizérem Fr. Paulem v roce 1872, pod hlavičkou obecní kuchyně Ústřední matice školské. Divadelní představení sdružení Tyl bylo určeno ve prospěch této kuchyně.Již v roce 1907 sehráli 4 aktovky L. Stroupežnického. Osou repertoáru se stanou čeké divadelní hry. Postavení souboru nebylo snadné vzhledem k řevnivosti s původním mateřským souborem Klicpera, násobený maloměstskými poměry města. Spory se projevovaly vzájemným přetahováním herců, neshodami při využívání Klicperova divadla, zkušební místností. Do počátku světové války si Tyl vydobyl pevné místo v kulturním životě města. V roce 1915 zastavuje činnost, aby nemusel účinkovat při oslavách habsburského domu.. Po válce spolek obnovil činnost, ale potýkal se s řadou potíží, nedostatkem financí, fluktuací členů, obnoveným nepřátelstvím Klicpery,. V roce 1919 odchází ze spolku dosavdní režizér Paul, jeho funkci přebírá Gustav Dvořák, (úspěšný režizér a autor několika her) . V třicátých letech nebyl sschopen platit nájem Klicperova divadla a musel hrát v dřevěné rotundě v Jiráskových sadech.. Tam uvedl cyklus her pro mladé diváky, ten se setkal s nevšedním úspěchem.Pokračování zabránilo obsazení rotundy Němci. Za války byli členy souboru i Josef Bek a básník Jiří Šotola. Ti vytvořili Kolektiv mladých dramatického družení Tyl, a pokusili se o prosazení nových inscenačních postupů. V letech 1940 - 1942 uvedl tyl cyklus her, zachycující vývoj od Mastičkáře až po současnou dram. tvorbu.. Cyklus byl poznamenán zásahy okupačních orgánů a cenzury. (nesměl se hrát Čapek a Kutnohorští havíři.. V roce 48 se sdružení royhodlo spojit se svým někdejším odpůrcem Klicperou a společně potom končí..
I v Hradci se pokouší o hraní divadla řada institucí a spolků: zábavní spolek Svornost 1889, dramatický spolek dělnický 1922, dramatický kroužek českosl. socialistů Lumír 1925, Lidová scéna 1927, Lidové divadlo 1930. Zajímavá je zmínka v tisku, že hradecký Sokol : „současně s Národním divadlem se v loutkovém divadle dává Oidipus král v novém překladu F. Stiebitze. Spoluučinkují studenti Rašínova gymnázia. Kostýmy navrhl prof. Karel Štěrba, hudbu nastudoval prof. Hermann“
Po válce a po komunistickém převratu vzniká řada nových souborů. Jako první se objevuje Mladá scéna 1947 – 1950. Soubor vznikl jako revoluční sdružení pod patronací Svazu československé mládeže s výrazně revolučním repertoárem. Soubor byl složen ze studentů a dělníků. Život souboru byl krátký, významné osobnosti odešly k profesionálnímu divadlu.
Lidová Opera 1953 – 1958. Skupina nadšenců využila skutečnosti, že HK měl symfonický orchestr (původně Sokolskou filharmonii), měl hudební pedagogy, řadu pěveckých sdružení i školu dechových nástrojů, slavná jména Petrofa, Červeného, Pilaře a založili Lidovou operu. Putovali po různých zkušebnách, až se jim podařilo využít ochranných křídel Kulturního domu ROH. Za deset let nastudovali 12 titulů a sehráli na 250 představení. Souborem prošlo na 188 zpěváků ve sboru, 147 v orchestru, 28 solistů, v baletu 35, technických pracovníků 27, ved. umělečtí pracovníci 31. Významné osobnosti byli: Fr. Tuch, Marie Jakoubková, Ant. Jirucha, prof. K. Schejbal; kronikář St.Štědroň, solisté Vilém Přibyl, Josef Veselý, Zdena Hrnčířová- Veselá, Zdena Benýšková
Rudá hvězda 1953 - 1966 Soubor, jehož členové byli převážně příslušníky SNB. Pokouší se o „pokrokový repertoár“, po odchodu organizátorů od SNB se členové rozešli do jiných souborů
KD ROH 1961 – 1963 Soubor se pokoušel navázat na tradici Klicpery. Činnost zahájil inscenací Jana Roháče, předurčeného pro Jiráskův Hronov. Získali výběr herců z celého okresu a cesta na Hronov byla otevřena. Díky režizéru a ved. metodikovi Josefu Vavřičkovi se to povedlo ještě třikrát, ale jakmile vyschly mimořádně vysoké dotace, soubor svou činnost končí a herci přecházejí do jiných souborů J.Vavřička, B.Lelek, J.Paukert, sestry Židlické, P.Průša
ZV Koruna 1961 – 1980. Soubor, který byl vytvořen v nově vybudovaném sále přejal řadu herců z KD ROH. S profesionálním režizérem sehrálina desítku inscenací velmi solidní úrovně. Postupně soubor ztrácí dotace a mění se v divadlo pro mládež.
Kaleidoskop 1972 – 1982. Soubor, který se významně podílel na reflexi mladých proti normalizační politice. Dařilo se jim vyjadřovat pocity mladých bez střetů s mocí.
Rozmarýnek 1978 – 1983 Soubor odvozený z „Koruny“. Zmenšil se počet členů a věnovali se výhradně dětem. Vytvořili systém školních představení a ve 170 reprízách je shlédlo na 40 000 dětí
Jesličky 1991. Významný soubor při ZUŠ. Sdružuje výrazné ochotnické osobnosti současného och. divadla. Provoz divadla je mimořádně obsažný, hraje se až desetkrát v měsící. Má své obecenstvo. Účastní se mnoha přehlídek. Takový provoz je umožněn koncentrací i významných režizérů: Tejkl, Dvořák, Zámečníková, Gregar, Portyková, Pešek. V repertoáru převažuje tvořivá dramatika, inspirace významnými díly, klasické divadlo je výjimkou.
J. Tejkl, Ema Zámečníková, J.Portyková, dr. Jan Dvořák, A.Gregar, bratři Peškové, K.Sirůček, M.Drtina, a řada dalších výrazných osobností prochází souborem příležitostně
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.