Vít Závodský: Otrokovická FORBÍNA ve skromnější podobě, AS 2004/2
Otrokovická FORBÍNA ve skromnější podobě
Mezi regionální soutěžní akce Moravy, které si svou tradici teprve utvářejí, náleží Krajská přehlídka divadelních souborů FORBÍNA. Z pověření IPOS-ARTAMA ji pořádá místní kulturní zařízení Otrokovická Beseda, s r.o., vedená ředitelem Mgr. Rudolfem Vavrečkou, a to pod symbolickou i finanční záštitou starosty obce MVDr. Stanislava Mišáka, pokaždé se aktivně účastnícího jejího slavnostního zahájení i ukončení. Přehlídka má nominační a doporučující právo jak na FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč, tak na Krakonošův podzim do Vysokého nad Jizerou.
V časně jarních víkendových dnech 26.-28. března 2004 proběhl její třetí ročník. Tříčlenná odborná porota zhlédla a v obvyklých rozborových seminářích zhodnotila čtveřici výlučně soutěžních vystoupení a v nich udělila (oproti patnácti loňským) devět převážně individuálních, především hereckých, ale též režijních a scénografických ocenění. Přestože se FORBÍNA vzhledem k menšímu počtu souborů (loni jich sem přijelo šest, zatímco tentokrát jeden či dva kolektivy kvůli nedotaženosti již přihlášených inscenací do premiérového stadia svou reprezentaci na poslední chvíli odřekly) nepopulárním dopoledním hracím časům vyhnula, přízeň místního dvacetitisícového obyvatelstva ji dvakrát neprovázela. Letos bohužel absentovaly některé renomované ansámbly – vedle otrokovického Racka nebo Divadla BLIC z Ostrožské Nové Vsi také DS Jana Honsy z Karolinky, který právě zde na příměstí Zlína loni poprvé vypustil do světa pozdější hronovskou Maryšu. Při mírné převaze komediálního repertoáru nicméně nebyla otrokovická žánrová nabídka k zahození: zahrnula poetickou klasickou pohádku, francouzskou konverzačku crazzyového ladění, prakticky neznámou prvorepublikovou „retro“ veselohru i náročnou modelovou grotesku; postrádali jsme však výpravy do oblasti hudební Thálie, ukázky vlastních autorských ambicí a vůbec větší chuť do jevištního experimentování.
Letošní FORBÍNU charakterizoval rovněž fakt, že hned dvě nastudování, kroměřížské a vsetínské, soutěžila týden předtím ve zřetelně silnější konkurenci na obdobné přehlídce MěKS Kojetín. V tomto příspěvku si jich tedy všimneme pouze registrujícím, případně reprízy letmo srovnávajícím pohledem a laskavého čtenáře odkazujeme na příslušný delší kojetínský materiál v témže čísle AS.
Zahájení náleželo hostitelskému Tyjátru při Otrokovické Besedě, pracujícímu se členy dostatečného věkového rozptylu asi dva roky. Zatímco si již vyzkoušeli Stroupežnického Zvíkovského raráška a připravují Wildeovo Strašidlo cantervillské, pochlubili se básnivou báchorkou Františka Hrubína Kráska a Zvíře (1972). Známé a častokrát variované téma polidšťující moci sebeobětavé lásky, kolující po evropských uměleckých luzích od antického Apuleia, francouzské adaptace Charlese Perraulta nebo snímky Jeana Cocteaua a Juraje Herze po ozvláštňující jevištní pojetí Zdeňka Kaloče, Zbyňka Srby či tenkrát „provázkovského“ Vladimíra Morávka, označil Hrubín v korespondenci za „nádherný kýč, po jakém nyla odjakživa má duše“. Zřejmě totiž podvědomě počítal s tím, že chatrnější konstrukci jednoduchého příběhu tehdy podpoří podmanivé parkové exteriéry českokrumlovského přírodního divadla s otáčivým hledištěm. Režisér Radek Chmela (před lety si vyzkoušel jednu z titulních rolí a nyní se obsadil do karikatury ženicha Filipána) spoléhal při evokování lyrické romantické atmosféry na hojně uplatněnou nahrávku filmové hudby a v případě tajemného zámku i na poměrně zdařilou, diplomem oceněnou textilní výpravu rovněž hrajícího výtvarníka Lukáše Lacigy, který na předscénu dokonce instaloval funkční, leč šploucháním dialogy překrývající fontánku. Čerstvá premiéra mírně upraveného textu střídala místa působivá (úvahové vnitřní monology dravé šelmy) s výkony (bezradná figura pasivního Kupce) a výjevy (svatební obraz) rozpačitými. V interpretačně průměrné inscenaci „rodinného“ zacílení, postrádající možný existenciální rozměr i magicky záhadnou dráždivou atmosféru, připadly diplomy oběma snaživým protagonistům, Marcele Černé a Karlu Škrabalovi.
Až ze vzdáleného Šumperska dorazilo Sdružení hereckých ochotníků „Blud v tyátru“ při Kulturním domě v Bludově – rovněž jen krátce pracující parta nadšenců, v Otrokovicích oceněná za „obětavé rozvíjení divadelních aktivit ve své obci“. Zatímco na loňském veverskobítýšském setkání „Na prknech“ sehrálo na nádvoří hradu Veveří Kozákovou pohádku Jak s Julinkou čerti šili, tentokrát režisérka Juliana Vohralíková bůhvíkde vykutala komediální aktovku blíže neidentifikovaného meziválečného autora H. Haneka Hledá se tenor. Nešlo přirozeně o žádný dramaturgický klenot nebo objev, nýbrž o banální anekdotu z předpremiérového prostředí provinční herecké společnosti, založenou na nepříliš věrohodné záměně obletovaného operního sólisty s hochštaplerským podomním prodavačem gramofonů. Herecky se prosadila porotou odměněná Ilona Hrochová jako půvabná ředitelčina dcera Míla. Notně již vyčpělá konvenční předloha by jistě snesla daleko větší dávku parodicky nadhledové stylizace; bludovská parta však raději dbala na detaily dobových reálií, pro dokreslení lázeňské patiny si přivezla naživo muzicírující dětský Junior jazzband z Velkých Losin a v zásadě zůstala věrná sféře „sousedského“ kumštu.
Zbývající dvě vystoupení už absolvovala důkladné rozborové besedy v Kojetíně. Třeba popravdě konstatovat, že si mnohé tamní připomínky vzaly soubory skutečně k srdci, čímž jejich otrokovická vystoupení kvalitativně povyrostla. Nezávislá scéna Domu kultury Kroměříž třicet let starou francouzskou gangsterskou konverzačku Didiera Kaminky Jen žádnou paniku aneb Jak vyloupit banku (režíroval herec Městského divadla Zlín František Houdek) i při trvajícím nevyužití jejího situačně gagového potenciálu přece jen zhybnila, takže se komediální večer běžné ochotnické úrovně o celou půlhodinu zkrátil. Herecké uznání tentokrát přebírala Dagmar Navrátilová jako sebedůvěru neztrácející a dvojici diletantských lupičů usměrňující rukojmí Nicole.
Dramaturgicky nejcennějším vkladem FORBÍNY pak zůstalo „sociální drama“ Jana Antonína Pitínského Matka (1988), jak je s pochopením pro vícevrstevnatost a mnohé intelektuální finesy s Divadlem v Lidovém domě Vsetín nastudoval opět diplomem oceněný Pavel Rejman. V poněkud dotaženější a vykrystalizovanější repríze už interpreti se stylizovanými pseudonářečními replikami pamětně tolik nezápolili, důsledněji se uplatnilo arénové prostorové řešení a vcelku se lépe vylouplo téma všeobecného pokrytectví, demagogické fráze a bezohledného cynismu. Hereckou cenu si opět odvážela rigorózní zastánkyně zkostnatělých rodinných tradic Matka Dagmary Pavlouškové a nově i představitel umírající dělnického Otce Johan Jaroslav Proisl.
Hlavní kámen úrazu otrokovické FORBÍNY 2004 připomněli jsme vlastně už úvodem: vinou propozicím neodpovídajícího menšího počtu účastníků nemohla tato postupová přehlídka vyústit v žádné regulérní nominování ani doporučení do vyšších soutěžních kol a porota jen příslušnou výběrovou komisi písemně upozornila na zmíněné pozoruhodné rysy vsetínské inscenace Matky. Je zřejmé, že si tato regionální akce, teprve krátce pořádaná v těsném sousedství průbojného profesionálního zlínského divadla, osobitou tvář i fandovské divácké zázemí dosud hledá a o své místo na slunci bude muset v konkurenci s nedalekými srovnatelnými moravskými festivaly ještě zabojovat. Věříme, že její mnohoslibná znělka ze Straussovy skladby Tak pravil Zarathustra (alias z parodické televizní a filmové České sody) zazní už napříště jakožto doprovod kompletní a hodnotné repertoárové nabídky skutečně v plném lesku. Tomuto příznivému vývoji palce drží
Vít Závodský
Poznámka redakce: Porota sice nemohla nominovat, ale mohla doporučit „neomezený“ počet inscenací na celostátní přehlídku. Duplicitní účast dvou souborů na krajských přehlídkách však možnost doporučení omezila. V případě zdvojeného doporučení by byly tyto soubory diskvalifikovány. Každý soubor se může totiž zúčastnit soutěžně se stejnou inscenací pouze jedné krajské přehlídky. Viz propozice FEMADu Poděbrady / Divadelní Třebíče v bulletinu d´ARTAMAn č. 5/2003, str. 32. Zdá se, že je pořadatel otrokovické přehlídky, dotyčné soubory ani členové poroty, nečetli.
Mezi regionální soutěžní akce Moravy, které si svou tradici teprve utvářejí, náleží Krajská přehlídka divadelních souborů FORBÍNA. Z pověření IPOS-ARTAMA ji pořádá místní kulturní zařízení Otrokovická Beseda, s r.o., vedená ředitelem Mgr. Rudolfem Vavrečkou, a to pod symbolickou i finanční záštitou starosty obce MVDr. Stanislava Mišáka, pokaždé se aktivně účastnícího jejího slavnostního zahájení i ukončení. Přehlídka má nominační a doporučující právo jak na FEMAD Poděbrady/Divadelní Třebíč, tak na Krakonošův podzim do Vysokého nad Jizerou.
V časně jarních víkendových dnech 26.-28. března 2004 proběhl její třetí ročník. Tříčlenná odborná porota zhlédla a v obvyklých rozborových seminářích zhodnotila čtveřici výlučně soutěžních vystoupení a v nich udělila (oproti patnácti loňským) devět převážně individuálních, především hereckých, ale též režijních a scénografických ocenění. Přestože se FORBÍNA vzhledem k menšímu počtu souborů (loni jich sem přijelo šest, zatímco tentokrát jeden či dva kolektivy kvůli nedotaženosti již přihlášených inscenací do premiérového stadia svou reprezentaci na poslední chvíli odřekly) nepopulárním dopoledním hracím časům vyhnula, přízeň místního dvacetitisícového obyvatelstva ji dvakrát neprovázela. Letos bohužel absentovaly některé renomované ansámbly – vedle otrokovického Racka nebo Divadla BLIC z Ostrožské Nové Vsi také DS Jana Honsy z Karolinky, který právě zde na příměstí Zlína loni poprvé vypustil do světa pozdější hronovskou Maryšu. Při mírné převaze komediálního repertoáru nicméně nebyla otrokovická žánrová nabídka k zahození: zahrnula poetickou klasickou pohádku, francouzskou konverzačku crazzyového ladění, prakticky neznámou prvorepublikovou „retro“ veselohru i náročnou modelovou grotesku; postrádali jsme však výpravy do oblasti hudební Thálie, ukázky vlastních autorských ambicí a vůbec větší chuť do jevištního experimentování.
Letošní FORBÍNU charakterizoval rovněž fakt, že hned dvě nastudování, kroměřížské a vsetínské, soutěžila týden předtím ve zřetelně silnější konkurenci na obdobné přehlídce MěKS Kojetín. V tomto příspěvku si jich tedy všimneme pouze registrujícím, případně reprízy letmo srovnávajícím pohledem a laskavého čtenáře odkazujeme na příslušný delší kojetínský materiál v témže čísle AS.
Zahájení náleželo hostitelskému Tyjátru při Otrokovické Besedě, pracujícímu se členy dostatečného věkového rozptylu asi dva roky. Zatímco si již vyzkoušeli Stroupežnického Zvíkovského raráška a připravují Wildeovo Strašidlo cantervillské, pochlubili se básnivou báchorkou Františka Hrubína Kráska a Zvíře (1972). Známé a častokrát variované téma polidšťující moci sebeobětavé lásky, kolující po evropských uměleckých luzích od antického Apuleia, francouzské adaptace Charlese Perraulta nebo snímky Jeana Cocteaua a Juraje Herze po ozvláštňující jevištní pojetí Zdeňka Kaloče, Zbyňka Srby či tenkrát „provázkovského“ Vladimíra Morávka, označil Hrubín v korespondenci za „nádherný kýč, po jakém nyla odjakživa má duše“. Zřejmě totiž podvědomě počítal s tím, že chatrnější konstrukci jednoduchého příběhu tehdy podpoří podmanivé parkové exteriéry českokrumlovského přírodního divadla s otáčivým hledištěm. Režisér Radek Chmela (před lety si vyzkoušel jednu z titulních rolí a nyní se obsadil do karikatury ženicha Filipána) spoléhal při evokování lyrické romantické atmosféry na hojně uplatněnou nahrávku filmové hudby a v případě tajemného zámku i na poměrně zdařilou, diplomem oceněnou textilní výpravu rovněž hrajícího výtvarníka Lukáše Lacigy, který na předscénu dokonce instaloval funkční, leč šploucháním dialogy překrývající fontánku. Čerstvá premiéra mírně upraveného textu střídala místa působivá (úvahové vnitřní monology dravé šelmy) s výkony (bezradná figura pasivního Kupce) a výjevy (svatební obraz) rozpačitými. V interpretačně průměrné inscenaci „rodinného“ zacílení, postrádající možný existenciální rozměr i magicky záhadnou dráždivou atmosféru, připadly diplomy oběma snaživým protagonistům, Marcele Černé a Karlu Škrabalovi.
Až ze vzdáleného Šumperska dorazilo Sdružení hereckých ochotníků „Blud v tyátru“ při Kulturním domě v Bludově – rovněž jen krátce pracující parta nadšenců, v Otrokovicích oceněná za „obětavé rozvíjení divadelních aktivit ve své obci“. Zatímco na loňském veverskobítýšském setkání „Na prknech“ sehrálo na nádvoří hradu Veveří Kozákovou pohádku Jak s Julinkou čerti šili, tentokrát režisérka Juliana Vohralíková bůhvíkde vykutala komediální aktovku blíže neidentifikovaného meziválečného autora H. Haneka Hledá se tenor. Nešlo přirozeně o žádný dramaturgický klenot nebo objev, nýbrž o banální anekdotu z předpremiérového prostředí provinční herecké společnosti, založenou na nepříliš věrohodné záměně obletovaného operního sólisty s hochštaplerským podomním prodavačem gramofonů. Herecky se prosadila porotou odměněná Ilona Hrochová jako půvabná ředitelčina dcera Míla. Notně již vyčpělá konvenční předloha by jistě snesla daleko větší dávku parodicky nadhledové stylizace; bludovská parta však raději dbala na detaily dobových reálií, pro dokreslení lázeňské patiny si přivezla naživo muzicírující dětský Junior jazzband z Velkých Losin a v zásadě zůstala věrná sféře „sousedského“ kumštu.
Zbývající dvě vystoupení už absolvovala důkladné rozborové besedy v Kojetíně. Třeba popravdě konstatovat, že si mnohé tamní připomínky vzaly soubory skutečně k srdci, čímž jejich otrokovická vystoupení kvalitativně povyrostla. Nezávislá scéna Domu kultury Kroměříž třicet let starou francouzskou gangsterskou konverzačku Didiera Kaminky Jen žádnou paniku aneb Jak vyloupit banku (režíroval herec Městského divadla Zlín František Houdek) i při trvajícím nevyužití jejího situačně gagového potenciálu přece jen zhybnila, takže se komediální večer běžné ochotnické úrovně o celou půlhodinu zkrátil. Herecké uznání tentokrát přebírala Dagmar Navrátilová jako sebedůvěru neztrácející a dvojici diletantských lupičů usměrňující rukojmí Nicole.
Dramaturgicky nejcennějším vkladem FORBÍNY pak zůstalo „sociální drama“ Jana Antonína Pitínského Matka (1988), jak je s pochopením pro vícevrstevnatost a mnohé intelektuální finesy s Divadlem v Lidovém domě Vsetín nastudoval opět diplomem oceněný Pavel Rejman. V poněkud dotaženější a vykrystalizovanější repríze už interpreti se stylizovanými pseudonářečními replikami pamětně tolik nezápolili, důsledněji se uplatnilo arénové prostorové řešení a vcelku se lépe vylouplo téma všeobecného pokrytectví, demagogické fráze a bezohledného cynismu. Hereckou cenu si opět odvážela rigorózní zastánkyně zkostnatělých rodinných tradic Matka Dagmary Pavlouškové a nově i představitel umírající dělnického Otce Johan Jaroslav Proisl.
Hlavní kámen úrazu otrokovické FORBÍNY 2004 připomněli jsme vlastně už úvodem: vinou propozicím neodpovídajícího menšího počtu účastníků nemohla tato postupová přehlídka vyústit v žádné regulérní nominování ani doporučení do vyšších soutěžních kol a porota jen příslušnou výběrovou komisi písemně upozornila na zmíněné pozoruhodné rysy vsetínské inscenace Matky. Je zřejmé, že si tato regionální akce, teprve krátce pořádaná v těsném sousedství průbojného profesionálního zlínského divadla, osobitou tvář i fandovské divácké zázemí dosud hledá a o své místo na slunci bude muset v konkurenci s nedalekými srovnatelnými moravskými festivaly ještě zabojovat. Věříme, že její mnohoslibná znělka ze Straussovy skladby Tak pravil Zarathustra (alias z parodické televizní a filmové České sody) zazní už napříště jakožto doprovod kompletní a hodnotné repertoárové nabídky skutečně v plném lesku. Tomuto příznivému vývoji palce drží
Vít Závodský
Poznámka redakce: Porota sice nemohla nominovat, ale mohla doporučit „neomezený“ počet inscenací na celostátní přehlídku. Duplicitní účast dvou souborů na krajských přehlídkách však možnost doporučení omezila. V případě zdvojeného doporučení by byly tyto soubory diskvalifikovány. Každý soubor se může totiž zúčastnit soutěžně se stejnou inscenací pouze jedné krajské přehlídky. Viz propozice FEMADu Poděbrady / Divadelní Třebíče v bulletinu d´ARTAMAn č. 5/2003, str. 32. Zdá se, že je pořadatel otrokovické přehlídky, dotyčné soubory ani členové poroty, nečetli.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.