(mt). Rodný ranč jako odraz. (DSJS - lÓ rodný ranč aneb Padni, padouchu.) Brněnský večerník 8.6.1977

Vyslovíme-li název DIVADELNÍ STUDIO JOSEFA SKŘIVANA, vybaví se nám ojedinělý zvuk, jímž v minulosti znělo toto amatérské divadlo doma i v zahraničí. Dnes je jeho zřizovatelem OKVS Brno IV. Vyměnily se generace. Nastoupili mladí, kteří se dlouho nemohli najít, navázat na zmíněnou tradici. Nyní se souborem spolupracuje MIROSLAV DONUTIL z Divadla na provázku. Rozpoznal, že je třeba zvolit předlohu, která by asi 20 jeho členům ukázala jejich možnosti a z dobré vůle a snahy je převedla k pochopení základních pojmů, představ a činností, nezbytných při tvorbě divadla. Text I. Vyskočila Ó, RODNÝ RANČ aneb padni, padouchu se dal takto zužitkovat. Jde o typicky vyskočilovskou parodii na brakovou literaturu s tematikou "divokého západu". Asi 45 minut trvající scénický útvar umožňuje třinácti aktérům zvládat pohyb, řeč, seznámit se s tvorbou vzthaů - s kolektivností v režijní a herecké práci. I když jde výhradně o komickou, groteskní nadsázku a stylizaci, jsou tu výrazné příležitosti ukázat, jakými cestami jde herec ve své syntetické přípravě - včetně pěveckého, hudebního projevu, téměř akrobatického pohybu až po jevištní mluvu. Celé představení se jevilo jako jedna rozsáhlá etuda, v níž měl každý herec dostatek prostoru odkrýt sám sebe sobě i druhým. V tom je také přednost Donutilovy práce s tímto mladým souborem, že se nerozhodl pro jednoznačně režisérský postup, ale volil metodu "kolektivní tvorby". Vznikla zajímavá inscenace, jejímž základním znakem byla spontánnost, živelná chuť zvládnout úkol, zřejmá radost z každé sebemenší akce. Představení sklouzlo v temporytmu, herecká mluva je ještě daleko před nimi. Jsou tu však předpoklady hovořící o tom, že se rodí radostně fungující kolektiv. A to prozatím není málo. Hraje se ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici.