ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema: Přehlídka dětských recitátorů Pardubice, 20.–21. 4. a 24.–25. 4. 2017. Deník Dětské scény, č. 0., str. 20-22, 9.6.2017.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
PARDUBICE, 20.–21. 4. A 24.–25. 4. 2017
Tak jako v minulých letech jsem slíbila, že napíši o letošní krajské přehlídce dětské recitace v Pardubicích, činím tak i tento rok. Pro inspiraci si pročítám loňské nulté číslo Deníku Dětské scény, ve kterém jsou uvedeny zprávy z krajských přehlídek. Přemýšlím, kdo asi tyto informace čte, co čtenáře nejvíce zajímá, jak popsat pardubickou přehlídku co nejsmysluplněji. Často mám možnost se účastnit jako lektorka nejrůznějších setkání týkajících se dětské recitace, je mi tedy umožněno zamýšlet se nejen nad smyslem dětské recitace jako takové, ale i srovnávat a posoudit, jak je s ní v Česku různě nakládáno. Z tohoto, víceméně osobního, pohledu se pokusím podat zprávu o přehlídce pardubické a zejména se pokusím uvést, v čem se odlišuje od jiných.
Každá kategorie má svůj den
Nejčastěji se setkávám s variantou, kdy se spojí v jeden den dvě kategorie, obvykle nižší a vyšší, čili kratší (děti recitují jen jeden text) a delší (dva texty). Dle mých zkušeností nelze mnoho proti této variantě namítat. Do jednoho dne se vždy vešla nejen samotná přehlídka, ale i její součást směřující k uvolnění recitátorů, rozmluvení, naladění apod. a zejména rozbory recitačních výkonů s lektory. Ovšem v odpoledních hodinách se někdy (podle počtu recitátorů a délky vystoupení) dostavila jistá únava, nervozita a spěch. Zcela nevyhovující, dle mého názoru, je model, kdy se všechny kategorie „nacpou“ do jednoho dne. S touto variantou mohu souhlasit pouze v případě, kdy má každá kategorie své lektory a organizační
dohled a samozřejmě i prostor, takže vše probíhá souběžně. Ale pokud tomu tak není, jedná se vždy o závod s časem, což se vždy výrazně podepíše na celkové úrovni.
V Pardubicích mají děti dostatek času, klidu i pohody, aby si svůj zážitek z recitování a setkání s jinými zájemci o přednes patřičně užily. Všechno mělo svůj čas – začínalo se v 9 hodin prezencí, pokračovalo v 9.30 uvolňovací částí a od 10.00 hodin samotnou přehlídkou. Po obědě následovala různá zpestření, o kterých píši níže. U nižších kategorií jsme se rozcházeli mezi druhou a třetí hodinou, se staršími dětmi jsme se loučili o hodinu déle.
Navýšení počtu vystupujících recitátorů
V propozicích se uvádí, že z okresních (oblastních, obvodových) kol postupují vždy dva recitátoři z každé kategorie. Po dohodě s pořadateli krajských kol se však počet může navýšit (např. při vyšší odborné úrovni nebo vyrovnanosti výkonů). S touto možností velice souhlasím – v přehlídkách nejde pouze o vyhledání „špiček“, ale především o setkání, inspiraci a rozšíření spektra znalostí. Čili čím více dětí dostane možnost se účastnit krajských kol, kde se předpokládá přinejmenším větší odborná úroveň, tím lépe. Většinou, a to i v Pardubicích, se opravdu počty postupujících do kraje neomezují. Setkala jsem se však i s krajským pořadatelem, kde se jejich počet musí striktně dodržet, s touto možností samozřejmě souvisí i množství času vyhrazeného pro krajskou přehlídku (pokud se jedná o postup do celostátního kola, je situace jiná, tam se počet zřejmě dodržet musí, aby se přehlídka vešla do času i rozpočtu). V Pardubicích v první kategorii vystoupilo 24 recitátorů, ve druhé
pak 25, ve třetí a ve čtvrté kategorii recitovalo po 17 přednašečích.
Obohacení programu přehlídky
Rozložení programu do čtyř dnů umožní nabídnout účastníkům i něco více než jen sled recitačních výkonů. Uvolňovací část (v Pardubicích se členkou poroty), dílny s dětmi, rozborové semináře jsou snad už samozřejmostí každé (?) recitační přehlídky, v Pardubicích však mají několik rarit. Vystoupení „předskokanů“, nepostoupivších z okresních kol, zajistí, že vlastně nikdo ze soutěžících nevystupuje první a umožní účast dalším recitátorům. Hudební vstup studentů konzervatoře nebo ze ZUŠ odlehčí atmosféru a zajistí odpočinek od přemíry přednesu. Co je však
zcela mimořádné, je recitační vystoupení členů odborné poroty. Tento požadavek organizátorů lze odmítnout, ale musím uznat, že je velmi provokující, takže většina lektorů, včetně mé osoby, skutečně vystoupila. Hodnocení ponechám na publiku, můj pocit se vyznačoval prolnutím a ztotožněním se s přítomnými recitátory a jejich pedagogy.
Prostor
Přiznávám, že kdybych měla vybírat prostor pro recitační přehlídku dětí, tak bych malým sálem v Domě hudby, s přemírou oken, se sloupem uprostřed a s rušivě slyšitelnými zvuky opovrhla. Avšak zkušenost z přehlídky mi dokázala, že vše závisí na tom, jakou si lidé vytvoří atmosféru. A malý prostor přinese jakýsi pocit sounáležitosti mezi přítomnými.
Potlačení soutěživosti, tvůrčí atmosféra, rozborové semináře
Při pročítání zpráv z loňska jsem s uspokojením konstatovala, že i když výběr těch nejlepších předpokládá jistou rivalitu, většina pořadatelů se snaží o maximální potlačení soutěživosti a z ní pramenící nadbytečné trémy a nepříjemného zážitku z prohrané bitvy. V Pardubicích, pokud mohu soudit ze svého postavení, se to skutečně daří, zřejmě kvůli všemu, o čem píši výše. Nejvíce se tvůrčí atmosféra projevila při debatách s lektory (každý lektor zvlášť), kdy děti i dospělí naslouchali společně, kdy se nezajímali jen o svoje výkony a svěřence, ale snažili se vstřebat další poznatky a názory k oboru dětské recitace.
Celkově dobrá úroveň přednesů
Pokud nyní přejíždím očima seznam autorů a názvů recitovaných textů, konstatuji, že se na pardubické přehlídce objevovalo velmi málo nového. Nemám ještě ujasněno, čím to je, že se v přehlídkách přednášejí pořád stejné tituly (např. Hledám tátu, Jiří Žáček), dokonce stejné úryvky z větších celků. Snad za to můžou zásoby okopírovaných textů, čítanky, málo času při hledání nových předloh, pohodlnost ..., nevím. Přes tuto výtku však můj celkový pocit byl dobrý. Většina dětí, napříč kategoriemi, se s texty ztotožnila, říkala je přirozeně, po smyslu, s touhou, ať už naplněnou či nikoliv, po sdělování a sdělení. Oproti předcházejícím rokům a zkušenostem z jiných přehlídek jsme se nesetkali s povrchním předváděním se, přehráváním a pitvořením. Častým problémem byla spíše neschopnost vystavět svůj výkon, vést diváka k předání tématu,
myšlenky a názoru v textu nalezeném. Také se objevovaly nešvary typu kouskování vět, pokládání se do každé čárky, zvýrazňování nepodstatného a potlačení důležitého.
Složení lektorského sboru
Složení odborné poroty v Pardubicích je, dle mého názoru, též poněkud ojedinělé. Krom mé maličkosti (dlouholeté pedagožky, snad se již poněkud orientující v oblasti dětského přednesu) a Jany Trojanové, mladé herečky a moderátorky rozhlasové stanice Vltava, která vzešla z chrudimského LDO, hodnotili výkony dětí profesionální herci z pardubického divadla. Přiznávám, někdy se jejich nezkušenost a neznalost specifik dětského přednesu samozřejmě projevila, ale protože se jednalo o osobnosti skromné a pokorné, snažící se naslouchat, s citem pro dětskou duši, bylo setkání s nimi pro mne, a myslím, že i pro ostatní zúčastněné, zajímavé a objevné. Letošní lektorský sbor pracoval ve složení Mgr.
Emílie Zámečníková, Jana Bucharová Trojanová, Milan Němec, Josef Pejchal, Petr Kouba.
První kategorie
Čestné uznání získali Natálie Tučková (ZŠ Závodu míru Pardubic -Zdeněk Svěrák: Klouzačka), Viktorie Hylská (ZŠ A. Jiráska Lanškroun - Hroší maminka je tatínek: Jiří Kahoun), Nina Marková (ZŠ Palackého Moravská Třebová - Vl. Vančura: Kubula a Kuba Kubikula), René Drahoš (ZŠ Palackého Moravská Třebová – Jindřich Balík Proč mají zajíci dlouhé uši), Tomáš Winkler (ZŠ Javornického Vysoké Mýto – René Gosciny: Malý Mikuláš, Amálie Litterová (ZUŠ Lonkova Pardubice –Daniel Hevier: O) a Jana Kučerová (ZŠ Mistra Choceňského Choceň - Fr. Halas: Jak přišla hrdlička k pásku).
Diplomem byli oceněni Oto Sládek (ZUŠ Chrudim –René Gosciny:Tatínkovy narozeniny) a Nela Motlová (ZŠ Zámecká Litomyšl –Ilona Borská:Sestra Bára).
Druhá kategorie
Čestné uznání si domů přinesli Vítek Weinlich (Dramatická školička Svitavy – Gianni Rodari: Popletená pohádka), Valerie Krpčiarová (ZŠ Zámecká Litomyšl – Fr. Nepil: O sedmi dnech), Martin Fulín (ZŠ Ronov nad Doubravou - Michal Čundrle: Jak byla vosa Marcelka ráda), Yevhenie Javtušenko (ZUŠ Lonkova Pardubice - Jiří Suchý: Píseň o myši a jedu).
Diplom získali Vítězslav Burkoň (ZUŠ Chrudim - Karel Poláček: Bylo nás pět), Dorota Morávková (ZUŠ Lonkova Pardubice – K. Čapek: Pohádka o psím ocásku) a Apolena Litterová (ZUŠ Lonkova Pardubice – J.Skácel: Uspávanka s plavčíkem a velrybou). Na celostátní přehlídku postoupili Mikuláš Ingr (Dramatická školička Svitavy - Em. Frynta: Písničky bez muziky, pásmo) a Anežka Plháková (ZŠ A. Jiráska Vysoké Mýto - Markéta Vydrová: Můj skřítek Šalvěj).
Mikuláš Ingr s radostí, nadhledem a velmi osobitě zarecitoval čtyři kratší texty E. Frynty. Všechny vystavěl, vypointoval - předal představu a svůj pohled. Dělící zvukový prvek - zvonkohra - doplnil funkčně gradující pásmo veršů.
Anežka Plháková v silné konkurenci druhé kategorie zapůsobila zejména autenticitou, tj. sžila se s textem. Přirozeně, až na občasné kouskování vět, sdělila citlivě minimalistickými prostředky svoje osobní téma; v úryvku z knížky, která se na přehlídkách příliš neobjevuje.
Třetí kategorie
Čestné uznání získal za přednes básně D. Heviera Parašutista Jan Raška (ZŠ Závodu míru Pardubice) a za přednes textu J. Suchého Červ si stejné ocenění odnesla Nikol Němcová (ZUŠ Lonkova Pardubice).
Diplomem byli oceněni Petr Zelinka (ZUŠ Chrudim - Jiří Holub: Jak jsme vybírali puget pro Mstivou Soňu, Em. Frynta: Ježek) a David Drahoš (ZUŠ Dolní Újezd - Jiří Dědeček: V masně, Martina Drijverová: Sísa Kyselá).
K přímému postupu na celostátní přehlídku dětské recitace byli navrženi tři recitátoři – Ráchel Kellerová, Eliška Mauerová a jako náhradník Nikola Šmahel.
Ráchel Kellerová (Dramatická školička Svitavy - Roald Dahl: Úvodní slovo o čarodějnicích, Milena Lukešová: Bačkůrky z mechu) je výborná vypravěčka, skvělá práce s tempem, s výstavbou. Disponuje čistou mluvou, neuvěřitelnou schopností zaujmout, přesto, že používá minimalistické mluvní prostředky. Sdělení vychází z vnitřní osobnosti, je sžita s textem, je schopná použít humor a nadsázku, nejsou jí cizí.
Eliška Mauerová (ZŠ Jevíčko - Květa Legátová: Víla Vřesový květ, Jiří Žáček: O blbounech) zaujala schopností kontaktu s publikem, dobrou mluvou. Její projev byl uvěřitelný a přirozený. Dobře frázovala a členila.
Nikola Šmahel (ZUŠ Chrudim - Stanislava Reschová: Jemně tajemně - Noční můra, Květa Legátová: Drak) oslovil všechny přítomné svou autentičností, uvěřitelností a ztotožněním se s oběma texty, stejně tak výborným kontaktem s publikem, nadhledem - dokonce i v případě „klučičího“ tématu (Drak Princezna), nebo v interpretaci poněkud prvoplánového textu o snu a mimoděk rozbité lampě. Je výraznou osobností, zářil, vysílal svoji sugestivní energii.
Čtvrtá kategorie
Za interpretaci textu I. Wernische A jiný Bedřich získala čestné uznání Karolína Syrová (Dramatická školička Svitavy). Za interpretaci textu K. Čapka O lidech byla čestným uznáním oceněna Natálie Finsterlová (ZŠ Jevíčko). Třetí čestné uznání za interpretaci textu, tentokrát za text J. dědečka Jak se Trpasl naučil říkat R, si odvezl Martin Pittner (Dramatická školička Svitavy). Za osobitý projev při přednesu svých textů (Rudolf Křesťan: Hanba, Julius Tuwim: Brýle) dostal čtvrté čestné uznání Daniel Čipera (ZŠ A. Jiráska Lanškroun).
Diplom obdržela Anna Buřvalová (ZUŠ Chrudim - Chrissie Keighery: Šepot, Michal Bystrov: Být svůj)
Na celostátní recitační přehlídku postoupila Mariana Matějíčková (ZUŠ P. Ebena Žamberk - Lilly Eisenschimlová: Kostka cukru, K.Čapek: Jak vzniká divadelní hra a průvodce po zákulisí). Tato zkušená a kultivovaná interpretka ovládající škálu prostředků se letos představila (kromě textu K.Čapka) neobvyklým prozaicky - poetickým textem. Svým osobitým stylem ho obohatila o mnohá témata, která sdělila přímo, nebo je úspěšně v divácích provokovala.
Úspěšnou přehlídku dělají nadšenci
A v Pardubicích za vším stojí paní Hana Cihlová, Krajská knihovna Pardubice. Její přístup je citlivý, plný lásky a porozumění. Letos jsme se s ní loučili, neboť, jak řekla, čas se naplnil, důchod zavelel. Uvidíme, jak bude přehlídka v Pardubicích probíhat za rok…
Ema Zámečníková
PARDUBICE, 20.–21. 4. A 24.–25. 4. 2017
Tak jako v minulých letech jsem slíbila, že napíši o letošní krajské přehlídce dětské recitace v Pardubicích, činím tak i tento rok. Pro inspiraci si pročítám loňské nulté číslo Deníku Dětské scény, ve kterém jsou uvedeny zprávy z krajských přehlídek. Přemýšlím, kdo asi tyto informace čte, co čtenáře nejvíce zajímá, jak popsat pardubickou přehlídku co nejsmysluplněji. Často mám možnost se účastnit jako lektorka nejrůznějších setkání týkajících se dětské recitace, je mi tedy umožněno zamýšlet se nejen nad smyslem dětské recitace jako takové, ale i srovnávat a posoudit, jak je s ní v Česku různě nakládáno. Z tohoto, víceméně osobního, pohledu se pokusím podat zprávu o přehlídce pardubické a zejména se pokusím uvést, v čem se odlišuje od jiných.
Každá kategorie má svůj den
Nejčastěji se setkávám s variantou, kdy se spojí v jeden den dvě kategorie, obvykle nižší a vyšší, čili kratší (děti recitují jen jeden text) a delší (dva texty). Dle mých zkušeností nelze mnoho proti této variantě namítat. Do jednoho dne se vždy vešla nejen samotná přehlídka, ale i její součást směřující k uvolnění recitátorů, rozmluvení, naladění apod. a zejména rozbory recitačních výkonů s lektory. Ovšem v odpoledních hodinách se někdy (podle počtu recitátorů a délky vystoupení) dostavila jistá únava, nervozita a spěch. Zcela nevyhovující, dle mého názoru, je model, kdy se všechny kategorie „nacpou“ do jednoho dne. S touto variantou mohu souhlasit pouze v případě, kdy má každá kategorie své lektory a organizační
dohled a samozřejmě i prostor, takže vše probíhá souběžně. Ale pokud tomu tak není, jedná se vždy o závod s časem, což se vždy výrazně podepíše na celkové úrovni.
V Pardubicích mají děti dostatek času, klidu i pohody, aby si svůj zážitek z recitování a setkání s jinými zájemci o přednes patřičně užily. Všechno mělo svůj čas – začínalo se v 9 hodin prezencí, pokračovalo v 9.30 uvolňovací částí a od 10.00 hodin samotnou přehlídkou. Po obědě následovala různá zpestření, o kterých píši níže. U nižších kategorií jsme se rozcházeli mezi druhou a třetí hodinou, se staršími dětmi jsme se loučili o hodinu déle.
Navýšení počtu vystupujících recitátorů
V propozicích se uvádí, že z okresních (oblastních, obvodových) kol postupují vždy dva recitátoři z každé kategorie. Po dohodě s pořadateli krajských kol se však počet může navýšit (např. při vyšší odborné úrovni nebo vyrovnanosti výkonů). S touto možností velice souhlasím – v přehlídkách nejde pouze o vyhledání „špiček“, ale především o setkání, inspiraci a rozšíření spektra znalostí. Čili čím více dětí dostane možnost se účastnit krajských kol, kde se předpokládá přinejmenším větší odborná úroveň, tím lépe. Většinou, a to i v Pardubicích, se opravdu počty postupujících do kraje neomezují. Setkala jsem se však i s krajským pořadatelem, kde se jejich počet musí striktně dodržet, s touto možností samozřejmě souvisí i množství času vyhrazeného pro krajskou přehlídku (pokud se jedná o postup do celostátního kola, je situace jiná, tam se počet zřejmě dodržet musí, aby se přehlídka vešla do času i rozpočtu). V Pardubicích v první kategorii vystoupilo 24 recitátorů, ve druhé
pak 25, ve třetí a ve čtvrté kategorii recitovalo po 17 přednašečích.
Obohacení programu přehlídky
Rozložení programu do čtyř dnů umožní nabídnout účastníkům i něco více než jen sled recitačních výkonů. Uvolňovací část (v Pardubicích se členkou poroty), dílny s dětmi, rozborové semináře jsou snad už samozřejmostí každé (?) recitační přehlídky, v Pardubicích však mají několik rarit. Vystoupení „předskokanů“, nepostoupivších z okresních kol, zajistí, že vlastně nikdo ze soutěžících nevystupuje první a umožní účast dalším recitátorům. Hudební vstup studentů konzervatoře nebo ze ZUŠ odlehčí atmosféru a zajistí odpočinek od přemíry přednesu. Co je však
zcela mimořádné, je recitační vystoupení členů odborné poroty. Tento požadavek organizátorů lze odmítnout, ale musím uznat, že je velmi provokující, takže většina lektorů, včetně mé osoby, skutečně vystoupila. Hodnocení ponechám na publiku, můj pocit se vyznačoval prolnutím a ztotožněním se s přítomnými recitátory a jejich pedagogy.
Prostor
Přiznávám, že kdybych měla vybírat prostor pro recitační přehlídku dětí, tak bych malým sálem v Domě hudby, s přemírou oken, se sloupem uprostřed a s rušivě slyšitelnými zvuky opovrhla. Avšak zkušenost z přehlídky mi dokázala, že vše závisí na tom, jakou si lidé vytvoří atmosféru. A malý prostor přinese jakýsi pocit sounáležitosti mezi přítomnými.
Potlačení soutěživosti, tvůrčí atmosféra, rozborové semináře
Při pročítání zpráv z loňska jsem s uspokojením konstatovala, že i když výběr těch nejlepších předpokládá jistou rivalitu, většina pořadatelů se snaží o maximální potlačení soutěživosti a z ní pramenící nadbytečné trémy a nepříjemného zážitku z prohrané bitvy. V Pardubicích, pokud mohu soudit ze svého postavení, se to skutečně daří, zřejmě kvůli všemu, o čem píši výše. Nejvíce se tvůrčí atmosféra projevila při debatách s lektory (každý lektor zvlášť), kdy děti i dospělí naslouchali společně, kdy se nezajímali jen o svoje výkony a svěřence, ale snažili se vstřebat další poznatky a názory k oboru dětské recitace.
Celkově dobrá úroveň přednesů
Pokud nyní přejíždím očima seznam autorů a názvů recitovaných textů, konstatuji, že se na pardubické přehlídce objevovalo velmi málo nového. Nemám ještě ujasněno, čím to je, že se v přehlídkách přednášejí pořád stejné tituly (např. Hledám tátu, Jiří Žáček), dokonce stejné úryvky z větších celků. Snad za to můžou zásoby okopírovaných textů, čítanky, málo času při hledání nových předloh, pohodlnost ..., nevím. Přes tuto výtku však můj celkový pocit byl dobrý. Většina dětí, napříč kategoriemi, se s texty ztotožnila, říkala je přirozeně, po smyslu, s touhou, ať už naplněnou či nikoliv, po sdělování a sdělení. Oproti předcházejícím rokům a zkušenostem z jiných přehlídek jsme se nesetkali s povrchním předváděním se, přehráváním a pitvořením. Častým problémem byla spíše neschopnost vystavět svůj výkon, vést diváka k předání tématu,
myšlenky a názoru v textu nalezeném. Také se objevovaly nešvary typu kouskování vět, pokládání se do každé čárky, zvýrazňování nepodstatného a potlačení důležitého.
Složení lektorského sboru
Složení odborné poroty v Pardubicích je, dle mého názoru, též poněkud ojedinělé. Krom mé maličkosti (dlouholeté pedagožky, snad se již poněkud orientující v oblasti dětského přednesu) a Jany Trojanové, mladé herečky a moderátorky rozhlasové stanice Vltava, která vzešla z chrudimského LDO, hodnotili výkony dětí profesionální herci z pardubického divadla. Přiznávám, někdy se jejich nezkušenost a neznalost specifik dětského přednesu samozřejmě projevila, ale protože se jednalo o osobnosti skromné a pokorné, snažící se naslouchat, s citem pro dětskou duši, bylo setkání s nimi pro mne, a myslím, že i pro ostatní zúčastněné, zajímavé a objevné. Letošní lektorský sbor pracoval ve složení Mgr.
Emílie Zámečníková, Jana Bucharová Trojanová, Milan Němec, Josef Pejchal, Petr Kouba.
První kategorie
Čestné uznání získali Natálie Tučková (ZŠ Závodu míru Pardubic -Zdeněk Svěrák: Klouzačka), Viktorie Hylská (ZŠ A. Jiráska Lanškroun - Hroší maminka je tatínek: Jiří Kahoun), Nina Marková (ZŠ Palackého Moravská Třebová - Vl. Vančura: Kubula a Kuba Kubikula), René Drahoš (ZŠ Palackého Moravská Třebová – Jindřich Balík Proč mají zajíci dlouhé uši), Tomáš Winkler (ZŠ Javornického Vysoké Mýto – René Gosciny: Malý Mikuláš, Amálie Litterová (ZUŠ Lonkova Pardubice –Daniel Hevier: O) a Jana Kučerová (ZŠ Mistra Choceňského Choceň - Fr. Halas: Jak přišla hrdlička k pásku).
Diplomem byli oceněni Oto Sládek (ZUŠ Chrudim –René Gosciny:Tatínkovy narozeniny) a Nela Motlová (ZŠ Zámecká Litomyšl –Ilona Borská:Sestra Bára).
Druhá kategorie
Čestné uznání si domů přinesli Vítek Weinlich (Dramatická školička Svitavy – Gianni Rodari: Popletená pohádka), Valerie Krpčiarová (ZŠ Zámecká Litomyšl – Fr. Nepil: O sedmi dnech), Martin Fulín (ZŠ Ronov nad Doubravou - Michal Čundrle: Jak byla vosa Marcelka ráda), Yevhenie Javtušenko (ZUŠ Lonkova Pardubice - Jiří Suchý: Píseň o myši a jedu).
Diplom získali Vítězslav Burkoň (ZUŠ Chrudim - Karel Poláček: Bylo nás pět), Dorota Morávková (ZUŠ Lonkova Pardubice – K. Čapek: Pohádka o psím ocásku) a Apolena Litterová (ZUŠ Lonkova Pardubice – J.Skácel: Uspávanka s plavčíkem a velrybou). Na celostátní přehlídku postoupili Mikuláš Ingr (Dramatická školička Svitavy - Em. Frynta: Písničky bez muziky, pásmo) a Anežka Plháková (ZŠ A. Jiráska Vysoké Mýto - Markéta Vydrová: Můj skřítek Šalvěj).
Mikuláš Ingr s radostí, nadhledem a velmi osobitě zarecitoval čtyři kratší texty E. Frynty. Všechny vystavěl, vypointoval - předal představu a svůj pohled. Dělící zvukový prvek - zvonkohra - doplnil funkčně gradující pásmo veršů.
Anežka Plháková v silné konkurenci druhé kategorie zapůsobila zejména autenticitou, tj. sžila se s textem. Přirozeně, až na občasné kouskování vět, sdělila citlivě minimalistickými prostředky svoje osobní téma; v úryvku z knížky, která se na přehlídkách příliš neobjevuje.
Třetí kategorie
Čestné uznání získal za přednes básně D. Heviera Parašutista Jan Raška (ZŠ Závodu míru Pardubice) a za přednes textu J. Suchého Červ si stejné ocenění odnesla Nikol Němcová (ZUŠ Lonkova Pardubice).
Diplomem byli oceněni Petr Zelinka (ZUŠ Chrudim - Jiří Holub: Jak jsme vybírali puget pro Mstivou Soňu, Em. Frynta: Ježek) a David Drahoš (ZUŠ Dolní Újezd - Jiří Dědeček: V masně, Martina Drijverová: Sísa Kyselá).
K přímému postupu na celostátní přehlídku dětské recitace byli navrženi tři recitátoři – Ráchel Kellerová, Eliška Mauerová a jako náhradník Nikola Šmahel.
Ráchel Kellerová (Dramatická školička Svitavy - Roald Dahl: Úvodní slovo o čarodějnicích, Milena Lukešová: Bačkůrky z mechu) je výborná vypravěčka, skvělá práce s tempem, s výstavbou. Disponuje čistou mluvou, neuvěřitelnou schopností zaujmout, přesto, že používá minimalistické mluvní prostředky. Sdělení vychází z vnitřní osobnosti, je sžita s textem, je schopná použít humor a nadsázku, nejsou jí cizí.
Eliška Mauerová (ZŠ Jevíčko - Květa Legátová: Víla Vřesový květ, Jiří Žáček: O blbounech) zaujala schopností kontaktu s publikem, dobrou mluvou. Její projev byl uvěřitelný a přirozený. Dobře frázovala a členila.
Nikola Šmahel (ZUŠ Chrudim - Stanislava Reschová: Jemně tajemně - Noční můra, Květa Legátová: Drak) oslovil všechny přítomné svou autentičností, uvěřitelností a ztotožněním se s oběma texty, stejně tak výborným kontaktem s publikem, nadhledem - dokonce i v případě „klučičího“ tématu (Drak Princezna), nebo v interpretaci poněkud prvoplánového textu o snu a mimoděk rozbité lampě. Je výraznou osobností, zářil, vysílal svoji sugestivní energii.
Čtvrtá kategorie
Za interpretaci textu I. Wernische A jiný Bedřich získala čestné uznání Karolína Syrová (Dramatická školička Svitavy). Za interpretaci textu K. Čapka O lidech byla čestným uznáním oceněna Natálie Finsterlová (ZŠ Jevíčko). Třetí čestné uznání za interpretaci textu, tentokrát za text J. dědečka Jak se Trpasl naučil říkat R, si odvezl Martin Pittner (Dramatická školička Svitavy). Za osobitý projev při přednesu svých textů (Rudolf Křesťan: Hanba, Julius Tuwim: Brýle) dostal čtvrté čestné uznání Daniel Čipera (ZŠ A. Jiráska Lanškroun).
Diplom obdržela Anna Buřvalová (ZUŠ Chrudim - Chrissie Keighery: Šepot, Michal Bystrov: Být svůj)
Na celostátní recitační přehlídku postoupila Mariana Matějíčková (ZUŠ P. Ebena Žamberk - Lilly Eisenschimlová: Kostka cukru, K.Čapek: Jak vzniká divadelní hra a průvodce po zákulisí). Tato zkušená a kultivovaná interpretka ovládající škálu prostředků se letos představila (kromě textu K.Čapka) neobvyklým prozaicky - poetickým textem. Svým osobitým stylem ho obohatila o mnohá témata, která sdělila přímo, nebo je úspěšně v divácích provokovala.
Úspěšnou přehlídku dělají nadšenci
A v Pardubicích za vším stojí paní Hana Cihlová, Krajská knihovna Pardubice. Její přístup je citlivý, plný lásky a porozumění. Letos jsme se s ní loučili, neboť, jak řekla, čas se naplnil, důchod zavelel. Uvidíme, jak bude přehlídka v Pardubicích probíhat za rok…
Ema Zámečníková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.