Peklo, Josef Hynek ml.: Odhalené tajemství pekelské opony.

Odhalené tajemství pekelské opony.
Už delší čas je v malém sále vamberecké Sokolovny,tam kde v minulosti bývalo jeviště loutkového divadla, zavěšena opona zapůjčená divadelními ochotníky z Pekla. Oponu namaloval v r.1907 vamberecký mistr malířský Jan Grulich, který v r.1915 padnul na bojišti I.světové války. (pozn. doloženo, že zemřel 14.9.1918 a pochován je v Pulicích). Ochotníci si vymínili:“ Aby na oponě zobrazen byl výjev ze života Jana Koziny, selského hrdiny, který na náměstí plzeňském byl souzen za to, že hájil stará práva chodských hraničářů ,Psohlavců.“
V kronikách obce Peklo ani v archivech nebylo zaznamenáno, kdo byl autorem kvalitní předlohy. Mé dlouhé pátrání našlo odezvu až v muzeu Chodska v Domažlicích. Obraz vytvořil regionální akademický malíř, plzeňský rodák Jaroslav Špillar 1869-1917, žák Františka Ženíška a na Akedemii prof. M.Pirnera. Takže jedno zásadní tajemství bylo koneč odhaleno.
Ze zápisů v pekelské kronice je zřejmé, že finanční zajištění zadaných prací bylo pro malou obec velmi obtížné. Opona,sufity, šest kulis proměnných a dvě stálé jsou na dostupném účtu vyjádřeny částkou 210 korun rakouských. Na úhradu byl použit kapitál z předchozích divadelních představení a silvestrovské zábavy. Dále cituji z kroniky:“Kromě toho choval pan Bartoš kapitál z věnečků dívčích v částce 68 K55 haléřů, který byl choten vydati, když dívky s tím souhlasiti budou, což tyto jednoznačně svolily. Poněvadž pak ani tato částka nestačila, vešli ochotníci ve vyjednávání se spolkem Dobrovolných hasičů v Pekle, aby zapůjčili ze svého jmění, kolik se bude nedostávati.“
Dnešní čtenář se asi podiví, jak malá částka 210,- rakouských korun byla účtována za tak nákladné práce. U peněz krytých zlatem tehdy 10,-Kr bylo kryto 3,1 g ryzího zlata. Jeden gram zlata měl v polovině roku 2014 hodnotu 876,-Kč. Jedna rakouská koruna by se rovnala 272,- Kč a 210,- rakouských korun pak 57.120,- Kč.
Tady končí doložitelná historie opony a zůstává etapa s jedním otazníkem. Pekelská opona je prezentována ve skvělé knize „ Malované opony divadel českých zemí“. Za přítomnosti vambereckého divadelního režizéra Vlastimila Procházky zjistil profesionální fotograf pracující na prezentaci knihy, že opona je po obou stranách dodatečně o 30 cm nastavovaná. Pouhé domalování bylo technicky nemožné, tudíž musela být celá přemalovaná. Navíc po mnoha letech používání a svinování musela být značně zchátralá. V roce 1927 po požáru hostince pana Vodičky v Pekle bylo vybudováno nové jeviště, což mohl být důvod k rozšíření opony.
Můj otec Josef Hynek 1899-1971 v té době postavil u svého domu vysoké dílny umožňující malování rozměrných kulis a divadelních dekorací včetně opon, což bylo při tehdejším živém divadelním ruchu běžně požadováno. Zároveň shromáždil soubor zahraničních předloh malovaných opon a ten jsem již předal do okresního archivu i archivu vambereckých historiků.
V naší rodině se celá léta tradovalo, že otec oponu také maloval. Podější majitel Vodičkova hostince pan Krsek řekl mé sestře:“ A víte, že váš tatínek maloval naši oponu?“
Takže máme řadu indicií až po otcův charakteristický styl malby obličejů, ale naprostá jistota chybí.
Pamětníky odvanul čas a dokumenty, které nejsou včas archivovány,mizí.
Naštěstí stále ještě skvěle zachovalá opona připomíná doby, kdy se na každé vsi hrálo divadlo a lidé věnovali poslední haléř na místní kulturu.
Josef Hynek ml.