HORKÝ, Luděk: Zrcadlení divadla na divadle. (Nová vlna se starým obsahem), recenze CP Mladá scéna 2013, Zpravodaj č. 1.
Z Ostravy přijel na Mladou scénu soubor Blazeovaní s inscenací Nová vlna se starým obsahem. Název hry cituje titulek novinového článku českého komunistického týdeníku Tribuna z roku 1983.
Tématem inscenace (mimochodem velice cenným tématem) je smysl a postavení undergroundové kultury.
Respektive téma projevů svobody v nesvobodném prostředí prostřednictvím kultury. Téma je v textové rovině sdělováno prostřednictvím příběhu skupiny žáků, kteří v rámci školního programu zkoušejí divadelní hru o undergroundu. Jde o zajímavý případ divadla na divadle. Zajímavý proto,
že inscenace vznikla účelově pro potřeby Studentské historické konference, pořádané Gymnáziem Olgy Havlové (což bylo mimochodem zmíněno velmi vtipně v textu) v Ostravě-Porubě. V roce 2012 byla tématem této každoroční konference právě undergroundová kultura...
A tak se stalo, že hru o tom, jak hru o undergroundu zkoušejí žáci jednoho gymnázia, zahráli studenti tohoto gymnázia.
Divadlo na divadle se v tomto důmyslném zrcadlení stává nejen vyjadřovacím prostředkem, nýbrž i jedním z témat. Skvěle vypointovaným i v tom, že se postavy herců divadla na divadle mají hrát hru o demokracii. Chtějí o demokracii promlouvat prostřednictvím divadla, tedy disciplíny
výsostně nedramatické, centralizovaně řízené režisérkou.
Krásný a dramaticky nosný paradox. I tento vynikající nápad autorů textu (jde o divadlo autorské; spoluautor Petr Horák je současně režisérem inscenace) zůstal jen na papíře. Do inscenace se bohužel nepromítl. Hranice mezi jednotlivými polohami divadla na divadle nejsou v inscenaci režijně ani herecky dostatečně přesně odděleny. Slévají se. Pomyslný dialog mezi světem dramatických postav a světem herců, kteří tyto postavy zkoušejí hrát, se nekoná. Inscenace se snaží být kontaktní, ale její komunikace s publikem není funkční. Bezprostřednost projevu herců působí poněkud falešně. To se projevilo například v anketě, kterou herci krátce po začátku hry vedli s diváky v prvních řadách. Přikládali divákům k ústům mikrofon, diváci na ně nereagovali. Jeden z diváků (redaktor Malé na Mladé) kontroval dokonce tím, že vytáhl diktafon a začal si nahrávat na oplátku onoho herce s mikrofonem v ruce. Herci na nastalou situaci nedokázali jakkoli reagovat.
Herecké vyjadřovací prostředky inscenace oscilují mezi nejednotně dávkovanou nadsázkou a snahou o opravdovost, čímž ve výsledku vzbuzují dojem jakéhosi povrchního realismu. Vynikající volba tématu a zdařilý text se tentokrát nepotkaly se stejně šťastným způsobem jevištní realizace.
Tématem inscenace (mimochodem velice cenným tématem) je smysl a postavení undergroundové kultury.
Respektive téma projevů svobody v nesvobodném prostředí prostřednictvím kultury. Téma je v textové rovině sdělováno prostřednictvím příběhu skupiny žáků, kteří v rámci školního programu zkoušejí divadelní hru o undergroundu. Jde o zajímavý případ divadla na divadle. Zajímavý proto,
že inscenace vznikla účelově pro potřeby Studentské historické konference, pořádané Gymnáziem Olgy Havlové (což bylo mimochodem zmíněno velmi vtipně v textu) v Ostravě-Porubě. V roce 2012 byla tématem této každoroční konference právě undergroundová kultura...
A tak se stalo, že hru o tom, jak hru o undergroundu zkoušejí žáci jednoho gymnázia, zahráli studenti tohoto gymnázia.
Divadlo na divadle se v tomto důmyslném zrcadlení stává nejen vyjadřovacím prostředkem, nýbrž i jedním z témat. Skvěle vypointovaným i v tom, že se postavy herců divadla na divadle mají hrát hru o demokracii. Chtějí o demokracii promlouvat prostřednictvím divadla, tedy disciplíny
výsostně nedramatické, centralizovaně řízené režisérkou.
Krásný a dramaticky nosný paradox. I tento vynikající nápad autorů textu (jde o divadlo autorské; spoluautor Petr Horák je současně režisérem inscenace) zůstal jen na papíře. Do inscenace se bohužel nepromítl. Hranice mezi jednotlivými polohami divadla na divadle nejsou v inscenaci režijně ani herecky dostatečně přesně odděleny. Slévají se. Pomyslný dialog mezi světem dramatických postav a světem herců, kteří tyto postavy zkoušejí hrát, se nekoná. Inscenace se snaží být kontaktní, ale její komunikace s publikem není funkční. Bezprostřednost projevu herců působí poněkud falešně. To se projevilo například v anketě, kterou herci krátce po začátku hry vedli s diváky v prvních řadách. Přikládali divákům k ústům mikrofon, diváci na ně nereagovali. Jeden z diváků (redaktor Malé na Mladé) kontroval dokonce tím, že vytáhl diktafon a začal si nahrávat na oplátku onoho herce s mikrofonem v ruce. Herci na nastalou situaci nedokázali jakkoli reagovat.
Herecké vyjadřovací prostředky inscenace oscilují mezi nejednotně dávkovanou nadsázkou a snahou o opravdovost, čímž ve výsledku vzbuzují dojem jakéhosi povrchního realismu. Vynikající volba tématu a zdařilý text se tentokrát nepotkaly se stejně šťastným způsobem jevištní realizace.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.