STROTZER, Milan: 80 let ochotnického souboru J. K. Tyl v Meziměstí. www.mistnikultura.cz 10. 3. 2011
80 let ochotnického souboru J. K. Tyl v Meziměstí
Milan Strotzer
MEZIMĚSTÍ: V neděli 13. března tomu bude právě 80 let, kdy se konala v 1. třídě nádražní restaurace v Meziměstí zakládající valná hromada spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl. Na počest tohoto výročí připravil soubor den otevřených dveří umožňující návštěvníkům poznat divadlo takříkajíc z druhé strany ‒ prohlédnout si zázemí divadla a zúčastnit se dalšího programu oslav.
Ve výroční den souboru bude k dispozici expozice historických fotografií a plakátů, uskuteční se představení hry Jaroslava Koloděje Postel pro anděla a po něm posezení příznivců meziměstského divadla s pozvanými hosty. Meziměstský J. K. Tyl má svou mateřskou scénu v kuriózním prostředí, a sice v budově místního nádraží. Však také jeho členskou základnu po dlouhá léta tvořily především drážní zaměstnanci.
V zemi, kde mají desítky souborů více jak stoletou tradici a některé z nich překročily už dokonce druhou stovku, by bylo možné nahlížet na osmdesátiletou historii jako na něco ne až tak převratného. Přesto je meziměstské výročí nejméně v jednom ohledu vpravdě převratné. Uvědomit si to lze na pozadí skutečnosti, že ještě v roce 1920 žilo v Meziměstí 112 Čechů a 1187 Němců, což byl sice už veliký skok od předchozích nepříliš vzdálených let, např. od roku 1894, kdy tu bylo pouhých 17 Čechů oproti 1195 Němcům, dokonce ještě v roce 1910 zde žilo stále jen 29 Čechů.
Ostatně, jak historické prameny praví, „...první skutečnou, česky mluvenou divadelní hru Černé oči sehrál 21. 12. 1919 dramatický kroužek, složený hlavně z místních vojáků, a to na scéně německého divadelního spolku u hotelu Förstr (dnešní Slavie). Dámských rolí se musely ujmout slečny z Police nad Metují. Peníze nebyly ani na plakáty, nikdo neznal ani množství porůznu v okolí bydlících Čechů. Úspěch a návštěva předčily očekávání, po divadle byla improvizovaná tancovačka, nadšení nebralo konce. Potom byla nacvičena hra se zpěvy Z českých mlýnů, která musela být opakována (líbila se i Němcům), byla hrána i v Broumově. Následovala Šamberkova komedie Jedenácté přikázání a 7. 3. 1920 Karel H. Borovský“.
Možnost hrát české divadlo v Meziměstí se otevřela až se vznikem Československé republiky, kdy se pomalu začalo proměňovat skóre mezi českým a německým obyvatelstvem. Prvními průkopníky byli členové Národní jednoty severočeské. Na jejich aktivity navázal v roce 1931 nově ustavený spolek J. K. Tyl. Ani on neměl na růžích ustláno, záhy přišel Mnichov, zábor Sudet, 2. světová válka, komunistický převrat v roce 1948 a s ním ukončení spolkové činnosti, léta uvolnění společenského a politického života v 60. letech, po nichž následovalo období tzv. normalizace... Všechny tyto události měly za příčinu ukončení činnosti stovek ochotnických souborů. U vědomí těchto souvislostí je meziměstská osmdesátka výročím úctyhodným.
Slušelo by se připomenout vlastní historii souboru J. K. Tyl blíže. Je barvitá, nechybí v ní ani požár, který mu zcela zničil domovskou scénu. Jsou v ní období rozkvětu, stagnace a znovuzrození. Bylo by to však předlouhé líčení událostí, které se vymykají dimenzi a smyslu tohoto příspěvku. Kdo by měl opravdu zájem, nalezne takové informace napsané osobami povolanými na webových stránkách v databázi českého amatérského divadla.
Milan Strotzer
MEZIMĚSTÍ: V neděli 13. března tomu bude právě 80 let, kdy se konala v 1. třídě nádražní restaurace v Meziměstí zakládající valná hromada spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl. Na počest tohoto výročí připravil soubor den otevřených dveří umožňující návštěvníkům poznat divadlo takříkajíc z druhé strany ‒ prohlédnout si zázemí divadla a zúčastnit se dalšího programu oslav.
Ve výroční den souboru bude k dispozici expozice historických fotografií a plakátů, uskuteční se představení hry Jaroslava Koloděje Postel pro anděla a po něm posezení příznivců meziměstského divadla s pozvanými hosty. Meziměstský J. K. Tyl má svou mateřskou scénu v kuriózním prostředí, a sice v budově místního nádraží. Však také jeho členskou základnu po dlouhá léta tvořily především drážní zaměstnanci.
V zemi, kde mají desítky souborů více jak stoletou tradici a některé z nich překročily už dokonce druhou stovku, by bylo možné nahlížet na osmdesátiletou historii jako na něco ne až tak převratného. Přesto je meziměstské výročí nejméně v jednom ohledu vpravdě převratné. Uvědomit si to lze na pozadí skutečnosti, že ještě v roce 1920 žilo v Meziměstí 112 Čechů a 1187 Němců, což byl sice už veliký skok od předchozích nepříliš vzdálených let, např. od roku 1894, kdy tu bylo pouhých 17 Čechů oproti 1195 Němcům, dokonce ještě v roce 1910 zde žilo stále jen 29 Čechů.
Ostatně, jak historické prameny praví, „...první skutečnou, česky mluvenou divadelní hru Černé oči sehrál 21. 12. 1919 dramatický kroužek, složený hlavně z místních vojáků, a to na scéně německého divadelního spolku u hotelu Förstr (dnešní Slavie). Dámských rolí se musely ujmout slečny z Police nad Metují. Peníze nebyly ani na plakáty, nikdo neznal ani množství porůznu v okolí bydlících Čechů. Úspěch a návštěva předčily očekávání, po divadle byla improvizovaná tancovačka, nadšení nebralo konce. Potom byla nacvičena hra se zpěvy Z českých mlýnů, která musela být opakována (líbila se i Němcům), byla hrána i v Broumově. Následovala Šamberkova komedie Jedenácté přikázání a 7. 3. 1920 Karel H. Borovský“.
Možnost hrát české divadlo v Meziměstí se otevřela až se vznikem Československé republiky, kdy se pomalu začalo proměňovat skóre mezi českým a německým obyvatelstvem. Prvními průkopníky byli členové Národní jednoty severočeské. Na jejich aktivity navázal v roce 1931 nově ustavený spolek J. K. Tyl. Ani on neměl na růžích ustláno, záhy přišel Mnichov, zábor Sudet, 2. světová válka, komunistický převrat v roce 1948 a s ním ukončení spolkové činnosti, léta uvolnění společenského a politického života v 60. letech, po nichž následovalo období tzv. normalizace... Všechny tyto události měly za příčinu ukončení činnosti stovek ochotnických souborů. U vědomí těchto souvislostí je meziměstská osmdesátka výročím úctyhodným.
Slušelo by se připomenout vlastní historii souboru J. K. Tyl blíže. Je barvitá, nechybí v ní ani požár, který mu zcela zničil domovskou scénu. Jsou v ní období rozkvětu, stagnace a znovuzrození. Bylo by to však předlouhé líčení událostí, které se vymykají dimenzi a smyslu tohoto příspěvku. Kdo by měl opravdu zájem, nalezne takové informace napsané osobami povolanými na webových stránkách v databázi českého amatérského divadla.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.