AS 2002, č. 3, s. 7 - 8, Karel Semerád.

16. HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ NĚMČICE NAD HANOU
27.4. - 4.5. 2002

Je zcela možné, že pro mnohé vyvolávají Němčice po léta představu špičkové krasojízdy. Je jisté, že pro nejeden ochotnický soubor jsou místem, kde se přeje divadelním přehlídkám, které jsou výběrové k prvnímu předvedení a hodnocení celoroční práce, k prvnímu měření sil k prvnímu ověření svého názoru, prostě k porovnání. Je nutno podotknout, že se tak děje v prostředí velmi sympatickém, za péče, kterou snad můžeme očekávat jen od maminky. Abychom neupadli do mylné představy, že jde o samozřejmost, je nutno si připomenout, kdože za tím vším stojí.
Je to velká obětavost lidí, kteří nehledí na čas, a celý ten týden chodí s kruhy pod očima, ale s tváří, kterou zdobí úsměv. Pro pořádek počnu jmenovat. Ing. Jana Oulehlová, ředitelka MěKS, Naďa Tesaříková, ředitelka přehlídky, město Němčice s panem starostou Oulehlou a místostarostkou Ivanou Dvořákovou, divadelní spolek „Na štaci“, dlouhá řada sponzorů, Karla a Bohuš Štefcovi, ti dbají o pořádek, noční barman Pepa Vojtek se svými utopenci atd. atd. Končím, ať se nezlobí, kdo není připomenut, ale ujišťuji, že se o něm ví.
Významnost hanáckého festivalu podtrhl letos svou přítomností během zahájení i ministr kultury Pavel Dostál, a obdržel - co jiného - šálu. Již samotnou účastí na této přehlídce podtrhují soubory svůj podíl na vědomém utváření kulturnosti. Svou nezastupitelnou činností rozvíjejí a navazují na dědictví minulých generací.
A teď už k jednotlivým inscenacím. Bohužel jen letmo, abychom věděli co se hrálo a čím se jednotlivé soubory vyznačovaly a odlišovaly.
Zahájeno bylo v sobotu 27. dubna představením Babička - Zmatkaři Dobronín. Dramatizace a režie Petr Žák. Maximální divadelnost a osobitý přístup. Scéna oproštěna od kulis a nábytku, vše vytvářejí herci. Pouze barevné plachty, sítě a světla s nimi zaplňují prostor. Silná herecká stylizace. Vše funguje, pokud je znatelná snaha o jednotnou poetiku. Nejde o příběh jako takový, hraje se o tom, co v nás uvízlo z povinné četby, čím nás Němcová okouzlila a okouzluje. Hraje se o torzech v nás, o čistotě a vzpomínce, o hledání ztraceného ráje. Vše by bylo výtečné, ale samotné realizaci se již tak nedaří. Představení se sice vtipně a s nadhledem otvírá (za pomoci Sultána a Tyrla), ale záhy se vkrádá popis a epičnost. Záměr se odstavuje na kolej neurčitou a samotný konec s kahánky je vyloženě zavádějící, problematický. Zůstali jsme stát někde uprostřed pěkné cesty. Bude asi nutno pracovat na pointách, oddělil lépe obrazy, ujasnit si poetiku, aby nezavládla všehochuť, ale aby byl dosažen původní záměr.
Soubor TJ Sokol Lysice - Ten kdo utře nos... Feydeauova fraška se hraje bez trapné exhibice, po situacích, s citem, mírou a po smyslu. Výrazné režijní vedení Olgy Tejkalové. Příkladný herecký výkon Otty Chromého v dvojroli majora Pincharda a sluhy Geroma. Dva odlišné charaktery s minimálním využitím vnějších prostředků. Na takový výkon prozatím mladší kolegové nemají. Jejich větší uvolněnost by přinesla více spontánnosti i dynamiky. Je zde nutno ocenit poučenost v tomto žánru.
Soubor při Obecním úřadě Vír - Dívčí válka. Hlavní cíl byl pobavit druhé i sebe. Tento text se zdál tím nejvhodnějším. Snad trochu podvědomě poučeni baviči televizních estrád, se chutě pustili do díla a s vervou atakovali divákovu bránici za každou cenu. Čechův text, tu víc, tu méně zdařile perzifluje české dějiny jeho všudypřítomným a neodbytným tématem je sex, a erotika se přiklání - i když se pokoušíme o zápas - více k estrádnosti než k divadlu. Vše je podřízeno „humoru“. Ale konečně - proč si jednou nezávazně nezařádit. Návrat k divadlu by byl však šťastnější a lepším řešením. Jeho řeč je zajímavější, bohatší a člověka důstojnější.
„Na štaci“ Němčice - O Pedrovi. Hříčka o zhýčkaném chytrolínovi, který se dostal do nebe a z nebe. Milé představení. Když se otevřelo dalo tušit radost ze hry. Probíhalo vesměs v pohodovém tvaru hudební férie. Původní pregnantnost se však po prologu začala tříštit do řady hříček, a nedostatečná linka alkoholu, která měla přispět k oslavě života, těžkla a těžkla, až nakonec vyvolala nezbytnou otázku „Proč?“. Ambice záměru soubor nenaplnil. Byl nedaleko od toho, aby šlo o víc než o hudební férii.
Kozlovice - Brouk v hlavě. Zmocnili se Feydeaua pradávným divadelním receptem. Expozice dostala svůj prostor, příběh se odvíjel nenásilně, nahlédli jsme do života obyčejných, příjemných lidiček, kteří nám dali nahlédnout do svých trampot, omylů a spleti událostí. Netlačilo se na žánr. Herci hráli srdcem a obdivuhodně cudně zvládali i ty nejvypjatější situace. Měšťácký trojůhelník a hodinový hotýlek byly odzbrojující svou naivitou. Odehrávala se jevištní pravda a mnoho pravdivých hereckých kreací. Podepsán pan režisér Miroslav Dědic. Některé hromadné scény bude třeba doladit, ale už teď jsou velmi zdařilé a čisté.
J.K. Tyl Brodek - Až se ucho utrhne - Já jsem Herbert. První aktovka v režii Evy Procházkové byla chytře dramaturgicky domyšlena. Nevyrovnanost hereckých výkonů to však dávala spíše tušit. Liběně Hasové by slušelo více komediantství, Vladimír Krejčiřík hledal míru pro své velice vehementní herectví. Druhá aktovka o selhání paměti, v režii pana Krejčiříka, uvízla na přílišné pracovitosti a malé uváženosti režie. Poměrně mladí herci byli zavedeni k velice povrchnímu hraní stáří a senility. Navíc bylo přearanžováno, což samo o sobě napomohlo překrývat hluboký lidský smysl hry. Méně by bylo více.
Divadlo Antonína Vorla z Křenovic - 1+1 = 3. Zábava. Divák je uspokojen. Příběh se odvíjí takřka bezproblémově. Situace se ani nestačí budovat, neboť se hraje téměř od fóru k fóru. Vývoj je opominut. K překvapení nedochází. Pouze k informaci. Divadelní krmě je nastolována hotová. Není nám dopřáno proniknout do kuchyně, kde se to peče, vaří i připaluje, kde se volí ingredience, které nečekaně ochucují a ovoňují. Trochu nám uniká člověk, a stáváme se bezděčně součástí jakéhosi stroje na zábavu, který má v sobě zakódovánu i monotónnost. Zázrak vzniku situace, řešení a následného hodnocení se nekonal. Zával spíše forbínového humoru nás zmáhal a nedovoloval divadelně ožít.
Velké Opatovice - Stromy umírají vstoje. Dobrá úroveň souboru, ale nedůsledné vyložení hry. Představení se lehce potýká se sentimentem, což se líbí, ale o to právě nejde. Agentura „továrna na sny“ se nerozehrála, došlo spíše k informaci prvoplánovou cestou, přičemž by měla být právě informace pouze přítomna. Babička, ošetřovaná před světem jako vzácná květina ve skleníku, pak nemůže sama dost dobře čelit kruté realitě. V tom je velikost této staré ženy. Stačilo lépe vymodelovat tyto situace a byli jsme svědky velice zdařilé práce, střetu umělého, falešného snu s životem.
Dostavník Přerov - Robin Hood. Text hry, text k písním, hudba, hlavní postava Robina - pod tím vším, či za tím vším je talentovaný Zdeněk Hilbert. Úctyhodné. Dvě věci - ale dost podstatné - nezapracovaly vstřícně pro představení. Jednak soustavná a nerozehraná přítomnost v podstatě komentátora - starého Robina Hooda, což částečně zmrtvovalo děj, a za druhé, což je podstatnější, vytržení písní z děje. To rovněž nic nepřineslo. Ba naopak. Lze rovněž zapochybovat o prospěšnosti mikroportů. Rovněž se prokázalo, že pití a vaření piva je slabým podnětem ke zvratu životně důležité situace. Soubor je prozkoušen v hudební oblasti, dobře se zpívá a lze konstatovat, že jde stále o ten dobrý a hledající Dostavník.
Dave Freeman - Dovolená s rizikem - DS D. E. B. A. K. L. Boleradice. Vznikl v roce 2001 při DS bratří Mrštíků. Jak vidno, dlouho nelistoval v divadelním kalendáři a rovnou vstoupil do zčeřelého divadelního řečiště. Ví se, co žádá fraška, a ta se odehrává v jednoduché a hlavně funkční scéně. Zdravá divadelnost se prozatím prosazuje poněkud výrazněji zatím v pánské části souboru. Dominují Libor Stehlík a Radim Sokolář. Hrají uvolněně, a při pohledu na ně se zdá, že herectví je procházka růžovým sadem a je zde od toho, aby pouze přinášelo plody. Dámám by slušelo trochu té neučesanosti, nehrát při zdi, najít a otevřít.
Součástí přehlídky byla i pohádková představení, která spoluhodnotila dětská porota.
Divadlo OPONA Zlín - O princezně Žofince a draku Dynamitovi. Hravé a živé představení. Jednoduchá scéna i písničky. Malé děti jsou osloveny bez podehrávání a herci si s nimi rozumí. Hraje se pro věk od 4-10 let.
Divadlo při Městském divadle v Prostějově - Král 3.333.
Vtipná hra Jana Paulů na téma český jazyk. Král i poddaní neumějí a nesmějí říci hlásku „ř“. Tři princové při námluvách koření pohádku dalšími oblíbenými vadami. Princeznu dostane Přemysl Řehák, který se chová svobodně a říká si co chce. Hraje se dobře, jen pro ty jazykové momenty nebyl nalezen ten pravý herecký prostředek. Nebo zevšedněl. Vůbec bylo přítomno málo komedianství, spíše lze hovořit o herecké odpovědnosti. Prostě více spontaneity a diváci mohli být na velice dobrém představení.
Rotunda Znojmo - O dvou růžích. Autorská i režijní prvotina Marka Čapouna. Bohužel převážně docházelo pouze k reprodukci textové předlohy. Režie nepřekročila autora. Chyběly vztahy a vnitřní výpovědˇ. Herci evidentně dobře vybaveni se zhlédli v jakési akademičnosti a uzavřené sólovosti. Byli jsme spíše v televizním studiu, kde má dojít ke snímání a ne na prknech, která voní životem.
Základní umělecká škola Němčice - Strakatá komedie. Vše ve stylu „del´arte“. Příkladná práce s textem a veršem Jiřího Čapouna. Jednoduchá scéna. Paní režisérka umí pracovat s mládeží pro děti. Diskutovaná otázka o tom, kdy používat masku, se jeví podružná. Hlavní je radostné herectví a řada pěkných živých postav.
Co závěrem. Letošní přehlídce vévodila veselohra. Spíše fraška. Někdy až crazy komedie. Tak se urodilo, taková byla dramaturgie. Není třeba zoufat. Na tomto poli je možno mnohému se naučit a mnohé si vyzkoušet. Zdravá plnokrevná divadelnost, konverzační tempo atd. si přišly na své.
Nebývalý přiliv mladých a šikovných tváří. Přehlídka hýřila a žila mládím. A ti starší, lépe řečeno vytrvalci, byli dobrým příkladem.
A také se často a otevřeně diskutovalo. Porota nebyla vesměs brána jako nějaká „komis“, která přišla známkovat, ale jako ten, komu jde stejně jako amatérům o to, dělat dobré divadlo.
Karel Semerád