Vsetín, 1870 první kroky ochotnického divadla, ex Dr.Ladislav Baletka: Vsetín
Z historie divadelnictví na Vsetíně - výtah z textu dr. Ladislava Baletky pro knihu Vsetín vydanou v roce 2008
Obyvatelé Vsetína se s divadlem mohli seznámit díky kočovným divadelním společnostem, které na Valašsko zajížděly od poloviny 19. století. Těm ale postupně začala pozvolna vyrůstat konkurence v podobě českého ochotnického divadla. V Rožnově pod Radhoštěm se hrálo od roku 1860, ve Valašském Meziříčí od roku 1867 a ve Vsetíně od roku 1870. Počtem divadelních představení však Vsetín již v sedmdesátých letech Valašské Meziříčí daleko předčil. Vztah k českému kulturnímu dění, zejména divadlu, ovlivnila pouť Svatojánská v Praze roku 1868, kdy byl položen základní kámen k budově Národního divadla. Tato událost našla právě na východní Moravě obrovský ohlas. Stala se mocným sjednocovacím impulsem vlny vlastenectví a národního uvědomění.
Přímým podnětem ke vzniku ochotnického divadla ve Vsetíně byla návštěva české divadelní společnosti Josefa Štandery, která na podzim 1869 sehrála "osm zdařilých a četně navštívených představení". Inspirující dojmy z vystoupení Štanderovy divadelní společnosti i z návštěvy pražské svatojánské pouti přivedly několik vsetínských mladíků k myšlence pořádat ve Vsetíně ochotnická divadelní představení. Sborový zpěv a recitace, kterých se zúčastňovali na půdě čtenářského spolku Beseda, je již plně neuspokojovaly, i když od těchto forem kulturního života k divadlu chybělo jen málo. Pro inspirátory ochotnického divadla, mezi nimiž byli Hugo Ptašinský, Josef Sobotka a učitel František Vítek, k nimž se pak připojil ještě František Obadal a Václav Kohm, se však stal velkým problémem nedostatek peněz na pořízení jeviště. Nezbylo než se vydat mezi příznivce s kloboukem v ruce.
Iniciátoři ochotnického divadla měli velkou oporu ve vsetínském lékárníkovi Emanuelu Widimském, jenž byl tehdy čelnou osobností kulturního života ve Vsetíně. Ředitel velkostatku Vsetín Emil Raikem daroval na zařízení jeviště veškeré potřebné dřevo a peníze získali od účastníků tanečních zábav, na svatbách v Horním šenku apod. Tak mohla být na jaře roku 1870 v Dolním šenku, později známém jako restaurace U mostu, zahájena stavba dřevěného jeviště.
Malířské práce, a to zhotovení jevištního portálu, přední opony a malování kulis pro jeden pokoj, byly zadány malíři Šindlerovi. Jako ateliér posloužil byt Hugo Ptašinského. U Ptašinských několik nadšenců připravovalo vsetínský zázrak - malovali, sešívali a zhotovovali rekvizity. Dne 18. dubna 1870 bylo v Dolním šenku sehráno první ochotnické divadelní představení v historii tohoto města. Ochotníci zvolili "účinnou hru" o dvou jednáních, s názvem "Útěk do Afriky". Pod režijním vedením M. Černého v ní vystoupili slečna Flora Šmídová, Hugo Ptašinský, Fr. Obadal, M. Rosenweig a učitel Fr. Vítek.
Představení bylo četným obecenstvem příznivě přijato. Povzbuzeni tímto úspěchem ochotníci připravili na 15. května 1870 druhé představení. Jeho návštěvníci zhlédli dvě jednoaktové hry - "Náměsíčník" a "Vražda na uhelném trhu". V první z nich se divákům představili Fr. Obadal, H. Ptašinský, Josef Sobotka, Ema a Flora Šmídovy a Fr. Vítek. Stejní herci - kromě Emy Šmídové - vystupovali i ve druhé hře. K tomuto druhému divadelnímu představení si vsetínští ochotníci nechali vytisknout v knihtiskárně Mikuláš & Knapp v Praze - Karlíně plakát.
Užaslí vsetínští občané nestačili ani pořádně vydechnout a hned za tři týdny, 7. června 1870, přicházejí ochotníci s dalším představením. Obecenstvu tentokrát nabídli ke zhlédnutí dvě kratší hry "Hluchý podomek" a "Den po svatbě" - obě lehčího žánru, které měly návštěvníky především pobavit. Po tomto představení nastoupili vsetínští herci obvyklé divadelní prázdniny - poněkud delší, než bývá dnes zvykem, nicméně přesto zasloužené.
Trvaly více než půl roku, avšak mladí divadelní nadšenci po celý tento čas nelenošili. Nastudovali hru "Divotvorný klobouk", kterou předvedli vsetínskému publiku 12. prosince 1870 - opět na obvyklém místě - v Dolním šenku. Pro tuto hru si objednali od jistého malíře z Prahy nové kulisy znázorňující město a později si od stejného autora opatřili ještě kulisy zobrazující les a zahradní prostředí. I když se pochopitelně zadlužili, získali vybavení pro příští záměry. Peníze jim poskytla Občanská záložna.
Ještě 28. prosince 1870 sehráli ochotníci další divadelní představení. Diváci uviděli tři hry: "Byl v Paříži", "Zdali mne miluje" a "Vychovatel v čepci". Ochotníci měli především na zřeteli úspěch u diváků a jak se zdá, nekladli si příliš vysoké umělecké cíle. Nutno říci, že tím se neodlišovali nijak výrazně od ochotníků v okolních městech - například ve Valašském Meziříčí. Za jeden a půl roku existence ochotnického divadla ve Vsetíně měli zdejší občané příležitost zhlédnout celkem 10 představení.
Obyvatelé Vsetína se s divadlem mohli seznámit díky kočovným divadelním společnostem, které na Valašsko zajížděly od poloviny 19. století. Těm ale postupně začala pozvolna vyrůstat konkurence v podobě českého ochotnického divadla. V Rožnově pod Radhoštěm se hrálo od roku 1860, ve Valašském Meziříčí od roku 1867 a ve Vsetíně od roku 1870. Počtem divadelních představení však Vsetín již v sedmdesátých letech Valašské Meziříčí daleko předčil. Vztah k českému kulturnímu dění, zejména divadlu, ovlivnila pouť Svatojánská v Praze roku 1868, kdy byl položen základní kámen k budově Národního divadla. Tato událost našla právě na východní Moravě obrovský ohlas. Stala se mocným sjednocovacím impulsem vlny vlastenectví a národního uvědomění.
Přímým podnětem ke vzniku ochotnického divadla ve Vsetíně byla návštěva české divadelní společnosti Josefa Štandery, která na podzim 1869 sehrála "osm zdařilých a četně navštívených představení". Inspirující dojmy z vystoupení Štanderovy divadelní společnosti i z návštěvy pražské svatojánské pouti přivedly několik vsetínských mladíků k myšlence pořádat ve Vsetíně ochotnická divadelní představení. Sborový zpěv a recitace, kterých se zúčastňovali na půdě čtenářského spolku Beseda, je již plně neuspokojovaly, i když od těchto forem kulturního života k divadlu chybělo jen málo. Pro inspirátory ochotnického divadla, mezi nimiž byli Hugo Ptašinský, Josef Sobotka a učitel František Vítek, k nimž se pak připojil ještě František Obadal a Václav Kohm, se však stal velkým problémem nedostatek peněz na pořízení jeviště. Nezbylo než se vydat mezi příznivce s kloboukem v ruce.
Iniciátoři ochotnického divadla měli velkou oporu ve vsetínském lékárníkovi Emanuelu Widimském, jenž byl tehdy čelnou osobností kulturního života ve Vsetíně. Ředitel velkostatku Vsetín Emil Raikem daroval na zařízení jeviště veškeré potřebné dřevo a peníze získali od účastníků tanečních zábav, na svatbách v Horním šenku apod. Tak mohla být na jaře roku 1870 v Dolním šenku, později známém jako restaurace U mostu, zahájena stavba dřevěného jeviště.
Malířské práce, a to zhotovení jevištního portálu, přední opony a malování kulis pro jeden pokoj, byly zadány malíři Šindlerovi. Jako ateliér posloužil byt Hugo Ptašinského. U Ptašinských několik nadšenců připravovalo vsetínský zázrak - malovali, sešívali a zhotovovali rekvizity. Dne 18. dubna 1870 bylo v Dolním šenku sehráno první ochotnické divadelní představení v historii tohoto města. Ochotníci zvolili "účinnou hru" o dvou jednáních, s názvem "Útěk do Afriky". Pod režijním vedením M. Černého v ní vystoupili slečna Flora Šmídová, Hugo Ptašinský, Fr. Obadal, M. Rosenweig a učitel Fr. Vítek.
Představení bylo četným obecenstvem příznivě přijato. Povzbuzeni tímto úspěchem ochotníci připravili na 15. května 1870 druhé představení. Jeho návštěvníci zhlédli dvě jednoaktové hry - "Náměsíčník" a "Vražda na uhelném trhu". V první z nich se divákům představili Fr. Obadal, H. Ptašinský, Josef Sobotka, Ema a Flora Šmídovy a Fr. Vítek. Stejní herci - kromě Emy Šmídové - vystupovali i ve druhé hře. K tomuto druhému divadelnímu představení si vsetínští ochotníci nechali vytisknout v knihtiskárně Mikuláš & Knapp v Praze - Karlíně plakát.
Užaslí vsetínští občané nestačili ani pořádně vydechnout a hned za tři týdny, 7. června 1870, přicházejí ochotníci s dalším představením. Obecenstvu tentokrát nabídli ke zhlédnutí dvě kratší hry "Hluchý podomek" a "Den po svatbě" - obě lehčího žánru, které měly návštěvníky především pobavit. Po tomto představení nastoupili vsetínští herci obvyklé divadelní prázdniny - poněkud delší, než bývá dnes zvykem, nicméně přesto zasloužené.
Trvaly více než půl roku, avšak mladí divadelní nadšenci po celý tento čas nelenošili. Nastudovali hru "Divotvorný klobouk", kterou předvedli vsetínskému publiku 12. prosince 1870 - opět na obvyklém místě - v Dolním šenku. Pro tuto hru si objednali od jistého malíře z Prahy nové kulisy znázorňující město a později si od stejného autora opatřili ještě kulisy zobrazující les a zahradní prostředí. I když se pochopitelně zadlužili, získali vybavení pro příští záměry. Peníze jim poskytla Občanská záložna.
Ještě 28. prosince 1870 sehráli ochotníci další divadelní představení. Diváci uviděli tři hry: "Byl v Paříži", "Zdali mne miluje" a "Vychovatel v čepci". Ochotníci měli především na zřeteli úspěch u diváků a jak se zdá, nekladli si příliš vysoké umělecké cíle. Nutno říci, že tím se neodlišovali nijak výrazně od ochotníků v okolních městech - například ve Valašském Meziříčí. Za jeden a půl roku existence ochotnického divadla ve Vsetíně měli zdejší občané příležitost zhlédnout celkem 10 představení.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.