FELZMANN Rudolf: Libochovice, opona, rkp. komentáře pro publikaci Malované opony českých divadel, 2009
Libochovice
Krajina malované opony by asi měla být uklidňující. Ostatně, když je opona ještě spuštěná, zbývá dost času do začátku představení. A tak se mohu doslova kochat pohledem: neruší mě postavy, jejich gesta či mimika, nehledám tajemství alegorie – prostě nahlížím do krajiny. Jenže tahle libochovická - právě ta na oponě – mi vůbec klidná nepřipadá, jako by předznamenávala budoucí dramatické dění. Zdejší krajina dýchá poklidem, ale na oponě se bouřlivě ženou mračna, jen v jednom okamžiku je protne reflektor slunce. Jako by tu byl podzim s dešťovou plískanicí, avšak všechno je zelené, nikde ani náznak podzimu či hřejivé barvy babího léta. Tam vzadu vykukuje kopec s hradem Hazmburkem. Vzpomínám si, jak jsem tam před lety vylezl na věž a strnul: na jedné straně výhled do oblého doznívání Středohoří a na druhé děs cementárny a chemické krajiny. Prostě drama. Ale většina zdejších diváků by ráda viděla něco laskavého a veselého. A teď jsem se zadíval na detail kostelíčka: je to tam! Útěcha a snad i radost. Nu a snad pro tohle hledání má libochovická scéna právě takovou oponu. Stačí přijít s dostatečným předstihem před prvním zvoněním a na chvíli se zahledět a hledat, hledat.
Krajina malované opony by asi měla být uklidňující. Ostatně, když je opona ještě spuštěná, zbývá dost času do začátku představení. A tak se mohu doslova kochat pohledem: neruší mě postavy, jejich gesta či mimika, nehledám tajemství alegorie – prostě nahlížím do krajiny. Jenže tahle libochovická - právě ta na oponě – mi vůbec klidná nepřipadá, jako by předznamenávala budoucí dramatické dění. Zdejší krajina dýchá poklidem, ale na oponě se bouřlivě ženou mračna, jen v jednom okamžiku je protne reflektor slunce. Jako by tu byl podzim s dešťovou plískanicí, avšak všechno je zelené, nikde ani náznak podzimu či hřejivé barvy babího léta. Tam vzadu vykukuje kopec s hradem Hazmburkem. Vzpomínám si, jak jsem tam před lety vylezl na věž a strnul: na jedné straně výhled do oblého doznívání Středohoří a na druhé děs cementárny a chemické krajiny. Prostě drama. Ale většina zdejších diváků by ráda viděla něco laskavého a veselého. A teď jsem se zadíval na detail kostelíčka: je to tam! Útěcha a snad i radost. Nu a snad pro tohle hledání má libochovická scéna právě takovou oponu. Stačí přijít s dostatečným předstihem před prvním zvoněním a na chvíli se zahledět a hledat, hledat.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.