ZAJÍC, Vladimír: Perlení v magických mantinelech 2002 - Ve sklepě je drak. AS 2002, č. 1, s. 9-11.

DS Jizeran Rakousy - L. Smoljak, Z. Svěrák: VE SKLEPĚ JE DRAK. Tady byla situace zcela odlišná. Naštěstí, neboť původní text LOCHNESKA je i po zásadní úpravě provedené Martou a Jiřím Franzovými poněkud fousatý. Politická alegorie z něho čouhá jak sláma z nerudovského slamníku a prvoplánové parůžky vystrkuje vzájemná pomoc a laskavost lidí podobně postižených. Takže při přečtení textu obavy, cože se to na jevišti bude dít. A ono se skutečně dělo, ale překvapivě v dobrém. Byli jsme svědky slušných hereckých výkonů ve smyslu sdělení přímočarého i obrazného, co která postava chce, co potřebuje a co jí trápí, a proč vyhledala pomoc psychologa. Byli jsme svědky převážně srozumitelně vystavěných vztahů vyplývajících ze vzájemného jednání, takže v rovině divadelní pravděpodobnosti bylo zřejmé a uvěřitelné, proč postavy procházejí proměnou od nejistoty k jistotě, proč se spojují k dosažení cíle. Pochopili jsme i náhle probuzenou laskavost a porozumění. Jistě, lze namítnou, že při trochu větší rozvaze na počátku zkoušek mohla být hravost, která je v inscenaci jako vyjadřovací prostředek vhodně používána, podána jinak. Nejen jako prostředek, ale i jako téma příběhu-pohádky, a tehdy by určitě i výsledek byl daleko zajímavější. Dobře vím, že snadno se řekne, ale hůře je obě polohy hravosti jevištně provést. Určitě však stojí za to, aby herci byli pozornější k jistým dovednostem, kterými své postavy prezentují, a kterými zároveň sdělují, co je trápí. Jeden příklad za mnohé: Kouzlení Hromdopoličky je ukázáno, ale pak pouze vykonáváno bez víry v to, že se to jednou přece musí povést. „Nedostatek víry“ se tak přenáší do hlediště, jsme ochuzování o rozměr příběhu postavy, ale především o smysl a průběh příběhu jako takového. Peripetie nám nejsou nabídnuty, nejsou tudíž očekávány, netěšíme se. Toť škoda! Na druhou stranu jeden kladný příklad za všechny směrem k výkladu a realizaci postavy. Řeč je o dvojhlavém Drakovi, jehož vizuální podoba vychází z lochnesky. To, jak se baví předek draka se zadkem draka, obrazně i doslovně, je úchvatný. Přesné slovní a gestické a mimické jednání, na kterém jsou vystavěny gagy. Dále nádherná rozpolcenost na pragmatický, flegmatický, a anglickým humorem oplývající zadek, a na rozjívený, hravý a stále zvědavý a chtivý předek. Vznikají tak parádní okamžiky i situace. Naštěstí Drak netrčí jako klaunská čísla, ale je součástí vztahů a příběhu. Na inscenaci by šlo mnohé a mnohé vylepšit, aby snad nevznikl dojem, že vše už nalajnováno, ale je zřejmé, že soubor skutečně divadelně myslí o tom, Co a Proč a Jak. To ostatní je záležitost dovedností a zkušeností, jako příkladně fixace, aby se nerozpadal temporytmus. Toto představení může vést výsostnou komunikaci mezi jevištěm a hledištěm, a naopak, může klidně ztratit řeč, protože nedokáže chytit dech. Nakonec, soubor tuto zkušenost potvrdil, pročež za upřímnost mu náleží vlajka na počest.