Uherské Hradiště, ZUŠ, Oko mrtvého, ved. Hana Nemravová.
Oko mrtvého - Dětská detektivka je založena na napjatých vztazích mezi kluky a holkami cca dvanáctiletými. Slabinou je mizivá práce s mizanscénou, statičnost v ději a převážně verbální a ne příliš uspokojivé rozuzlení.
Uherské Hradiště, ZUŠ, Ten, kdo tě miluje, ved. K. Hofmanová.
Ten, kdo tě miluje - Rozvedená anekdota o tom, co způsobí anonymní a neadresné vyznání lásky v partě děvčat trpí nevystavěností dějovou a zmatkem tématickým. I na anekdotu je pak dlouhá. Zbudou žánrové obrázky.
Uherské Hradiště, ZUŠ, Dlouhá pouť, ved. Hana Nemravová.
Dlouhá pouť - Touha doma nepříliš vnímané Roberty po vynucení si zájmu je jistě aktuální. Využití polštářů v proměnlivých funkcích nápadité. Ale kde projevila před rodiči jaké předsevzetí a proč se najednou rodina k ní změnila? Jen proto, zeje nemocná? Ale k tomu nebylo předchozího děje příliš potřeba. Téma dobré, leč nezpracované.
Uherské Hradiště, ZUŠ, Prevít, ved. Hana Nemravová.
Prevít - Vyprávění tříletého a sotva narozeného kluka realizované dvěmi dorůstajícími dívkami jazykem šesti, sedmiletých dětí. Umí vztahy, dobře zpřítomňují... Ale proč tak zle? Máma je zásadně „ona" (a to ještě s patřičným opovržením), říká sejí (s patřičným despektem) „děvenko" a hlavní cíl je rozbrečet ji.
Uherské Hradiště, ZUŠ, Naša Divá Bára, ved. Hana Nemravová. Nominace na CP Dětská scéna.
Skupina starších děvčat a dvou chlapců si „přivlastnila" Divou Báru nejen jejím přenesením do slovácké jazykové oblasti a doplněním o řadu (vesměs organicky začleněných) písní a her téže provenience, ale i současným divadelním jazykem a náznakem cítění dnešních mladých lidí. Hraje se na bíle laděné scéně, vymezené třemi závěsy, v prostých, převážně bílých kostýmech a s několika náznakovými rekvizitami mnohdy užívanými v metaforických více významech.To vše vyznívá velmi sympaticky, i přes několik podstatných otázek, z nichž nejdůležitější jsou: Zůstává Bára stranou proto, zeje opravdu z jiného těsta, nebo je jiná proto, zeje ostatními vystrkována? Kdo je houslista, co pro Báru znamená, čím ji přitahuje? A tedy také jaké je vyznění příběhu? Hraje se především o odstrkování? O osudové lásce? O osudu? O tom, že každý je svého štěstí strůjcem? Nebo o něčem dalším? Shrnuto: Naša Divá Bára je slibná inscenace s řadou nápaditých, metaforicky pojatých míst i citlivě zahraných okamžiků, která k tomu, aby se stala uceleným myšlenkovým, citovým i estetickým zážitkem, potřebuje pár „maličkostí": domyslet a přesně si pojmenovat hlavní téma, myšlenkově dotáhnout a sdělit význam postavy houslisty, za nímž Bára v závěru odchází, dobudovat ve významu a v důrazech řetěz klíčových situací od strašení správce a jeho domnělé smrti přes gradované opuštění Báry nejen vesnickými dívkami, ale i jejími jedinými přáteli farskou neteří a studentem Jožkou, vrcholnou scénu noci v márnici s domněle mrtvým správcem, až po houslistův zásah a jejich společný odchod; a také zlepšit mluvu a dokázat postavu „ustát" i navzdory možným pubertálním reakcím publika. Již teď je však inscenace zajímavým příspěvkem k dětskému divadlu jako objevné otevření nabídky klasické české literatury pro současné uvažování divadelní i lidské a skutečným oživením „povinné" četby. Porota proto nominovala tuto inscenaci k přímému postupu na celostátní Dětskou scénu 2002. (Mimochodem: divadelní plodnost Hany Nemravové je až obdivuhodná.)