Texty: AS 2001, č. 3, s. 26, Jan Císař.

DOLANY

Dolany jsou vesnička nedalo Jaroměře. Letos se v nich už po třetí konala 27.-30 dubna východočeská postupová přehlídka venkovských divadelních souborů. Byl jsem už na prvních dvou přehlídkách jako host. V Dolanech se mně líbilo, protoře je tam příjemně a domácky. Milí místní pořadatelé se pečlivě starají o blaho účastníků přehlídky, přátelská klidná atmosféra, jako by se ani nesoutěžilo, i zvláštní prostředí při představení, kde sice nebývá příliš diváků, ale zato to často vypadá, jako by si do divadla někteří jen odskočili alespoň na chvíli a pak zase odcházejí za jinými zájmy. Jako bychom seděli kolem stolu, kde je pro každého prostřeno - ať se už zdrží dlouho nebo jen na krátký čas. Letos jsem byl v dolanské porotě. A přesně v duchu této přehlídky to byla s Františkem Laurinem a Jaromírem Voseckým taková „rekreační“ práce v duchu nad míru přátelském.
Viděli jsme celkem šest představení. A hned úvodem říkám, že nic zázračného, nečekaného a velkolepého se v nich neudálo. Takže mohu vydat tento celkem stručný přehled.
1. Domácí soubor se představil dvěma inscenacemi. První pro něj napsal člen královéhradeckých Jesliček Antonín Fendrych. Sestavil obratně z několika soudniček našich různých autorů napínavou situaci, která se odehrává na policejním komisařství a uvádí nás do velmi záhadného zločinu. A pak naráz nečekaně skončil, můžete jenom hádat co se stalo a proč. Protože jsme se v diskusi dověděli, že autor psal tenhle zvláštní „thriller“ na tělo dolanským hercům, tak to můžeme považovat za jakousi etudu, na níž si vyzkoušeli svůj um a své schopnosti. Druhou inscenací pak byla pohádka - Veselý hrobař manželů Lamkových. Vše bylo provedeno důkladně, aby vznikla co nejdokonalejší iluze, navíc v krásných starých malovaných kulisách, kdy třeba statek svou zdobností přímo dýchal atmosférou loveckého zámečku z Lucerny. Záměr i výsledek odpovídal nejrozšířenější úrovni inscenování pohádek v našem amatérském divadle, které usilují o tuto věrohodnou nápodobu reality.
2. Dvakrát se na repertoáru objevil Oldřich Daněk. A opět se potvrdilo, že „modelovost“ jeho her, která spíše než na pravděpodobnost událostí a reálnost dramatických postav klade důraz na otevírání problémů a kladení otázek, činí našim amatérským souborů potíže. DS Krakonoš z Vysokého nad Jizerou si vybral titul u amatérů velmi oblíbený a rozšířený: Zdaleka ne tak ošklivá jak se zdálo. A jako všichni, narazil na jeho problémy. Je to však soubor zkušený, který se z nich nějak dostal, i když zapadal do nástrah „dějepisného popisu“ více než bylo zdrávo. A má především znamenitý Chór Josefe Hejrala. Je to postava z masa a krve - ale zároveň je to Čas sám. Vstupuje do děje jako nenápadný průvodce hlavních postav, tu něco řekne, tu někoho uvede na scénu, ale zároveň vždycky osloví diváka a uvede ho do situace a jejího intelektuálního jádra. A tak vlastně především on vynáší z dějin i textu onen problém rozhodování ve vypjaté a mezní situaci dějinné a osobní, jež je osou textu. A činí to výbornou mluvou, s noblesou a zároveň důvěrnou blízkostí; jako byste potkali někoho známého a popovídali si s ním. Tenhle výkon posouvá celek určitě o jedno patro výš, a tak jsme inscenaci doporučili na domácí Krakonošův podzim. DS Tyl z Králik přijel se Dvěma na koni, jedním na oslu. Zdá se, že soubor sáhl po textu, jehož náročnost překonala všechno, co až doposud hrál. Za to mu budiž vzdáno uznání. Ale zároveň se objevily v jeho inscenaci slabiny, které prozrazovaly, jak vysoko byla tímto textem laťka nastavena. A jak se ji nepodařilo zdolat. A tak jsme si se souborem spíše popovídali o jeho cestách a úsilí, než abychom do detailu hodnotili.
3. DS Zdobničan z Vamberka se nějak dostal k textu, o jehož původu a jehož autorovi téměř nic nevěděl a byl tak na tom stejně jako my porotci - Štefan Kršňák: S pistolí na manžela. Je to pokus o frašku - nebo crazzy komedii (?) - o problémech manželského života. Některé situace nepostrádají vtip, pointu. Ale posléze si autor se zápletkou nevěděl rady, ztratil se v ní, a s ním i inscenace, jejíž předností byly momenty, kdy herci s gustem rozehráli více podařené situace.
4. To nejlepší na konec. Z Makova přijel Divadelní klub s Kopeckého a Ballingovou Betlémskou hvězdou. Bylo to představení vzácně čisté, sice skromné, ale zaujetím všech účinkujících až jímavé. Bylo horké odpoledne na začátku letošního května a my jsme pozorně a zaujatě sledovali „hru vánoční“. Ono je to totiž nejenom představení, jež skrze svou vroucnost komunikuje s divákem. Je to také poučená inscenace, která využívá prostoty a znakovosti lidového divadla k tomu, aby velmi jednoduše a prostě, ale organizovaně a uspořádaně vyprávěla příběh a poskytla divákům dokonce i vizuální zážitek z barevně důmyslného a promyšleného kostýmování. Jako by se tu propojilo dávné venkovské divadlo s venkovským divadlem dnešním, jako by ta předloha dospěla tam, kde je nejvíce doma. Bylo to pro nás venkovské divadlo těchto dnů. A tak jsme je nominovali na národní přehlídku venkovských souborů.
Jan Císař