Texty: Kralupy nad Vltavou, Jedličková, Juliana - Milan Strotzer: O Julianě Jedličkové pokud možno bez patosu. AS 2008, č.1.

O Julianě Jedličkové pokud možno bez patosu

Milan Strotzer

Na internetových stránkách www.nipos-mk.cz se objevila v prvních dnech tohoto roku zpráva, že po těžké nemoci zemřela 21. prosince 2007 Juliana Jedličková, pracovnice Datábáze českého amatérského divadla. Mj. se v ní píše: „Není u nás v této chvíli nikdo, kdo by měl v malíčku všechno o přehlídkách amatérského divadla, od těch nejskromnějších až po ty světoznámé, jako měla paní Juliana Jedličková. /.../ V posledních letech se s obdivuhodným nasazením věnovala zpracování všech dostupných údajů o bilancování práce souborů na festivalech a přehlídkách.“ Bohužel, ta slova platí, a to bezvýhradně. Znal jsem Julianu nějakých třicet let a pro její přehled, pracovitost a spolehlivost jsem ji koncem 90. let přivedl k dílu, které nyní nedobrovolně opustila.
Juliana Jedličková se narodila 24. 8. 1939 v Praze. Od dětství však žila v Kralupech nad Vltavou. Vystudovala střední knihovnickou školu a celý svůj život strávila takříkajíc ve službách kulury, ať už jako zaměstnankyně armády či městského a posléze okresního kulturního zařízení, ať už na bázi pracovní či zájmové. Juliana zahájila svou profesní kariéru v oblasti kultury v Kulturním a společenském středisku v Kralupech n. Vlt. V 70. letech nastoupila do Okresního kulturního střediska (OKS) Mělník. Zde prožila podstatnou část svého pracovního úvazku ve funkci metodičky pro slovesné obory a zároveň coby vedoucí oddělení zájmové umělecké činnosti. Poznal jsem tehdy Julianu jako její novopečený kolega a měl jsem díky tomu od koho se učit. Mělnické OKS patřilo ve Středočeském kraji k těm nejlepším, a pokud jde o péči o amatérské divadlo, bylo nejlepší vůbec. (Tedy než jsme se s ním v Nymburce vyrovnali.)
Na Mělnicku fungoval de facto vzorový model divadelních a recitačních přehlídek, propojený se vzdělávacími akcemi a dalšími odborně-metodickými činnostmi na pomoc souborům. Výjimečná byla i bohatá ediční činnost OKS. Během 80. let zde mj. vyšel v několika (snad deseti) sešitech jakýsi předobraz katalogu českých divadelních her Jarmily Černíkové-Drobné, který později vydal IPOS-ARTAMA v třídílné publikaci Padesát příběhů a dva navíc (viz článek Za Jarmilou Černíkovou-Drobnou). Podobně tomu bylo i s katalogem divadelních her pro děti téže autorky, nazvaném 100x pro děti a mládež (OKS Mělník, 1985). Až poté vydalo Středočeské KKS Praha I. díl ediční řady Dramatika pro děti (1988) a IPOS-ARTAMA dalších šest dílů (1989–1994). OKS Mělník bylo také jedno z mála zařízení tohoto typu, ne-li jediné, kde se podařilo odstranit bariéru mezi jednotlivými odděleními, zvláště mezi těmi, kdo pečovali o zájmovou uměleckou činnost (ZUČ) a mezi pracovníky, kteří se zabývali tzv. výchovou a vzděláváním dospělých (VVD), kam však umění nepatřilo. Bylo to docela prosté, ti z VVD byli zapojeni do zcela konkrétních úkolů na přehlídkách a dalších akcích ZUČ. I jim najednou naskočily přesčasové hodiny k vybrání v náhradnímu volnu a hlavně poznali, že se mají „zučáci“ na akcích co otáčet, že netráví svůj čas na akcích zábavou, ale namnoze vysilující prací. A tak bylo po vzájemné řevnivosti, závisti. Všichni táhli za jeden provaz.
To vše byla bezesporu zásluha právě Juliany, její nezměrné iniciativy, obětavosti, nápaditosti, a také schopnosti uvádět nápady v praxi. Asi bychom sotva nalezli vícero OKS s tak bohatou a koncepční činností v oblasti amatérského divadla a recitace. Juliana po celá 80. léta navíc významně spolupracovala na přípravě a realizaci národních a také krajských přehlídek dětských recitátorů, konaných na Mělníce. Jako členka krajského poradního sboru pro amatérské divadlo se podílela na utváření a rozvoji amatérského divadla ve Středočeském kraji, krom jiného i na někdejším věhlasném Femadu v Poděbradech.
Byť Juliana patřila k nejzkušenějším metodikům a organizátorům, neutuchal u ní zájem o soustavné nabývání poznatků a dovedností. Kromě množství seminářů a nejrůznějších vzdělávacích příležitostí na divadelních a recitačních přehlídkách absolvovala v letech 1987–1988 Kurz metodiků divadelních oborů SKKS Praha a tzv. Kralupskou konzervatoř pro vedoucí dětských divadelních a loutkářských souborů (SKKS a KDP hl. m. Prahy 1984–1986).
Po transformaci OKS Mělník na Kulturní agenturu IKARUS počátkem 90. let se Juliana stala její vedoucí. IKARUS měl vlastní tiskárnu, v níž se mj. od č. 3/1995 tiskla také Amatérská scéna. V roce 1998 přešel IKARUS včetně tiskárny do soukromých rukou. Juliana zde pracovala do konce roku 2000. AS se zde tiskne u firmy Josef Havelka JH