Texty: ZAHÁLKA, Michal. S buchtama to zvládnem? Recenze na inscenaci Perfektní den. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2024

Recenze Michala Zahálky na inscenaci Perfektní den.

Někdy člověk prostě neví. Měl jsem, myslím, řadu předpokladů si Perfektní den užít – jednak jsem zpravidla nadšeným divákem LÁHOR/Soundsystemu (a Před sebou neutečeš jsem si na Hronově onehdá dal dvakrát těsně po sobě), jednak mám celkem blízko k akademickému světu a zvrhlou zálibu ve čtení zápisů z akademických senátů, takže zvolené prostředí pokládám za nesmírně nosné. Přesto jsem u reprízy od 14 hodin seděl poněkud v rozpacích, neřkuli místy i zkroušen.

Samozřejmě: u improvizovaného činoherního divadla záleží obzvlášť na momentálním naladění jednotlivého diváka, obecenstva jako celku i hereckého souboru. Rád věřím, že jindy to šlape o poznání lépe, a zároveň mám dojem, že řada diváků téže reprízy se bavila podstatně víc než já. Přeju jim to, ale pokusím se pojmenovat, odkud mé rozpaky plynuly.

Zatímco u Před sebou neutečeš šlo přes tendování k absurditě a lehké bizarnosti především o chytrou společensko-politickou hru, Perfektní den podle mě témata jenom slibuje, ale nijak zvlášť nedodává. Musím se přiznat, že východisko branného cvičení na vysoké škole je pro mě coby doktoranda a pedagoga FF UK od určité doby samo o sobě poněkud mrazivé, ale klidně bych ho přijal – kdybych měl dojem, že z něj (a z postupně absurdně vrstvené zápletky spojování peďáku s Univerzitou obrany) něco opravdu plyne. Přišlo mi ale, že to je vlastně jen záminka, ovšem zároveň nemám moc jasno ani v tom, k čemu ta záminka ve výsledku slouží. Žádný mechanismus mocenské manipulace se tu neukáže, nikdo nehraje žádnou rafinovanou šachovou partii, nakonec jde jen o bizarní ďábelskou historku s trháním vlasů a buchtami. Semele se spousta témat (environmentalismus, gender, hotovostní platby a čert ví, co ještě dalšího), ale z ničeho nic není. Snad jen samotný závěr, kdy se po Marianovu demaskování senát snaží nalézt nějaký udržitelný způsob fungování s přítomným zlem, můžeme vnímat jako paralelu s nárůstem krajní pravice v mainstreamové politice, ale že bych se z představení o téhle situaci něco pronikavého dozvěděl, to říci nemohu.

Jistěže: soubor oplývá charismatem, schopností decentního podehrání, pohotovostí a vším, nač jsme od něj zvyklí. A hlášky, ano, sem tam padaly hlášky opravdu výživné. („Chceš se mnou mluvit, nebo jenom na mě?“ si zapisuju do repertoáru.) Jen se pro mě bohužel humor hrnul v tempu spíše povlovném – a na téma jsem se neutáhl. I když možná jen proto, že znám potenciál akademických senátů; dovolte pro ilustraci citovat ze zápisu AS jedné nejmenované umělecké akademie.

„Na závěr prof. X vyjádřila rozhořčení nad postojem proděkanů, který považuje za arogantní a plný nepochopení nejen pro akreditační spis, ale pro studijní program, na němž se řadu let úspěšně podílí nejen ona, ale další odborníci. Prof. X se domnívá, že proděkani nemají kompetenci připomínkovat její práci způsobem, jaký zvolili, protože prod. Y nikdy nepracovala v divadle a o divadle obecně naprosto nic neví. Proděkanka Y podotkla, že prof. X může v dubnu navštívit její představení, na což prof. X odpověděla, že na žádné představení nepůjde, protože ji to absolutně nezajímá.“* Satira je opravdu těžká věc.

* Za objev tohoto klenotu vděčím příteli Šotkovskému, který onu zvrhlou zálibu provozuje ještě podstatně náruživěji.

ZAHÁLKA, Michal. S buchtama to zvládnem? Recenze na inscenaci Perfektní den. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/s-buchtama-to-zvladnem [cit. 2024-08-07]