Texty: Šefrnová, Blanka: Svitavský Fanda 2014, Divadelní HROMADA, 2014, jaro-léto, s.46-48

SVITAVSKÝ FANDA
4. -5. dubna 2014

Letos už popáté nás pobavila energetická znělka festivalu Fanda. Je to o hodně mladší bratr hradeckého Audimaforu. sdružuje představení, která aspirují na národní přehlídky Mladá scéna Ústí nad Orlicí, Wolkrův Prostějov a Šrámkův Písek. Znělku jsme slyšeli patnáctkrát. A žádná inscenace nebyla marná, naopak, hodně z nich potěšilo - názorem, vtipem, divadelní inteligencí, zajímavou scénografií, dokonce i dramaturgií a režií. Když jsem se týden po přehlídce zeptala dvou mladých svitavských divadelníků, které představení jim zůstalo v mysli, oba řekli - Národní třída.

Jde o inscenaci Občanského sdružení GT (Global Theatre) z Hlinska. Zajímavý spolek. Hrají hry, jejichž témata hýbou tímto světem. Rudišův text velmi slušně a účinně převedli na jeviště, s naléhavou opravdovostí ukázali nepovedený osud frustrovaného mladíka uprostřed českého hospodského humoru - extremisty, kterého těžko co omlouvá a který před námi prožije svou dobu mezi dvěma nakládačkami. Tou na Národní třídě se chlubí, ta poslední ho zahubí. Vypravěčské party či stylizované hromadné scény a nahrávka nás vyvádějí z polohy „hry na pravdu“. Inscenace, pro svou přesvědčivost a epické prvky, byla doporučena na WP. Je to plnokrevná a zajímavá činohra, opravdový zážitek nám umožnila paní Lada Leszkowová, která soubor vede. Ona a Filip Seifert (představitel hlavní role) dostali ceny. Myslím, že o těchto lidech z Hlinska ještě uslyšíme.

Soubor Reverzní dveře, studentů atelieru Divadlo a výchova z JAMU, má své konstanty - Kamilu Kostřicovou a Jonáše Konývku. Tito mladí intelektuálové napsali text hry For Freelance Lover , který na nás opět velmi nahlas a výrazně promluvil - šlo o velmi důvěrnou věc, jakou je láska dívky k ženatému cizinci. Původní text Kateřiny Rudčenko Niekur - Nikdy je rozehrán do větší šíře asociací, určitě také proto, aby dal příležitost všem zúčastněným. Režie byla vyloženě krásná, napětí vyjádřeno chytrými tahy. Jednoduché, dobře vybrané scénické metafory, hudba mocná čarodějka, civilizmus střídaný s jistou snovostí - inscenace staví na kontrastu ženského versus mužského světa (co je nahlas, co potichu, co nahoře, co dole - štěstí kontra zoufalství). Vše ve zvětšeném měřítku a velké obraznosti. Kamila Kostřicová a Jonáš Konývka dostali cenu za koncept inscenace a soubor byl doporučen na ŠP.

Jonáš Konývka a Pavel Heřman pracují i se studenty soukromé zdravotní školy v Brně (Soubor Prokrf to! Brno). Zcela plnokrevně do současnosti přenesli příběh Gerdy a Káje z Andersenovy pohádky. Obdivovala jsem jejich dramaturgii s espritem - dali příběhu nový smysl. Inscenace Gerda a Kaj stojí na věrohodném herectví, i tanec se tu stal nenápadnou situační metaforou, herci to zvládli výborně, pochopili smysl hry, to, co je to být outsiderem, zahráli přesvědčivě. Soubor dostal doporučení na Mladou scénu a Jakub Konývka a Pavel Heřman cenu za dramaturgii.

Soubor Bubliny z Dramatické školičky Svitavy připravil inscenaci Medvěd?!, vycházející z textu F. Tashlina a velmi podařeně. Víc než na cokoli jiného vsadili na scénografii a tam vrhli všechny své originální nápady, vzniklo kouzelné představení. Vše se proměňuje, vzrušuje, překvapuje. Výborná mluva a minimalistický klavír doplňují celistvý dojem, vše vytváří magický pocit, jakoby starého filmu. I téma vyloučení a ztráty jistot dokázali herci nenápadně předat. Soubor získal cenu za scénografii a doporučení na Mladou scénu. Toto představení by mohlo s úspěchem figurovat také na Wolkerově Prostějově.

Na festivalové diváky velmi zapůsobila i hra Problém-pomóc. Zahrál ji soubor Prostě lidi, ze ZUŠ Jesličky J. T. Hradec Králové. A obdržel cenu za citlivé uchopení závažného tématu - inscenace se podařila, zvláště scéna s padajícími jablky na nás citově zapůsobila. Také doprovázející nahrávka klarinetového tria byla v souladu s atmosférou představení a měla značnou hudební hodnotu. Mladí herci si poradili s neběžnými (místy knižními) dialogy a monology. Neměli to lehké, ale vznikla svým tématem velmi hodnotná inscenace.

Ze světa loutkářského, minuciózního (a v kontextu přehlídky až nadzemského) se snesly dva kousky ze žamberecké ZUŠ - Náš drahý oslík a Etudy šatní, první uvidíme na LCH. Je to v podstatě anekdotický, čínský příběh: člověče, řiď se vlastním rozumem a svým klidem. Naprosto adekvátní byly drobné, vytříbené prostředky této inscenace. Etudy šatní jsou razantnější školou - přímo kurzem základů loutkářství. Byly velmi přesné, přinášely různé možnosti animace, byl do nich zapojen celý člověk - loutkář. Ale formální prostředky často převládly nad divadelním sdělením a tak se stalo, že hra se neposunula dál. Ale to snad přijde příště - máme se na co těšit.

Typicky školní divadlo umějí v Chrudimi. Na tamním gymnáziu vznikla hra Študáci a kantoři. Byla odehrána vtipně, svižně, vykročila prostě ze stínu typické produkce školních akademií. Také inscenace Skleník z chrudimské ZUŠ měla zajímavou stylizaci, rámec z národních písní, který by mohl být klidně ironickým komentářem české mentality – a byla hereckou příležitostí pro osmnáct herců.

Studenti LDO ZUŠ Hlučín obohatili přehlídku příjemnou atmosférou tvůrčí a osobní svobody ve své inscenaci LávkaFé. Nebáli se s gustem rozehrát divadlo-automat, vařila se opravdová i divadelní káva, představením určitě zaujali a pobavili. Divadelní soubor Čistírna ze ZUŠ Pardubice-Polabiny pojal svůj kousek z Dekameronu (10 g) spíš jako študýrku hereckých, realisticky pojatých postupů. O důvodech vzniku inscenace jsme z představení nic nepřečetli. Tak snad příště.

V LDO ZUŠ Střezina v Hradci Králové se sešla skupina talentovaných (i hodně mladých) herců, zpěváků a muzikantů, aby si vyzkoušeli, co to je udělat muzikál. Doopravdy a se vším všudy, na širokém plátně. Vzniklo původní představení Krypta. Obdivuhodný záměr a velký projekt, který přinesl spoustu vykonané práce a velkou zkušenost s tímto druhem divadla. Škoda, že se hrálo téměř bez diváků, až pozdě v noci, což hercům nepomohlo.

Naopak místní soubor Doma se snažil aktualizovat slavnou Čapkovu hru R.U.R. určitým zmenšením a komorním rámcem. Bylo to kvitováno jako zajímavá inscenační možnost pro hru, která se v současnosti prakticky nehraje, přestože její téma je až krutě současné.

Ještě jedno představení vzniklo na domácím jevišti a to v souboru Bubliny Dramatické školičky. Mělo pěkný název Až bublinky poběží dolů, bude pozdě. Soubor nás vedl myšlením Mariana Pally - „drze a jasnozřivě“. Vzniklo recitačně-filozofické představení, zpracované v prostoru lehce divadelními prostředky, hlavní roli hrálo světlo, stín, tma, ale přece jen nejvíc slovo.

Festival zakončil výborným dramatickým textem s názvem Kupé story. Náročný text, zvlášť z pohledu loutkáře, zvládli herci z Jesliček bravurně. Inscenace byla možná až příliš lapidárně zpracována. Chtěla stát především na slově, ale byla plná herecké vitality a zaujetí pro téma - procházející hlavní postavou, váhajícím studentem. Tak, a to je pro letošek všechno, milé děti. Bylo toho opravdu dost. Mnoho pozoruhodného a vždy s dobrým úmyslem! Mnoho umělecké intuice v příští sezóně přeji.
Blanka Šefrnová