Texty: GREGAR, Alexandr: Divadelní jaro v Miletíně (2015). AS 13.5.2015.

Divadelní jaro v Miletíně

V závěrečném hodnocení Miletínského divadelního jara 2015 (už třinácté krajské a na Krakonošův divadelní podzim postupové přehlídky venkovských divadelních souborů Královéhradeckého kraje) citoval předseda poroty prof. František Laurin obrozenského dramatika Josefa Kajetána Tyla: „Nevěřte vychvalujícím kmotříčkům anebo referentům, kteří se bojí, aby vás neurazili, kdyby pořád kadidlo netrousili...“

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky


Prof. Laurin měl při tom na mysli, že při debatách o osmi inscenacích, které se v Miletíně hrály, porota nehladila pouze „po srsti“. Hodnocení vždy sledovalo smysl uvedených inscenací – samozřejmě v mezích možností, dovedností a zkušeností jednotlivých souborů. Už po léta absentují nižší stupně soutěžních přehlídek (kdysi např. okresní) a amatérských souborů i na venkově přibývá, takže se při „poměřování sil“ setkávají soubory začínající či divadelní tvořivostí nedotčené, se soubory talentovanějších tvůrců. Což zadělává na některé problémy v chápání kritiky: nezkušený divadelník bývá výroky poroty – mírně řečeno – zaskočen. O svém umu přesvědčený a namyšlený diletant existuje stále (nejen v amatérském divadle), v Miletíně to však byly jevy okrajové…

Miletínská porota ve složení prof. František Laurin, Alexandr Gregar a Jaromír Vosecký rozhodně kadidlo netrousila. Přehlídka měla velmi pěknou a přátelskou atmosféru, byť oproti minulým ročníkům mnoho vystupujících (i zvědavých) souborů přes víkend nezůstalo, takže jako v dřívějších letech nezněly kytary až do rána. Poněkud se vyprázdnil i sál Sousedského domu, miletínské publikum zůstalo doma. Bylo totiž hezky a v tu dobu (24.-26. dubna) v Miletíně a okolí se nabízelo i mnoho jiných lákadel.

Z osmi titulů přehlídky bylo šest českých a dvě zahraniční, dvě pohádky (z České Skalice Lesní příběh a z Libice nad Cidlinou Neohrožený Mikeš). Obě spojovala jedna věc – v době, která hledá pro děti překotnou, většinou internetovou zábavu, nabídla zážitek zcela obyčejný a lidský, že lidé mohou žít spolu v družnosti a že se jim dostane pomoci, když dojde na malér, že spolu s kamarády se lze obětovat a vyhrát statečností. Téma a herecký zápal byly většinou přesvědčivější, než sama inscenace.

Opatovický soubor hrál Zelenkovu hru, která je současným hitem pražské Dejvické scény, Dabing Street, krutou hru o vzorku frustrované společnosti. Inscenace v režii Aleše Dvořáka, velmi pevně vybudovaná a s výtečnými hereckými výkony, byla ve svém účinku burcující a varující. Zaujala i výjimečná scénografie a hudební koncept. Přesný timing situací a vynikající herecké výkony nabídly vzrušující divadelní zážitek.

Divadelníci z Chlumce nad Cidlinou předvedli hru Agentura miláček, reprezentující jistý typ zábavného divadla s jednoduchou zápletkou, jakési podobenství o manýrách dnešních agentur všeho druhu. Zahráli ji poměrně svižně, některé postavy dokonce přesahovaly rámec tradičního amatérského divadla.

Soubor z královéhradeckých Jesliček nabídl svou volnou adaptaci Glaserovy a Šubrtové dramatizace Muže sedmi sester podle románu Jaroslava Havlíčka. Cynický text (byť výrazně poetický, s tajemnou vnitřní krásou) o hrubé manipulaci s člověkem hradečtí silně redukovali (hráli „pouze“ o pěti sestrách, což uvedli i v názvu). Zůstala jen jakási pouhá „kopulační“ témata v podobě skic či etud, navíc natolik lineárně a prvoplánově inscenovaných, že smysl sekvencí, které z bohatého příběhu zbyly, divákovi unikal.

Smiřičtí ochotníci obnovili svou činnost nedávno. V Miletíně se představili „trampskou“ hrou se zpěvy Slunce nad řekou, jednoduchým příběhem, spíš však sledem událostí kolem několikrát prodaného lesního srubu, přerušovaným známými písničkami za doprovodu kytar. V jakémsi „klipovém“ představení se smiřickým podařilo navodit příjemnou a spontánní náladu, zábava a pohoda vládla na jevišti i v hledišti, k čemuž jistě přispěly i některé příjemné herecké výkony.

Nechanický soubor si vybral přitažlivý, avšak nesnadný text, Robbinsonovu Hrobku s vyhlídkou. Komplikovaný příběh lidí na hranici šílenství, uzavřených v jednom prostoru se svými obsesemi. Žánrově na pomezí absurdity a černé komedie, náročnou na režijní, ale především na herecké ztvárnění – právě nezkušenost, herecká i režijní, nenabídla přehlednější vnímání situací a sugestivnější napětí. Soubor, herecky značně nevyrovnaný, však hrál s chutí až překotnou, což působilo sympaticky.

Posledním představením přehlídky byla adaptace Trierova filmu Kdo je tady ředitel, úspěšná v pražském Švandově divadle. Tentokrát (snad) v prvním provedení amatérského souboru, velmi nesnadný text. DS Kolár Police nad Metují ho ztvárnil přehledně, s vervou a chutí. Komediální náboj předlohy se vděčně odrážel do hlediště díky přesvědčivým hereckým výkonům, pevně vybudované režii a zajímavé scénografii. Z toho důvodu ho porota nominovala na celostátní přehlídku Krakonošův divadelní podzim do Vysokého nad Jizerou. Tam ještě pro podobné kvality rovněž doporučila opatovický Dabing street. Obě inscenace získaly Cenu přehlídky.

Čestným uznáním byla oceněna řada hereckých výkonů, v každém představení se nějaký našel. Skutečně mimořádné získaly Cenu přehlídky, o ně se však rozdělili jen herci z Opatovic (Andrea Moličová, Josef Jan Kopecký a Michal Dvořák) a z Police nad Metují (Jan Antl, Jiří Trnovský, Věra Křičková a Květa Vídeňová). Opatovičtí si navíc odvezli Cenu za režii a scénografii (Aleš Dvořák) a Cenu za vynikající hudební složku k inscenaci Dabing Street (Jan Fikejz).

(Podle závěrečného hodnocení prof. Františka Laurina zaznamenal ALEXANDR GREGAR)

Autor: Alexandr Gregar

Přílohy:
vysledky-mdj-2015-nangx.pdf