Texty: STROTZER, Milan: Revizor, BODLÁK Bernartice nad Odrou, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2012

BODLÁK ‒ Bernacké ochotnické divadlo Bernartice nad Odrou
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor

Milan Strotzer

Bernacké ochotnické divadlo uvedlo na Hanáckém divadelním máji 2012 inscenaci komedie N. V. Gogola Revizor v režii a scéně Zdeňka Klose. Bernacký Revizor vychází z překladu Zdeňka Mahlera a úpravy, kterou pro potřeby souboru připravil Z. Klos. Úprava tkví v krácení textu vypuštěním některých celých výstupů a notném krácení jiných. Vypuštěny byly některé podružné postavy hry. Celkem tak ubyla zhruba čtvrtina textu. Úpravu lze označit za pozitivní krok, nic podstatného z původní předlohy nezmizelo. Úprava též zaměnila mužské role statkářů Dobčinského a Bobčinského za role ženské. Stalo se tak patrně z personálních důvodů, nicméně záměna je to s ohledem na dobové reálie velice diskutabilní.

Odhlédneme-li od této problematické záměny, je třeba říci, že režie Z. Klose vychází z dobrého typového obsazení a inscenuje Revizora jako panoptikum vyostřených typů. Herci jsou povětšinou vedeni k razantnímu hereckému projevu, k ostře konturovaným postavám oproštěným od psychologických motivací. Řada herců využívá svých mimořádných hlasových dispozic tak vehementně, že dochází k neopodstatněnému a pro diváky nepříjemnému forsírování. V první scéně Chlestakovova sluhy Osipa je ojediněle využit princip demonstrace . V mnoha scénách jsou výrazové prostředky tak razantní (např. scéna v hostinském pokoji při obědě Chlestakova), že působí jako úmyslné přehrávání.

Divák si zpočátku není jist, zda takto uchopené Gogolovo dílo není záměrem, zda jej inscenátoři nevedou k překvapivému sdělení, které překročí rámec známé komedie. S ubývajícím časem představení však pochopí, že inscenace k žádným takovým metám nesměřuje, že je vše spíše řízeno možnostmi hereckého souboru.
A tak lze jen litovat, že jsou divákům předkládány pouze výsledky dění namísto možnosti sledovat proces, kterým se k nim dochází. Litovat, že se nehrají a režijně důsledně nebudují autorem výborně napsané situace, že se nepracuje s podtexty, že se vědomě neuplatňují slovní gagy v přesném načasování, že režie nepracuje záměrně s rytmem a tempem inscenace, že neakcentuje klíčová místa a vše je jakoby stejně důležité. O to více si pak divák uvědomuje, že vše, co bylo vymyšleno jako ozvláštnění, přichází zvnějšku a nikoliv z vnitřku situací a dramatických postav (např. scéna domlouvání, kdo půjde s úplatkem první či čtení Chlestakovova dopisu do štronza ve finále hry).

Inscenace Bernackého ochotnického divadla má však i své nesporné klady. Jsou jimi výborná kostýmní složka inscenace, jejíž autorkou je Šárka Šimčíková, a původní hudba, kterou složil Bohumil Volek. Ocenění hodné jsou i některé herecké výkony. Přede všemi Marie Šimíčkové v roli hejtmanovy ženy Anny Andrejevny. Dále pak Václava Brodíka v roli Hejtmana a Antonína Volfa v roli Chlopova, školního inspektora. Nelze opomenout, navzdory jeho hlasové forsi, ani Aleše Hubra v titulní roli Chlestakova. Bernacké divadlo má ještě jeden velký klad. Tím je nezměrný lidský potenciál souboru a jeho zájem o divadlo, které prostřednictvím kvalitní dramatiky vypovídá o světě, v kterém žijeme.