Texty: AS 2001, č. 3, s. 25, Pavel Panenka.

Josefodolské divadelní jaro očima seminaristy

Ve dnech 4. - 6. května jsme na jevišti divadla v Josefově Dole zhlédli představení 11. ročníku oblastní přehlídky venkovských souborů Josefodolské divadelní jaro. Početná enkláva seminaristů se sem sjíždí každoročně. Nejen proto, že tu bývá k vidění dobré divadlo, ale atmosféra přehlídky je velmi přátelská, o organizační dokonalosti ani nemluvě. Všechno klape jako na drátkách, od ubytování na vysoké úrovni, přes skvělou stravu a různé místní pochutiny, až po bezvadné zázemí pro divadelníky a jejich přátele. Místní ochotníci také dokáží během třídenní přehlídky vydat čtyři čísla listu Herka s programy, přiblížením hrajících souborů a uváděných inscenací, hodnoceními poroty i názory a připomínkami diváků.
Samu přehlídku zahajoval domácí soubor J. K. Tyl Daňkovou hrou Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo v pohostinské režii Jana Hejrala z Vysokého nad Jizerou. V příjemném představení, které nezapře značný respekt k textové předloze, jsme viděli několik dobrých hereckých výkonů (Radim Podrazký, Štefan Pustai, Markéta Fejfarová - ceny) a jednoduše střiženou, účelnou scénu. Některé postavy se však nepodařilo rozehrát tak, aby jejich projev byl více divadlem než uměleckým přednesem, kamenem úrazu pak byla věrohodnost figur nájemných žen, snad nejtěžších rolí v divadle vůbec.
Páteční téměř noční představení obstaral mimo soutěž uváděný Daňkův Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku v podání divadelníků z Benešova, vedených Pavlem Zemanem. Zjevně vyspělý, i když místy dosti halasný projev přinesl pěkný zážitek, a to prosím vystoupení končilo nedlouho před půlnocí.
Sobotní program zahajovala Thomasova Charleyova teta v nastudování souboru PikArt Úštěk. Přehlídková premiéra velmi mladý úštěcký soubor samozřejmě poněkud retardovala v uvolněnosti projevu. A když se (v domácím prostředí fungující) scénu nepodařilo dobře rozmístit po jevišti ani herecky více využít forbíny, k čemuž se přidala řada textových výpadků, musel být dojem nutně rozpačitý.
Odpoledne jsme zhlédli jediné víceméně autorské představení v programu. Starý známý účastník přehlídky, soubor Havlíček Zákupy, přivezl moderní adaptaci Moličrova Tartuffa pod názvem Tartuffikce z pera svého režiséra, Jiřího Šimka. Pokus to nebyl marný, škoda jen, že z původního směřování ke crazy komedii, od něhož autor posléze ustoupil, zbyly v inscenaci útržky, jež tak postrádaly smyslu. Při nejlepší vůli také nebylo možno pochopit, jak nevýrazný Tartuffe obloudil hlavu soudobé rodiny. Ačkoli hereckých příležitostí je v představení mnoho, žádný z aktérů se své šance nechopil natolik, aby výrazněji vynikl. Skutečně jsem chápal útrapy poroty, která, kdyby někoho ze Zákupských ocenila, by pak musela dát cenu i dalším deseti hercům z jiných souborů, čímž by ceny devalvovala. Alespoň za pochvalu však stojí výkony tří mladých představitelů.
Kdo by se domníval, že venkovské přehlídky uvádějí jen podívanou jakési druhé ligy, musel by se za svůj hrubý omyl omluvit nejpozději v sobotu večer. To nám trio ze souboru Scéna Libochovice předvedlo inscenaci hry Aldo Nicolaje Motýl..., motýl... pod vedením Aleny Burdové, a bylo to opravdu výtečné představení. Všichni tři herci (Eva Andělová, Eva Frková, Lukáš Burda) museli v konkurenci s ostatními dostat cenu, a to mladý pán účinkuje na jevišti vůbec poprvé! Scéna sice vykazovala určité nelogické prvky, ale to nezabránilo skutečně mimořádnému zážitku, který si diváci odnesli. Porota ve složení Josef Doležal, Ilja Bureš a Rudolf Felzmann soubor plným právem vyslala na národní přehlídku do Vysokého. I když si na Krakonošův divadelní podzim počkáme ještě pět měsíců, už se tam těším...
Pavel Panenka