Texty: STROTZER, Milan: Mají ochotníci potřebu sdružovat se? (Matice českých divadelníků, Alexandr Gregar), www Místní kultura 3. 2. 2011

Mají ochotníci potřebu sdružovat se?
Autor: Milan Strotzer
Alexandr Gregar

Před pěti lety se zrodila myšlenka podpořit dobrovolnou činnost amatérských (ochotnických) divadelníků prostřednictvím jednotné organizace, která by byla dostatečně silným, reprezentativním a respektovaným zástupcem pro hájení zájmů a potřeb amatérských divadelníků. Šlo současně o logické navázání na tradici, kterou od druhé poloviny 19. stol. až po polovinu století 20. představovalo sdružování v ÚMDOČ ‒ Ústřední matici divadelních ochotníků českoslovanských (později českých, názvů bylo více a proměňovaly se).

Původní záměr vzniku jednotné organizace se sice neprosadil, nicméně 14. 10. 2006 ve Vysokém nad Jizerou podepsaly tři stávající organizace amatérského divadla (Svaz českých divadelních ochotníků, Volné sdružení východočeských divadelníků a Občanské sdružení divadelních ochotníků) smlouvu, jíž vytvořili svaz občanských sdružení, Matici českých divadelníků.
Hlavním posláním založeného svazu měly být spolupráce, koordinace činností a ochrana zájmů českých amatérských divadelních organizací s celorepublikovou působností, občanských sdružení, které sdružují individuální členy a právnické osoby v nadregionálním územním celku a jejichž hlavním posláním je podpora a rozvoj amatérské divadelní činnosti.
Občanská sdružení, která se připojila k součinnosti, nadále uplatňují svou právní subjektivitu na základě vlastních stanov, vlastního hospodaření a vlastních aktivit. Matice ve smyslu smlouvy svou vlastní právní subjektivitu nemá. V době svého vzniku sdružovala 667 členů (fyzických osob) a 44 členských souborů z celé ČR. Zakladatelé matice se obrátili na další občanská sdružení s nabídkou vstupu do svazu.
Uplynulo pět let, ale žádný další subjekt neprojevil o vstup do matice zájem.
Mgr. Alexandr Gregar, jeden z hlavních iniciátorů vzniku matice a tehdejší předseda Volného sdružení východočeských divadelníků (VSVD) si v posledním čísle periodika Divadelní Hromada povzdechl nad marnou snahou: „Byl jsem první dva roky jednatelem matice a zkoušel všelijak přilákat další subjekty ke spojení do svazu, který by měl co mluvit i do celostátní grantové politiky, do procesů divadelního amatérského hnutí i jeho reprezentace v zahraničí, ale žádný zájem… Pak se jednatelství ujal předseda SČDO a už jsme o matici vůbec neslyšeli. V létě mi bylo jednatelství zřejmě s úlevou znovu předáno. A já se proto tážu, po nerudovsky – kam s ním? Rozumějme, co s oním svazem jménem Matice českých divadelníků? Kdysi jsem jej nazval Blaníkem plným rytířů, kteří čekají na povel, aby povstali, až bude ochotníkům nejhůř. Kdepak, zatím nebylo a ani asi nebude, to by musela být pumelice jak atomovka, aby ochotníky probudila. Mají zřejmě více starostí se svými místními problémy, od lesa se do toho nepohrnou. Proto bych rád valné hromadě VSVD předložil v únoru návrh, abychom myšlenku svazu opustili a vystoupili z tohoto svazku…“
Jakkoli se při sledování činnosti amatérských a ochotnických divadelníků jeví, že jejich dobrovolnictví nezná mezí, přece tu jsou. Zdá se, že především v potřebě sdružování. Ale je to opravdu tak? Na odpověď po smyslu další existence matice čeká nejen Mgr. Gregar.