Texty: Karolinka, Valaši mají vlastní národní divadlo, čl. Kateřiny Vedralové in Místní kultura, prosinec 2010

Valaši mají vlastní národní divadlo
Autor: Kateřina Vedralová

KAROLINKA: Valašsko je velmi svébytné území a nepřekvapí, že zde mají své národní divadlo. Valašské národní divadlo v Karolince vzniklo 11. května 2004, avšak jeho historie sahá mnohem hlouběji do minulosti.

Budovu, v které se nachází, začala stavět Sokolská jednota díky dobrovolníkům a veřejným sbírkám v roce 1930. Během stavby se ale Sokol zadlužil, a tak hrozilo, že divadlo bude zkonfiskováno. Z nouze mu tenkrát pomohl Cyril Orság, majitel zdejší parní pily, který dluh zaplatil a divadlo dostavěl.
Poté, co mu bylo v padesátých letech divadlo znárodněno, využívá objekt jako kulturní zařízení Sdružený klub pracujících. Po revoluci v roce 1989 se v restituci divadlo vrací rodině Orságových a majitelem se stává Jan Orság, který se sám herectví věnuje a spolu se svou dcerou Marií Chovanečkovou je členem místního ochotnického souboru. Paní Marie zůstává věrná rodinné tradici a 1. července 1999 divadlo otvírá a provozuje jako živnostník. Aby si usnadnila cestu k využívání dotací, založila o něco později občanské sdružení Valašské národní divadlo.
Pro začátek se jí podařilo získat dotaci ve výši 60 tisíc korun, s jejíž pomocí mohla opravit okna, dveře a podlahy. Náklady na opravu světel a stropu v sále uhradil Státní zemědělský intervenční fond SZIF Olomouc – Program podpory venkova. Provozu divadla, které ročně odehraje asi 30 představení, z nichž převážnou většinu tvoří představení zájezdová, pomáhá také každoroční dotace z města ve výši 35 tisíc korun, dále sponzoři, a s vděčností majitelka vzpomíná na poslance Františka Novosada, který ze státního rozpočtu sehnal 600 tisíc korun na novou fasádu. Významnou roli hraje také příspěvek ve výši 60 tisíc z kraje a 15 – 20 tisíc korun z ministerstva kultury, které putují na každoroční pořádání postupové krajské přehlídky amatérského divadla. Soubory odtud postupují do celostátní soutěže Divadelní Děčín a také do Rakovnické Popelky. Divadelní sál, který pojme 250 lidí, využívá i ZUŠ v Karolince k větším tanečním představením.
Po technické stránce je divadlo vybaveno dobře. Jeho hlediště lze různě upravovat, proto v něm může majitelka pořádat také plesy. Pravidelně se koná Divadelní ples, kam bývají pozváni dárci a příznivci VND. Na dobré úrovni je i světelná a zvuková aparatura, kterou si lze od divadla kompletně pronajmout a to třeba i s projektorem a promítacím plátnem o rozměrech 3×4 metry. Herci se mohou spolehnout na útulné a komfortní šatny s kompletním zázemím, pro návštěvníky je k dispozici minibar. Své diváky si však musí Marie Chovanečková také přivés. Karolinka čítá něco málo přes 2500 obyvatel, což je pro provoz takového divadla málo, a tak diváky sváží z jednotlivých obcí od Vsetína až do Karolinky zajištěný autobus. Náklady na provoz této služby hradí Marie Chovanečková ze svých zdrojů.
Vedle provozování divadla má Marie Chovanečková ještě běžné zaměstnání, jinak by se nemohla zkrátka uživit. Za velkou podporu vděčí své rodině.

V roce 2009 vznikl Divadelní soubor Valašské národní divadlo, který v dnešní době čítá asi dvacet členů, přičemž se může pochlubit poměrně velkým zastoupením nejmladší generace. Do této věkové skupiny se řadí šest jeho členů. Kvůli poměrně krátké existenci souboru zdobí jeho repertoár zatím hra „Tenkrát na zabijačce“ a představení pro děti, s kterým vystupují na základních a mateřských školách v širokém okolí. Tradičně předvádí soubor svůj herecký um na Oddělení dětské onkologie olomoucké nemocnice, hrál však také ve Francové Lhotě, ve Vsetíně a zúčastnil se krajské přehlídky ve Slavičíně.

Valašské národní divadlo a jeho soubor se také zapojily do programu příhraniční spolupráce se Slovenskem a tamější obcí Stupné. Pětiletý projekt se jmenuje Divadlo a film bez hranic a doposud se uskutečnily jeho dvě dílčí části. V prvním roce projektu proběhla třídenní herecká dílna Karolinské hrabohrátky, které se zúčastnili herci i neherci ze slovenské partnerské obce a společně s kolegy z Karolinky vytvořili divadelní představení, které nakonec předvedli veřejnosti. Letos se konal Filmový víkend, v jehož rámci proběhlo promítání filmů, besedy a přednášky. Námětem této akce se stal film Františka Vláčila Stíny horkého léta, který se natáčel na fojtství nacházejícím se právě mezi Karolinkou a sousedními Velkými Karlovicemi. Akce se zúčastnil Jiří Bartoška a také tradiční strážci nedalekých česko-slovenských hranic portáši. Některé z promítaných dokumentů se historie portášů totiž přímo týkaly. Příští ročník bude směřován na školní mládež.
Projekt Divadlo a film bez hranic je organizován jako pětiletý a výraznou roli v něm hraje udržitelnost, což znamená, že je snaha navázat takové vztahy, které bude možné dále rozvíjet i po jeho skončení. Na příští rok připravuje Marie Chovanečková také spolupráci souboru s hercem Františkem Kreutzmanem.
Článek byl publikován: 23. Prosinec 2010 - 10:25, vložil Kateřina Vedralová