Databáze českého amatérského divadla
Soubory: Ochotnické divadlo / Divadelní družstvo / Měšťanská beseda
Související Geografické celky
Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1800
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 187x
Působení: 180x, 181x, 182x, 183x, 184x; 185x, 186x, 187x, 188x
Založení / první zpráva: 1800
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 187x
Působení: 180x, 181x, 182x, 183x, 184x; 185x, 186x, 187x, 188x
Vznik ochotnického divadla spadá v tomto městě do rané doby českého národního obrození.
Kolem 1800 se zde hrávalo divadlo náhodně sestavovaným souborem.
Po asi deseti letech došlo k vytvoření souboru, který pak hrával dosti pravidelně. První doklady hovoří o Klicperově Lháři a jeho rodu. Hrály se i jiné vlastenecké hry.
1813 vznikl ochotnický soubor, který se uvedl Štěpánkovými Loupežníky na Chlumu.
1826 se podle ústního podání znovu hrál Lhář a jeho rod.
1833 byl zahájen provoz v nově zrekonstruovaném zámeckém divadle.
Od tohoto roku datoval později oficiálně ustanovený a pojmenovaný (1880) Spolek divadelních ochotníků Tyl svůj vznik.
Zahajovací představení v zámeckém divadle bylo výjimečné tím, že se ho zúčastnili jako hosté tři monarchové, kteří v souvislosti s napoleonskými válkami "zde tehdy dleli" - německý Vilém, rakouský František I. a ruský car Mikuláš.
1833 podle kroniky ochotníků se Štěpánkova hra Loupežníci na Chlumu hrála v domě čp. 93 (U Renerů?) znovu, poté další Štěpánkova hra Kéž bych se byl neoženil. Dále např. – František J. Raymann: Vyhrané panství; Jan Nepomuk Štěpánek podle německého originálu: Čtyři stráže na jednom stanovišti; Loupežník Weis (autor nezjištěn); V. K. Klicpera: Dobré jitro; V. K. Klicpera: Libušin soud; Jan N. Štěpánek: Berounské koláče; A. Sütö(?): Kain a Abel; Klára z Horku (autor nezjištěn); Alena (zpěvohra, autor nezjištěn); Tini (?) a další.
O zdejších obrozeneckých ochotnících napsal Karel Horký dvouaktovou veselohru Bejvávalo… aneb Loupežníci na Chlumu, která měla premiéru 4. června 1925 v Městském divadle na Královských Vinohradech. V předmluvě ke své hře, vydané 1925, Horký říká, že si bral “za námět své hry skutečnou událost, která nadšeným divadelním ochotníkům se přihodila v třicátých letech minulého století v Mnichově Hradišti…” Pavel Štěpán ve své informaci dodává: “Většina jednajících osob nese jména hradišťských ochotníků z roku 1833 (ta se dochovala v pamětním zápise z r. 1886)”.
1845 byla povolena řádná činnost ochotníků – vzniklo Divadelní družstvo.
Tento soubor nejenže sám hrál, ale zval k hostování i jiné společnosti.
Na konci 40. let 19. stol. byla z podnětu malíře Václava Ningra a učitele Josefa Tondra založena Měšťanská beseda a ochotnický soubor se stal její součástí.
(Camil Mráček, Besední paměti od roku 1848,...s. 3. Alois Šimon mylně uvádí, že se jednalo o Čtenářskou besedu, ta však byla založena až roku 1880, viz: Alois Šimon, Národní obrození Hradišťska. Hrst dokladů, Od Ještěda k Troskám 9, 1931, s. 170)
Protože člen jejího výboru Karel Špangl údajně naléhal na zřízení divadla, byla iniciována sbírka, která vynesla přes 100 zlatých a také dary materiální. Obnosem 20 zl. údajně přispěl také hrabě Kristián z Valdštejna.
Od 1847 bylo v budově radnice zřízeno jeviště.
"Události jara roku 1848 vzbuzovaly v lidech naděje, což se projevilo i jejich společenskou angažovaností. Entusiasmus byl jistě veliký, těžko však lze uvěřit, že během dubna roku 1848 bylo odehráno 15 představení, jak uvádí Camil Mráček, který pravděpodobně čerpal z ústního podání."
(Lenka Procházková)
Po 1848 mělo divadlo 8 proměn, vybavenou šatnu a svou knihovnu. Hrálo se 5–9 představení ročně.
Na počátku divadelní sezóny 1849/1850 byla uvedena a hojně navštívena hra Vítězství v Uhrách aneb Slovanská udatnost a věrnost.
1850 – J. K. Tyl podle německé hry: Nalezenec.
1864 – K. J. Erben: Sládci; Ernst Raupach: Mlynář a jeho dítě; Josef Kořeňovský: Starý manžel; Roderich Benedix: Vězení; Jan Neruda: Ženich z hladu, dle Genéra B. Novotný: Hraje si na vdanou, Theodor Flam, překlad J. K. Zbraslavský: Rekrutýrka v Kocourkově; Angeli / překlad J. N. Štěpánek: Ze sedmi ta nejškaredější.
1865–1866 ředitelem divadla byl P. Čech.
1865 – např. V. Lefeuvre: Dvě postele v jednom pokoji; Gustav Puttlitz: Politika v lese; Karl A. Görner: Černý Petr; Józef Ignacy Kraszewski: Pán a správce.
26.12.1865 - V Mnichově Hradišti dávali divadelní ochotníci Erbenovu veselohru "Sládci". Velice překáží rozkvětu hradištského divadla obmezené jeviště. Též garderoba potřebuje důkladného znovuzřízení.
Národní listy 10.1.1866.
1866 za války bylo divadlo zničeno pruskými vojáky.
Až koncem roku (26. prosince 1866) se hrálo drama Ďáblova bařina.
Od 1867 byla vedena kronika souboru.
V repertoáru z 60. let 19. stol. převažovaly frašky a veselohry.
1867 společně s místními studenty hráli ochotníci na počátku září frašky Dva přátelé a jediný kabát, Je hluchý! a Roztržití.
1867 k poctě děkana I. Fraňka byla uvedena hra F. Pravdy Štědrý den, dále hry Pan Čapek (A. Fredro), Ďáblova bařina (rež. Antonín Čech), Dareba (Tyl), fraška Dědkův kalmuk (K. Š.), Ďáblův kalamář, drama Písničkář (? Boleslavský: Chudý písničkář), Galejní otroci (Hell, překlad J. J. Kolár). V těchto hrách vystoupili Stázka Ptáčníková, A. Ptáčníková, A. Jandačová, Jos. Novotný, p. Hirše, P. Dámec, Frant. a J. Koenig, J. a A. Svobodové.
V inscenaci hry Chyba lávky (F. Kaiser) hráli: Profeldová, Erbenová, Ferklová, Wollmann, Dámec, Hirš.
1868 byl předsedou spolku řezník Karel Dlouhý. Ve vedení působili i Josef Hirsche (hospodář), Eduard Ninger (pokladník), místo jednatele zastával Jan Karel Lescher.
1869 - 6. 1. - Jan Strakatý: Manžel bez ženy, 10. 1. - po delší době dal o sobě vědět spolek ochotníků - uvedl - J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska, režie Vácslav a Ed. Ningrů a Ed. Henke, dobré výkony herců. Prostorné divadlo přeplněno, kdo přišel později, musel odejít.
1869 – Jakobus Reimer: Hrdinná dívka,
1871 – F. S.: Krejčí co lékař aneb Dobrodružství pana Prášila; J. J. Kolár: Monika; František V. Jeřábek: Služebník svého pána.
1874 – Václav Kliment Klicpera: Rohovín Čtverrohý, Gustav Pfleger Moravský: Telegram.
1875 – Eugéne Labiche, Marc Michel: Tak se chytají vrány. Hrálo se v zahradě pana Novotného; Rudolf Kneisel, překlad E. Pešková: Pan farář a jeho kostelník; Alois Berla (patrně): Čím dál, tím hůř; Albini, překlad J. M. Boleslavský: Útěk do Afriky; František V. Chaloupka: Studenti v nesnázích.
1879 – Josef V. Dürich: V nitru Blaníka, režie autor; Gustav Pfleger-Moravský: Ona mne miluje.
Koncem 70. let byl jedním z nejdůležitějších členů souboru Josef Strobach, který na dlouhou dobu zastával funkci jednatele, dramaturga a správce inventáře. (S ochotnickými aktivitami začal v 15 letech.)
Na konci 70. let 19. stol. "ochotníci přestali být součástí Měšťanské besedy, která během sedmdesátých let zanikla. Ačkoli od konce šedesátých let, kdy vstoupil v platnost spolkový zákon, mohli být samostatným, právně uznaným spolkem, působili stále jako divadelní odbor tohoto společenství. Až dne 29. ledna 1880, kdy byly místodržitelstvím schváleny stanovy, se ochotníci konečně osamostatnili a začali užívat název Spolek divadelních ochotníků Tyl."
(Lenka Procházková: Divadelní život v Mnichově Hradišti 1835–1918)
Dále viz Tyl, SDO / ZK AZNP / Dům osvěty / Osvět. beseda / Sdruž. klub pracujících LIAZ / Divadelní spolek
Kolem 1800 se zde hrávalo divadlo náhodně sestavovaným souborem.
Po asi deseti letech došlo k vytvoření souboru, který pak hrával dosti pravidelně. První doklady hovoří o Klicperově Lháři a jeho rodu. Hrály se i jiné vlastenecké hry.
1813 vznikl ochotnický soubor, který se uvedl Štěpánkovými Loupežníky na Chlumu.
1826 se podle ústního podání znovu hrál Lhář a jeho rod.
1833 byl zahájen provoz v nově zrekonstruovaném zámeckém divadle.
Od tohoto roku datoval později oficiálně ustanovený a pojmenovaný (1880) Spolek divadelních ochotníků Tyl svůj vznik.
Zahajovací představení v zámeckém divadle bylo výjimečné tím, že se ho zúčastnili jako hosté tři monarchové, kteří v souvislosti s napoleonskými válkami "zde tehdy dleli" - německý Vilém, rakouský František I. a ruský car Mikuláš.
1833 podle kroniky ochotníků se Štěpánkova hra Loupežníci na Chlumu hrála v domě čp. 93 (U Renerů?) znovu, poté další Štěpánkova hra Kéž bych se byl neoženil. Dále např. – František J. Raymann: Vyhrané panství; Jan Nepomuk Štěpánek podle německého originálu: Čtyři stráže na jednom stanovišti; Loupežník Weis (autor nezjištěn); V. K. Klicpera: Dobré jitro; V. K. Klicpera: Libušin soud; Jan N. Štěpánek: Berounské koláče; A. Sütö(?): Kain a Abel; Klára z Horku (autor nezjištěn); Alena (zpěvohra, autor nezjištěn); Tini (?) a další.
O zdejších obrozeneckých ochotnících napsal Karel Horký dvouaktovou veselohru Bejvávalo… aneb Loupežníci na Chlumu, která měla premiéru 4. června 1925 v Městském divadle na Královských Vinohradech. V předmluvě ke své hře, vydané 1925, Horký říká, že si bral “za námět své hry skutečnou událost, která nadšeným divadelním ochotníkům se přihodila v třicátých letech minulého století v Mnichově Hradišti…” Pavel Štěpán ve své informaci dodává: “Většina jednajících osob nese jména hradišťských ochotníků z roku 1833 (ta se dochovala v pamětním zápise z r. 1886)”.
1845 byla povolena řádná činnost ochotníků – vzniklo Divadelní družstvo.
Tento soubor nejenže sám hrál, ale zval k hostování i jiné společnosti.
Na konci 40. let 19. stol. byla z podnětu malíře Václava Ningra a učitele Josefa Tondra založena Měšťanská beseda a ochotnický soubor se stal její součástí.
(Camil Mráček, Besední paměti od roku 1848,...s. 3. Alois Šimon mylně uvádí, že se jednalo o Čtenářskou besedu, ta však byla založena až roku 1880, viz: Alois Šimon, Národní obrození Hradišťska. Hrst dokladů, Od Ještěda k Troskám 9, 1931, s. 170)
Protože člen jejího výboru Karel Špangl údajně naléhal na zřízení divadla, byla iniciována sbírka, která vynesla přes 100 zlatých a také dary materiální. Obnosem 20 zl. údajně přispěl také hrabě Kristián z Valdštejna.
Od 1847 bylo v budově radnice zřízeno jeviště.
"Události jara roku 1848 vzbuzovaly v lidech naděje, což se projevilo i jejich společenskou angažovaností. Entusiasmus byl jistě veliký, těžko však lze uvěřit, že během dubna roku 1848 bylo odehráno 15 představení, jak uvádí Camil Mráček, který pravděpodobně čerpal z ústního podání."
(Lenka Procházková)
Po 1848 mělo divadlo 8 proměn, vybavenou šatnu a svou knihovnu. Hrálo se 5–9 představení ročně.
Na počátku divadelní sezóny 1849/1850 byla uvedena a hojně navštívena hra Vítězství v Uhrách aneb Slovanská udatnost a věrnost.
1850 – J. K. Tyl podle německé hry: Nalezenec.
1864 – K. J. Erben: Sládci; Ernst Raupach: Mlynář a jeho dítě; Josef Kořeňovský: Starý manžel; Roderich Benedix: Vězení; Jan Neruda: Ženich z hladu, dle Genéra B. Novotný: Hraje si na vdanou, Theodor Flam, překlad J. K. Zbraslavský: Rekrutýrka v Kocourkově; Angeli / překlad J. N. Štěpánek: Ze sedmi ta nejškaredější.
1865–1866 ředitelem divadla byl P. Čech.
1865 – např. V. Lefeuvre: Dvě postele v jednom pokoji; Gustav Puttlitz: Politika v lese; Karl A. Görner: Černý Petr; Józef Ignacy Kraszewski: Pán a správce.
26.12.1865 - V Mnichově Hradišti dávali divadelní ochotníci Erbenovu veselohru "Sládci". Velice překáží rozkvětu hradištského divadla obmezené jeviště. Též garderoba potřebuje důkladného znovuzřízení.
Národní listy 10.1.1866.
1866 za války bylo divadlo zničeno pruskými vojáky.
Až koncem roku (26. prosince 1866) se hrálo drama Ďáblova bařina.
Od 1867 byla vedena kronika souboru.
V repertoáru z 60. let 19. stol. převažovaly frašky a veselohry.
1867 společně s místními studenty hráli ochotníci na počátku září frašky Dva přátelé a jediný kabát, Je hluchý! a Roztržití.
1867 k poctě děkana I. Fraňka byla uvedena hra F. Pravdy Štědrý den, dále hry Pan Čapek (A. Fredro), Ďáblova bařina (rež. Antonín Čech), Dareba (Tyl), fraška Dědkův kalmuk (K. Š.), Ďáblův kalamář, drama Písničkář (? Boleslavský: Chudý písničkář), Galejní otroci (Hell, překlad J. J. Kolár). V těchto hrách vystoupili Stázka Ptáčníková, A. Ptáčníková, A. Jandačová, Jos. Novotný, p. Hirše, P. Dámec, Frant. a J. Koenig, J. a A. Svobodové.
V inscenaci hry Chyba lávky (F. Kaiser) hráli: Profeldová, Erbenová, Ferklová, Wollmann, Dámec, Hirš.
1868 byl předsedou spolku řezník Karel Dlouhý. Ve vedení působili i Josef Hirsche (hospodář), Eduard Ninger (pokladník), místo jednatele zastával Jan Karel Lescher.
1869 - 6. 1. - Jan Strakatý: Manžel bez ženy, 10. 1. - po delší době dal o sobě vědět spolek ochotníků - uvedl - J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska, režie Vácslav a Ed. Ningrů a Ed. Henke, dobré výkony herců. Prostorné divadlo přeplněno, kdo přišel později, musel odejít.
1869 – Jakobus Reimer: Hrdinná dívka,
1871 – F. S.: Krejčí co lékař aneb Dobrodružství pana Prášila; J. J. Kolár: Monika; František V. Jeřábek: Služebník svého pána.
1874 – Václav Kliment Klicpera: Rohovín Čtverrohý, Gustav Pfleger Moravský: Telegram.
1875 – Eugéne Labiche, Marc Michel: Tak se chytají vrány. Hrálo se v zahradě pana Novotného; Rudolf Kneisel, překlad E. Pešková: Pan farář a jeho kostelník; Alois Berla (patrně): Čím dál, tím hůř; Albini, překlad J. M. Boleslavský: Útěk do Afriky; František V. Chaloupka: Studenti v nesnázích.
1879 – Josef V. Dürich: V nitru Blaníka, režie autor; Gustav Pfleger-Moravský: Ona mne miluje.
Koncem 70. let byl jedním z nejdůležitějších členů souboru Josef Strobach, který na dlouhou dobu zastával funkci jednatele, dramaturga a správce inventáře. (S ochotnickými aktivitami začal v 15 letech.)
Na konci 70. let 19. stol. "ochotníci přestali být součástí Měšťanské besedy, která během sedmdesátých let zanikla. Ačkoli od konce šedesátých let, kdy vstoupil v platnost spolkový zákon, mohli být samostatným, právně uznaným spolkem, působili stále jako divadelní odbor tohoto společenství. Až dne 29. ledna 1880, kdy byly místodržitelstvím schváleny stanovy, se ochotníci konečně osamostatnili a začali užívat název Spolek divadelních ochotníků Tyl."
(Lenka Procházková: Divadelní život v Mnichově Hradišti 1835–1918)
Dále viz Tyl, SDO / ZK AZNP / Dům osvěty / Osvět. beseda / Sdruž. klub pracujících LIAZ / Divadelní spolek
Bibliografie:
BOLESLAVSKÝ, Mikuláš: Divadelní ochotník II, sv. 6. O důležitosti a potřebě českého divadelního listu. Praha, Slovanské kněhkupectví 1863, s. III.
DĚJINY českého divadla, II. díl. Ved. red. František Černý. Praha, Academia 1969, s. 290.
HILMERA, Jiří: Česká divadelní architektura. Praha, Divadelní ústav 1999. s. 19.
HISTORIE ochotnického divadla v Mnichově Hradišti. Seriál. Mnichohradištské echo 2000.
-L-: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalia 1, 1867, s. 87.
LADECKÝ, Jan: Česká divadla ochotnická. In: Příspěvky k dějinám českého divadla. Praha, Divadelní odbor Národopisné výstavy českoslovanské 1895, s. 129.
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 502–503.
MRÁČEK, Camil: Besední paměti od roku 1848, Mnichovo Hradiště 1898, s. 3.
nesign: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalia 1, 1867, s. 80.
PROCHÁZKOVÁ, Lenka: Divadelní život v Mnichově Hradišti 1835–1918. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové 2013, 64 s. a příl.
r.: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalie 1, 1867, s. 217.
ŠIMON, Alois: Národní obrození Hradišťska. Hrst dokladů, Od Ještěda k Troskám 9, 1931, s. 170.
-y: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalia 1, 1867, s. 13–14, 46–47.
ZUMAN, František: Třetí česká beseda v Mn. Hradišti r. 1843, Od Ještěda k Troskám 7, 1929, s. 128.
---
Česká Thalie 1869, roč. III, č. 2, 15. 1. 1869, s. 13, 16.
BOLESLAVSKÝ, Mikuláš: Divadelní ochotník II, sv. 6. O důležitosti a potřebě českého divadelního listu. Praha, Slovanské kněhkupectví 1863, s. III.
DĚJINY českého divadla, II. díl. Ved. red. František Černý. Praha, Academia 1969, s. 290.
HILMERA, Jiří: Česká divadelní architektura. Praha, Divadelní ústav 1999. s. 19.
HISTORIE ochotnického divadla v Mnichově Hradišti. Seriál. Mnichohradištské echo 2000.
-L-: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalia 1, 1867, s. 87.
LADECKÝ, Jan: Česká divadla ochotnická. In: Příspěvky k dějinám českého divadla. Praha, Divadelní odbor Národopisné výstavy českoslovanské 1895, s. 129.
MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 502–503.
MRÁČEK, Camil: Besední paměti od roku 1848, Mnichovo Hradiště 1898, s. 3.
nesign: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalia 1, 1867, s. 80.
PROCHÁZKOVÁ, Lenka: Divadelní život v Mnichově Hradišti 1835–1918. Bakalářská práce. Univerzita Hradec Králové 2013, 64 s. a příl.
r.: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalie 1, 1867, s. 217.
ŠIMON, Alois: Národní obrození Hradišťska. Hrst dokladů, Od Ještěda k Troskám 9, 1931, s. 170.
-y: Z Mnichova Hradiště, Česká Thalia 1, 1867, s. 13–14, 46–47.
ZUMAN, František: Třetí česká beseda v Mn. Hradišti r. 1843, Od Ještěda k Troskám 7, 1929, s. 128.
---
Česká Thalie 1869, roč. III, č. 2, 15. 1. 1869, s. 13, 16.
Mapa působení souboru - Ochotnické divadlo / Divadelní družstvo / Měšťanská beseda
Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná. Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.
