Soubory: Waterloo

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1968
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1970
Působení: 196x, 197x

"Divadlo (třeba jen amatérské – a může to být i ta nejhorší šmíra) je droga – radost i prokletí těm, kdo jí propadnou. Je to mánie; a dá pěknou fušku, než se jí člověk setřese. A tak jsme se čtyři sirotci Okapu – Podhrázký, Schiffauer, Ullmann a já – scházeli a neukojeni uvažovali o tom, jak uskutečnit divadlo nové, díru do světa; aby v něm byly zastoupeny všechny čtyři složky rovnocenně: slovo, pohyb, hudba a výtvarno. A mělo by se to jmenovat WATERLOO. Proč? Ani jsme nevěděli, to slovo se nám líbilo."
(Ivan Binar v úvodu, nazvaném Hledání chyby, ke knize Petr Podhrázký a spol. Syn pluku a historie.)

1968 založeno Divadlo Waterloo, jádrem nové formace "okapácká" čtveřice Binar, Podhrázký, Schiffauer a Ullmann, předním členem i Tomáš Sláma (vedoucí Div. klubu Waterloo), jehož hrou hrou Čaj o páté přes deváté,
8. 10. 1968 zahájilo nové seskupení činnost v Divadle hudby.
25. 10. další inscenace - Petr Ullmann zdramatizoval povídku Stanislava Havelky Mrávency, která 1965 vyšla v Sešitech pro mladou literaturu, a režíroval ji. Hráli R. Dulíková, P. Paprstein, T. Jirousek, T. Sláma, V. Čapek a další. Doprovázela Skifflova skupina. Publikum inscenaci chápalo jako politickou alegorii a podle toho na ni reagovalo.
26. listopadu uvedli ještě aktuální montáž Bouda aneb Cesta světla, v níž srpen 1968 konfrontován s citáty marxistických klasiků a s články Varšavské smlouvy. Připravil ji Milan Sýkora (napsal i texty písní) za odborné spolupráce Jaromíra Nogola a účinkovali v něm T. Sláma, T. Jirousek, J. Kremla a M. Sýkora. Doprovázela Skifflova skupina. " Výsledkem byly groteskní až absurdní komické střihy. Inscenátory bylo však těžké napadnout, neboť pracovali s oficiálními materiály. Závěr pořadu tvořila povídka o muži, jemuž sousedé pomáhali tak důkladně hasit domnělý požár jeho domu, až mu jej zničili - což byla velmi průhledná alegorie na pomoc bratrských zemí v srpnu 1968. " (Světlík)

Kromě toho mj. text-appealové večery, jejichž názvy text-appealů se střídaly podle tématu či kalendáře - ostravských a moravských autorů (M. Zapletal, R. Lošťák) , večery zpěváka Karla Kryla, hostů z Prahy (Eva Olmerová, Miroslav Horníček, Hana Hegerová, Ivan Vyskočil, Pavel Bošek a Josef Poddaný, jindy Eduard Pergner ad.).

1969 pořad satirických veršů z knihy Radovana Krátkého: Pamflety (stará francouzská poezie). Režie P. Podhrázký, scénická hudba a písně E. Schiffauer. Poté uvedlo Waterloo v jednom večeru obnovenou etudu Luďka Nekudy Koníček a jednoaktovku Tomáše Slámy Kóta 13.
1969 recesistická parodie - muzikál Syn pluku autorské trojice Podhrázký – Frais – Schiffauer.
První divadelní sezona skončila v květnu Posledním text-appealem, závěrečnou reprízou Syna pluku a Beneficí Waterloo.

Waterloo působilo na Černé louce, Tomáše Slámu vystřídal ve funkci uměleckého ředitele Luděk Nekuda, správním ředitelem se stal Boris Dušek, manžel Zuzany Majvaldové, vedoucím programového klubu Petr Ullmann. Praktická profesionalizace souboru.
Druhá sezona zahájena Nekudovým text-appealem Wat show 69,
úspěčnější byl muzikál Josefa Fraise a Petra Podhrázkého AGENT 3,14159,
Josef Frais a Karel Kryl vystupovali během roku v pořadu, s nímž jezdili na zájezdy. Nazýval se Znamení doby, Kryl v něm zpíval, Frais četl krátké povídky. Mimořádným počinem byly večery s názvem Pochodeň, věnované památce Jana Palacha a Jana Zajíce, kde zněly černošské spirituály i vlastní písně napsané k této příležitosti.
Posledním představením byla patrně kabaretní revue Tomáše Slámy a Josefa Fraise Tomáš a tingl tangl, parafrázující semaforského Jonáše.
Činnost úředně zastavena v březnu 1970, insc. Syn pluku prohlášena za politicky neúnosnou.

Divadlo zrušeno 1971, 3 členové divadla zatčeni, ostatní stíháni na svobodě.
"25. února 1971 byli zatčeni Ivan Binar a Petr Podhrázký, o měsíc později i Petr Ullmann. Další osoby byly vyšetřovány na svobodě. Původní obvinění podle paragrafu 104 z hanobení státu světové socialistické soustavy bylo v průběhu šetření změněno na těžší paragraf 100, který stíhá toho, kdo pobuřuje nejméně dvě osoby a) proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky...
Obžaloba, vypracovaná městským prokurátorem v Ostravě JUDr. Karlem Herzlíkem v. z. dne 15. července 1971, klade stíhaným za vinu účinkování v Synovi pluku, kterážto hra svým celkovým obsahem i textem jednotlivých scén a výstupů hrubým a v některých případech i vulgárním způsobem znevažovala armádu SSSR a jeho občany... /.../ a večer dne 10.10.1970 v Leskovci nad Moravicí před nejméně 20 až 50 posluchači uváděli z této hry písně stejným způsobem tendenčně zaměřené.
Znalecký posudek vypracovali doc. Miroslav Kala, CSc. a PhDr. Ljubov Ordeltová a byl součástí vyšetřovacího spisu. Před senátem Okresního soudu v Ostravě pak stanulo osm obžalovaných. Soud se zabýval nejen společenskou nebezpečností „hrubým způsobem znetvořené Katajevovy hry“, ale hledal kontrarevoluční tendence i v některých povídkách a hrách, jakými byly např. Čaj o páté přes deváté či Agent 3,14159. Navíc přičetl divadlu k tíži vystupování Karla Kryla, který mezitím emigroval a působil ve „štvavé vysílačce Svobodná Evropa“. Soud si pak uřízl mezinárodní ostudu, když Slámův opis Dürrenmattovy rozhlasové hry Dvojník (na němž nebyl uveden autor) považoval za jeho vlastní text a označil jej za protisovětský pamflet. "

1972 odsouzeni - k nepodmíněným trestům Petr Podhrázký (20 měsíců), Petr Ullmann (15), Ivan Binar (12), Josef Frais (15, po odvolání jemu jedinému změněn rozsudek - na podmíněný) a Edvard Schiffauer (9); k podmíněným trestům Tomáš Sláma (12 měsíců na 3 roky), Jiřina Balouchová (5 m./2 r.) a Hana Špačková (3 m./1 r.).
Vyšetřování se zcela vyhnulo Luďku Nekudovi, který u soudu působil pouze jako svědek. Důvodem byl vázací akt, který z něj udělal agenta StB. Pro spolupráci byl získán také Tomáš Sláma a jeden z odsouzených. Více zde: https://plus.rozhlas.cz/ludek-nekuda-a-jiri-cisler-bavili-v-80-letech-divaky-pritom-je-mela-v-hledacku-8649999

Pozn.: Při vyšetřování byla zabavena ( a nikdy nevrácena) většina písemné dokumentace souboru, takže je dodatečně značně obtížné dobrat se spolehlivých údajů jak věcných, tak časových a personálních.

Bibliografie:
DIVADLO Pod okapem, Písničky z šedesátých let ostravského divadla. Praha, Radioservis - vydavatelství Českého rozhlasu 2003.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana, ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80.let dvacátého století. Praha, Pražská scéna 2003, s. 116-118. Heslo a bibliografie.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana: Waterloo. Heslo in Česká divadelní encyklopedie. http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Waterloo, viz Texty.

PODHRÁZSKÝ, Petr a spol.: Syn pluku a historie. Mnichov, Nakladatelství Obrys/Kontur - PmD 1987.

SVĚTLÍK, Eduard: Stručná historie času ostravského Divadélka Pod okapem a Divadla Waterloo. In: Pódia z krabičky. Praha, NIPOS 2005.

TITTLEROVÁ, Silvie: Divadélko Pod okapem a Waterloo v Ostravě. Diplomová práce FF UP. Olomouc 1996.

Mapa působení souboru - Waterloo

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.