Texty: Vlastimil Peška a Ořechovské divadlo, rozhovor s Vlastimilem Peškou pro zpravodaj Větrník na KDP 2003

Vlastimil Peška a Ořechovské divadlo

MOTTO: Určitě něco očistného v člověku při ukrutné srandě probíhá.
Jan Werich.

S režisérem Ořechovského divadla, panem Vlastimilem Peškou jsme se setkali při večeři na půdičce Krakonoše po prvním představení, které začínalo v 16 hodin.

Pane Peško, připomeňte, prosím, čtenářům Větrníku inscenace z poslední doby a účast souboru na domácích festivalech i vaše zahraniční zájezdy.

V roce 1978 jsme ve Vysokém vystupovali poprvé. Hrou byly Lumpáci Vagabundus. A pak už to šlo dál - Komedie o chytrosti, Charleyova teta, Lucerna, Ubu králem, Trestanec a umrlec, Jak Švédi dobývali Brno,. Cvokstory, Po všem hovno, po včelách med. Výčet ale není úplný, ani posloupnost neodpovídá. Jsme ve Vsokém počtrnácté.

A na Jiráskově Hronovu?

Tam jsme se ocitli celkem jedenáctkrát. Zahraniční zájezdy - v Maďarsku, ve Švédsku třikrát, v Německu, Švýcarsku, Belgii a Anglii.

Jaké jsou podmínky práce ve vašem souboru? Co musí zájemce splňovat, aby mohl v souboru hrát?

Soubor existoval v nějaké podobě; většina tehdejších herců je už v důchodu, ale asi třetina jich ještě stále hraje. Časem přistupovali noví. Brali jsme každého, kdo chtěl hrát. Dnes to mají uchazeči komplikovanější. Trochu si vybíráme, uchazeč podstupuje zkoušku u klavíru, probíhá normální výběr jako u profesionálů.

A práce na inscenaci?

Zkoušíme hru asi po čtyřicet čtyřhodinových zkoušek, podobně jako u profesionálních divadel. Jen s tím rozdílem, že zkoušky pomalu nabírají na intenzitě. Nejdříve jsou řídké, před premiérou se pak zhušťují až na asi tři, čtyři týdně. Začínáme korepeticí, zpěvy, pak texty, aranžmá situací - prostě běžná práce.


Za léta činnosti se v souboru objevila řada nových tváří. Dá se říci, že každá nová komedie přivádí na jeviště někoho nového.

Ořechovský soubor je téměř legendou ochotnického divadla. Můžete o souboru sdělit něco nového, překvapivého, co o něm ostatní ještě nevědí?

Tak, teď jste mě dostal. Nevím. Premiéra našich her je obvykle v březnu. Zkouší se od ledna, to se členové souboru vidí nejvíce. Scházíme se ale i mimo pravidelné zkoušky, tedy v období "klidu". Dnem, kdy se takové neformální schůzky konají, je středa. Někde chodí členové souboru do hospody, Ořechovští ne. Scházejí se v divadle, ale také při skleničce. Koštuje se vlastní vínko nebo slivovička a těší se na to, co se bude zkoušet. Ale jinak musím přiznat, že i při zkouškách se soubor schází ne v 19 hodin, jak bych chtěl, ale taková půlhodinka je obvykle na novinky, trochu povídací. Lidé přicházejí z různých zaměstnání a nejde pracovat úplně stejně jako v profesionálním divadle. A já to toleruji. Teprve pak se maká intenzívně.

Vaše inscenace jsou vždy komedie. Nepochybně dokonalé, ale už jsem zaslechl i názor, že se v inscenačních postupech a výsledku opakují. Braňte se nějak. Pokud souhlasíte, myslíte, že je to klad nebo zápor souboru?

Každý režisér by měl mít svůj styl práce. Já si ho našel a prezentuji ho tak, jak to všichni znají. Je mnoho režisérů, kteří by se také rádi dopracovali k vlastnímu stylu, ale nenajdou ho celý život. Komedie je inscenačně komplikovaná, těžká. Dělat drama je jednodušší. Nemám chuť na drama. I v komediích může být napětí, propracované přesné špílce. Divák někdy reaguje překvapivě. Mám rád fóry připravené a vrcholící, někdy i od počátku připravovaný gag vrcholí ke konci inscenace. To ale chce velmi pozorného diváka. Trochu opakem je gag se sněženkami z dnešní inscenace. Také se snažím o to, aby každý kus měl svůj zlom, dramatický moment, kdy i ve veselohře diváka zamrazí. Je to možné. Komedie nejsou jen k pobavení, ale i k zamyšlení.

Soubor letos slaví 100 let svého trvání. V úterý 14.10. na programu ČT 2, bohužel ve 23.30 hodin, v Salonu, mohou zájemci shlédnout krátkou reportáž z jeho činnosti. Ve čtvrtek 16. a v sobotu 18.října odpoledne je Salon opakován.

Děkuji za příjemný rozhovor.

(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 4
13. 10. 2003