Soubory: Bernardýn (Křelovský literární orchestr)

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1976
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1988
Působení: 197x, 198x

Impulzem k založení Divadla Bernardýn byly "cimrmanovské semináře“
1975 pořádané Tomášem Tichákem a Ladislavem Šenkyříkem.

1976 založili Divadlo Bernardýn (plný název se postupně ustálil na Hanácké premiérové divadlo Bernardýn, literární orchestr U pana ředitele) Jiří Lamač, T. Tichák a L. Šenkyřík.

Do 1980 působili bez zřizovatele, často v klubech i v bytech.
Autorské divadlo se svébytnou a důsledně udržovanou poetikou, znaky studentské recese a bezprostřednosti. Hravá travestie s postupně sílícími satirickými prvky, s důrazem na slovo, na hru s významy v cimrmanovském duchu. Určující byl princip improvizace, podpořený důsledným hereckým amatérstvím.
Inscenace:
1976 Kleštěncova transcendence, montáž Camiho a Préverta,
1977 provokativní improvizace Ladislav má otřes mozku II. díl,
poté důsledně autorské texty (zpočátku T. Tichák a J. Lamač, v závěrečné etapě pouze Tichák), inspirované literárními díly – 1977 Hrabě Monte Christo,
1977 Tři mušketýři,
1978 Císařovy nové šaty,
1980 King-Kong,
1980 Mauglí.
1989 - CIBÉBA - KATASTROFICKÝ MUZIKÁL. Účast na Rampa, Praha.

"Po konfliktu s orgány StB, jehož příčinou se stala parodie na téma korupce a kariérismu v inscenaci Mauglí, začal soubor působit v Brně (v Klubu na Křenové – pod názvem Divadlo U pana ředitele), vzápětí však došlo k výslechům v souvislosti s inscenací King-Kong a obvinění autorů a herců z protistátní činnosti a napadání SSSR. Důsledkem bylo vyloučení některých členů ze studií či znemožnění je dokončit.
Po krátkém odmlčení soubor znovu začal pracovat. Kromě olomouckého zázemí působil v pražském klubu Na Rokosce – jako Křelovský literární orchestr, kde uvedl hru Žlutý gentleman (1986) a Tichákův text Cibéba (1988). Olomoucké divadlo Bernardýn představuje svým způsobem existence specifický politický aspekt divadelních aktivit v období „normalizace“. Nehlásilo se programově k protirežimní činnosti, ale samotný fakt, že svou nezařaditelností a neoficiálností vyjadřovalo postoj vzdoru, byl diváky vnímán jako politický akcent. Navíc jeho zábavné a hravé adaptace zcela nepokrytě směřovaly k parodickému glosování reality." (Lazorčáková)

Bibliografie:
DIVADLA svítící do tmy. (Malé scény 70. let 20. století.) Praha, NIPOS 2005, s. 149.

CHRAMOSTOVÁ, Vlasta: Z příběhů a vzpomínek. In: O divadle II, únor 1987, s. 262–268.

KOZELKA, Milan: Vertikální nostalgie. Votobia, Olomouc 2002, hesla Tomáš Tichák (s. 61–66), Václav Burian (s. 133–142).

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana: Divadelní disent. In: KONTEXT(Y) III. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 2002, s. 47–64.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana, ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80.let dvacátého století. Praha, Pražská scéna 2003, s. 92-96. Heslo a bibliografie, foto.

TICHÁK, Tomáš: Každý den si znovu uvědomuji radost ze svobody. Literární noviny, 2000, č. 7, s. 7. Rozhovor s T. Tichákem vedl Jakub Patočka.

Mapa působení souboru - Bernardýn (Křelovský literární orchestr)

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.