STROTZER, Milan. 25. ročník přehlídky Klicperovy divadelní dny Sadská 2025. Online. Amatérská scéna 16. 4. 2025
Kulturní a informační centrum města Sadská za spolupráce místního divadelního spolku Klicpera a finanční podpory města uspořádalo ve dnech 10.–13. dubna 2025 krajskou postupovou přehlídku venkovských divadelních souborů, nesoucí již po 25. název Klicperovy divadelní dny. Zúčastnilo se jí šest divadelních souborů. Tři z nich uvedly hry vysloveně komediálního ražení, další dva přinesly také komedie, avšak se závažnějším myšlenkovým posláním. Jeden soubor pak představení pro děti. Program tvořila ve čtyřech případech díla českých autorů a dvě hry zahraniční provenience (Francie a Polsko). Všechny inscenace čerpaly z předloh současných autorů. Nejméně u dvou inscenací lze hovořit o nesporném autorském vkladu jejich režisérů. K inscenacím se uskutečnily rozpravy vedené lektory přehlídky Milanem Strotzerem, Petrem Svobodou a Karlem Tomasem. Byly přístupné hrajícím divadelním souborům, divadelníkům z jiných souborů i divácké veřejnosti.
Přehlídku zahájil domácí soubor Klicpera a bylo to vykročení velice důstojné a zdařilé. Přispělo k němu nastudování hry Dovolená paní Josefy od francouzské herečky, dramatičky a spisovatelky Dany Laurent. Hořkosladká komedie je o tom, že žádné manželství není v takových troskách, aby nešlo zachránit. Té záchrany se ujímá svérázná hospodyně Josefa, která se nechá záměrně najmout k vedení domácnosti manželů Valentina a Karolíny s cílem poznat svého odloženého syna Valentina, kterého jako svobodná matka musela svěřit do adopce, a to za podmínky, že s ním nenaváže nikdy kontakt. Režie se ujala paní Sylva Triantafillou, která se postarala i o vytvoření scénické a kostýmní výpravy. Velký herecký úkol na sebe vzala v roli Josefy Jaroslava Kynclová a zmocnila se ho se ctí. V inscenaci by se dalo ledacos dotáhnout a vylepšit. Nic to ale nemění na tom, že představení sklidilo zasloužený divácký ohlas a přiřadilo se k tomu nejlepšímu, co přehlídkový program nabízel.
DS Klicpera Sadská: Dovolená paní Josefy. Foto Milan Strotzer.
Rádobydivadlo Klapý se přehlídky zúčastnilo s nastudováním hry Skořápka od Marcina Szczygielského, polského spisovatele, novináře a grafického designera (viz titulní foto M. Strotzera_pozn. red.). Hra z roku 2010 je postavena, tak jako i jiná jeho díla, na charakterovém protikladu dvou postav. V případě Skořápky na diametrálně odlišných žen. Jedna je knihovnice Halina, která žije ve skromných poměrech pouze se svou matkou, příliš o sebe nedbá a její život je vymezen nepříliš tvořivým pracovním prostředím a soužitím s matkou. Druhá – atraktivní Roxana – je manželka muže z bohaté rodiny, do níž se provdala s vidinou nadstandardního luxusu, kterého se jí dostalo, avšak za podmínky bezdětného manželství. Při náhodném setkání těchto žen dojde ke střetu dvou diametrálně odlišných světů, které se postupně vzájemně ovlivňují a vyústí v přátelství a nalezení plnohodnotnějšího smyslu jejich životů. Textová předloha není žádné veledílo, je však dobrou hereckou příležitostí pro dvě zkušené herečky.
V inscenaci v režii Jaroslava Kodeše vystupují další dvě postavy ve vedlejších rolích (řemeslník Marek a uklízečka Naděžda). Hra je situována do několika prostředí. Jejich rychlé proměny umožňuje výborné scénografické řešení Gabriely Pojerové. Je založeno na využití čtyř kovových židlí, které se proměňují výtvarně pojednanými látkovými návleky. Scénografka je rovněž autorkou zdařilé kostýmní výpravy. Velmi dobrá režie věnovala péči i zvukovému plánu inscenace, a to nejen v jejím přidaném rámci. Co je však kromě režie a scénografie obzvláště ocenitelné, to jsou herecké výkony obou představitelek žen v hlavních rolích a jejich dokonalá souhra. Jmenovitě Lenky Svobodové Šťastné v roli Haliny a Petry Maťákové v roli Roxany. Nicméně, ani herci ve vedlejších rolích – Pavel Macák a Naďa Hladíková – nezůstali svým úkolům nic dlužni. Inscenace Skořápky se stala jednoznačně vrcholem přehlídky a byla nominována na celostátní přehlídku venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou.
Divadelní soubor Blaník z Načeradce uvedl divadelní zpracování původně filmové komedie Zítra to roztočíme, drahoušku…!, kterou natočil režisér Petr Schulhoff v roce 1976. Pro jeviště ji upravil v roce 2014 Richard Otradovec. Úprava nemění dobové reálie 70. let minulého století a je tak prostředkem k nahlédnutí do období tzv. normalizace, především však do panujících mezilidských vztahů. Líčí věčné spory dvou sousedících rozhádaných manželských párů, které si dělají jeden vydařenější žertík za druhým. Převést filmové zpracování, které vládne rychlými střihy do nejrůznějších prostředí, není jednoduché. Této ošidnosti se nevyhnula ani Otradovcova úprava pro jeviště, ani inscenace načeradských v režii Václava Prokopa. Promítlo se to zejména do ne zcela zdařilého řešení scény, jehož autorem je též V. Prokop. Přesto se souboru podařilo spletitý komediálně laděný příběh převyprávět srozumitelně. Inscenaci vévodily herecké kreace představitelů obou manželských párů – Jiřího Jedličky a Lenky Jedličkové (manželé Novákovi) a Vladimíra Kozáka a Petry Bartoníčkové (manželé Bartáčkovi).
Divadelní soubor Blaník z Načeradce: Zítra to roztočíme, drahoušku…! Foto Milan Strotzer.
Všenorská divadelní společnost se na přehlídce představila svým nastudováním hry českého scénáristy, kreslíře-humoristy, ilustrátora a spisovatele Oldřicha Dudka Intimní život bulvárního fotografa v režii Aleny Říhové za režijní asistence Petra Říhy. Hra je situována do bytu bulvárního fotografa Heřmana Vogela, jehož život provází mnoho neúspěšných pokusů o navázání trvalých vztahů s ženami. Takřka všechny četné pokusy o nalezení partnerky ztroskotají na jeho sklonu k žárlivosti, takže nakonec zůstává osamělý. Hra je autorem předepsána jako divadlo na divadle, v němž jsou představeny retrospektivním způsobem některé Heřmanovy snahy o partnerské soužití. Jednotlivé epizody jsou odděleny Heřmanovým veršováním, a také výstupy divadelního rekvizitáře, který vstupuje průběžně na scénu a přináší potřebné rekvizity. V jednom případě také výstupem rappera.
Všenorská divadelní společnost: Intimní život bulvárního fotografa. Foto Milan Strotzer.
Dá se říci, že jde o inscenaci ilustrovaného vyprávěného divadla. Klíčovým vypravěčem je zde postava Heřmana, kterou přesvědčivě ztvárnil herecky dobře disponovaný Lukáš Hůla. Jemu v jednotlivých epizodách sekundují představitelky ženských rolí. Režijní vedení jejich partů zvolilo způsob, který je traktuje v silně karikované podobě. Všechny herečky tuto polohu zvládají díky patřičné herecké výbavě tak, že podtrhují komediálnost a u publika vzbuzovaly četné smíchové reakce. Představení prokázalo dobré tempo-rytmické členění inscenace a její gradující vyznění. Nemohu nepoznamenat, že úspěšnost představení v Sadské spoluvytvořilo publikum. Zhlédl jsem tuto inscenaci zhruba před měsícem na jiné přehlídce, kde k odezvě diváků takřka nedošlo. Soubor v té časové proluce na díle zapracoval, mj. vypustil přebytečné výstupy kamelotů bulvárního tisku a jejich texty (nejapné názvy článků) vtělil do výstupů rekvizitáře. Inscenátorům šlo především o pobavení diváků a také o to, aby se Intimním životem bulvárního fotografa bavili i oni sami. To se podařilo. Soubor byl doporučen k účasti na Krakonošově divadelním podzimu, celostátní přehlídce venkovského divadla ve Vysokém nad Jizerou.
Pravidelný účastník přehlídky v Sadské Divadlo Mrsťa Prsťa (tentokrát s přídomkem Drama(š)tika) z Kouřimi pobavilo diváky hrou s názvem Třináct nebožtíků aneb Vražedný čajový dýchánek. Autorem scénáře je režisér inscenace Martin Drahovzal. Hra, jak sám soubor uvádí, nás vítá „v paralelním vesmíru v poklidném městečku v paralelním konci steampunkově střiženého 19. století, kde není nic nemožné.“ Příběh o dvou sestrách, které pomáhají nešťastným lidem tím, že jim zprostředkují pomocí smrtelně dobrého čaje odchod na věčnost, odkazuje k jiným známým příběhům včetně těch, které se dějí i v současnosti. Těch odkazů je však ve hře daleko víc. Všechny jsou vedeny ve výsostně komediální rovině. Tu zvládá herecky vybavený soubor velice dobře, především pak jeho ženská část. Ocenění hodné byly výkony Nikoly Gabrielové a Tiny Alexandrové v rolích sester Emmy a Marty a také ztvárnění role Helenky Terezou Kozákovou.
Divadlo Mrsťa Prsťa Drama(š)tika z Kouřimi: Třináct nebožtíků aneb Vražedný čajový dýchánek. Foto Milan Strotzer.
Poslední představení bylo určeno dětskému publiku a jeho dospělému doprovodu. Sehrál ho divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou. Uvedl pohádku z pera člena souboru Tomáše Čivrného nazvanou Popelka – Bylo…Nebylo? Tomáš Čivrný, který je zároveň režisérem inscenace, pojal Popelku netradičně v ekologickém duchu. Přízeň krále, který hledá nevěstu, a posléze post královny Popelka nezíská odměnou za ústrky macechy a její dcery, respektive pro svou krásu, ale za ekologické cítění a chytrost. Inscenace doslova hýří četnými nápady, které se promítají v řešení scény, světelného designu a pojetí některých kostýmů a rekvizit. Naproti tomu však trpí nedostatečným vytvářením vztahů mezi postavami hry a vybudováním jednotlivých dramatických situací i celku hry. Je to více pastva pro oči, méně pak pro duši.
Suma sumárum: 25. ročník přehlídky byl mimořádný díky dobré inscenační úrovni a hereckým výkonům, které bylo možné sledovat u většiny zúčastněných souborů. Neobjevil se žádný vyslovený propad, a to nebývá zcela obvyklé. Lze si jen přát, aby pomyslná laťka nadstandardní úrovně vydržela i v ročnících budoucích.
STROTZER, Milan. 25. ročník přehlídky Klicperovy divadelní dny Sadská 2025. Online. Amatérská scéna 16. 4. 2025 [cit. 2025-04-17]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/25-rocnik-prehlidky-klicperovy-divadelni-dny-sadska-2025/
Přehlídku zahájil domácí soubor Klicpera a bylo to vykročení velice důstojné a zdařilé. Přispělo k němu nastudování hry Dovolená paní Josefy od francouzské herečky, dramatičky a spisovatelky Dany Laurent. Hořkosladká komedie je o tom, že žádné manželství není v takových troskách, aby nešlo zachránit. Té záchrany se ujímá svérázná hospodyně Josefa, která se nechá záměrně najmout k vedení domácnosti manželů Valentina a Karolíny s cílem poznat svého odloženého syna Valentina, kterého jako svobodná matka musela svěřit do adopce, a to za podmínky, že s ním nenaváže nikdy kontakt. Režie se ujala paní Sylva Triantafillou, která se postarala i o vytvoření scénické a kostýmní výpravy. Velký herecký úkol na sebe vzala v roli Josefy Jaroslava Kynclová a zmocnila se ho se ctí. V inscenaci by se dalo ledacos dotáhnout a vylepšit. Nic to ale nemění na tom, že představení sklidilo zasloužený divácký ohlas a přiřadilo se k tomu nejlepšímu, co přehlídkový program nabízel.
DS Klicpera Sadská: Dovolená paní Josefy. Foto Milan Strotzer.
Rádobydivadlo Klapý se přehlídky zúčastnilo s nastudováním hry Skořápka od Marcina Szczygielského, polského spisovatele, novináře a grafického designera (viz titulní foto M. Strotzera_pozn. red.). Hra z roku 2010 je postavena, tak jako i jiná jeho díla, na charakterovém protikladu dvou postav. V případě Skořápky na diametrálně odlišných žen. Jedna je knihovnice Halina, která žije ve skromných poměrech pouze se svou matkou, příliš o sebe nedbá a její život je vymezen nepříliš tvořivým pracovním prostředím a soužitím s matkou. Druhá – atraktivní Roxana – je manželka muže z bohaté rodiny, do níž se provdala s vidinou nadstandardního luxusu, kterého se jí dostalo, avšak za podmínky bezdětného manželství. Při náhodném setkání těchto žen dojde ke střetu dvou diametrálně odlišných světů, které se postupně vzájemně ovlivňují a vyústí v přátelství a nalezení plnohodnotnějšího smyslu jejich životů. Textová předloha není žádné veledílo, je však dobrou hereckou příležitostí pro dvě zkušené herečky.
V inscenaci v režii Jaroslava Kodeše vystupují další dvě postavy ve vedlejších rolích (řemeslník Marek a uklízečka Naděžda). Hra je situována do několika prostředí. Jejich rychlé proměny umožňuje výborné scénografické řešení Gabriely Pojerové. Je založeno na využití čtyř kovových židlí, které se proměňují výtvarně pojednanými látkovými návleky. Scénografka je rovněž autorkou zdařilé kostýmní výpravy. Velmi dobrá režie věnovala péči i zvukovému plánu inscenace, a to nejen v jejím přidaném rámci. Co je však kromě režie a scénografie obzvláště ocenitelné, to jsou herecké výkony obou představitelek žen v hlavních rolích a jejich dokonalá souhra. Jmenovitě Lenky Svobodové Šťastné v roli Haliny a Petry Maťákové v roli Roxany. Nicméně, ani herci ve vedlejších rolích – Pavel Macák a Naďa Hladíková – nezůstali svým úkolům nic dlužni. Inscenace Skořápky se stala jednoznačně vrcholem přehlídky a byla nominována na celostátní přehlídku venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou.
Divadelní soubor Blaník z Načeradce uvedl divadelní zpracování původně filmové komedie Zítra to roztočíme, drahoušku…!, kterou natočil režisér Petr Schulhoff v roce 1976. Pro jeviště ji upravil v roce 2014 Richard Otradovec. Úprava nemění dobové reálie 70. let minulého století a je tak prostředkem k nahlédnutí do období tzv. normalizace, především však do panujících mezilidských vztahů. Líčí věčné spory dvou sousedících rozhádaných manželských párů, které si dělají jeden vydařenější žertík za druhým. Převést filmové zpracování, které vládne rychlými střihy do nejrůznějších prostředí, není jednoduché. Této ošidnosti se nevyhnula ani Otradovcova úprava pro jeviště, ani inscenace načeradských v režii Václava Prokopa. Promítlo se to zejména do ne zcela zdařilého řešení scény, jehož autorem je též V. Prokop. Přesto se souboru podařilo spletitý komediálně laděný příběh převyprávět srozumitelně. Inscenaci vévodily herecké kreace představitelů obou manželských párů – Jiřího Jedličky a Lenky Jedličkové (manželé Novákovi) a Vladimíra Kozáka a Petry Bartoníčkové (manželé Bartáčkovi).
Divadelní soubor Blaník z Načeradce: Zítra to roztočíme, drahoušku…! Foto Milan Strotzer.
Všenorská divadelní společnost se na přehlídce představila svým nastudováním hry českého scénáristy, kreslíře-humoristy, ilustrátora a spisovatele Oldřicha Dudka Intimní život bulvárního fotografa v režii Aleny Říhové za režijní asistence Petra Říhy. Hra je situována do bytu bulvárního fotografa Heřmana Vogela, jehož život provází mnoho neúspěšných pokusů o navázání trvalých vztahů s ženami. Takřka všechny četné pokusy o nalezení partnerky ztroskotají na jeho sklonu k žárlivosti, takže nakonec zůstává osamělý. Hra je autorem předepsána jako divadlo na divadle, v němž jsou představeny retrospektivním způsobem některé Heřmanovy snahy o partnerské soužití. Jednotlivé epizody jsou odděleny Heřmanovým veršováním, a také výstupy divadelního rekvizitáře, který vstupuje průběžně na scénu a přináší potřebné rekvizity. V jednom případě také výstupem rappera.
Všenorská divadelní společnost: Intimní život bulvárního fotografa. Foto Milan Strotzer.
Dá se říci, že jde o inscenaci ilustrovaného vyprávěného divadla. Klíčovým vypravěčem je zde postava Heřmana, kterou přesvědčivě ztvárnil herecky dobře disponovaný Lukáš Hůla. Jemu v jednotlivých epizodách sekundují představitelky ženských rolí. Režijní vedení jejich partů zvolilo způsob, který je traktuje v silně karikované podobě. Všechny herečky tuto polohu zvládají díky patřičné herecké výbavě tak, že podtrhují komediálnost a u publika vzbuzovaly četné smíchové reakce. Představení prokázalo dobré tempo-rytmické členění inscenace a její gradující vyznění. Nemohu nepoznamenat, že úspěšnost představení v Sadské spoluvytvořilo publikum. Zhlédl jsem tuto inscenaci zhruba před měsícem na jiné přehlídce, kde k odezvě diváků takřka nedošlo. Soubor v té časové proluce na díle zapracoval, mj. vypustil přebytečné výstupy kamelotů bulvárního tisku a jejich texty (nejapné názvy článků) vtělil do výstupů rekvizitáře. Inscenátorům šlo především o pobavení diváků a také o to, aby se Intimním životem bulvárního fotografa bavili i oni sami. To se podařilo. Soubor byl doporučen k účasti na Krakonošově divadelním podzimu, celostátní přehlídce venkovského divadla ve Vysokém nad Jizerou.
Pravidelný účastník přehlídky v Sadské Divadlo Mrsťa Prsťa (tentokrát s přídomkem Drama(š)tika) z Kouřimi pobavilo diváky hrou s názvem Třináct nebožtíků aneb Vražedný čajový dýchánek. Autorem scénáře je režisér inscenace Martin Drahovzal. Hra, jak sám soubor uvádí, nás vítá „v paralelním vesmíru v poklidném městečku v paralelním konci steampunkově střiženého 19. století, kde není nic nemožné.“ Příběh o dvou sestrách, které pomáhají nešťastným lidem tím, že jim zprostředkují pomocí smrtelně dobrého čaje odchod na věčnost, odkazuje k jiným známým příběhům včetně těch, které se dějí i v současnosti. Těch odkazů je však ve hře daleko víc. Všechny jsou vedeny ve výsostně komediální rovině. Tu zvládá herecky vybavený soubor velice dobře, především pak jeho ženská část. Ocenění hodné byly výkony Nikoly Gabrielové a Tiny Alexandrové v rolích sester Emmy a Marty a také ztvárnění role Helenky Terezou Kozákovou.
Divadlo Mrsťa Prsťa Drama(š)tika z Kouřimi: Třináct nebožtíků aneb Vražedný čajový dýchánek. Foto Milan Strotzer.
Poslední představení bylo určeno dětskému publiku a jeho dospělému doprovodu. Sehrál ho divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou. Uvedl pohádku z pera člena souboru Tomáše Čivrného nazvanou Popelka – Bylo…Nebylo? Tomáš Čivrný, který je zároveň režisérem inscenace, pojal Popelku netradičně v ekologickém duchu. Přízeň krále, který hledá nevěstu, a posléze post královny Popelka nezíská odměnou za ústrky macechy a její dcery, respektive pro svou krásu, ale za ekologické cítění a chytrost. Inscenace doslova hýří četnými nápady, které se promítají v řešení scény, světelného designu a pojetí některých kostýmů a rekvizit. Naproti tomu však trpí nedostatečným vytvářením vztahů mezi postavami hry a vybudováním jednotlivých dramatických situací i celku hry. Je to více pastva pro oči, méně pak pro duši.
Suma sumárum: 25. ročník přehlídky byl mimořádný díky dobré inscenační úrovni a hereckým výkonům, které bylo možné sledovat u většiny zúčastněných souborů. Neobjevil se žádný vyslovený propad, a to nebývá zcela obvyklé. Lze si jen přát, aby pomyslná laťka nadstandardní úrovně vydržela i v ročnících budoucích.
STROTZER, Milan. 25. ročník přehlídky Klicperovy divadelní dny Sadská 2025. Online. Amatérská scéna 16. 4. 2025 [cit. 2025-04-17]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/25-rocnik-prehlidky-klicperovy-divadelni-dny-sadska-2025/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.