Libice nad Cidlinou, CÍSAŘ, Jan: Krakonošův divadelní podzim ... AS 2004, č. 6, s. 13-17.

Komično, komedie vznikají tehdy, když jednání a chování postav se mine totálně účinkem a ukáže se jako zcela nepatřičné. Oskar Clauda Magniera buduje tento princip na žánru, o němž se minimálně mluví – na komedii zápletkové. Což znamená horečnaté až chorobně horlivé úsilí za každou cenu co nejdříve a nejúčinněji odstranit okolnosti, jež nějakou postavu či nějaké postavy vystavily nepříznivému až nepřátelskému tlaku a vytvořily tak naprosto nesnesitelnou situaci. V Oskarovi připadla tato funkce postavě bohatého výrobce kosmetického zboží Bertranda Barniera. Jiří Hlávka má pro tuto roli řadu předpokladů. Je výrazným razantním hercem šťavnaté komiky, která nešetří sytými komediálními akcemi a má i dostatek faktických předpokladů. Ty jsou vskutku velmi potřebné, neboť jako v každé zápletkové komedii jsou postavy jen zběžně načrtnuty a herci jim musí ve všech směrech hodně dodávat. Všechno však musí stále směřovat k jednání, jež vrší dějové zvraty jako následek až zoufalé snahy zlikvidovat příčiny neblahých okolností. Toto jádro žánru, v němž tkví jeho komediálnost jako vyobrazení nepatřičného a bláhového jednání, které nedokáže realizovat určený záměr, a čím více se jednající subjekt o to snaží, tím více se zaplétá do vlastních osidel a nedaří se mu to, inscenaci DS Vojan z Libice nad Cidlinou bohužel chybí. Hlávka sice uplatňuje s maximální intenzitou své robustní herectví. Mimicky, gesticky, intonačně, celkovým pohybem naplňuje každou svou akci komikou. Režisér Vondruška realizuje rovněž každou situaci se snahou najít její komické jádro. Ale všechno jsou to jednotlivosti navlékané na tenkou nitku fabule. Hlavní tah jednání zápletkové komedie chybí.