Eva Šalková ze Šumperka se už léta věnuje dramatické výchově, už léta úctyhodně zápasí s divadlem. Letos byl však její zápas s Malým princem nad možnosti její i jejího dětského souboru. Spolu s Danou Markovou se s divadelním kroužkem Slunečník ze šumperské ZŠ Slunečná pokusily inscenovat známý poeticko-fi lozofi cký text A. de Saint-Exupéryho víceméně tak, jak běží a leží – od letcova ztroskotání na poušti a setkání s Malým princem přes putování po všech planetkách k setkání s růžemi, liškou a hadem (vše z druhé půlky knihy a uzavření příběhu se už neobratně a nelogicky odehrálo v jediné scéně). Převést takovýto naprosto nedramatický text na jeviště je ovšem úkol nadlidský. Protože se souboru nepovedlo najít jevištní obrazy, které by poetiku textu dokázaly adekvátně a nepopisně zprostředkovat, poezie Malého prince zmizela a hluboké myšlenky se změnily v prázdná slova. Eva Šalková přesto naznačila, že by se možná k Malému princi dala najít cesta – ve stínohře, jejíž možnosti si soubor – byť zatím neobratně – vyzkoušel. Škoda že i tady zůstával u popisných ilustrací, které se s podstatou této básnické prózy míjejí. V této souvislosti je záhadou, proč soubor bohatě kostýmoval Malého prince tak, že kopíroval autorovy ilustrace z obálky knihy (včetně toho, že použil nevkusnou zlatovlasou paruku), že liška byla opatřena nesmyslnou čepičkou a růže byly kostýmovány podobně nevkusně.