Česká Lípa, Jiráskovo divadlo, historie budovy, Jiří Bláha in http://www.theatre-architecture.eu
V roce 1820 vyhořel při požáru města i dům, stojící na místě dnešního Jiráskova divadla. Až v roce 1837 požádal jeho majitel o povolení stavbu obnovit; v novém domě chtěl zřídit mimo jiné hostinec Zum alten Saal. Další zpráva je až ze začátku 20. století: v roce 1907 vznikla v těchto místech – údajně opět v proluce – městská tělocvična. Tu koupila v roce 1923 tělocvičná jednota Deutscher Turnverein, která se o několik let později rozhodla budovu přestavět a upravit mimo jiné i pro divadelní účely.
Stavbu projektovali a vedli místní stavitelé Josef Schneider, Josef Knobloch a Gustav Breite. Práce probíhaly v roce 1931; kolaudace „divadelního sálu v novostavbě spolkové tělocvičny“ se konala 30. prosince. Budova byla podle protokolu volně stojící, jen na jedné straně v Panské ulici přiléhající k sousednímu domu. V přízemí (ze strany Jiráskovy ulice v suterénu) byl byt domovníka nebo správce. V patře (z Jiráskovy ulice v přízemí) se nacházely spolková místnost, šatna, schodiště a zejména divadelní sál s parketovou podlahou a balkónem obíhajícím kolem třech stran sálu. Nejvyšší podlaží obsahovalo zasedací místnost, další spolkové místnosti a vstup na balkón. Už tehdy byl hlavní vstup do divadla ze strany Jiráskovy ulice, ze cvičiště ve dvoře.
Kolaudaci schválil Zemský úřad až 15. září 1932. „Projekt nevyhovuje sice všem ustanovením citovaného zákona [č. 27 z 27. března 1887], schvaluje se však přesto podle návrhu komise vzhledem k tomu, že vlastní divadelní zařízení sálu jest jednoduché, jeviště nemá obvyklého provaziště, dále že počet návštěvníků nebude přesahovat 600 osob a konečně, že divadelní představení budou pořádána pouze občasně.“ Divadelní sál se opravdu používal jen občas; divadlo se v té době stejně jako dřív hrálo i v sále restaurace Apollo (později Občanská beseda) nebo v zámku.
Ještě 30. září proběhlo další šetření městské komise, která mimo jiné konstatovala, že při stavbě došlo ke změnám původního projektu: zejména bylo lichoběžníkovým výběžkem o rozměrech 6,5 × 4,5 m rozšířeno jeviště; zasáhlo tím na pozemek pana Dvořáka, který musel být vykoupen. Vedle hlavního sálu vznikl ještě menší o rozměrech 11,4 × 6,4 m, „ve kterém má býti prováděna činnost restaurační“. Konečné povolení Zemského úřadu k pořádání občasných divadelních představení nese datum 29. prosince 1932.
Na konci války divadlo sloužilo jako azyl pro uprchlíky. Po ní se stalo majetkem města a 27. října 1945 bylo už jako městské Jiráskovo divadlo otevřeno Jiráskovou Lucernou v provedení místního ochotnického spolku Jirásek.
Když bylo v roce 1965 kvůli generální opravě uzavřeno zchátralé kino v Bulharské ulici, začalo Jiráskovo divadlo sloužit i jako náhradní kino. Potřebné úpravy proběhly v rámci akce Z. Provizorium se zřejmě protáhlo, protože ještě v roce 1974 se rozšiřovala promítací kabina.
Rozšířením šaten a skladu do dosavadní proluky se v roce 1969 uzavřela fronta domů v Panské ulici. Ještě předtím se ovšem uvažovalo o zřízení zázemí 4 m vysoké nástavby nad jevištěm; dostavba v proluce se však ukázala jako vhodnější. Z roku 1971 pochází plány na sadové úpravy vstupního prostranství směrem k Jiráskově ulici.
Datum 1976 nese neprovedený projekt na přístavbu skladu kulis v severovýchodním koutě mezi jevištěm a šatnami. Stejně jako další úpravy ji vyprojektovala Inženýrská organizace ONV Česká Lípa.
Dnešní podobu divadla určila především rozsáhlá adaptace z konce sedmdesátých let, o níž se však ve stavebním archivu nezachovala žádná dokumentace. Za zmínku stojí snad pouze úprava sálu, který dostal nové obložení, lustr a svažující se podlahu s novými sedadly; úpravy zbylých prostor nijak nevybočují z tehdejší nekvalitní stavební produkce. Zazdění vysokých oken na boční straně sálu, zachycených ještě na poválečných fotografiích, a výměna většiny ostatních za typizované jednodílné tabule jen posílilo utilitární charakter stavby bez jakýchkoli architektonických kvalit.
V roce 1980 se na prostranství před divadlem přestěhovala busta Aloise Jiráska na vysokém soklu, stojící do té doby v parku před kinem v Bulharské ulici.
Zřejmě poslední větší úpravy v interiérech následovaly poté, co byl původní byt domovníka v přízemí do Panské ulice v roce 1985 jako neobyvatelný vyňat z bytového fondu a jeho prostory využil tehdejší nájemce (Klub pracujících) k rozšíření provozního zázemí. Novou fasádu dostalo divadlo v roce 1990.
V roce 1992 získala Jiráskovo divadlo do pronájmu Umělecká agentura AGNEZ. Od roku 2005 je divadlo zpět ve správě Města Česká Lípa jako součást Kulturního domu Crystal.
První velký projekt na celkovou rekonstrukci a dostavbu chátrajícího divadla vznikl v roce 1997. Na základě studie ateliéru ANTA z předchozího roku jej vypracoval Bohumil Zelenka; pod dokumentaci k územnímu rozhodnutí z prosince 1996 se podepsali ještě K. Scheib a Tomáš Velinský. Projekt navrhl dostavbu dalších prostor po obou stranách vstupního křídla s novým severním foyerem a menší vstupní halu z Panské ulice. V sále měla vyrůst strmá elevace do výše balkónu, ze kterého by zbyla jen krátká křídla vpředu po stranách, a strop měl dostat obklad ze zavěšených akustických kmitajících panelů. Přestože stavební povolení se prodlužovalo ještě v roce 1999, s realizací projektu se nezačalo.
Chystanou opravu divadla odsunul na neurčito plán postavit raději divadlo nové. Víceúčelové kulturní centrum mělo vyrůst mezi ulicemi Sokolská, Tržní a Prokopa Holého a mělo do sebe pojmout i památkově chráněný Knoblochův hostinec. Z 12 návrhů, přihlášených do soutěže na novostavbu, vybrala komise návrh Jaromíra Pizingera (MORIX, s. r. o.). Problematický projekt, který v rozporu s podmínkami nepočítal se zachováním starších staveb, sice vyvolal odpor odborníků i veřejnosti, představitelé města přesto trvali na jeho realizaci. Ustoupili od něj teprve tehdy, když bylo zřejmé, že město nebude mít dostatek financí.
Oprášena tedy byla myšlenka rekonstrukce starého divadla, jejíž limity a možnosti v roce 2009 znovu ověřila studie Antonína Odvárky. O rok později vypsalo město soutěž na projekt přestavby stávající budovy. V té zvítězil projekt brněnského architekta Adama Rujbra (Adam Rujbr Architects s. r. o.), který by měl být realizován v roce 2012.
Současná budova divadla bude kompletně zmodernizována a doplní ji nové části. Hlavní vstup se přenese do ulice Panské, kde vznikne nový dolní foyer; nový foyer vyroste i na severní straně. V hledišti vyroste strmá elevace do výše současného balkónu; průchod pod takto zvednutou zadní částí hlediště propojí Panskou a Jiráskovu ulici. V předním traktu bude umístěna kavárna a rozšířeno bude veškeré technické a provozní zázemí.
Současný stav
Architektonicky nevýrazná budova divadla stojí na pozemku mezi ulicemi Panská a Jiráskova. Hlavní vstup je ze severu přes proluku a dvůr v Jiráskově ulici. Zadní trakt tvoří řadový dům v Panské ulici.
Patrové uliční průčelí s podélnou sedlovou střechou s vikýři člení jen obdélné dveře a okenní otvory. Na hlavní trakt navazuje vlevo nižší, rovněž patrová dostavba.
Ze strany dvora navazuje na levou část podélného sálového traktu kolmé vstupní křídlo s foyerem. V patře nad vstupem je plochá terasa. Její římsa přechází i na průčelí vstupní části vlevo a na plochou stěnu hledištního traktu vpravo, kterou kromě ní člení pouze dvoje velké dveře z hlediště a jedno okno v patře.
Zádveřím za vstupními dveřmi se dostaneme do foyeru se šatnami se stěnami obloženými do dvou třetin výšky dřevem. Vlevo za toaletami je schodiště do patra, v čelní stěně vstup do hlediště.
Obdélný plochostropý sál má jen lehce se svažující podlahu. Hlediště o rozměrech cca 18 × 15 × 6 m obíhá po třech stranách balkón, jehož bílý parapet člení pouze zaoblení ve střední části čelní stěny. Vzadu za balkónem je umístěna osvětlovací kabina. Na balkón se vstupuje z patra.
Stěny sálu mají ve spodní části dřevěné obložení, zbylé plochy stěn a střední pole na stropě jsou obložené dekorativně členěnými koženkovými panely. Sál osvětluje lustr uprostřed stropu a lampy na bočních stěnách. Před jevištní portál vystupuje daleko do hlediště vysunuté proscénium (nepoužívané překryté orchestřiště). Sál má v této podobě kapacitu 360 míst
Za sálem, v uličním traktu, je umístěno zázemí pro umělce, salónek s kapacitou 50 míst a divadelní bar.
Prameny a literatura:
– Městský úřad Česká Lípa, spisovna stavebního úřadu, spis domu čp. 219 (Jiráskovo divadlo)
– Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých zemích: I. Divadla, Praha 1949, s. 35–36
– Eva Markgrafová, Alfou i omegou jsou peníze: Polemika kolem investice do divadelní budovy pokračuje, Českolipský deník (Deníky Bohemia) 8, 2000, č. 204 (1. 9.), s. 7
– Jarek Hylebrant, Architekti: Už máme divadlo, zvítězil návrh J. Pizingera, Českolipský deník (Deníky Bohemia) 10, 2002, č. 219 (19. 9.), s. 15
– mip (Michael Polák), Architekti prohráli spor o divadlo, MF Dnes 15, 2004, č. 8 (10. 1.), s. C2
– Michael Polák, Stavba divadla připomíná totalitu, MF Dnes 18, 2007, č. 6 (8. 1.), s. D3
– Eva Vlastníková, Záměr stavby nového divadla se oddaluje, nejsou peníze, on-line: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/zamer-stavby-noveho-divadla-se-oddaluje-20081121.html (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Eva Vlastníková, Architekt navrhne podobu oprav Jiráskova divadla, on-line: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/architekt-navrhne-podobu-oprav-divadla-20090311.html (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Eva Vlastníková, Opraví Jiráskovo divadlo, nové nepostaví, on-line: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/cl-opravi-jiraskovo-divadlo20090529.html (vyhledáno 24. 11. 2011)
– ČTK, Rekonstrukce českolipského divadla začne asi příští rok, 28. 6. 2011, on-line: http://divadlo.prod.fishcms.cz/rekonstrukce-ceskolipskeho-divadla-zacne-asi-prist (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Kateřina Kotková, Rekonstrukce Jiráskova divadla, on-line: http://www.i-noviny.cz/ceska-lipa/rekonstrukce-jiraskova-divadla (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Rekonstrukce Jiráskova divadla, on-line: http://www.mucl.cz/cz/urad-a-samosprava/aktualne-z-odboru/odbor-rozvoje-majetku-a-investic/rekonstrukce-jiraskova-divadla-1298277057/ (vyhledáno 24. 11. 2011)
Autor : Jiří Bláha
http://www.theatre-architecture.eu/cs/internetove-museum.html?page=6&theatreId=23
Stavbu projektovali a vedli místní stavitelé Josef Schneider, Josef Knobloch a Gustav Breite. Práce probíhaly v roce 1931; kolaudace „divadelního sálu v novostavbě spolkové tělocvičny“ se konala 30. prosince. Budova byla podle protokolu volně stojící, jen na jedné straně v Panské ulici přiléhající k sousednímu domu. V přízemí (ze strany Jiráskovy ulice v suterénu) byl byt domovníka nebo správce. V patře (z Jiráskovy ulice v přízemí) se nacházely spolková místnost, šatna, schodiště a zejména divadelní sál s parketovou podlahou a balkónem obíhajícím kolem třech stran sálu. Nejvyšší podlaží obsahovalo zasedací místnost, další spolkové místnosti a vstup na balkón. Už tehdy byl hlavní vstup do divadla ze strany Jiráskovy ulice, ze cvičiště ve dvoře.
Kolaudaci schválil Zemský úřad až 15. září 1932. „Projekt nevyhovuje sice všem ustanovením citovaného zákona [č. 27 z 27. března 1887], schvaluje se však přesto podle návrhu komise vzhledem k tomu, že vlastní divadelní zařízení sálu jest jednoduché, jeviště nemá obvyklého provaziště, dále že počet návštěvníků nebude přesahovat 600 osob a konečně, že divadelní představení budou pořádána pouze občasně.“ Divadelní sál se opravdu používal jen občas; divadlo se v té době stejně jako dřív hrálo i v sále restaurace Apollo (později Občanská beseda) nebo v zámku.
Ještě 30. září proběhlo další šetření městské komise, která mimo jiné konstatovala, že při stavbě došlo ke změnám původního projektu: zejména bylo lichoběžníkovým výběžkem o rozměrech 6,5 × 4,5 m rozšířeno jeviště; zasáhlo tím na pozemek pana Dvořáka, který musel být vykoupen. Vedle hlavního sálu vznikl ještě menší o rozměrech 11,4 × 6,4 m, „ve kterém má býti prováděna činnost restaurační“. Konečné povolení Zemského úřadu k pořádání občasných divadelních představení nese datum 29. prosince 1932.
Na konci války divadlo sloužilo jako azyl pro uprchlíky. Po ní se stalo majetkem města a 27. října 1945 bylo už jako městské Jiráskovo divadlo otevřeno Jiráskovou Lucernou v provedení místního ochotnického spolku Jirásek.
Když bylo v roce 1965 kvůli generální opravě uzavřeno zchátralé kino v Bulharské ulici, začalo Jiráskovo divadlo sloužit i jako náhradní kino. Potřebné úpravy proběhly v rámci akce Z. Provizorium se zřejmě protáhlo, protože ještě v roce 1974 se rozšiřovala promítací kabina.
Rozšířením šaten a skladu do dosavadní proluky se v roce 1969 uzavřela fronta domů v Panské ulici. Ještě předtím se ovšem uvažovalo o zřízení zázemí 4 m vysoké nástavby nad jevištěm; dostavba v proluce se však ukázala jako vhodnější. Z roku 1971 pochází plány na sadové úpravy vstupního prostranství směrem k Jiráskově ulici.
Datum 1976 nese neprovedený projekt na přístavbu skladu kulis v severovýchodním koutě mezi jevištěm a šatnami. Stejně jako další úpravy ji vyprojektovala Inženýrská organizace ONV Česká Lípa.
Dnešní podobu divadla určila především rozsáhlá adaptace z konce sedmdesátých let, o níž se však ve stavebním archivu nezachovala žádná dokumentace. Za zmínku stojí snad pouze úprava sálu, který dostal nové obložení, lustr a svažující se podlahu s novými sedadly; úpravy zbylých prostor nijak nevybočují z tehdejší nekvalitní stavební produkce. Zazdění vysokých oken na boční straně sálu, zachycených ještě na poválečných fotografiích, a výměna většiny ostatních za typizované jednodílné tabule jen posílilo utilitární charakter stavby bez jakýchkoli architektonických kvalit.
V roce 1980 se na prostranství před divadlem přestěhovala busta Aloise Jiráska na vysokém soklu, stojící do té doby v parku před kinem v Bulharské ulici.
Zřejmě poslední větší úpravy v interiérech následovaly poté, co byl původní byt domovníka v přízemí do Panské ulice v roce 1985 jako neobyvatelný vyňat z bytového fondu a jeho prostory využil tehdejší nájemce (Klub pracujících) k rozšíření provozního zázemí. Novou fasádu dostalo divadlo v roce 1990.
V roce 1992 získala Jiráskovo divadlo do pronájmu Umělecká agentura AGNEZ. Od roku 2005 je divadlo zpět ve správě Města Česká Lípa jako součást Kulturního domu Crystal.
První velký projekt na celkovou rekonstrukci a dostavbu chátrajícího divadla vznikl v roce 1997. Na základě studie ateliéru ANTA z předchozího roku jej vypracoval Bohumil Zelenka; pod dokumentaci k územnímu rozhodnutí z prosince 1996 se podepsali ještě K. Scheib a Tomáš Velinský. Projekt navrhl dostavbu dalších prostor po obou stranách vstupního křídla s novým severním foyerem a menší vstupní halu z Panské ulice. V sále měla vyrůst strmá elevace do výše balkónu, ze kterého by zbyla jen krátká křídla vpředu po stranách, a strop měl dostat obklad ze zavěšených akustických kmitajících panelů. Přestože stavební povolení se prodlužovalo ještě v roce 1999, s realizací projektu se nezačalo.
Chystanou opravu divadla odsunul na neurčito plán postavit raději divadlo nové. Víceúčelové kulturní centrum mělo vyrůst mezi ulicemi Sokolská, Tržní a Prokopa Holého a mělo do sebe pojmout i památkově chráněný Knoblochův hostinec. Z 12 návrhů, přihlášených do soutěže na novostavbu, vybrala komise návrh Jaromíra Pizingera (MORIX, s. r. o.). Problematický projekt, který v rozporu s podmínkami nepočítal se zachováním starších staveb, sice vyvolal odpor odborníků i veřejnosti, představitelé města přesto trvali na jeho realizaci. Ustoupili od něj teprve tehdy, když bylo zřejmé, že město nebude mít dostatek financí.
Oprášena tedy byla myšlenka rekonstrukce starého divadla, jejíž limity a možnosti v roce 2009 znovu ověřila studie Antonína Odvárky. O rok později vypsalo město soutěž na projekt přestavby stávající budovy. V té zvítězil projekt brněnského architekta Adama Rujbra (Adam Rujbr Architects s. r. o.), který by měl být realizován v roce 2012.
Současná budova divadla bude kompletně zmodernizována a doplní ji nové části. Hlavní vstup se přenese do ulice Panské, kde vznikne nový dolní foyer; nový foyer vyroste i na severní straně. V hledišti vyroste strmá elevace do výše současného balkónu; průchod pod takto zvednutou zadní částí hlediště propojí Panskou a Jiráskovu ulici. V předním traktu bude umístěna kavárna a rozšířeno bude veškeré technické a provozní zázemí.
Současný stav
Architektonicky nevýrazná budova divadla stojí na pozemku mezi ulicemi Panská a Jiráskova. Hlavní vstup je ze severu přes proluku a dvůr v Jiráskově ulici. Zadní trakt tvoří řadový dům v Panské ulici.
Patrové uliční průčelí s podélnou sedlovou střechou s vikýři člení jen obdélné dveře a okenní otvory. Na hlavní trakt navazuje vlevo nižší, rovněž patrová dostavba.
Ze strany dvora navazuje na levou část podélného sálového traktu kolmé vstupní křídlo s foyerem. V patře nad vstupem je plochá terasa. Její římsa přechází i na průčelí vstupní části vlevo a na plochou stěnu hledištního traktu vpravo, kterou kromě ní člení pouze dvoje velké dveře z hlediště a jedno okno v patře.
Zádveřím za vstupními dveřmi se dostaneme do foyeru se šatnami se stěnami obloženými do dvou třetin výšky dřevem. Vlevo za toaletami je schodiště do patra, v čelní stěně vstup do hlediště.
Obdélný plochostropý sál má jen lehce se svažující podlahu. Hlediště o rozměrech cca 18 × 15 × 6 m obíhá po třech stranách balkón, jehož bílý parapet člení pouze zaoblení ve střední části čelní stěny. Vzadu za balkónem je umístěna osvětlovací kabina. Na balkón se vstupuje z patra.
Stěny sálu mají ve spodní části dřevěné obložení, zbylé plochy stěn a střední pole na stropě jsou obložené dekorativně členěnými koženkovými panely. Sál osvětluje lustr uprostřed stropu a lampy na bočních stěnách. Před jevištní portál vystupuje daleko do hlediště vysunuté proscénium (nepoužívané překryté orchestřiště). Sál má v této podobě kapacitu 360 míst
Za sálem, v uličním traktu, je umístěno zázemí pro umělce, salónek s kapacitou 50 míst a divadelní bar.
Prameny a literatura:
– Městský úřad Česká Lípa, spisovna stavebního úřadu, spis domu čp. 219 (Jiráskovo divadlo)
– Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých zemích: I. Divadla, Praha 1949, s. 35–36
– Eva Markgrafová, Alfou i omegou jsou peníze: Polemika kolem investice do divadelní budovy pokračuje, Českolipský deník (Deníky Bohemia) 8, 2000, č. 204 (1. 9.), s. 7
– Jarek Hylebrant, Architekti: Už máme divadlo, zvítězil návrh J. Pizingera, Českolipský deník (Deníky Bohemia) 10, 2002, č. 219 (19. 9.), s. 15
– mip (Michael Polák), Architekti prohráli spor o divadlo, MF Dnes 15, 2004, č. 8 (10. 1.), s. C2
– Michael Polák, Stavba divadla připomíná totalitu, MF Dnes 18, 2007, č. 6 (8. 1.), s. D3
– Eva Vlastníková, Záměr stavby nového divadla se oddaluje, nejsou peníze, on-line: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/zamer-stavby-noveho-divadla-se-oddaluje-20081121.html (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Eva Vlastníková, Architekt navrhne podobu oprav Jiráskova divadla, on-line: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/architekt-navrhne-podobu-oprav-divadla-20090311.html (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Eva Vlastníková, Opraví Jiráskovo divadlo, nové nepostaví, on-line: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/cl-opravi-jiraskovo-divadlo20090529.html (vyhledáno 24. 11. 2011)
– ČTK, Rekonstrukce českolipského divadla začne asi příští rok, 28. 6. 2011, on-line: http://divadlo.prod.fishcms.cz/rekonstrukce-ceskolipskeho-divadla-zacne-asi-prist (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Kateřina Kotková, Rekonstrukce Jiráskova divadla, on-line: http://www.i-noviny.cz/ceska-lipa/rekonstrukce-jiraskova-divadla (vyhledáno 24. 11. 2011)
– Rekonstrukce Jiráskova divadla, on-line: http://www.mucl.cz/cz/urad-a-samosprava/aktualne-z-odboru/odbor-rozvoje-majetku-a-investic/rekonstrukce-jiraskova-divadla-1298277057/ (vyhledáno 24. 11. 2011)
Autor : Jiří Bláha
http://www.theatre-architecture.eu/cs/internetove-museum.html?page=6&theatreId=23
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.