Režie: Lucie Veličková; Hráli: Jan Pavelka, Tomáš Martinek, Jindřich Navrátil
Druhou (v pořadí první) inscenací, pracující s odkazem Samuela Becketta Čekání na Godota bylo Čekání na Dona Luciána souboru Na poslední chvíli při Základní umělecké škole Ostrov, který vede Lucie Veličková. Čekání na dona Luciána není postmoderní scénickou koláží, jako tomu bylo v případě inscenace Čas G souboru Evrybáby, Čekání na Dona Luciána je pravou parafrází na Beckettovu hru.
Je postavena na absurdním, moderním a volnomyšlenkářsky free humoru a komice, která pracuje s nonsensem a doslovnou absurditou. Je až dech vyrážející s jakým přehledem a suverenitou se dva hlavní představitelé "čekajících" svých náročných hereckých úkolů zhošťují. Nejenom že jsou si zcela vědomi, v jakém druhu herecké stylizace se jejich postavy nácházejí a s naprostou jistotou si s touto stylizací pohrávají, je také nesmírným potěšením vnímat, jak jsou na sebe vzájemně napojeni, jak si naslouchají a jak přirozeně přecházejí mezi jednotlivými situacemi, často se změnou stylizace a i podoby vztahu mezi sebou vzájemně. Inscenace je živá, svěží a vtipná, smích obecenstva neutuchá, neboť je neustále překvapováno něčím novým, ač všichni víme, že se od beckettovského čekání vlastně žádného skutečného zvratu nedočkáme.
Ono beckettovské nic je v této inscenaci variováno skrz inteligentní, a přitom zcela neberoucí si servítky humor. Bylo by nespravedlivé se nezmínit o třetí a poslední postavě "záhadného" Godota, který na jeviště opakovaně vstupuje, aby byl hlavními představiteli neúnavně odesílán pryč pro naprostou nepoužitelnost a neuspokojivost, nepřijatelnost jako objektu čekání. Postava je to o poznání jednodušší, jeho role je vlastně stále tatáž, k žádnému vývojí nedochází (a dojít nemá ani nemůže), v rámci inscenace ovšem naprosto přesně.
Za originální a dramaturgicky zajímavý výběr textu budiž chvála a čest vyslovena vedoucí souboru Lucii Veličkové, která měla i v recitátorské soutěži zajímavé interprety, kteří přišli s neotřelými, novými a inteligentně zpracovanými texty.
Matěj Samec