1920 založeno Loutkové divadlo Sokola Smíchovského.
Na podnět J. Veselého propůjčili místnost Umělecké loutkové scény L. Odstrčilové, která po krátkém působení v Adrii neměla kde hrát.
Sehráno několik představení, úspěšný Začarovaný les (Z. Schmoranz).
1921 Zlatá rybka (Štolba), hl. role Pecharová, Haas, Moulík, Kaucký.
Následující rok vlastní scéna,
od 1927, kdy našli vhodné působiště Na Mrázovce, činnost zintenzivněla. Moderní technické novinky (pojízdné výměnné stoly) se setkaly s velkým zájmem dalších loutkářů. LD patřilo k nejproduktivnějším scénám té doby.
Vůdčí osobností Václav Havlík st., F. Neumann a K. Vlachý, pozdější významný loutkářský aktivista, mj. župní důvěrník pro LD Sokola. Insc. vynikly pečlivými loutkohereckými výkony.
1930 - Účast na ObP Sokolská soutěž, LD, Praha - II. místo.
1930 účast na recitačních závodech župy Pražské.
Do konce roku 1930 odehráno 270 představení loutkami 50cm vysokými.
1936 uvedení jazzové revue Loutky nežijí.
1939 nová stálá scéna LD Sokola Smíchovského III. v bývalé kapli obecné školy pod Mrázovkou, projektantem a ved. K. Vlachý, Šuki a Muki (Driml).
Do 1940 přes 600 her, knihovna s 2500 svazky her a příruček. Působil do 1941.
1945 Sokol Smíchovský hrál pouze s maňásky na letním cvičišti.
1945 napodzim LD Sokola I. Smíchov znovu zahájilo provoz, maňásky šila Šárka Černohorská (později Pospíšilová, žena folkloristy Jiřího Pospíšila), která před válkou jako dorostenka vodila marionety.
1947 maňáska Madlenku v sokolském kroji a Kašpárka pro LD Sokola Smíchov 1 vytvořila Jarmila Fenclová-Havlíková (*1923) .
90. léta znovu vzkříšení sokolského LD,
1993 založen LS Nazdárek, viz.