Od 1993 je František Kunst zakladatelem, principálem a hercem souboru Zmatkaři Dobronín (kraj Vysočina, region Jihlavsko). Se souborem několikrát dosáhl na účast na národních přehlídkách amatérského divadla, pravidelně spolupracuje s profesionálními režiséry.
František Kunst se narodil roku 1963 v Jihlavě. Jeho matka byla učitelka, otec (pochází z Věžničky u Polné – obce spojené s vraždou Anežky Hrůzové a následnou protižidovskou Hilsneriádou), pracoval po celý život jako sklář v dobronínských sklárnách.
Maminka Fr. Kunsta pochází z Kožlan u Rakovníka, kde do cukrárny její rodiny pravidelně docházela rodina prezidenta E. Beneše. Na Vysočinu do Dobronína přišla s otcem Františka Kunsta, který byl v Rakovníku na vojně.
Dětství prožil František Kunst v Dobroníně, kde chodil do základní školy (končil ji 1979). „Vyrůstal jsem ale ve Věžničce, tam jsem utíkal, jak to šlo, to byla moje krevní skupina…,“ vzpomíná. Stal se elektrikářem - absolvoval Střední průmyslovou školu v Jihlavě, obor slaboproud (měřicí a automatizační technika).
Pracoval do vojny na montáži v Laboratorních přístrojích Polná, po vojně na vstupní kontrole. Osmnáct let působil jako zásobovač ve sklárnách Dobronín, až do uzavření sklárny. Posléze pracoval ve skladu firmy Jipocar a nyní ve Feasseal – obchodní a výrobní firmě s ložisky a těsněním.
Jako dítě se Kunst s divadlem nesetkal a nebavilo ho. Tíhl spíše ke sportu, hrál zejména házenou. Posléze se zabýval parašutistickým sportem na letišti Henčov u Jihlavy (má sedm seskoků) a následně přešel k bezmotorovému létání. Činnost na letišti však musel za komunistického režimu ukončit kvůli špatnému kádrovému profilu, neboť navštívil svého pradědečka v Západním Německu (Jihlava byla záložním letištěm pro vojenské letiště v Náměšti nad Oslavou). Byť tedy udělal zkoušky, pilotní průkaz pro bezmotorové létání už nedostal.
Jako elektrikář tíhl František Kunst od mládí ke zvukařské technice. Do vojny v roce 1984 zvučil především tehdejší dobronínskou bigbítovou kapelu Centrum. První divadlo, u něhož se jako technik objevil, souviselo s osobností Jaroslava Kodeše, který působil rok jako vysokoškolský absolvent na vojně v muničních skladech v Dobroníně a založil zde divadelní soubor. Hru Výtečníci se tehdy nepodařilo dotáhnout k realizaci a J. Kodeš sáhl po pohádce Moudrá ševcová. Ta měla v Kulturním domě Dobronín v květnu 1981 premiéru a derniéru zároveň a Fr. Kunst si tu už zahrál jednu z rolí.
Po pětileté pauze, kdy se mj. věnoval působení na letišti, potkal Fr. Kunst na pracovišti v Laboratorních přístrojích Polná divadelníky z okruhu souboru Duha Polná. Sledoval přípravu hry Případ bez jednacího čísla. S tímto souborem posléze Kunst absolvoval tradiční divadelní dílnu v Jeclově u Jihlavy (vedli ji lektorsky divadelníci Michael Junášek, Miloš Stránský či Jaroslav Klimeš) a začal hrát divadlo.
Od roku 1986 pak Kunst se souborem Duha Polná absolvoval jako herec pět inscenací. S inscenacemi Petra Vaňka Naši furianti a Povídání o pejskovi a kočičce si zahrál i na vrcholném festivalu Jiráskův Hronov.
Založení DS Zmatkaři
V sezoně 1989 – 1990 se Kunst jako host objevil s dalšími ochotníky v drobnější roli na scéně profesionálního Horáckého divadla (HDJ). V té době skončil činnost jihlavský soubor Klicpera. Volné kapacity herců a setkání s hercem HDJ Miroslavem Večerkou vedly Fr. Kunsta v roce 1993 k založení souboru Zmatkaři Dobronín.
Soubor Zmatkaři pracoval od začátku s profesionály z okruhu Horáckého divadla. První éru režíroval Miroslav Večerka. Po jeho odchodu do kladenského angažmá režíroval další inscenace Zmatkařů režisér HDJ Petr Žák. V této éře soubor pravidelně postupuje na národní ochotnické přehlídky. „Vážím si např. postupu s Babičkou na Popelku do Rakovníka, protože nejsme specialisté na divadlo pro děti a tam jsme tehdy skončili třetí,“ vzpomíná Kunst.
Další éru režíroval se Zmatkaři tehdejší ředitel HDJ Miloš Stránský, po něm umělecký šéf HDJ Michael Junášek. V „napoleonské“ inscenaci Generálka si se Zmatkaři zahrál i pozdější ředitel HDJ Josef Fila: „Jsme jediný soubor, který „zaměstnával“ ředitele Horáckého divadla,“ usmívá se s úctou Fr. Kunst.
V poslední éře s režisérem Michelem Junáškem si František Kunst zatím nezahrál, o inscenace se stará technicky, zvučí. Jako principál ustupuje značnému přetlaku počtu herců. Na prosinec 2012 připravuje soubor Zmatkaři v režii Vladimíra Mátla premiéru inscenace italského dramatu Zlomatka.
V roce 2008 se Fr. Kunst představil profesionálně skvělým hereckým výkonem v hlavní roli ve studentském filmu „Turbodiesel aneb Sedm let nevystoupil z auta“, který na písecké filmové škole natočil dobronínský rodák, student Vojtěch Moravec. Fiktivní hraný dokument odvysílala Česká televize, zařazen je do internetového archivu.
František Kunst je v hledištích divadel snadno rozeznatelný mj. svojí nekonfekční postavou a populární typickým nakažlivým smíchem. V roce 1995 se oženil, svoji ženu poznal v divadelním souboru. Má dva syny (* 1996 a 2000), kteří se též věnují divadlu či hudbě. Žije v Dobroníně, působil zde např. i jako komentátor turnajů zdejšího volejbalového týmu.
Od roku 2003 pořádá Kunst v Dobroníně celosezonní festival ochotnických divadel Dobronínské chumelení, kam zve zajímavé inscenace. Pravidelně se DS Zmatkaři navštěvuje s partnerským souborem Rádobydivadlo Klapý. Jeho principál Ladislav Valeš také v Dobroníně režíroval inscenaci Chvála bláznovství. Zmatkaři hráli na všech přehlídkách v Klapý.
Divadelní role Františka Kunsta
DS Duha Polná – herecké účasti Fr. Kunsta
1986 Ženich pro čertici – režie Petr Vaněk, role Starý čert.
1987 Poprask na laguně - režie Michael Junášek, role Titta-Nane, mladý rybář (postup na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou)
1988 Svatba pro celou Evropu – režie Petr Vaněk, role Pavel (postup na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou)
1989 Naši furianti – režie Petr Vaněk, role Václav (postup na Jiráskův Hronov).
1990 Povídání o pejskovi a kočičce – režie Petr Vaněk, role Černý pes (postup na Jiráskův Hronov).
DS Zmatkaři Dobronín – herecké účasti principála Fr. Kunsta
1994 Jako pralidé - režie Miroslav Večerka, role Starý muž
1995 Hrátky s čertem – režie Miroslav Večerka, role Čert
1996 Deset statečných aneb Tohle už nikdy nehraj, Staňo – režie Miroslav Večerka, role Primář zvuk (národní přehlídka Vysoké nad Jizerou)
1997 Příliš počestná žena – režie Miroslav Večerka, role Roger
1998 Generálka – režie Miroslav Večerka, role Skotský kapitán Popleton
1999 Album A. P. Čechova – režie Miroslav Večerka, role Soudce Rebrotěsov
2000 Svatba – režie Petr Žák, role Otec
2001 Ó Elido aneb Jak to doopravdy bylo s Herkulem - režie Petr Žák, role Augiáš (účast na národní přehlídce v Třebíči)
2002 Babička – režie Petr Žák, role Mlynář a další (účast na národní přehlídce Popelka Rakovník)
2003 Parohy na objednávku – režie Miloš Stránský, role Detektiv Poupě
2004 Ze starých pověstí českých – režie Petr Žák, role Praotec Čech a další (účast na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou)
2004 Prolhaná Ketty – režie Miloš Stránský, Fr. Kunst nehrál (účast na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou)
2006 Bratrstvo pekelných andělů – režie Miloš Stránský, Fr. Kunst zvuk
2007 Elling a Kiell Bjarne aneb Chvála bláznovství – režie Ladislav Valeš, role Frank
2008 Květ kaktusu – režie Michael Junášek, Fr. Kunst zvuk
2009 Cesar a Drana – režie Vladimír Mátl, Fr. Kunst zvuk (účast na národní přehlídce Kaznějov)
2010 Na správné adrese – režie Michael Junášek, Fr. Kunst zvuk
2012 Zlomatka – režie Vladimír Mátl, inscenace v přípravě, Fr. Kunst zvuk
2013 - Norman Robins: Hrobka s vyhlídkou, režie Michael Junášek, role: Hamilton Penworthy. Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2014 – čestné uznání za herecký výkon.
2015 - S. Stephenson: Vzpomínky na vodě, režie Ladislav Valeš, role: Mike. 2016 - Účast na Třešťské divadelní jaro. Účast na Divadelní piknik Volyně. 2017 - Účast na Sněhový Brněnec. Účast na KDP Vysoké nad Jizerou.
2018 - František Zborník: Skřivani už jen v Shakespearovi, režie Ladislav Valeš. Role v úvodní filmové sekvenci. 2019 - Účast na Třešťské divadelní jaro 2019. Účast na Divadelní piknik Volyně. Účast na Divadelní festival Napajedla 2019. Účast na FEMAD Poděbrady. 2020 - účast na Stříbrný vítr Písek.
2021 - Luděk Kašparovský: Podnebí, režie Vladimír A. Mátl, role: Ten Nejvyšší. 2022 - Účast na Třešťské divadelní jaro. 2023 - Účast na Sněhový Brněnec - čestné uznání za herecký výkon. Účast na Stříbrný vítr, Písek.
2023 - L. Ruquier: Uděláte mi to znova?, režie Petr Soumar j. h., scéna (s Ondřejem Novotným), zvuk. 2024 - Účast na Stříbrný vítr, Písek. Účast na Třešťské divadelní jaro 2024 – čestné uznání za scénografii (spolu s Ondřejem Novotným).
Dohledaná ocenění za scénografii a herectví:
2000 – Bertolt Brecht: Svatba (role Otec nevěsty).
2003 – M. Stránský, V. Volf, M. Balling: Parohy na objednávku (role Detektiv Popěta).
2007 – I. Ambjörnsen, Axel Hellstenius: Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství (role Frank).
2010 – M. Camoletti: Na správné adrese (scénografie).
2013 – Norman Robins: Hrobka s vyhlídkou (role Hamilton Penworthy, scéna). Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2014 – čestné uznání za herecký výkon.
2021 - Luděk Kašparovský: Podnebí (role: Ten Nejvyšší). Sněhový Brněnec 2023 - čestné uznání za herecký výkon.
V roce 2013 bylo Františku Kunstovi uděleno ochotnické vyznamenání II. stupně, Čestné uznání V. K. Klicpery za zásluhy o rozvoj amatérského divadla.
V roce 2023 mu byl u příležitosti životního jubilea a 30 let trvání souboru udělen Zlatý odznak J. K. Tyla za dlouholetou všestrannou službu amatérskému divadlu.