Černí šviháci zůstávají věrní svému principálovi
Milan Strotzer
KOSTELEC NAD ORLICÍ: Divadelní soubor Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí se stal v oblasti amatérského divadla posledního desetiletí pojmem. Proslavil se výhradním uváděním her zakladatele souboru, režiséra a výjimečného divadelníka Josefa Tejkla. Svébytná a poněkud drsná poetika Tejklových her a jejich inscenací nejednou pohnula diváckými emocemi, a to ve škále od nadšeného přijetí až po rezolutní odmítnutí.
Černí šviháci se poprvé představili v roce 2003 na krajské přehlídce AUDIMAFOR v Kostelci nad Orlicí s inscenací Tejklovy hry Amatéři. Odtud postoupili na Šrámkův Písek, celostátní přehlídku experimentujícího divadla. Úspěch inscenace v písecké konfrontaci je dovedl až na Jiráskův Hronov, mezidruhovou přehlídku amatérského divadla s mezinárodní účastí, kde navzdory rozpornému přijetí náleželi Amatéři k tomu nejzajímavějšímu. S inscenací se soubor zúčastnil mnoha dalších přehlídek v Čechách i v zahraničí.
Po zdařilém debutu souboru přišly na řadu inscenace dalších Tejklových her. Hned v následujícím roce to byla hra Solné sloupy, s kterou se opět Černí šviháci probojovali až na hronovský festival. V roce 2005 hra Čilimník, po ní v roce 2006 hra Bílí andělé pijí tesavelu (abeceda venkovského kopáče), s níž se opět zúčastnili Jiráskova Hronova, ale i obdobného slovenského festivalu Scénická žatva v Martině. Následovala inscenace Cechy krásné, Cechy mé aneb Jak si vytesat Jezulátko (2007) a konečně v roce 2008 Svět podle Kloboučka, což byla poslední hra, kterou Josef Tejkl s Černými šviháky nastudoval ve vlastní režii. Poslední proto, neboť 4. dubna 2009 tento výjimečný člověk a kumštýř podlehl srdečnímu inkfarktu těsně pod vrcholem Kralického Sněžníku, na jednom ze stovek horských výstupů, které byly jednou z jeho vášní. Svět podle Kloboučka sehráli přátelé ze souboru v doprovodném programu Jiráskova Hronova 2009 už bez svého principála. V kontexu současného českého amatérského divadla je soubor Černých šviháků vpravdě výjimečný. Není proto náhodou, že dramaturgie průběžné přehlídky pražského Činoherního klubu, nesoucí název Činoherní klub uvádí, nevynechala ani jednu jejich inscenaci.
Josef Tejkl nebyl jen autor a režisér kosteleckého souboru. Byl skvělý pedagog literárně-dramatického odboru ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové a zakladatel zdejšího Divadla Jesličky, které se stalo líhní talentů divadelního umění. Desítky absolventů ZUŠ jsou dnes profesionálnímí herci, režiséry, scénografy... Již v 80. letech minulého století založil legendární soubor Obsazeno. Vedle inscenací, které realizoval s Černými šviháky, došla celá řada dalších satisfakce účastí na Jiráskových Hronovech a dalších významných přehlídkách. Připomeňme např. jeho dramatizaci povídky A. P. Čechova Pavilon č. 6 či inscenaci hry Asteroid Bejček. Patří k nim i nastudování Tejklovy hry Elegie Tyrolská (Chrám bolesti), kterého se režijně ujal Jaroslav Kodeš s Rádobydivadlem Klapý. I tato inscenace, byť jevištně provedená bez bezprostřední účasti autora, zaujala loňské hronovské publikum. Jako dramatik byl Josef Tejkl čtyřikrát nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii původní česká hra: 1992 Průvan v teráriu, 1995 Kosou na kameni, 2003 Tyrolská elegie, 2007 Země pokladů.
Černí šviháci, soubor tak úzce spjatý se svým kmenovým autorem a principálem, svou činnost s úmrtím J. Tejkla, neukončili. Zůstávají mu věrní i nadále. Reprízují dál některé hry, které s nimi nastudoval. A nejen to. Na 26. února 2011 připravili premiéru poslední Tejklovy hry Polyhistoři s podtitulkem Vlastivědný vejšlap bez kravat a bez žen. Tentokrát se režie ujal dramaturg Činoherního klubu v Praze Radvan Pácl. Premiéra se uskuteční od 19.30 hod. v Kostelci nad Orlicí ve Sdruženém klubu Rabštejn. Příznivci divadelní poetiky Černých šviháků a jejich kmenového autora si mohou rezervovat vstupenky u Václava Uhlíře na tel. 420 494 321 588 nebo na e-mailové adrese rabstejn@wo.cz.
O čem to bude? Diváky nečeká nic vzdáleného tomu, čemu u Černých šviháků přivykli. Vydají se do dramatických intimních zákoutí jedinců, kteří utíkají před realitou plnou žen, dětí, práce, povinností a peněz k realitě řádu, hry, náhod, vesmírného prostoru, piva a kořalky. Takže, bude to o tom, že touha stvořit si jinou skutečnost je silnější, právě i svědomím možných osobních ztrát.
Napsáno pro internetový časopis Místní kultura 14. 2. 2011