Toronto, Nové divadlo, představení hostujícího herce a režiséra ve hře Šest žen Jindřicha VIII., říjen 2016
Kdo je Eduard Váňa
V letošní divadelní sezóně si pamětníci nádherných let 60. minulého století, tedy začátků tvorby dvojice Suchý-Šlitr přijdou na své. Na scéně Nového divadla se odehraje revue Jiřího Suchého Šest žen Jindřicha VIII. Doslova bonbónek této a divadelní scény vůbec očaroval Janu Fabiánovou, režisérku (a herečku a kostymérku a kostýmovou designérku) natolik, že i přes tvrzení, že už by chtěla žít také svůj život, sáhla po skriptu a vyhledávala společnost písní Suchého-Šlitra. Známka faktu, že byla už jenom kousíček od vlastního souhlasu kývnutí. A tady je. Premiéru revue dává Nové divadlo v pátek 21. října ve 20.00 v Maja Prentice Theatre (info na plakátu).
A jak to už bývá mezi kumštýři, kde se ví o všech všechno, slovo dalo slovo a na scéně uvítáme zcela poprvé v jeho i našem životě Eduarda Váňu… Člověka, který nejenže má blízko k Jiřímu Suchému, ale který jeho tvorbu zná jako - řekněme - abecedu. Kdo tedy je Eduard Váňa, na to snažíme nalézt odpověď v rozhovoru na dálku.
V jaké roli Vás vlastně uvidíme?
…muže s knihou, který předčítá z fiktivního deníku Jindřicha VIII.
Co Vás přivedlo k revui o Jindřichu VIII.?
Hráli jsme již 25 her J. Suchého (tentokrát to mám přesně zjištěno z kronik), a tak jsme jednou na Šest žen museli narazit
3. Dobré duše tvrdí, že jste s panem Suchým přátelé. Jak je to s tím přátelstvím? Co vás k sobě táhne? Vybavil byste si nějakou zajímavou společnou životní příhodu?
Přátelé je poněkud silný výraz, ale řekněme, že se stýkáme již od roku 1982. Táhne nás k sobě asi stejná krevní skupina, co se humoru týče.
Zajímavá společná životní příhoda? Tak třeba v roce 1995 mně pan Suchý nabídl, abychom udělali společně premiéru jeho nové hry - Víkend s Krausovou. Problém byl v tom, že ji neměl dopsanou a tak mi pravidelně posílal čerstvě napsané stránky, a jak v Semaforu, tak i u nás se to pilně po částech zkoušelo. Když pak mělo dojít ke společné premiéře, onemocněla Jitka Molavcová a my jsme mohli mít světovou premiéru, leč solidárně jsme tuto též odložili. Bylo to asi prvně na světě, že se nekonala premiéra kvůli onemocnění herečky v úplně jiném divadle.
4. Výsledek vaší spolupráce?
Snad těch výše zmíněných 25 inscenací, které jsem si upravoval pro naše podmínky a psal do nich vlastní písničky - samozřejmě pod laskavým dohledem pana Suchého. Dokonce jsme uvedli tři inscenace, které vznikly na základě nedivadelních textů pana Suchého, a tak se v Semaforu nikdy nehrály: Ohrožení Centrální banky, Komická kariéra a Lexikon pro zamilované - ten se stal naší nejreprízovanější hrou. Hráli jsme je 134x. Mimochodem Šest žen jsme hráli 74x.
5. Mohl byste nám říci, kudy vedly cesty Vašeho uměleckého života?
Začal jsem takhle blbnout již na vysoké škole a pak pokračoval v Divadle pro 111 (od roku 1966) a od roku 1990 v Kabaretu U Váňů
6. V současné době jste znám jako člověk, který tvoří na vlastní scéně… Pracujete také s amatéry, jaký je vlastně Váš pohled na jejich práci všeobecně?
Jsa sám amatérem, vážím si těchto velmi…
7. Dělat kabaret není až taková legrace jak se na výsledku jeví. Proč zrovna kabaret. Mohl jste vystačit prostě se scénou bez určení, čímž byste si umožnil v dobách autorsky neúrodných přece jenom se lehce odklonit, aniž by vám to mohl návštěvník vyčítat.
My jsme kabaret vnitřním uspořádáním, které je stolové s možností konzumace, což je pro kabarety typické, v divadlech jsem se s tím zatím nesetkal. Co se programu týče, hrajeme normální komedie a těch pravých kabaretů, kde se bez děje střídají monology, písničky, scénky, taneční čísla atp. jsme uvedli zatím minimálně
8. V domovině je podlě mě celá řada scén ať už profesionálních, tak i amatérských. Jak se směstnají a uživí v tak vymezeném životním prostoru? Co je na přežití - uměleckém i ekonomickém - nejtěžší.
Většinou se živí obtížně za pomoci dotací a grantů. My jsme zatím soběstační.
9. Čo Vám v poslední době udělalo radost?
Pozvání do Toronta.
10. Kanada je Vaše první zaoceánská cesta coby divadelníka? Kde všude jste již hostoval?
Coby divadelníka první, jinak jsme před lety strávili 3 týdny na Hawaji. My hrajeme hlavně na domácí scéně. V cizině jsme hráli pouze v Německu, Rakousku a Polsku, ale to je už dávno.
11. Na co se mohou návštěvníci naší scény v případě Jindřicha? Co sám na něm oceňujete Vy?
Těšit se mohou na to, co sám oceňuji: pěkné písničky a inteligentní humor.
12. Na co jste jako hostující představitel hlavní role a spolurežisér u nás, v Novém divadle, nejvíce zvědavý.
Na kolegy herce a herečky a samozřejmě na publikum
13. Co byste si chtěl odvézt z pobytu u nás?
Mnoho hezkých zážitků.
V letošní divadelní sezóně si pamětníci nádherných let 60. minulého století, tedy začátků tvorby dvojice Suchý-Šlitr přijdou na své. Na scéně Nového divadla se odehraje revue Jiřího Suchého Šest žen Jindřicha VIII. Doslova bonbónek této a divadelní scény vůbec očaroval Janu Fabiánovou, režisérku (a herečku a kostymérku a kostýmovou designérku) natolik, že i přes tvrzení, že už by chtěla žít také svůj život, sáhla po skriptu a vyhledávala společnost písní Suchého-Šlitra. Známka faktu, že byla už jenom kousíček od vlastního souhlasu kývnutí. A tady je. Premiéru revue dává Nové divadlo v pátek 21. října ve 20.00 v Maja Prentice Theatre (info na plakátu).
A jak to už bývá mezi kumštýři, kde se ví o všech všechno, slovo dalo slovo a na scéně uvítáme zcela poprvé v jeho i našem životě Eduarda Váňu… Člověka, který nejenže má blízko k Jiřímu Suchému, ale který jeho tvorbu zná jako - řekněme - abecedu. Kdo tedy je Eduard Váňa, na to snažíme nalézt odpověď v rozhovoru na dálku.
V jaké roli Vás vlastně uvidíme?
…muže s knihou, který předčítá z fiktivního deníku Jindřicha VIII.
Co Vás přivedlo k revui o Jindřichu VIII.?
Hráli jsme již 25 her J. Suchého (tentokrát to mám přesně zjištěno z kronik), a tak jsme jednou na Šest žen museli narazit
3. Dobré duše tvrdí, že jste s panem Suchým přátelé. Jak je to s tím přátelstvím? Co vás k sobě táhne? Vybavil byste si nějakou zajímavou společnou životní příhodu?
Přátelé je poněkud silný výraz, ale řekněme, že se stýkáme již od roku 1982. Táhne nás k sobě asi stejná krevní skupina, co se humoru týče.
Zajímavá společná životní příhoda? Tak třeba v roce 1995 mně pan Suchý nabídl, abychom udělali společně premiéru jeho nové hry - Víkend s Krausovou. Problém byl v tom, že ji neměl dopsanou a tak mi pravidelně posílal čerstvě napsané stránky, a jak v Semaforu, tak i u nás se to pilně po částech zkoušelo. Když pak mělo dojít ke společné premiéře, onemocněla Jitka Molavcová a my jsme mohli mít světovou premiéru, leč solidárně jsme tuto též odložili. Bylo to asi prvně na světě, že se nekonala premiéra kvůli onemocnění herečky v úplně jiném divadle.
4. Výsledek vaší spolupráce?
Snad těch výše zmíněných 25 inscenací, které jsem si upravoval pro naše podmínky a psal do nich vlastní písničky - samozřejmě pod laskavým dohledem pana Suchého. Dokonce jsme uvedli tři inscenace, které vznikly na základě nedivadelních textů pana Suchého, a tak se v Semaforu nikdy nehrály: Ohrožení Centrální banky, Komická kariéra a Lexikon pro zamilované - ten se stal naší nejreprízovanější hrou. Hráli jsme je 134x. Mimochodem Šest žen jsme hráli 74x.
5. Mohl byste nám říci, kudy vedly cesty Vašeho uměleckého života?
Začal jsem takhle blbnout již na vysoké škole a pak pokračoval v Divadle pro 111 (od roku 1966) a od roku 1990 v Kabaretu U Váňů
6. V současné době jste znám jako člověk, který tvoří na vlastní scéně… Pracujete také s amatéry, jaký je vlastně Váš pohled na jejich práci všeobecně?
Jsa sám amatérem, vážím si těchto velmi…
7. Dělat kabaret není až taková legrace jak se na výsledku jeví. Proč zrovna kabaret. Mohl jste vystačit prostě se scénou bez určení, čímž byste si umožnil v dobách autorsky neúrodných přece jenom se lehce odklonit, aniž by vám to mohl návštěvník vyčítat.
My jsme kabaret vnitřním uspořádáním, které je stolové s možností konzumace, což je pro kabarety typické, v divadlech jsem se s tím zatím nesetkal. Co se programu týče, hrajeme normální komedie a těch pravých kabaretů, kde se bez děje střídají monology, písničky, scénky, taneční čísla atp. jsme uvedli zatím minimálně
8. V domovině je podlě mě celá řada scén ať už profesionálních, tak i amatérských. Jak se směstnají a uživí v tak vymezeném životním prostoru? Co je na přežití - uměleckém i ekonomickém - nejtěžší.
Většinou se živí obtížně za pomoci dotací a grantů. My jsme zatím soběstační.
9. Čo Vám v poslední době udělalo radost?
Pozvání do Toronta.
10. Kanada je Vaše první zaoceánská cesta coby divadelníka? Kde všude jste již hostoval?
Coby divadelníka první, jinak jsme před lety strávili 3 týdny na Hawaji. My hrajeme hlavně na domácí scéně. V cizině jsme hráli pouze v Německu, Rakousku a Polsku, ale to je už dávno.
11. Na co se mohou návštěvníci naší scény v případě Jindřicha? Co sám na něm oceňujete Vy?
Těšit se mohou na to, co sám oceňuji: pěkné písničky a inteligentní humor.
12. Na co jste jako hostující představitel hlavní role a spolurežisér u nás, v Novém divadle, nejvíce zvědavý.
Na kolegy herce a herečky a samozřejmě na publikum
13. Co byste si chtěl odvézt z pobytu u nás?
Mnoho hezkých zážitků.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.