Překvapený štrůdl, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou: Jak slunko na všechno přišlo
Romana Hlubučková je zkušená inscenátorka, která je se svými četnými dětskými soubory už mnoho let známa především absurdně nonsensovými inscenacemi. Záměr zkusit se dvěma staršími děvčaty a jedním chlapcem (kytaristou) poněkud jiný žánr je rozhodně osvěžující – pro nás i pro ni.
Daniela Fischerová napsala pohádku o tom, jak se ze zelených nezralých rajčat, jahod a třešní vyloupnou krásné červené plody díky tomu, že usrknou večerních červánků, jež si slunce pěstuje na obloze. Pohádka je to výrazně lyrická, založená na výtvarném vidění.
Inscenátoři tuto výtvarnost převádějí do barevně laděných pletenin (či „háčkovanin“?) krajiny, keříků rajčat, trsů jahod a třešňového stromu. Je to pohledné, leč otázka, proč zrovna pletenina, čím souvisí s dějem či tématem inscenace, zůstává nezodpovězena. Závěrečné zčervenání - uzrání všech plodů je rovněž hezké, ale co do provedení poněkud těžkopádné a příliš očekávatelné.
Příběh je dějově a dramaticky měkký a lyričnost bývá na divadelním jevišti vždy problémem. A když nám ji obě dívky od prvého do posledního okamžiku servírují v podobě širokého úsměvu a rozněžněle plovoucí mluvy, může se dostavit pocit jistého přeslazení. Je to efekt běžně známý z přednesu: celkové vyznění básně je pochmurné, a tak recitátor říká v tragickém tónu už úvodní slova „maminka upekla koláč“; charakter textu je lyricky rozcitlivělý, a tak se rozechvěle přednáší už věta „zavři dveře, táhne tu“.
Jistým problémem je též tematické vyústění jednoduché pohádky o proměně barev: rajčata, jahody, třešeň a nakonec i samo sluníčko (proč to?) přiznají, že navzdory zákazu usrkli červánků – a tak vznikla důvěra??? Nevím: nezdá se mi to ani logicky, ani mravně úplně přesvědčivé.
Ale inscenace je to příjemná a je dobře, že také díky ní se na Dětskou scénu opět dostalo kvalitní loutkové divadlo.
Luděk Richter