Divadelní soubor Exil z Pardubic se představil s jevištním provedením textu současného italského autora Maria Geraldiho Zlomatka. Záměrně píši textu a nikoliv hry, neboť jde o plakát, o vykřičník nad jednáním matky, která se nesmíří s homosexualitou svého syna a zabije jeho partnera. Text připomíná někdejší jevištní skici k předmanželské výchově, které byly odrazovým můstkem pro následnou besedu návštěvníků pořadu s psychologem. Ty totiž také obyčejně postrádaly, stejně jako Geraldiho text, motivace jednání, neboť sloužily k nastolení modelových situací, o nichž byla následně vedena rozprava a teprve v ní se ony motivace rozkrývaly. Šlo tu o načrtnutí hrubých kontur problému, o upoutávku.
Inscenace pardubického Exilu, zdá se, nechce sloužit jako plakát, a tak se ubírá cestou civilního pravděpodobnostního herectví, aniž by nalézala a zprostředkovala divákům motivace jednání postav. Ostatně, pokud by se do takového hledání tvůrci pustili, patrně by, v našem současném prostředí nepoznamenaném tabuizováním homosexuality a katolickou bigotností, museli dospět k tomu, že jde o problém nemocné ženy a nikoliv o nemožnost smíření se se sexuální orientací syna. Víra v autora tu nebyla nejšťastnější cestou k aktuálnímu sdělení prostředky divadla, nepodařilo se to ani prostřednictvím zaujatého hereckého projevu technicky dobře vybavené Věry Pojmanové v titulní roli (čestné uznání).