Radnice – Radnický dráček
Nominace: Podividlo ažažAš – Ch. Dickens, I. Peřinová: Čarovná rybí kostička
1. doporučení: DS Jezírko Plzeň – S. Oubram, P. Bartičková: Láska a povidla
2. doporučení: Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary – Libuše Hašková a Magdaléna Hniličková: Na cestě
Radnický dráček byl v letošním ročníku velmi silně obsazen – poprvé v historii se přehlídka se svými jedenácti inscenacemi protáhla do tří dnů. Potěšitelná byla i skutečnost, že tvorba pro děti nepůsobila dojmem přívažku ke generační výpovědi dospělých a že se objevilo několik slibných režijních debutů.
Hlavní cenu přehlídky a nominaci na rakovnickou POPELKU získala inscenace Podividla ažažAš Čarovná rybí kostička. Hra naší přední autorky Ivy Peřinové vznikla na základě prozaické předlohy Charlese Dickense. Nejde o složitý děj, spíše o situace chaosu, ze kterých se směřuje hledáním vztahu k harmonii. Režisér Vratislav Mikan st. vytvořil dynamické představení, v němž jsou hlavními hodnotami kolektivní herecká souhra, vitalita a hravost. Půvabné je zejména ztvárnění (s nadsázkou, ale vnitřní pravdivostí) dětských rolí zralými herci. K úspěchu představení přispěla i variabilní scéna Petra Vojkůvky, který nejenže získal cenu za scénografickou originalitu, ale podal i půvabný herecký výkon v roli zlobivého chlapečka Richarda.
První doporučenou je inscenace Láska a povidla Divadelního spolku Jezírko z Plzně. Mladá, nadějná režisérka Petra Bartičková dala konečnou podobu textu Láska a povidla vzdáleně inspirovaném Oubramovým Vodníkem Mařenkou. Text, který získal myšlenkovou ujasněnost, pevnou strukturu i hravost, je pod vedením Bartičkové rozehrán plnokrevnými postavami (Ivana Malátová, Jaromír Jirka, David Chyška, Jitka Racková, Petra Bartičková) a ve vzájemné souhře. Drobným nedostatkem inscenace bylo ne zcela plynulé navazování replik.
Druhou doporučenou inscenací na Popelku byla produkce Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy z Karlových Varů nazvaná Na cestě. Libuše Hašková a Magdaléna Hniličková vytvořily na základě keltské, svahilské a katalánské pohádky originální, poetickou autorskou výpověď čerpající nejen z moudrosti a humoru textů, ale i z pocitu putování, jehož konkrétním měřítkem je domov. V arénovém prostoru s minimálním mobiliářem a minimem konkrétních předmětů (proměňujících se v rekvizitu nebo loutku) kombinují obě interpretky vyprávění a hudební projev s dramatickou akcí. Zejména herecký projev Magdalény Hniličkové (cena za herecký výkon) má vnitřní napětí, konkrétnost i tajemství. Jako pedagog se na inscenaci podílela zkušená Hana Franková.