Učební plán koncipoval ve spolupráci s vedoucími lektory a částečně na základě požadavků posluchačů organizační vedoucí kurzu PhDr. Milan Strotzer, odborný pracovník ARTAMA. Po celou dobu výuky posluchače provázela „třídní učitelka“, dramaturgyně Městského divadla v Mostě Kateřina Fixová.
Původně do třech ročníků koncipovaný kurz se rozprostřel do pěti let. V každém roce se uskutečnila dvě devítidenní soustředění - jedno při Krakonošově divadelním podzimu, národní přehlídce venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou a druhé při Jiráskově Hronově, celostátní mezidruhové přehlídce amatérského divadla. Poslední soustředění navíc se konalo na POPELCE 1998, národní přehlídce amatérského činoherního divadla pro děti v Rakovníku. Realizace soustředění v rámci těchto divadelních festivalů se ukázala jako velice přínosná v tom, že posluchači měli možnost uvidět v průběhu pěti let více jak 200 divadelních představení a zúčastňovat se rozborových seminářů k nim, respektive jiných způsobů jejich reflexe. To samo o sobě by vydalo za vysokou školu, neboť odborné zázemí rozborových seminářů a dalších reflexí inscenací tvořily přední osobnosti našeho divadelního života, které na tomto místě nelze všechny vyjmenovat. Byli mezi nimi např. významní pedagogové DAMU Praha prof. PhDr. Jan Císař, CSc., prof. Miloslav Klíma, režiséři Aleš Bergman, Petr Lébl, Radovan Lipus, Milan Schejbal, PaedDr. František Zborník a mnoho dalších.
Cílem kurzu byla základní teoretická a zejména praktická vybavenost pro práci režiséra v amatérském divadelním souboru. Jednotlivá soustředění Kurzu na sebe obsahově navazovala, avšak byla přitom koncipována jako tematicky uzavřené celky. To umožňovalo vstup dalších zájemců v cca první polovině soustředění. Poté byl přístup dalších posluchačů pozastaven. Kurzem v té době prošlo 53 účastníků, z toho téměř polovina vydržela až do konce. Ne všichni z nich však splnili podmínky pro udělení absolutoria.
Ten, kdo nikdy nechyběl, strávil v Kurzu na výuce plných 630 hodin a k tomu čas nutný ke zhlédnutí více jak 200 divadelních představení. A byli i tací: Aleš Novák, Jan Strejcovský a MUDr. Petr Vojkůvka. K 100 % účasti neměly daleko ani Mgr. Hana Kotyzová a Mgr. Marcela Kovaříková.
Jedou z podmínek úspěšného završení kurzu byla pro posluchače realizace absolventských představení. Nikoho z těch, kdo kurz koncipovali, vedli či v něm vyučovali, nepomyslel na to, že by se mohl urodit takový počet inscenací, jaký byl v závěru studia zaznamenán. Vedení kurzu počítalo s tím, že tak třetina posluchačů bude absolvovat samostatnými inscenacemi s mateřskými soubory a že ostatní se budou podílet na společné práci při realizaci cca 3 drobnějších jevištních tvarů, kterými bude splněna daná podmínka. Došlo však k nečekané situaci. Kromě 4 posluchačů, aspirujících na udělení absolutoria, měli všichni ostatní vlastní inscenace ve svých domácích souborech. Bylo proto možné přistoupit k nastudování pouze jediného společného absolventského představení (Roman Sikora: Sodomagomora) a posluchačům, majícím své vlastní inscenace, umožnit jejich prezentaci na půdě krajových a národních přehlídek. Celkem se tak sešlo 16 inscenačních počinů, 8 z nich se zúčastnilo se svými inscenacemi krajových přehlídek, z nich pak 6 stanulo na soutěžní půdě přehlídek národních a konečně, dvě z těchto šesti inscenací byly nominovány k účasti na Jiráskově Hronově (Kdes to byl(a) v noci, Rodina Tóthů).
Přehled absolventských inscenací
• Jan Strejcovský s Divadlem hudby Nymburk / Jan Řehounek: Useknuté ucho (JH 31. 7. 98);
• Tomáš Hradil s DS Velká Bystřice / John Patrick: Rajčatům se letos nedaří (JH 31. 7. 98);
• Pavlína Morávková (společně s Marií Trunečkovou) s DS Krakonoš Vysoké n.J. / Alan Ayckbourn:
Kdes to byl(a) v noci (JH 1. 8. 98);
• Miroslav Dědic s DS Kozlovice / John Patrick: Podivná paní Savageová (KDP 13. 10. 98);
• Jiřina Pištorová s DS Jaroslav Luže / Slawomir Mrožek: Na pustém...? (KDP 15. 10. 98);
• Berenika Dobiášová s DS Mama-ya & Papa-ya Praha / Shelagh Delaneyová: Chuť medu (KDP 15. 10. 98);
• Aleš Novák, Lucie Tlustošová, Petr Vojkůvka s kolektivem posluchačů Kurzu praktické režie / Roman Sikora: Sodomagomora (KDP 15. 5. 98);
• Vladimíra Zedníková-Zajíčková s DS buďAnebo Karlovy Vary / Miloš Macourek: Pohádka ze ZOO (KDP 16. 10. 98);
• Gabriela Vašková s DS Horšovský Týn / István Örkény: Rodina Tóthů (KDP 16. 10. 98);
• Anna Balatová s DS z Benešova u Prahy / Hans Sachs: Posel z ráje (POPELKA 5. 11. 98);
• Hana Kotyzová a DS ZUŠ Prostějov / Zdeněk Svěrák: Kolo se zlatými ráfky (POPELKA 6. 11. 98);
• Marcela Kovaříková s DS Temperka ZUŠ Třinec / Karel Čapek: Bajky (POPELKA 7. 11. 98);
• 4 další inscenace Šarloty Karkové, Michala Koláře, Jiřího Miroslava Richtera a Lenky Walterové, tj. posluchačů, kterým v závěru kurzu nebylo uděleno absolutorium, byly k dispozici na videozáznamech, respektive živě v místech působení jejich souborů.
SPONDEO AC POLLICEOR zaznělo při slavnostním vyřazení posluchačů na půdě POPELKY v Rakovníku celkem třináctkrát (3 posluchači se nemohli aktu zúčastnit) poté, co „rektor“ kurzu Milan Strotzer přednesl a požadoval na absolventech tento slib:
Slibuji na svou čest a svědomí, že budu ve své divadelní praxi využívat všech vědomostí a myšlenek za studia nabytých a že nebudu:
• uvádět plytké a schématické divadelní předlohy, o škvárech nemluvě;
• nezapomenu za všech okolností budovat dramatické situace;
• nebudu nutit herce do šarží, šklebů a mrckování;
• říkat hercům, co sám nevím;
• odmítat kritické reflexe svých inscenací, prostě nebudu režisér - ješita.
Tak slibuji a zavazuji se - spondeo ac polliceor!