Goluxové (Tlupatlapa Svitavy) č. 5
Začátek vypadá slibně. Sympatická skupina mladých lidí hraje na motivy Třinácterých hodin Jamese Thurbera. Představení není pravda loutkové, ale to snad laskavý divák odpustí.
Očekávání ze slibného úvodního nastolení postavy Goluxe se ale nenaplňuje. Místo toho přibývá otázek. Kdo je vlastně Vévoda? Proč vězní Saralindu? Saralinda je zakletá? Proč je kočka v kleci? Motivace postav chybí, stejně jako dramatické situace. Krásné scénické obrazy, světelná kouzla a písně jakoby existovaly jen samy pro sebe, nezávisle na samotném příběhu, který k nám kostrbatě doléhá pouze ze slov. Hráči mají nasazené jakési škrabošky, postavám ale přesto chybí stylizace. Hraje se činoherním způsobem, bez motivace. Z mnoha použitých písní se jeví jako funkční snad jen ta úvodní, která představuje jinak nápaditě pojatého Goluxe. Ostatní znějí stále stejně tklivě, neposunují příběh dopředu a navíc ani neznějí příliš přesvědčivě - jako by je hráči nevzali tak úplně za své.
Věřím, že svitavský soubor prošel během přípravy inscenace zajímavým a obohacujícím hledáním, tvůrcům se ale tentokrát nepodařilo účinně a přesvědčivě dovést své sdělení k divákovi.