Často používaná kompozice s rozhrnutou draperií odhalující centrální výjev ve druhém plánu se objevuje také na oponě pro ochotnický soubor v Sedloňově v Orlických horách. Dívka s lyrou, která na středním výjevu sedí na kamenitém břehu u rozbouřené vodní hladiny, je podle místní tradice Loreley. Vodní víla ze stejnojmenné skály na břehu Rýna, která svým zpěvem lákala námořníky do záhuby, se v literatuře objevila na začátku 19. století a proslavila ji zejména Heineho báseň z roku 1824; během dalších desetiletí se její příběh i zobrazení stalo populární součástí německé kultury.
Výjev na sedloňovské oponě se však od rozšířených variací známého motivu v mnohém odlišuje. Rozbouřená vodní plocha je zde mořem spíše než řekou, dívka nesedí na vrcholu skály, ale pod ní, a na rozdíl od Heineho básně i většiny jejích zobrazení si nečeše rozpuštěné zlaté vlasy. Tím vším se podobá spíš mnohem starší kolegyni Loreley, Siréně, známé už z antické mytologie a především z Odysseových dobrodružství. Loreley byla přitom v německém prostřední jistě známější než Siréna a nemůžeme zatím vyloučit, že malíř jen v dobré víře použil nevhodnou předlohu. Střední výjev v iluzivním rámu přitom téměř zaniká v opulentní, asymetricky zřasené draperii, která zabírá více než dvě třetiny celkové plochy opony o rozměrech 540 x 245 cm.
Autorem opony a údajně i dalších dekorací byl místní sedlák, odsunutý po 2. světové válce, Johann Scholz. Ač zřejmě amatér, osvědčil zručnost srovnatelnou s některými divadelními profesionály – díky tomu maloval údajně také draperii pro nedochovanou oponu v nedalekém Deštném. Stáří opony neznáme. Kompozice i použitá barevnost však ukazují nejspíš na začátek 20. století, což odpovídá tomu, že nejstarší zprávy o sedloňovském ochotnickém souboru jsou z roku 1898; je pravděpodobné, že ochotníci si jeviště vybavovali krátce po zahájení činnosti.
(Mgr. Jiří Bláha, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)