Divadlo Kámen Praha - Petr Macháček: Marmeláda. Lze říci, že se Macháček a Kámen konečně našli, že pro specifické texty byly nalezeny odpovídající výrazové prostředky. Marmeláda je velmi zajímavý text blížící se použitím dramatického jazyka principu Ionescových her. A nejen jazykem se přiklání k absurdnímu zachycení světa, ale též tím, co zobrazuje a proč to tak zobrazuje. Vyprázdnění života na pouhopouhý úspěch v businessu, navíc úspěchu problematického v tom, co že je úspěšné, dále je zde nejasný strach se záměrně oslabeně formulovanými konkrétnostmi ohrožujícími samu existenci postav. Velmi brzo nastupuje motiv mimoňovitosti, či chcete-li ztrácející se člověčí bezprostřednosti (opak psychopatické asertivity) v postavě Agáty, a dobře napsaná postava mstitele Rostislava, která jako by vystoupila přímo z tragedií alžbětinského jeviště. V textu i v jevištní realizaci vše do sebe zapadá v duchu realistického soukolí divadelní i společenské mašinérie, podpořené minimalistickou hudbou, která je atmosférotvorná až k vyzbláznění diváků. Inscenace má jedinou vadu, že vše důležité a gruntovní lze sdělit za nějakých 80, a ne 135 minut, neboť se může stát (a v Bechyni se stalo), že se značná část poslání ztratí, jelikož požere sebe sama. A to byla sakra škoda u tak nezvyklého a vzrušujícího textu. Inu, Petře Macháčku, člověk se musí naučit rdousit vlastní děti, i když se mu do toho nechce, nebo jinak jim naroste o pár údů víc a místo chůze budou packat.