Ochotnická divadla na vesnicích byla zakládána a udržována v chodu obětavými nadšenci z různých spolků, bez jejichž zápalu by tato nezisková činnost nemohla existovat. Na Kyjích se takovou osobou před II. světovou válkou stal J. Šulc, který se sem r. 1934 přiženil. Měl zkušenosti s divadlem již ze svého rodiště – Železnice, a na Kyjích je dále rozvíjel.
Repertoár byl v té době obvyklý ( Vojnarka, Černé oči, U panského dvora, Václav Hrobčický z Hrobčic, Naši furianti ap.). Za bližší zmínku stojí hra Závěť . Po peripetiích s povolením byla sehrána r. 1941. Divácký úspěch byl velký a hra musela být opakována. Kyje neměly vlastní sál s jevištěm, tak soubor často hostoval v okolních obcích,nebohrálnadvořeZajícovyusedlosti. Po válce (1948) s Našimi furianty kyjovští ochotníci s velkým úspěchem hostovali v Peklovsi, Bradlecké Lhotě a Železnici. V této hře účinkovalo 48 osob, což při 120 obyvatelích obce je jistě veliké číslo. Soubor byl úspěšný, o herce neměl nouzi, scházela mu tedy již jen stálá scéna.
Než došlo k realizaci přání mít své zázemí, oprášili divadelníci na Kyjích loutky, které ležely ve škole v krabicích od dob učitele Petráska. Ten s nimi secvičoval hry s dětmi. R. 1949 se tedy v historii kyjského divadla dá nazvat rokem loutkovým. První sehranou hrou byla Pivoňka králem . Od r. 1950 dostalo zelenou zase divadlo hrané. Vojnarka byla nastudována u Zajíců ve světnici, neboť manželé měli malé děti a neměl jim kdo hlídat.
Toužebně očekávané vlastní scény se na Kyjích dočkali r. 1952, kdy byl realizován projekt divadla v přírodě. Slavnostní otevření se konalo 29. června 1952, kdy lomničtí ochotníci sehráli od 14.30 hru M. D. Rettigová před zraky 500 diváků. Přírodní divadlo bylo dodatečně osvětleno, a tak dalších 350 lidí mohlo přijít na noční představení hry lomnického divadelního spolku "Tyl" Noc na Karlštejně . Lomničtí ochotníci jezdili předvádět své umění do přírodního amfiteátru na Kyjích často i v budoucnosti. Kyjovští pod vedením neúnavného J. Šulce divadlo dále zvelebovali i v roce 1953. Divadlo bylo využíváno i jinými spolky (hostoval zde i soubor ze Lhoty).
Ještě r. 1960 přišlo na hru Závěť (hranou již za války) 450 diváků. Časem však nadšení opadalo a na zániku divadla se stejně jako ve Lhotě i na Kyjích podepsalo rozšiřování pasivních způsobů zábavy, předevšímtelevize.
Ex Příloha Bradleckého listu 2003, č. 3.