Alois Nessler, vrchní revident státních drah,
Člen DS J. K. Tyl v Jičíně,
1919 zvolen místopředsedou spolku - do 1922, kdy zvolen předsedou a zároveň režisérem. Předsedou spolku i 1932.
Později (před 1935) čestný člen spolku.
1927 na začátku března oslavil spolek 50. výročí herecké činnosti Aloise Nesslera, který vynikal jako herec, režisér, ale i jako baletní mistr, jenž nastudoval řadu tanečních a baletních vložek jednotlivých představení.
Oslavenec přijal věnce, oslavné adresy, diplomy a alba od Václava Vraného, jičínského fotografa.
Na jeho počest (i počest Hynka Hüttla, který slavil stejné jubileum) sehrál spolek Šamberkovu veselohru Palackého třída č. 27.
Z rolí a režií např.:
1918 J. K. Tyl: Fidlovačka, A. Nesler jako Dudek,
1920 F. X. Svoboda: Poslední muž, režie A. Nesler, Josef Štolba: Mořská panna - z herců v tisku (Krakonoš) chválen jako první A. Nesler.
1922 J. Štolba: Mezi umělci, režie A. Nesler; Stanley – Houghston: Tovární prázdniny, režie A. Nesler;
1923 Glas a Klein: Firma, režie A. Nesler, reprízováno; Štolba: Na letním bytě, hráno i v lomu na Čeřovce, režie A. Nesler, v tisku chválen i jeho herecký výkon; 20. 11. F. F. Šamberk: Palackého třída č. 27, režie Al. Neslera „hráno před úplně vyprodaným domem s obrovským úspěchem.“
1923 16. 12. 1923, nová divadelní budova Český ráj slavnostně otevřena představením Jiráskovy Lucerny, které předvedl spolek Tyl, Intimní scéna a Posádkový sbor. Choreografickou část nacvičil a režii vedl Alois Nesler, též v roli vodníka Ivana.
1924 Votruba: Spolek pro ochranu opuštěných dívek, veselohra. Jičínský obzor z 6. 9. hru komentoval: „Umělecké ceny nemá naprosto žádné.“ Naopak herci si vysloužili velké uznání (Nesler na prvním místě).
1925 označován jako neodolatelný komik"
1926 provedení Tylovy Fidlovačky ve dnech 15., 16. a 17. června, které bylo hlavní částí jubilejních oslav 70. výročí úmrtí autora hry. Hudební část řídil kapelník J. Patsch a režii měl A. Nesler. Krakonoš z 1. července přinesl po dlouhé době velmi pochvalný referát o provedení této hry, psal o úspěchu, jakého se spolku již dávno nepodařilo dosáhnout.
1927 Bernard - Vrbský: Šofér, tisk mj. ocenil A. Neslera jako herce. Oslava 50letého ochotnického jubilea - Palackého třída 27, Nesler jako posluha Drmola. Fr. Herman: Pan major ve výslužbě, Nesler jmenován mezi vynikajícími výkony; Karel Piskoř: Radostná události, režie A. Nesler;
1929 Josef Hais-Týnecký: Noc na pancíři. Hra byla velmi kladně přijata obecenstvem i kritikami. Nejvíce vynikli: Šulc, Nesler, Strumhans, Tábořík, Parschová. Vílém Werner: Srdce na uzdě, Nesler v roli bankéře Edelweise,
1930 Josef Hais-Týnecký: Batalion, Kritika v městské kronice: „Škoda té krásné výpravy a pečlivé práce na takový kýč. Obecenstvo naplnilo prostorné Masarykovo divadlo a vydrželo do konce. Výkony p. Neslera a paní Kábelové strhovaly k potlesku."
1931 Jos. Hais-Týnecký: Tři výhry zámeckého kaplana, režie Al. Nesler, též hrál. "Všechny referáty byly pochvalné..."
1931 Intimní scéna - Nesler hrál v (slabé) hře mladého autora: V. Neubauer: Osada mladých snů - kritika: "škoda skvělé výpravy a hereckého snažení. (Fric, Hořáková, Kaderka a Nesler)"
1931 "Jednu z mnoha silvestrovských zábav tohoto roku pořádala i místní organizace živnostenské strany za účasti členů J. K. Tyla. Program, který řídil Fric, Nesler a Suchánek byl založen na předvedení aktovek, zpěvů, sólových výstupů, umělecké hudební akrobacie a baletu."
1932 Olga Scheinpflugová: Okénko, Nesler jmenován mezi vynikajícími výkony.
1934 B. Rajská-Smolíková: Péro a kosa, režie Alois Nesler, též jeho herecký výkon chválen.
1935 fraška Zapovězené ovoce, kterou sehrál na všeobecnou žádost pro obrovský úspěch na konci minulého roku. Nejoblíbenějšími herci byli A. Nesler a sl. Kabeláková.
1935 opereta Dům u tří děvčátek, režie A. Nesler a J. Fric.
1935 Jan Grmela: Pudřenky, scéna Al. Nesler.
1937 Šamberk: Jedenácté přikázaní. "Celá produkce proběhla na počest 60 - ti leté ochotnické činnosti Aloise Neslera a Hynka Hüttla. Slavnostního představení v úloze mistra Pecky se představil Alois Nesler, který měl zároveň i režii hry. Druhý jubilant se nemohl večera zúčastnit pro oční chorobu. Samotného Neslera přivítali diváci bouřlivými ovacemi, jakmile se objevil na scéně."
1937 Milena Balcarová: Babička nekandiduje, scéna Al. Nesler, J. Kubík, D. Hillová: Podzimní píseň lásky, scéna Al. Nesler.