ŽATEC
Oskar Brázda: Apoteóza města a jeho šťastného života. V úrodné krajině žena s chmelovým věncem, k ní vzhlížející vojín, žena se snopem, na tácu město, optimistická budoucnost, vznášející se andílci, píše se rok 1948.
Brázda v oponě uplatnil své tvůrčí a životní zkušenosti obdivovatele vitalistického klasicismu, pro který zůstával po léta svého tvůrčího života v Římě, dosti blízko fašistické kultuře. Celé řešení opony čerpá ze schémat apoteóz, především barokních světců. V sekularizované apoteóze života poválečného města se z vojáka stává zedník. Buržoazně-sociální a socialistický akademický realismus zůstává stejný.
Tomáš Vlček
Žatecká opona je svým způsobem fascinující. Ožívají v ní všechny ty alegoricko-symbolické tendence, které jsou příznačné pro největší část českých opon. Jako by se tu stále vracela představa, že divadlo je božského, vznešeného původu, že ztělesňuje cosi, co přesahuje pozemský život, že jím vstupujeme do nadpozemských sfér. A do této základní ideové koncepce vstupují najednou zcela reálné prvky – především voják-zedník klečící vpředu. Tác, na němž je miniatura města, s něhou opatruje žena vlevo. Je to zajisté propojení dvou světů, jež má zřejmě ukázat slávu i velikost divadla a zároveň demonstrovat jeho současnost.
Jan Císař
> Místopis českého amatérského divadla N – Ž. Praha, IPOS-ARTAMA 2002, s. 23
÷ Putovní výstava fotografií Malované opony, realizovaná Muzeem českého amatérského divadla 2007–2010
OSKAR BRÁZDA (1887 Rosice u Pardubic – 1977 Líčkov u Žatce) byl malířem podobizen, krajin a zátiší. Vystudoval vídeňskou AVU u R. Bachera a K. Pochwalského, roku 1913 odjel na stipendijní pobyt do Itálie, kde byl za první světové války zpočátku internován, a pak se zapojil do zahraničního odboje vedeného TGM. Z Itálie se do ČSR vrátil roku 1925 a zakoupil zámek Ličkov, kde pokračoval ve své tvorbě v duchu evropské akademické malby. Po roce 1989 získala jeho druhá žena v restituci zámek zpět a otevřela zde Galerii Oskara Brázdy.