Když byl havlíčkobrodský divadelní soubor v roce 1983 vybrán s inscenací Gogolovy Ženitby na reciproční zájezd do belgického města Melsele, musel s ním, pochopitelně, jet i nějaký odborářský doprovod. Byl totiž souborem zřizovaným tehdejším Sdruženým klubem pracujících, kde hlavní slovo měl závodní výbor odborové organizace národního podniku Pleas. A lze říci, že měl tehdy soubor veliké štěstí. Pleas určil, že tuto cestu bude absolvovat Ivan Pelikán.
„Nikdo jsme ho neznali, ale během společné cesty a pobytu v Belgii se všichni přesvědčili, že je to výborný člověk, skvělý kamarád. A on poznal nás a stal se z něho zakrátko přítel souboru. A ukázal také své lidské kvality. Korektní a přitom kamarádský, veselý, duchaplný a vůbec. Se všemi se sžil a stal se členem souboru,“ vzpomíná dnes členka souboru, Lída Honzová.
A tak není divu, že krátce po návratu z Belgie, když se tehdy kolega Josef Vybíral vzdával funkce vedoucího souboru, všichni tehdejší členové souboru se shodli na jediném člověku – Ivanu Pelikánovi. Stal se tehdy vedoucím souboru, poté ředitelem nadace, nyní je po všech nutných organizačních a reorganizačních změnách ředitelem spolku. A tak je dnes vlastně historicky nejdéle sloužícím vedoucím ochotnického spolku v Brodě. Dělá tu důležitou práci už čtyřiatřicet roků. Ovšem nejen tak nějak symbolicky. Když se dal "na vojnu", pak také bojoval. Zapojil se do ochotničení i jako herec. V osmdesátých letech absolvoval třídu herecké práce pod vedením Petra Kracika a odehrál s brodským souborem za tu dobu i dost pěkných rolí. Kromě toho, že stále pečuje o zdárný chod brodského souboru i akcí jím pořádaných, po svém nedávném přestěhování do rodné Přibyslavi si zahrál i s jedním z tamních divadelních uskupení.
Formulace ocenění - udělení Zlatého odznaku J.K.Tyla, 2017
za mimořádné zásluhy o chod a existenci havlíčkobrodského souboru a akcí jím pořádaných
Návrh místa předání:
Havl. Brod