Opona pro Orlovnu v Oldříši na okr. Svitavy, kterou namaloval v roce 1929 prosečský malíř a starosta Jan Herynek, zdánlivě patří mezi opony s bájeslovným námětem, neboť připomíná obdobné kompozice příchodu praotce Čecha. Přes zmíněnou podobnost se však v tomto případě o známé mytologické téma nejspíše nejedná. Zarámovaný ústřední výjev má svým vztahem k doprovodné drapérii budit dojem závěsného obrazu. Co ale tento obraz přesně představuje? V krajině otevírající se průhledem k Řípu na obzoru vidíme na pravé straně skupinu postav – rodinu s dětmi, mladou dívku a starce. Po levé straně se osamocený bojovník opírá o štít a hledí k Řípu na obzoru. Nad jeho hlavou je výrazný nápis Kde domov můj. V souvislosti s tímto nápisem se nám ozřejmí smysl postavy polonahé dívky hrající na housle nad skupinou postav vpravo. Je to personifikovaná Píseň, jak ji známe z Mánesova listu Píseň rodné země. Tento typ převzal Josef Tulka pro svůj cyklus v lunetách průčelí Národního divadla. Místní malíř však cituje přesně figuru Mánesovu. Nepřesvědčivá stavba dolní poloviny trupu figury je způsobena tím, že u Mánesa dívka sedí na koni.
Jako přesnější či volnější citace konkrétních Mánesových figur můžeme chápat i další Herynkovy postavy. Malíř odkazuje k Mánesovi jakožto národnímu malíři, přímo a vědomě. Píseň zde tedy vystupuje jako Píseň národní, která nyní, v době samostatného státu, již může být ztotožněna přímo s národní hymnou. Obraz představuje ojedinělý pokus o výtvarné a vizuální zpřítomnění národní hymny.
Opona Orlovny v Oldříši se tedy řadí mezi početné opony oslavující prvorepublikovou samostatnost. Zatímco ale většina z nich tak činí pomocí akcentování národních symbolů a nápadným umísťováním státního znaku, zde je přímo vizualizován symbol nehmotný – národní hymna.
Původní rozměr opony byl 630 x 280 cm, po odstřižení poškozených okrajových částí se šíře plátna zúžila na 430 cm.
(Mgr. Jakub Synecký, květen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)