Dvě černé třináctky v karlovarském Déčku
Vlastimil Ondráček
Ty třináctky v letních měsících letošního roku přinesly nepříjemné loučení se dvěma členy karlovarského souboru Divadelní studio D 3. V neděli 13. července 2008 odešel z našich řad dlouholetý člen Ladislav Fíman po dlouhé a těžké nemoci ve věku 77 let. Práci v ochotnickém divadle se věnoval od svého mládí, známe jeho úspěšnou spolupráci s profesorem Vratislavem Bartůňkem, karlovarským nestorem ochotníků. Do Déčka přišel v roce v roce 1965 a za těch více jak čtyřicet let odvedl řadu překrásných rolí. Vzpomínám na jeho postavu purkmistra v Baladě z hadrů. Není místo na to vyjmenovat jeho skvěle vytvořené postavy, vždy pečlivě připravené. Jeho život v Déčku poznamenala ještě jedna výjimečná událost. Na 43. Jiráskově Hronově vstoupil v manželství s členkou souboru Jiřinkou Postlovou. Byla to první svatba ochotníků na této významné divadelní události. Svatební hostina se konala na hronovském koupališti, to ještě v té době fungovalo. Hlavní pohoštěním byly jak jinak – utopenci. Snědlo se jich asi deset kilo a vypilo jedno štěně piva chlazeného v koupališti. Dlouholetá zákeřná nemoc byla i příčinou, že se již přestal objevovat v inscenacích souboru. Na poslední setkání s Láďou budu dlouho vzpomínat. Nejstarší členové souboru se s ním sešli u něj doma a zavzpomínali, i když z jeho strany již s nadměrným úsilím, na prožité události v souboru. To bylo pondělí a v neděli nato jsme dostali zprávu, že zákeřná nemoc ukončila jeho životní pouť. Odešel nám kamarád.
Na pozvání pořadatelů 78. Jiráskova Hronova se uskutečnilo naše vítězné představení z národní přehlídky jednoaktových her v Holicích z roku 2006 autora Antonína Přidala Pěnkava s Loutnou. Svůj podíl na inscenaci měl pochopitelně i náš výtvarník, scénograf, technik, osvětlovač a zvukař Vašek Junek. Do souboru přišel v roce 2005 a podílel se na řadě úspěšných inscenací. Po návratu z Jiráskova Hronova nás překvapila a zaskočila neočekávaná zpráva. Vašek měl při výkonu zaměstnání pracovní úraz a 13. srpna zemřel na jeho následky. Ukončení života je vždycky tragické, ale ve věku 29 let je to neuvěřitelné a o to víc bolestné. Toto bylo druhé těžké loučení s kamarádem. A pak že třináctky nepřinášejí smůlu.