Divadlo Tramtarie přijelo na přehlídku z Olomouce s inscenací I na Batmana občas padne smutek. Autorská komediální inscenace režiséra Vladislava Kracíka kombinovala civilní herecký projev s nekonvenčně divadelně zpracovanou parodií na komiks. Divák měl možnost si prožít zcela obyčejný životní příběh věčného outsidera Jiřího Mizery. Jeho příběh byl veden jako vyprávění, kdy Mizera ve své nově nabyté práci sportovního redaktora, vzpomíná na své zoufalé partnerské vztahy během studií. Ve chvílích smutku až zoufalství Jiří uniká z reality do své fantazie, kde se stává Batmanem. Realita se v jeho představách deformuje, je bizarní a nadsazená a z outsidera se stává silný muž, který si ví se vším rady. I když se i Batmanovi občas nedaří zcela ideálně, vždy se nakonec s povzbuzením věrného sluhy Alfréda zdárně vypořádá se vším. Zvládne i své soupeřky (Kočičí ženu, Vampirellu, Barbarellu a další). Fantazijní představy Jiřího Mizery často doprovází úsměv, spokojený a blaženě zasněný výraz, který posiluje tragikomičnost postavy. Divák se nad jeho neúspěšnými milostnými peripetiemi usmíval, zároveň mu jej bylo líto. Svět fantazie byl ztvárněn výraznou pohybovou stylizací herců, naddimenzovanými detaily i barvami kostýmů a především změnou žánru. Civilní herectví ve scénách reálného života hlavní postavy příjemně kontrastovalo s výraznou pohybovou stylizací postav v jeho komiksových představách. Herci dokázali v projekci přesně synchronizovat své pohyby s projektovanými obrazy, předměty, prostředím (běh a ubíhající zábradlí, uchopování a házení předmětů aj.). Zvolený princip prolínání dvou světů se zpočátku opakoval častěji, proto expozice působila mírně zdlouhavě a to i přesto, že pozornost držela řada vtipných a překvapivých okamžiků a vypointovaných situací. Diskusi následně po představení u publika vyvolal poměrně rychlý a otevřený konec. V představení byly všechny herecké výkony velmi kvalitní a vyrovnané a inscenace byla doporučena na Šrámkův Písek.