Studio Šrámkova domu v Sobotce se nechalo inspirovat korejskou lidovou pohádkou či pověstí Nejlepší střelec a zaujalo nás stylizací v duchu principů asijského divadla, jeho obřadnosti. Činili tak čistě a s mírným nadhledem, takže jsme si tuto obřadnost (kontrastující s našimi zvyklostmi a uspěchanou dobou) užili, více v odpoledním představení, které se vydařilo lépe. A děti a mladí lidé na jevišti si pomalé tempo evidentně užívají a vychutnávají do každého detailu. Například drobnou chůzi, práci s vějíři, typická gesta … Je to pochopitelně stylizace, protože významu a přesnosti gest i chůzi se v asijských zemích učí budoucí divadelníci od útlého dětství a je to velmi náročné. V diskusi jsme se věnovali mimo jiné tomu, o čem příběh hrají, jeho morálnímu poslání. Jak si vyložit větu věštkyně „Pamatuj, že chytrému někdy i hnůj voní“, s níž Kim odchází do Soulu – nabádá k podvodnému jednání nebo k poctivé práci? Nakonec převážil názor, že k podvodnému jednání. A že je to tedy příběh o vítězství lásky nad morálkou. Protože i když Kim získal ženu podvodným způsobem, zamilovali se do sebe a ona mu pak pomohla s problémy se vypořádat. Ne všichni také zaregistrovali (především v dopoledním představení), co vlastně provedl sýček a proč je třeba jej zabít. A také jsme hovořili o tom, že dlouhé míření střelce šípem do hlediště může na některé diváky působit nepříjemně. Ale přes všechny nejasnosti a otázky, které jsme si kladli, si inscenace velmi ceníme a oslovila nás.
Vedoucí souboru Lada Bechyňová nám při diskusi potvrdila, že si je vědoma dvojího možného výkladu věštby, ale že téma inscenace jsme nakonec odhadli dobře. A také jsme se dozvěděli, že se intenzívně seznamovali řadou projekcí se stylem asijského divadla a že to děti velmi zaujalo. To je podle našeho názoru na inscenaci rozhodně vidět.
Tak jako předevčírem při Tančírně, musím se nutně zmínit, že i při včerejším semináři ke třetímu bloku inscenací se v názoru na inscenaci Nejlepšího střelce seminaristé do značné míry rozešli s názorem poroty. Kladli si otázky ohledně žánru a nevnímali, že inscenace vychází z charakteru asijského divadla a někteří se domnívali, že jde o parodii.