Rozhovor s Josefem Pekárkem a Jakubem Jílkem.
Jste každý z jiného souboru, jak jste se dali dohromady?
Josef: Nejsme z jiného souboru, spíše z jiného místa a dali jsme se dohromady v rámci Loutkářské konzervatoře v Chrudimi. Začali jsme spolu studovat tak osm let zpátky a spolupracujeme pět let. Tohle je naše asi čtvrtá věc.
Jak jste přišli na téma Rapa Nui?
Jakub: Nás delší dobu zajímá téma zkázy civilizace jako takové. A pak Pepa přišel s Velikonočními ostrovy. A protože já jsem ze Strakonic, odkud je i inženýr Pavel Pavel, který rozhýbal ty sochy, tak se nám to i místopisně propojilo.
Josef: Je pravda, že jsem námět přinesl já, ale nechali jsme to asi dva roky rozležet, až se to nějak seskládalo dohromady. Mezitím jsme dělali jiné projekty ze společensky aktuálních témat.
Je to vyloženě objektové divadlo. Baví vás práce s objekty víc než s klasickýma loutkama?
Josef: Ty objekty a světlo nabízí jiné možnosti. Aspoň v rámci souboru Přespolní jedeme víc lyričnost, poetičnost, a vizuálnost, což nám ty objekty umožňují. Kuba dělá loutkové divadlo, ale u Přespolních klasické loutky nepoužíváme.
Já se ještě zeptám na zdroje. Zmiňovali jste Pavla Pavla, v anotaci představení byl jmenován i Thor Heyerdal a ještě nějaké mýty. Jak jste přišli k mýtům?
Josef: To už je taky nějaká letitá zkušenost. Já mám vlastně celou sbírku tichomořských mýtů z různých těch ostrovů a zemiček, a tam jsou krásně vykresleny dějiny, které se dají dobře dávat do kontextu s tím Heyerdalem a Pavlem, kteří to zkoumali a hledali nějaké cesty záhad, které na těch Velikonočních ostrovech jsou.
Zvuková linka, zpěvy jsou dvojího typu. Jedna je křesťanství, které vlastně přináší zhoubu…
Josef: My původně vyprávíme tu domorodeckou linii, a pak je ta linie evropského světa, který se podílel na zkáze toho národa. Mnohé ty domorodce odvezli, devadesát procent jich zemřelo na různé evropské nemoci nebo na nelidské podmínky při cestování. To jsou fakta, kdo chce, ten si je může dohledat.
Druhá linka zní exoticky, to jsou původní písně z té oblasti?
Josef: Ne, je to původní hudba, která nás inspirovala k těm jednotlivým situacím. Je vlastně od kamarádky, violoncellistky Zuzany Šebkové. Jsou to její autorské skladby. Zní to exoticky, a ta poetika nás k tomu vedla. Nechtěli jsme být úplně ilustrativní.
Jakub: Moc se těšíme na to, že si to někdy s námi zahraje naživo. Máme to slíbeno.
Josef: Plánujeme to ve Strakonicích na podzim, tak uvidíme.
Ještě se musím zeptat na ty ohně. To je vizuálně atraktivní záležitost, ale správcům divadel se z bezpečnostních důvodů asi moc nelíbí.
Jakub: Oni ani tu hlínu nemají moc rádi.
Josef: Pro nás jsou to ale důležité prvky. My pracujeme se všemi živly, je to tak dané, a ta zkáza té civilizace země, kde je občanská válka, kmeny se upálí de facto navzájem, je důležitý motiv. Navíc, Velikonoční ostrov je sopečného původu, takže oheň stále někde prosakuje a nebezpečí je tam stále přítomno.
Jak to bylo s tím masakrem, skutečně se vzájemně vyvraždili?
Josef: Ta jedna část obyvatel vyvraždila ty druhé, to byla nějaká kasta, která měla tu moudrost, vědomosti, a tím pádem došlo k úpadku civilizace, protože přeživší ty možnosti a informace neměli. Došlo k vyvrácení těch soch a zániku té kultury.
Zajímalo by mě, zda cestujete, resp. zda neplánujete cestu na Velikonoční ostrov?
Josef: To by bylo pěkné, ale zatím cestujeme spíše divadelně. A exotické destinace zůstávají zatím ve snech.
Jakub: Zatím nejdelší cesty jsou autem čtyři hodiny na Hronov nebo do Chrudimi.
Ptala se Jana Soprová
SOPROVÁ, Jana. Setkali se na Loutkářské konzervatoři. Rozhovor s Josefem Pekárkem a Jakubem Jílkem. Online. Web Jiráskův Hronov 11. 8. 2024. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/setkali-se-na-loutkarske-konzervatori [cit. 2024-08-25]